„Mastering“ - o tomto úkonu již byly popsány celé stohy papíru. Kolik všelijakých „témat měsíce“ či jiných rozsáhlých statí o něm recenzenti, mistři zvuku a hudební režiséři dokázali sepsat, a přesto je neustále žhavým předmětem zájmu všech profesionálních hudebníků a zvukařů. Pořád lze však říci, že někteří amatéři stále ještě nepochopili, co se vlastně skrývá za tímto pojmem a velmi často si jej pletou s mixem, nebo při jeho vyslovení jen pokrčí rameny.
Do hlubin pravěku, aneb když Zemi vládli ještěři…
Masteringem se dříve zabývala jen speciální studia k tomu předurčená. Jejich vybavení šlo řádově do miliónů, a to nemluvím o speciálních akustických úpravách poslechové místnosti. Postupem času se někteří odvážlivci začali šťourat v tomto finálním úkonu a souběžně s uvolňující se dostupností hudebního softwaru jej začala provozovat lépe či hůře celá řada studií. Počítače se zlevňovaly a i vysněný Mac Quadra (na němž se dal mastering spáchat) už nestál 250 tisíc bez daně. Za svou osobu si myslím, že přelomovým okamžikem pro „personální mastering“ na počítači se stal limiter/maximizer/dither L1 od Waves. Samozřejmě i další psychoakustické plug-iny (například MaxBass) velmi pomohly. Inu, spustila se lavina a každý výrobce spěchal přispět se svou troškou do masteringového mlýna.
Jednou z firem, která se analogovým masteringem již pěkných pár let zabývá, je italská firma IK Multimedia. Jejich produkt nabušený virtuálními lampami byl pojmenován po největším dravci, který kdy naši milou matičku Zemi obýval - T-Racks. Jmenná slovní přesmyčka a logo tyranosaura ve znaku nenechá nikoho na pochybách, že s tímto softem nebudou žerty. Pokud si má zkornatělá mysl dobře vzpomíná, první T-Racks byl vydán pouze jako Stand Alone aplikace a byl 16bitový. Později přišlo 24bitové rozlišení (T-Racks 24) a posléze se objevil též ve formě samostatných modulů použitelných v různých audio editorech. Tento software si již od začátku dával za cíl naprostou uživatelskou přítulnost, jednoduchost při ovládání a maximálně možnou emulaci analogového soundu. Graficky byl řešen jako opravdový rack naplněný vintage přístroji. Přesně totéž totiž nalezneme v renomovaných analogových studiích jen v plechové podobě a asi tak dvacetkrát dražší. T-Racks se stal velmi populární a oblíbený i mezi naprostými laiky, kteří empirickou metodou bez jakékoliv zkušenosti vyráběli své první masteringy. I já jsem patřil a patřím mezi občasné, ale spokojené uživatele T-Racksu, a i mně je velmi sympatická ona jednoduchost a přehlednost. Vývojáři z IK Multimedia však neusnuli na vavřínech a na konci loňského roku spatřil světlo světa zcela přebudovaný a hlavně rozšířený a evolučně vylepšený „ještěr“. Je ještě hrozivější, rychlejší a svou kořist zabíjí ještě brutálněji, něž jeho předchůdce.
Z ještěrky Tyranosaurem…
Nový produkt dostal do vínku jméno T-Racks Deluxe v 3.0. Přídomek „Deluxe“ označuje cosi nadstandardního, neskutečně pohodlného a v našem případě i zvukově nabušeného. Pojďme si ale nový software představit. Nejprve k jeho instalaci. Na rozdíl od jiných, na které je někdy potřeba si vzít i dovolenou, je instalace T-Racks až triviálně jednoduchá, stejně jako práce s ním. Prostě ho nainstalujete a přes internet obdržíte zpět licenci, kterou opíšete do příslušného řádku. Enter, buch a vše je hotovo. Žádné iLockové hardwarové klíče a žádná složitá autorizace.
Na ploše se zobrazí černé okno trochu připomínající prázdný rack ze softwaru Reason, kterýžto asi netřeba představovat. V horní části se nachází jakési sloty a okénko pro název právě použitého presetu, střední část zeje černou prázdnotou a ve spodní části se zabydlela rozličná měřítka, grafy a tabulka pro natažený audiomateriál s oknem pro wave. Na rozdíl od starého T-Rackse, který měl všechny tři virtuální přístroje pevné a mohli jste je pouze vypnout, pokud jste je nechtěli používat, zde si může uživatel vybírat až z devítí rozličných modulů, které jsou vybrány tak, aby byly zastoupeny všechny možné způsoby masteringu (hlavně komprese a equalizace). Tyto moduly je pak možné umístit do osmi paralelních pozic (vedle sebe) a čtyř pozic sériových (za sebe). To už by musel být člověk velký hňup, aby z toho něco nevyrazil. Do každého ze dvanácti oken tedy můžete umístit modul dle vaší libosti. Pokud jsem o kousek výše napsal, že mi koncepce připomíná trochu Reason, pak vkládání modulů je přesně Reasonovské. Dokonce můžete stejně jako u Reasonu vložit třeba desetkrát stejný modul. Pomocí funkce „Show chain“ se vám zobrazí celý řetěz zařazených komponentů. Kliknutím na jakýkoliv ze slotů se rozbalí nabídka s moduly. Co nám tedy vlastně výrobce nabízí? Z klasického T-Rackse zůstaly tyto velmi populární moduly:
Classic Compressor
Jedná se zřejmě o emulaci lampového masteringového kompresoru/leveleru s ratiem od 1.50:1 až 4.68:1. Tedy žádná limitace, jen komprese. Tento virtuální přístroj obsahuje též funkci Stereo Enhancement, tj. rozšíření sterea. Jiný z modulů už tuto funkci nemá. Komprese tohoto modulu je příjemná, nemá tendenci se zahlcovat, jako je tomu u jiných softwarových bratříčků.
Classic Multiband Limiter
… neboli vícepásmový limiter s přeladitelným crossoverem má za úkol hlídat špičky úrovní tak, aby nebyly „over“. Díky rozděleným pásmům je možné zvolit jemnější limitaci.
Classic Clipper
Jedná se doslova o „zjemňovač“ špiček, který se podílí na měkkém charakteru masteringu. Uživatel zde volí měkkou či ostrou strmost odstranění špiček.
Classic T-Racks Equalizer
Toto je šestipásmový equalizer přesně odvozený od jeho analogových předchůdců. Pracuje jak ve stereo, tak v MS módu. Obě středové korekce jsou plně parametrické. Krajní pásma jsou shelving. Další pětice modulů je čerstvou novinkou vývojářů z IK Multimédia. U dvou z nich byla použita nová technologie SCC (Sonic Character Cloning) a technologie DSM. V podstatě se jedná o matematické zkopírování analogového zařízení. K vytvoření patřičného algoritmu je třeba veškeré chování přístroje přesně zaznamenat a převést do digitální podoby. Čím přesnější tato měření jsou, tím přesnější je pak digitální výsledek. Tímto způsobem pracují též jiné firmy, které se věnují emulaci hardwarových zařízení. Mezi nimi bych připomněl zejména americkou UAD, kde tatínek Putnam vymyslel analogové mašinky prvotřídní kvality a synáček mu z nich udělal velice roztomilé a funkční plug-iny. Však o této firmě bude ještě řeč.
Brickwall Limiter
Tento modul má na starosti zpracování špiček audia. Plní stejnou funkci jako jeho kolega od Waves L1/2. Měl by být na konci každého řetězce, aby zajistil, že signál nebude „over“ a nahrávka nebude ošklivě praskat. Dvě škály - gain reduction a ouput, zajišťují uživateli přehled o intenzitě na výstupu a o míře redukce.
Linear Phase Equalizer
Jedná se o další precizně fungující šestipásmový plně parametrický equalizer s možností jemného nastavení požadovaných frekvencí. Na každém z šesti pásem equalizerů je možné též nastavit pět typů equalizací, šířku pásma, frekvenci a gain. Opět umí jak stereo, tak MS.
Optokompresor
Prvním přístrojem zrozeným pomocí technologie SCC je krásně provedený optokompresor v zářivě červené barvě. Výrobce zde kladl velký důraz na muzikální znění modulu bez zkreslení a dobarvování materiálu. Prostě zde jde především o čistou optokompresi.
Vintage Tube Compressor/limiter aneb Fairchild 670
Poslední dva moduly si naprosto získaly moje srdce. Jedná se o velmi známé emulace skutečných hardwarových mašin mezi zvukaři maximálně ceněných a spoustou firem též emulovaných jako plug-iny. Fairchild 670 bývá též mezi zvukaři označován jako Svatý Grál . Prý cokoliv do něho vteče, objeví se na druhé straně s lepším soundem. Graficky je tento modul (stejně jako i další) naprosto krásně vyveden včetně škrábanců a patiny ošuntělosti. Ovládací prvky i vizáž přístroje jsou naprosto totožné s originálem.
Vintage Tube Program Equalizer aneb Pultec EQP-1A
Posledním emulovaným stroječkem je neméně legendární analogový equalizer. Pultec EQP-1A byl původně pasivní equalizer vyvinutý ve 30. letech firmou Western Electric kvůli zlepšení zvuku telefonních systémů. Za jeho hardwarovou reinkarnací stojí dnes americká firma Manley (a taky to podle toho stojí). V našem T-Racksu je i on stejně dokonale provedený jako předcházející Fairchild. Pultec byl a je oblíbený právě kvůli jedinečnému zvukovému charakteru. Přestože nenabízí žádný přehršel ovládacích prvků, velice účinně se podílí na finálním zvuku.
Letmý pohled na spodní část okna nenechá nikoho na pochybách, že nám vývojáři od IK Multimedia nezůstali nic dlužni také co se týká analýzy zvuku. Je zde několik „metrů“, které velmi detailně měří celé spektrum masterovaného materiálu. Prvním metrem je Peakmetr, neboli měřič špiček, kde velmi rychle poznáme, zda není naše nahrávka přebuzena. Perceived Loudnes metr ukazuje zase skutečnou hlasitost masteru. Výrobce zde doporučuje komparovat váš master s benchmarkovými vzory a zjistit tak už pouhým pohledem na metr, zda je hlasitost vaší nahrávky dostatečná oproti vzoru. Posledním z metrů je RMS metr.
Uživatel zde má dále k dispozici grafický analyzér na bázi Lissajouxových obrazců a zároveň korelátor fáze. Pomocí těchto dvou měřáků můžete kontrolovat šířku stereobáze a správnost fáze. V neposlední řadě se zde nachází spektrální analyzér pro určování frekvenčních pásem. U všech těchto měřících zařízení je ještě možné nastavit hodnoty citlivosti, tvary Lissajouxových obrazců a mnoho dalších parametrů. U Perceived Loudnes je k dispozici 27 maximálních hlasitostí rozličných hudebních stylů. Při zadání stylu se objeví zelenočervená stupnice pod metrem a informuje uživatele o všeobecně užívané rozteči hlasitosti. Funkce se nazývá Loudness Suggestion. Stejně jako u nižších verzí T-Rackse má i verze Deluxe možnost ukládání a načítání presetů pro jednotlivé moduly, ale i pro celé masteringové sestavy. Ve spodním okně zobrazujícím audiowave může uživatel vytvořit fade in a fade out. Okno je sice pevné a nedá se zvětšit, ale alespoň se dá roztáhnout na délku. Nachází se zde ještě mnoho dalších maličkostí usnadňujících práci, ale to by naše recenze musela být nafukovací.
Zákon džungle…
Co by to bylo za recenzi, kdybych se se čtenáři nepodělil alespoň o některé své dojmy. T-Racks jsem vyzkoušel jednak jako Stand Alone aplikaci, a jednak jako RTAS plugin v Pro Tools. (Běží též jako VST a další formáty). Výrobce se vrátil zpět k původní verzi, tj. že se v audio editoru objeví celé okno včetně všech metrů. Prostě, jak to běží a leží. Modulů si tam můžete naplácat kolik chcete, tedy pokud vám je počítač utáhne. Po prvním spuštění v Pro Tools jsem si myslel, že to počítač vůbec nezvládne. Záznam sebou potrhával, zvuk se zasekával a já zuřil (nic nenormálního). Překonfiguroval jsem tedy zátěž CPU a přepnul (kupodivu) ze dvou procesorů na jeden, dal plnou forsáž (99%) a ta hrůza přestala. Přesto mi Pro Tools běžely v reálu maximálně se čtyřmi až pěti moduly - fakt je ten, že další plug-iny jsem používal své. Velice jsem laboroval (a laboruji doteď) s jednotlivými virtuálními přístroji. Pokud bych měl teď a tady některý z nich vyzdvihnout, pak je to jednoznačně Pultec EQP-1A. Je opravdu naprosto bombově emulován. Produkuje do zvuku jakousi analogovou špínu a tloušťku a je to skoro opravdový analog. Neskonale skvěle funguje též na jednotlivé nástroje. Pokud máte příliš slabou tenoučkou kytaru a protáhnete ji přes Pultec, nabere vám tlouťšku a plnost. Takhle je to se všemi nástroji. Jenže ouvej, tady je první chyba. Nasypat takto mono nástroj přes Stand Alone, a pak ho použít dál, je problém. Jednak se vám vyexportuje vždy ve stereu, což je třeba u šlapáku problém, a jednak vždy pouze do 16 bitů, 44.1 kHz, tedy do CD kvality. Přitom ale některé presety jsou určeny právě pro obohacení jednotlivých stop. Pokud máte T-Racks otevřený v editoru jako plug-in, pak není žádný problém. Tam běží mono tak, jak si ho naimportujete do insertu. Bohužel, používat ho jako korekce či dynamický procesor není kvůli jeho nepříliš velké šetrnosti k CPU možné. Díky bohu za funkci Audiosuite v Pro Tools, kde jakoukoliv stopu proženete před samotným mixem čím chcete a můžete zachránit, co se vám nepovedlo při nahrávání. Druhým modulem, který se mi moc líbil, je Fairchild. K originálu se člověk jen tak nedostane. Měl jsem možnost testovat jak tyto moduly od UAD, tak je vyzkoušet od Digidesingu. UADčkovské emulace byly velice cool, velmi mě nadchly. Strašně jsem toužil alespoň tuto emulaci mít. U firmy AnalogTube totiž stojí hardwarový znovuzrozený grál přes jedenáct tisíc liber, a to se jářku nevyplatí. T-Racks mě přesvědčil, že přepis umí udělat stejně dobře jako UAD. Ten od Digidesignu mi přišel zcela bezpohlavní a nudný. Emulaci od Waves jsem prozatím nezkoušel, ale určitě nebude špatná (jako ostatně žádné produkty od Waves). Kromě těchto dvou „klasiků“ se mi moc líbí ještě Optokompresor. Je čistý a precizní a má opravdu charakter optokomprese, která se emuluje lépe než lampová komprese, kde prostě lampy musí být.
Rozhodně dávám přednost práci v režimu plug-in v Pro Tools před stand alone. Mohu si tam mnohem více dovolit a mohu použít ještě další zásuvné moduly, které jsou buď lepší, nebo jiné. Osobně používám od americké McDSP jejich vynikající Analog Chanel emulující magnetofonový pás (nejradši však používám skutečný přepis na pás, jemuž se nic nevyrovná). Též mi přijde lepší jejich M1 jako masteringový limiter. Podle mě se dá víc přehulit, než brickwall limiter v T-Racks.
Než přijde doba ledová…
Co více dodat k našemu testovanému masteringovému softwaru? Firma IK Multimedia udělala obrovský skok a svůj mezi lidmi oblíbený výrobek posunula o několik světelných let kupředu. Asi bych mohl některé maličkosti vytknout, rozhodně však ne kvalitu modulů. A o ty jde snad především. Pultecu vdechla dle mého názoru čistě analogovou duši a tím si mě získala a moje masterování také.
Jsem samozřejmě přesvědčen, že skutečný analogový mastering je naprosto nedostižný, ale ne každé studio má tyto možnosti. Já sám, aniž bych chtěl prozrazovat svůj recept, provedu velkou část masteringu analogově přes skutečné plechové mašiny a drobné detaily pak doladím softwarově. T-Racks jsem si však už oblíbil a vytvořil několik vlastních presetů (právě na základě presetů starších verzí), které fungují bezchybně. Rozhodně však pokud bude některé studio chtít udělat velice kvalitně běžný mastering kapele, která si nemůže dovolit specializované studio, pak T-Racks je dle mého názoru ta naprosto nejlepší varianta. Však se dobré ohlasy na T-Racks ze světa jen hrnou.
