Jistě není třeba představovat firmu Marshall, vždyť její zesilovače se staly synonymem pro tzv. „british sound" uznávaný kytaristy po celém světě. Výrobek, který vám dnes představíme, dokazuje, že už téměř před čtyřiceti lety pan Marshall zesilovače navrhovat uměl. Ano, tak stará je původní řada Handwired. Pro její oblíbenost ji nyní firma nabídla v novém kabátě. Konkrétně jde o hlavy 1959HW (navazuje na legendární Plexi), 2061X a kombo 1974X, kterému se dnes podíváme „na zoubek".
Konstrukce
Nic nového pod sluncem – klasické rozměry i potahový materiál, váha 18 kg a pozlacený nápis Marshall dává jasně najevo, co očekávat. Vpředu zajímavě barevná průzvučná tkanina, vzadu otevřená ozvučnice. Ta odkrývá dvanáctipalcový reproduktor Celestion „Greenback" G 12M, 20 watt. Pokud jde o „vnitřnosti" pak popis bude krátký, jde totiž o poměrně jednoduchou konstrukci, jak už název Handwired napovídá, ručně zapojovanou. Hlavními zvukotvůrci jsou: trojice elektronek ECC83s v předzesilovači, usměrňovací lampa EZ81 a dvojice výkonových lamp EL84.
Přední panel
Kombo nabízí dva kanály. První kanál poskytuje dva ekvivalentní vstupní jacky a dva ovládací prvky: hlasitost a tónovou clonu. Druhý „tremolo" kanál obsahuje taktéž dva jacky, tentokráte má ovšem spodní z nich o 6 dB nižší citlivost. Oproti prvnímu kanálu je zde navíc ovládání lampového tremola, a to intenzita a rychlost. Tremolo se spíná přibaleným nožním přepínačem. Dál je na panelu dvojice přepínačů Standy/On, Power/On a indikátor zapnutí. Vzhledem k počtu vstupních konektorů se otvírají zajímavé možnosti tvorby zvuku různým propojováním kanálů.
Zadní panel
Zde kromě konektoru pro nožní přepínač tremola najdeme přepínač výstupní impedance(4/8/16 ohmů). Výkonové lampy jsou schované za kovovou mřížkou, což je jedna z mála věcí, kterou se kombo liší od své historické předlohy (dále například připojení reproduktoru přes jack, což umožňuje použít přídavné reproboxy a další drobnosti, které ovšem na zvuk nemají vliv).
Jak to hraje?
Hned po zapnutí a doporučených dvou minutách na zahřání lamp mě Marshall o příkonu pouhých 18 wattů překvapuje hlasitostí. Ihned jsou slyšet charakteristické marshallské středy a velmi příjemná lampová komprese a sustain. Přidávám na hlasitosti, zhruba za polovinou rozsahu potenciometru začíná kytara znít crunchově a spolu s přibližováním se k maximu vzrůstá dál i zkreslení. Na maximu už zkreslení produkuje nepříjemné výšky, proto je nutné trochu upravit tónovou clonu a zazní hutný rockový „nářez" spolu s postupným přezníváním dlouhých tónů do vazby. Při větším zkreslení se kvůli velikosti komba a zahlcení reproduktoru zároveň projevuje mírný nedostatek basů. Experimentováním s tónovou clonou, přepínačem snímačů a tónovou clonou na kytaře lze dosáhnout různých barev zvuku od zvonivých čistých tónů přes hutný nakreslený doprovod až po kulatý sólový zvuk.
Jak je u Marshallů zvykem, zvuk je poměrně středový (oproti fenderům či voxům) hlavně při čistém zvuku, což se ale pozitivně projeví při vyšších dávkách zkreslení, kdy se zvuk prosazuje naprosto nenuceně, přirozeně.
Co se týče tremolo kanálu připadlo mi že „kreslí" o něco méně než první kanál i při použití vstupu s vyšší citlivostí. Vstup s nižší citlivostí poskytuje daleko více možností práce s čistým zvukem. Lampové tremolo zní příjemně měkce, určitě zajímavě obohatí kytaristův projev. Celkově platí to samé jako u prvního kanálu.
Kdo rád experimentuje, může zkusit propojit oba kanály (kytara do hi-gain vstupu tremolo kanálu a low-gain vstup propojit na vstup čistého kanálu). Barvy obou kanálů se nepatrně liší (kvůli zapojení lamp v předzesilovači), čili lze tímto postupem nalézt další barvy tónu. Pokud člověk potřebuje ještě větší dávku zkreslení nebo prostě jinou barvu, lze samozřejmě použít nějakou tu zkreslovací krabičku (v mém případě Overdrive TS808) i když mi připadlo že je potom zvuk ještě chudší na basy a má horší dynamiku než zkreslený jen aparátem. Zkrátka recept na nejlepší nejbarevnější zkreslení je „volume doprava" a nechat lampy hrát. Bohužel zde nelze zvlášť ovládat hlasitost (zisk) předzesilovače a celkovou hlasitost, čili to pravé ořechové je poměrně hlasité. To se ale dá řešit umělou odporovou zátěží zesilovače. Komu by naopak hlasitosti bylo málo, je možné použít přídavné reproboxy (např. 1974CX), zde ale brzo dosáhnete limitu ve výkonu zesilovače.
Závěr
Toto nové-staré kombo sice nedisponuje spoustou digitálních efektů ani modelingovým procesorem, či několika přepínatelnými kanály, ale zkrátka poctivě hraje a dobře! Vzhledem k minimu ovládacích prvků možná neposkytuje tolik možností (rozuměj nastavení komba), ale o to víc si člověk může vyhrát se zvukem pomocí úrovně zkreslení, tónovou clonou a hlavně vlastní hrou a prací s kytarou. Primárně se asi tento Marshall hodí spíš pro crunchové až naplno zkreslené zvuky (rock, blues-rock), kde se naplno projeví jeho přednosti. Závěrem tedy, kdo žádá špičkový syrový zvuk, nepotřebuje hi-gain zkreslení a obětuje nějakou tu korunu navíc, stoprocentně pořízením Marshalla 1974X Handwired neprohloupí, ba naopak bude nadmíru spokojen.
