Je jisté, že není maršál jako „maršál“. Ale sotva se lze domnívat (s hlavou docela jasnou), že začne-li kytarista mluvit o „maršálovi“, míní tím snad maršála Rodinova Malinovského, Alexandra Jegorova nebo třeba Günthera von Klugeho. To je spíše nad rozžhavenou lampu jasné, že jeho srdce zahořelo touhou po aparátu ze stáje firmy Marshall. A protože jsou mezi námi kytaristy i tací, kteří (z nějakých konkrétních důvodů) namísto lampy raději zahřejí tranzistor, uvedl Jim Marshall na trh také řadu MG. Právě do ní pak patří na dalších řádcích představovaný třicetiwattový „křiklounek“ Marshall MG 30FX.
Strategie
Snad mnohý čtenář v první chvíli namítne: „Tranzistor? Na kytaru?“ Ale kdo by ještě dnes nevzpomněl na úspěšnou řadu Valvestate nebo AVT? Přitom i jen namátkovým ponořením se do světa virtuálních inzertních vod se lze na základě cen, které si tyto hybridní klasiky podržely až do dnešních dnů, snadno přesvědčit o tom, že si své četné příznivce mezi muzikanty našly i ony. A aby také ne; Marshall začal experimentovat s výrobou hybridních a tranzistorových aparátů už někdy na počátku sedmdesátých let, takže vývojáři firmy dnes jistě nejen dobře vědí, co dělají, ale také, jak toto „co“ dělat mají, a především potom – jak toto „co“ mají dělat dobře. Ostatně o tom, že se jim podle všeho skutečně daří, má vypovídat i ona právě v úvodu zmíněná řada MG, resp. (s ohledem na poslední její „vydání“) řada MG4. Ale pojďme již konečně k oné slíbené „em gé třicítce“.
Toto tranzistorové (solid state) čtyřkanálové kombo, osazené deseti palcovým reproduktorem a disponující již uvedeným výkonem třiceti wattů, svou užitnou hodnotu dále navyšuje řadou digitálních efektů (konkrétně se jedná o reverb, chorus, delay, phaser a flanger), třípásmovým ekvalizérem, možností editovat a uložit vlastní zvuková nastavení/schémata v rámci dvou módů (preset/manual), sluchátkovým výstupem, vstupem „Line In“ pro připojení externího audio zařízení a v neposlední řadě možností ovládání přes speciální footswitch, se kterým je možné využít zabudovanou ladičku.
Rozestavení
Ke svému potenciálnímu majiteli „emgéčko“ doputuje v řádně futuristicky barevně vyvedeném obalu, kterému vévodí mocně co do velikosti dominantní litery MG, dovozené nepřehlédnutelným bílým logem Marshall. Již první vizuální kontakt po vybalení komba navodí dojem solidně a poctivě zpracovaného zařízení. V rámci přesvědčení se o pravdivosti tohoto prvního dojmu rozhodně svůj úkol vzápětí splní váha „třicítky“, která je rovna přesně 10,8 kg. O ní vypovídají ostatně i samotné rozměry MG 30FX, totiž (Š x V x H): 480 x 420 x 225 mm. Právě uvedenému úspěšně sekunduje poměrně masivně působící materiál stěn. Image aparátu se příjemně podobá obvyklému a známému designu zařízení á la Marshall, čímž je míněn dozlatova vyvedený kryt předního ovládacího panelu, spolu s černou průzvučnou tkaninou, nesoucí plastické bíle logo výrobce. Moderně naopak působí výrazně lesklé černé plastové krytky rohů a neméně výrazně černé označení série MG na kontrolním panelu, doprovázené grafickou „kaňkou“, příslušnou číselnou hodnotou deklarující výkon zařízení. Vrchní desku komba bez debat obsadilo obvyklé vytahovací gumové ucho, spodní straně náležejí čtyři kulaté nožičky z tvrdé pryže.
Zahájíme-li popis panelu nesoucího ovládací prvky z levé strany, uvidíme nejprve vstupní zdířku pro připojení nástroje, dále potenciometr GAIN, ovládájící míru zkreslení zvoleného kanálu; mírně nad ním umístěný tlačítkový přepínač CLEAN : CRUNCH se zabudovanou LED diodou; vedle něj (již ve výšce předchozího potenciometru) první potenciometr ekvalizéru nadepsaný BASS; opět mírně nad ním tlačítkový přepínač s LED diodou pro aktivaci či deaktivaci jednoho ze dvou zkreslených kanálů (overdrive 1 a overdrive 2, v manuálu OD1 a OD2); dále potenciometry MIDDLE a TREBLE; potenciometr nastavení míry reverbace REVERB; ovladač hlasitosti zvoleného kanálu VOLUME; volič konkrétního digitálního efektu FX doplněný v „přepínačové“ výšce dvěma přepínači TAP a STORE; potenciometr MASTER VOLUME; 1/4“ vstup pro připojení externího audio zařízení následovaný sluchátkovým výstupem spolu se vstupem pro připojení nožního kontroleru a konečně tlačítko POWER.
Manévry
Kombo disponuje pamětí, do které lze uložit celkem čtyři možná zvuková nastavení – tedy pro každý kanál přesně jedno uživatelské nastavení a to včetně hlasitosti daného kanálu spolu s příslušnou volbou konkrétního efektu. Původní tovární nastavení všech kanálů (které lze přepsat stejně tak snadno, jako se k němu lze snadno vrátit) jsou přehledně vyobrazena na poslední zadní straně manuálu, takže lze bez problémů vyjít z výrobcem navržených hodnot. Po prvním zapnutí zařízení se tedy nejprve ocitáme v jednom ze dvou módů, nazvaném PRESET. V tomto režimu jsou hodnoty všech ovládacích prvků (vyjma MASTER VOLUME) načítány z paměti komba, každý kanál lze chápat jako jeden preset. Přepnutí se na daný kanál vyvolá nastavení příslušného ovládacího prvku z paměti, takže skutečná fyzická poloha potenciometru (např. míry basů) nemusí odpovídat „znějící“ poloze potenciometru. Jakmile aktivujeme potenciometr třeba tím, že chceme zvednout basy pootočením příslušného ovladače, upozorní nás kombo rozblikáním LED diody aktuálně zvoleného kanálu na to, že zvukové nastavení je jiné než to, které je uloženo v paměti. Pokud se rozhodneme provedenou úpravou nahradit nastavení uložené v paměti, stiskneme tlačítko STORE, čímž dojde k přepsání původního zvukového nastavení editovaného kanálu. Tovární zvukové charakteristiky lze snadno obnovit zapnutím komba se současným stiskem tlačítka STORE.
Vedle právě uvedeného modu PRESET však kombo nabízí také režim lapidárně nazvaný MANUAL. Do něj se lze přepnout delším stiskem tlačítka TAP (a z něj samozřejmě stejně tak). Jak lze očekávat, v tomto režimu všechna nastavení aparátu vždy přesně odpovídají aktuální skutečné poloze potenciometrů, resp. hodnotám aktuálně nastaveným potenciometry. Přepnutím kanálu dochází pouze k přepnutí kanálu, nejsou vyvolána žádná nastavení z paměti, ovšem je samozřejmě možné dané nastavení stiskem tlačítka STORE uložit a v režimu PRESET (ale pouze v režimu PRESET) takto uložené nastavení vyvolat.
Kromě čistého, „krančnutého“, mírně nakresleného a sólově zkresleného kanálu a daných vlastních charakteristik samotného zesilovače je třeba zmínit i práci s efekty. Kombo kytaristovi nabízí současné spuštění dvou efektů, totiž reverbu, spolu s jedním dalším konkrétním efektem z nabídky potenciometru FX. Nabídka stupnice tohoto potenciometru začíná (a nebo končí – vyberte si) na poloze 0, kdy je efektová jednotka sestávající ze čtveřice chorus, phaser, flanger a delay neaktivní; kdy tedy není ani jeden efekt zvolen. Nicméně je stále možné potenciometrem REVERB nastavovat míry reverbace zvuku. Otáčením ovladače FX a průchodem jeho ukazatele částí náležející danému digitálnímu efektu tento efekt aktivujeme a zároveň přitom volíme jeho množství. Poslední z efektů, delay, lze vedle jeho množství ještě dále konfigurovat tlačítkem TAP, tedy známým „natapováním“ tempa. Všechny efekty zní dle mého názoru velice povedeně, kombinace reverbu s jemným chorusem na čistém kanálu vytvoří příjemně měkkou a „rozkutálenou“ akustiku, využitelnou třeba v rámci sladkobolných songů. Flanger nebo phaser zase potěší například na OD2 při potřebě expresivnějšího vyjádření se, zatímco takový jemně „tahavý“ delay spolehlivě a věrně zopakuje dlouhé konce nakreslených postupů na OD1.
Kvalitní zvukové dynamiky dosahují vývojáři od Marshalla (v případě těchto tranzistorových udělátek) za pomoci vlastní technologie FDD, kdy konkrétní speciální obvod simuluje chování lampového zesilovače. Takto třeba začátečník, který se s lampovým aparátem doposud nesetkal, získává možnost alespoň částečně se připravit na nutnost poctivého vydření zvuku z lampového aparátu, ale zároveň také může nabývat sluchové zkušenosti s poměrně zvukově věrnou podobou klasického Marshalla. A nutno říci, že od první generace řady MG (tj. od roku 2002) bylo ledacos řádně promyšleno a uplynulo dost času, takže nynější generace MG4 měla čas skutečně vyzrát. Přesto přese všechno nelze zapomenout, že se (ve zkratce) pořád stále jedná o obvod, který se snaží (byť dobře) vytvořit charakter lampového zkreslení a lampové dynamiky.
Touché
V jakém duchu se tedy nyní po všem uvedeném ponesou závěrečné věty? Co třeba takto: třicetiwattový výkon komba je více než dostatečný pro použití doma, ve zkušebně nebo třeba v menších klubech (během produkcí kapel s ještě ne úplně hluchými muzikanty). Komu by tento výkon nevyhovoval, má možnost sáhnout po MG50FX nebo MG100FX, v opačném případě (kdy je tedy už i třicet hodně) lze pořídit MG15FX. Oba dva představené režimy PRESET/MANUAL (tedy nejen u naší 30W verze) umožňují jednak efektivní způsob, jak mít hned po ruce svá vlastní odzkoušená nastavení (režim PRESET), ale zároveň přitom také dávají možnost okamžité úpravy zvuku v případě potřeby nestandardního (rozuměj: neuloženého) zvukového požadavku (režim MANUAL). Dlužno přitom podotknout, že všechna tovární nastavení zní už sama o sobě poměrně dobře, snad jsou jen na můj vkus příliš „dovymazlena“ efekty, ovšem hodnocení „vkusem“ je vždy nutně neobjektivní a navíc v případě značné zvukové variability a možnosti svobodné modulace zvuku pomocí efektů není problém „ušít si“ svůj vlastní, vlastnímu vkusu vyhovující „sound“. Určitou (podle mého soudu) přeefektovanost lze přitom pochopitelně přičíst na vrub snaze výrobce ukázat, co všechno zařízení umí.
Velkou a upřímnou pochvalu si zaslouží sluchátkový výstup, který perfektně simuluje charakteristiku zvuku vycházejícího z reproduktoru, takže cvičení nebo zkoušení mezi papírovými zdmi paneláku (třeba až do ranního kuropění) se sluchátky na hlavě je věcí skutečně akusticky příjemnou a co do nápodoby pocitu hry bez sluchátek i nápodobou věrnou – a to je jistě více než jen sympatické. Neméně sympatické je přitom také – když už je řeč o cvičení či hraní si „jen tak pro sebe“ - možnost připojení externího přehrávače, tedy např. MP3 přehrávače nebo jiného podobného „udělátka“. Bylo by zajímavé vyzkoušet integrovanou ladičku, kterou lze využít pouze se speciálním nožním kontrolerem PEDL-90008. Tento footswitch je nutné přikoupit zvlášť, není ovšem nijak drahý a nabízí spoustu možností, které dělají toto malé čtyřkanálové kombo velmi přítulným. V rámci kritického odstupu lze snad vyjádřit určitou lítost nad krátkou (něco hodně málo přes jeden metr „dlouhou“) napájecí šňůrou, po výtce navíc neodnímatelnou, značící nutnost umisťovat „aparátek“ vždy poblíž nějaké té zásuvky nebo se naučit mít spolu s kombem po ruce vždy ještě přiměřeně dlouhého „psa“ či prodlužovačku. Kromě tedy spíše této drobné maličkosti (nebo krátkosti?) s napájecí šňůrou už nelze kombu vytknout vůbec nic, což je vzhledem k jeho ceně a možnostem celkem dobrý finální verdikt – nebo ne?
