Skoro by se mohlo zdát, že tranzistorové kytarové aparáty mají odzvoněno. Zatímco lampové aparáty jsou díky svému nenapodobitelnému zvuku stále snem všech kytaristů, hybridní pololampáče představují mnohdy snahu výrobců napodobit zvuk lamp za mnohem menší cenu… Mnoho firem aktuálně sází kartu také na modelingové technologie, které zpřístupňují širokou škálu zvuků za cenu ještě menší. Otázka zní následovně: Najde se v takové konkurenci ještě stále prostor pro „obyčejné” tranzistorové zesilovače?
Koncepce
Ačkoliv firma Kustom staví zesilovače již třicet let, na náš trh začala tato značka výrazněji pronikat relativně nedávno. Portfolio americké značky je celkem široké, neboť se věnuje nejen produkci kytarových, ale i basových, „akustických” a klávesových zesilovačů, jakožto i PA systémů. Samotné kytarové zesilovače jsou vyráběny hned v několika sériích, ve kterých nalezneme celolampové, hybridní i tranzistorové přístroje. Tranzistorové zesilovače lze u Kustomu vidět v řadě Quad. Tato série obsahuje dvojici komb (100 W/2x12” a 65 W/1x12”), dvojici hlav (200 a 100 wattů), halfstack (100wattová hlava + 4x12” box) a dva reproboxy s osazením 4x12”. Z redakce ke mně dorazila k testu hlava Quad 100HD doprovázená reproboxem Quad ST412A (zkosený profil). Zesilovač obsahuje dva kanály, přičemž u každého kanálu lze volit mezi dvěma předzesilovači. Celkově je tedy možné využít čtyři základní zvuky, které lze navíc obohatit digitálním efektem…
Vzhled
Samotný zesilovač je zpracován za použití klasických materiálů, je tedy potažen černou koženkou, některé linky jsou zvýrazněny světlou bužírkou. Dominantním prvkem na čelní části je velké logo KUSTOM. Na přední straně samozřejmě zesilovače nalezneme i panel s ovládacími prvky, kde se uživateli nabízí celkem jedenáct otočných knobů, několik dvoupolohových spínačů, několik diod, kytarový vstup, Aux vstup pro externí signál (např. CD přehrávač) a netypicky i XLR konektor linkového výstupu (pro případ, že chcete obejít váš reprobox). Na zadní straně zesilovače upoutá především obrovský chladič, který má pravděpodobně na svědomí vysokou hmotnost zesilovače (13 kg). Nechybí samozřejmě konektory pro připojení dvou reproboxů (o minimální impedanci 4 ohmy), linkový výstup (6,3 mm) a jack pro efektovou smyčku (send i return v jednom stereo konektoru). Poslední konektor má na starosti připojení nožního ovládače.
Ovládání
Ovládání zesilovače je jednoduché a intuitivní. Oba kanály mají vlastní ovládání hlasitosti a knoflíky pro basy, středy a výšky. Zkreslený kanál ještě disponuje „poťákem” Balls, který tomu všemu má dát větší „koule”, což je míněno přesně tak, jak říkám (viz další popis). Sekce digitálních efektů je řízena jedním přepínačem jednotlivých typů efektů (programů), ovladač „Level” pak samozřejmě určuje, jak výrazně se má daný efekt na celkovém zvuku podílet. Takže celkově vzato nic převratného, ale také nic komplikovaného. Pouze diody indikující určité stavy (např. aktivní kanál) se mi trošku pletly s obdobně vypadajícími přepínači – tuhle věc by možná chtělo trošku vychytat. Také jiná povrchová úprava krytek knoflíků pro volume nebyla tak výrazná, aby jejich funkci od ostatních razantně odlišila tak, jak asi bylo původně zamýšleno.
Čistý kanál
Je třeba poznamenat, že zesilovač při minimální hlasitosti má na obou kanálech trošku jiné chování a jiný zvuk, než při vyšším „vybuzení”. Přitom tato minimální hlasitost více než dostatečně stačí na „takové to domácí brnkání”. Takže za směrodatný zvuk lze považovat to, co leze z aparátu při knoflíku Volume otočeném aspoň na dvojku. Právě u čistého zvuku při minimální hlasitosti nevadí úplné využití basů, zatímco při vyšší hlasitosti je lepší s basy pracovat trošku rozumněji, aby zbytečně neotupily celkový zvuk a aby ostatní frekvence nezněly odněkud z pozadí. Celkově je tedy zvuk tohoto kanálu přijatelně čistý. Míra „výšek” určuje ostrost a výraznost zvuku a stejně jako u středových frekvencí bylo nastavení knoflíků nejpoužitelnější někde kolem prostřední polohy, v čemž se nakonec shoduji i s doporučeným nastavením pro čistý kanál, které navrhuje výrobce. Stažením výšek i středů lze dosáhnout stavu, kdy je nevýrazný zvuk stejný ať už je původně produkován kobylkovým nebo krkovým snímačem. Naopak potlačením pouze středů a určité kombinace basů/výšek dostáváme cinkavý hluboký zvuk podobný base, který nutí hráče změnit techniku a minimálně pro zajímavost si na kytaru „zabublat”. „Vyhulením” zesilovače někde nad polovinu Volume už je patrné určité zkreslení a je zde cítit i náznak dynamiky. Vybrnkávání tónů zní ještě čistě, u razantnější hry akordů nebo dokonce silně zahraných dvojhmatů už však za tónem můžeme pozorovat „ocásek” zkresleného zvuku, který má pak drobný nádech rock’n’rollu. Samozřejmě dynamika a jiskřivost lamp zde chybí, ale tento výsledek je rozhodně lepší než absolutně rovný nedynamický „sound”. Co se týče možnosti změny preampu z Lean na Fat, tak lepší označení, než že zvuk je pak opravdu tlustý, mě nenapadá. Technicky vzato se ale jedná o zdůraznění frekvence 3 kHz o 6 dB.
Zkreslený kanál
Zkreslený kanál Quadu si netroufám jednoznačně přirovnat ani k britskému ani k americkému typu zkreslení, je to prostě něco „mezi”, protože ve zvuku je znát jak rectifierovská trhavost, tak určitá šťavnatost. Obě tyto charakteristiky lze ve zvuku více nebo méně zvýraznit, ale nelze samozřejmě očekávat, že Quad bude disponovat například oním pověstným chrčením vytavených lamp. Na zkresleném kanálu určitě zaujme knoflík B.A.L.L.S, přičemž toto je zkratka pro „Ballistic Audio Loudness Level Saturation”. Nám bude pro zjednodušení určitě stačit, že se svým způsobem jedná o náhradu knoflíku Gain a relativně podobně se i tak chová. Samotné zkreslení lze plynule zvyšovat tak, že při nižších úrovních poslouží spíše příznivcům bluesových tónů, postupně pak rock’n’rollovým fanouškům, až po rockery a metalisty.
Skokové změny ve zkreslení lze dosáhnout pomocí přepínače „Bigger balls”. V případě maximální míry zkreslení můžeme hovořit opravdu o hustém metalovém zvuku, ale na druhé straně Quad se nesnaží dostat se do krajních extrémů, jako jiné zesilovače, takže i při maximálním hi-gainu je zvuk použitelný, aparát nehučí, neprdí, nechrochtá ani nebzučí. Existuje řada aparátů, kdy je zcela zbytečné vytáčet gain do jeho maximální polohy, protože pak už má zvuk různé nepříjemné vlastnosti. U Quadu to ale neplatí.
Rozdíl mezi zvukovou variantou preampu Grid a Punch je zcela jasný. Punch je bohatší, je v něm zastoupeno více frekvencí, na první poslech lze cítit především větší objem výšek. Tím pádem je zvuk řezavější, ale zároveň je při sekaných razantních úderech hutnější. Fyzicky to člověk pociťuje na vlastní kůži i tím, že reprobox tlačí v tu chvíli ven větší objem vzduchu. Při hraní rychlých stakát jsou tóny jakoby blíž k sobě a zvuk se trošku slévá, nicméně nijak fatálně. Varianta Grind zní spíše středověji, trhavěji a jednotlivé tóny jsou více čitelné. Dalo by se také říct, že je to takový „slabší odvar” první zmíněné varianty, ale jsou situace, kdy bude kytaristovi právě tento preamp vyhovovat více.
Co se týče možnosti volby preampu, jak na Lead nebo Rhytm kanálu, pak samotná změna je ve zvuku samozřejmě znát, ale nepředstavujte si diametrálně jiné charakteristiky zvuku. Obě možné varianty mají stejný základ.
Digitální efekty
Digitální efekty jsou dnes již všudypřítomné. Najdeme je na všech typech aparátů (solid-state, hybrid, modeling, …) s výjimkou většiny lampových zesilovačů. Ve většině případů je třeba na efektovou jednotku, která je součástí levného aparátu, nahlížet jako na doplněk či příjemnou drobnou funkci navíc. Porovnávání s možnostmi samostatných analogových krabiček v tomto případě není na místě. Tak je tomu i v případě Quadu, jehož efektová sekce obsahuje osm typů digitálních efektů (Hall, Spring, Slap Back, Delay, Chorus, Chorus/Reverb, Flanger/Reverb, Tremolo). Jejich největším omezením je nemožnost změny jednotlivých parametrů efektů (takže u delaye už tím pádem nezměním délku dozvuku, počet opakování apod.). Další omezení je sloučení dozvukových a modulačních efektů v jednom modulu a nemožnost jejich kombinování (tady kromě jejich ”pevné” kombinace flanger + reverb a chorus + reverb). Nicméně, tak či tak, nakonec je přece jen příjemné mít možnost okořenit kytarový zvuk nějakým efektem. Výběr efektů zahrnuje ty základní a už předem se ví, co od nich lze očekávat. Jediným netradičním efektem je „Slap Back”. Ten se při hře trsátkem nikterak zvlášť neprojevoval, avšak při pokusu napodobit slapový způsob hry byla i odezva kytary podobná. Při silných úderech palcem do strun šlo tedy docílit výrazného, cinkavého a kovového zvuku. Přes malé možnosti úpravy zvuku efektem je nutno dodat také to, že reverb příznivě zabarvuje sóla, zatímco chorus zase umí pěkně podbarvit vybrnkávané akordy na nezkresleném kanálu.
Reprobox
Abych dostál původnímu zadání recenze, musím se samozřejmě zmínit o reproboxu Quad ST 412 A. Jak je pravděpodobně patrné z obrázků, v tomto případě se jedná o model se zkoseným profilem, který v nabídce Kustom doplňuje též „rovný” box ST 412 B. „Půlpalcová” překližková ozvučnice, ve které jsou osazeny čtyři 12” reproduktory Celestion Super 65, je stejně jako hlava pokryta černou koženkou a ochrannými rohy. Reproduktory chrání jemně okrová vintage tkanina. Za zmínku stojí též 8ohmová impedance, poctivých 260 wattů RMS a neméně poctivých 32 kg.
Celkové hodnocení
I když se jedná o tranzistorový aparát, je možno prohlásit, že produkuje velmi kvalitní kytarový sound. Ačkoli se z něj dají vytáhnout zvuky použitelné v různých stylech, největší radost udělá rockerům a metalistům. Přitom se nesnaží nabízet zbytečně extrémní typy zkreslení. Clean kanál hraje dostatečně čistě. Digitální efekty jsou spíše doplňkem, ale příjemným, a pro nenáročné kytaristy je to i pěkné rozšíření funkcí. V textu jsem nezmínil ještě jednu vlastnost - testovaný halfstack měl sám o sobě určitý přirozený dozvuk, který nebyl nijak na škodu. V případě uvažování o koupi zesilovače doporučuji rovnou kombinaci s boxem Quad ST 412 A. Ten je zvukovými vlastnostmi srovnatelný s podobnými reproboxy ve stejné kategorii. Stejně tak pro větší komfort doporučuji koupi nožního ovladače. Z negativních vlastností bych zmínil především překvapivou hmotnost i objem zesilovače (přece jen u tranzistorového zesilovače je moje představa o hmotnosti zcela odlišná). Určitě by šlo trošku vylepšit i ovládání (především přepínače) na hlavě a taky bych se přimlouval za více možností v efektové sekci. Jinak cena celého halfstacku je více než příznivá a mně nezbývá, než závidět dnešním začínajícím kytaristům možnost, jak levně přijít ke kvalitnímu aparátu.
