R. M. pickups

V kopcovité lesnaté krajině Valašska, sedm kilometrů jižně od Valašského Meziříčí, leží pod přehradou, na březích říčky Bystřičky, obec Bystřička. Prostředí je to velmi malebné, leč z pohledu neznalého muzikanta nijak zajímavé. Ovšem pouze do chvíle, než vyslovíme jméno Radovan Macho. Tehdy část českých, potažmo moravských i slovenských kytaristů a baskytaristů zbystří. Snímače s logem R.M. pickups se stávají stále populárnějšími. A kdo odzkoušel, ví že zcela zaslouženě.

Na schodech řadového domku mne přivítal urostlý, na první pohled velmi sympatický, mladý muž a po obvyklých zdvořilostech jsme se odebrali do pracovny v patře a bez zbytečných průtahů započali naše povídání.

Proč vypadá obchodní značka vašich snímačů právě takto je asi logické. Jak vůbec vzniknul nápad začít vyrábět snímače?

Bylo to naprosto prozaické, jako kytarista jsem potřeboval snímač, to bylo koncem osmdesátých let, a tady ještě žádný velký sortiment snímačů nebyl. Ty snímače, co se daly u nás koupit, byly drahé a těžce dostupné. Tak jsem vyrobil první snímač. Nakonec to dopadlo tak, že nehrál až zas tak zle. Ozvalo se pár známých, že by také něco podobného chtěli, a tak to začalo.

Máte vlastně konkrétní datum založení firmy?

Já bych to ani firmou nenazýval, spíš bych to nazval takovou dílnou. Oficiálně firma existuje od roku 1994.

Je výroba snímačů Vaším hlavním zaměstnáním?

Nedovedu si představit, že bych stihl ještě něco jiného.

Takže vlastně zaměstnání je koníčkem?

Koníček je to někdy, ale většinou už je to zaměstnání. Je jasné, že když se něco vymýšlí, je to třeba koníček, ale pokud dělám snímače sériově, pak je to práce. Je to čistě mechanická činnost.

Vycházel jste z nějakých elektrotechnických znalostí či vzdělání?

Určitě, kdybych byl tesař, tak asi snímače nevyrábím, ale že bych to měl tehdy teoreticky zvládnuté, to se říct nedalo. Vlastně jsem začínal od nuly. Základní elektrotechnické vzdělání jsem měl, ale to na snímače nestačí. V počátcích mi velmi z hlediska technologie pomohli dva lidé. Prvním byl můj bratr Zdeněk, který je kytarář, a druhým Václav Kubičný. O něm se moc neví, ale on psal na Vysokém učení technickém v Brně na téma snímačů diplomovou práci.

Pokud by někdo měl zájem o tuto problematiku, doporučil byste nějakou literaturu?

Tady bych asi každého odkázal právě na diplomovou práci Vaška Kubičného, která obsahuje i odkazy na světovou literaturu tohoto oboru. Některé knihy se u nás dají sehnat, ale není to snadné a ani levné. Česká literatura, pokud vím, neexistuje, nebo jsem se s ní alespoň nesetkal.

Měl jsem možnost nahlédnout do sortimentu, ten je v převážné většině tvořen kytarovými snímači. Je to tak?

Je pravdou , že jsem začínal opravdu pouze kytarovými snímači. Snímače pro basy dělám až poslední dobou, ale i zde došlo ke značnému nárůstu nabízených modelů. Úplnou novinkou jsou humbuckery na baskytary, ty dříve v nabídce vůbec nebyly. Dělám též snímače pro steel kytary a akustické nástroje, speciálně na lubové kytary a mandolíny. U kytar jsou tyto snimače tzv. floating, uchycují se na hmatník a vznáší se nad ozvučnicí. Vrátím-li se ke kytarovým snímačům, nabízím na rozdíl od velkých firem celé spektrum i ve verzích pro sedmistrunné kytary, které jsou nyní hodně populární.

Řada vyhlášených firem vyrábí bezbrumovou alternativu singlů. Ale spektrum modelů není také nijak široké. Jak jste v kytarovém sortimentu zareagoval vy na poptávku zákazníků. Je vůbec v tomto směru zájem?

Tady bych chtěl poznamenat, že ve většině případů jde o snahu získat hutný humbuckerový zvuk při zachování rozměrů singlu. Měl bych asi upozornit na to, že tato konstrukce nikdy nebude hrát jako pravý humbucker. Toto řešení je vhodné pro muzikanty, kteří si nechtějí nebo nemohou nechat udělat do nástroje větší otvor. Často zákazníkům říkám, že pokud jim jde opravdu o hutný plný zvuk, ať si nechají nainstalovat plnokrevný dvoucívkový snímač. Vychází to z jednoduchého faktu. Magnetické „oko" je u klasického doublu širší, zabírá delší úsek struny a tomu odpovídá i odlišný charakter zvuku.

Přesto právě tento typ humbuckeru s rozměry singlu v současnosti konstruujeme ve spolupráci s výraznou českou kytarovou osobností, panem Václavem Veselým. Tento snímač se ale bude zvukově blížit spíše singlovému zvuku. Model se silným, hutným a středovým zvukem ke kobylce již mám vymyšlen a bude brzy v nabídce. A je nutné dodat, že trh není zdaleka nasycen. Poptávka je poměrně veliká. Ale tím prvotním impulsem, který mě přiměl, abych se do této práce pustil, byl právě Václav Veselý.

U těchto snímačů ale existují dvě varianty řešení. Cívky nad sebou a klasicky vedle sebe. Jaká to přináší výhody či nectnosti?

U modelů s cívkami nad sebou je zvukovou cívkou vždy ta vrchní, druhá je ve velké většině parazitní. Na tvorbu zvuku tedy používáte pouze jednu cívku. Toto je charakteristické pro Di Marzio, řadu HS, kde ve spodní cívce nejsou pólové nástavce ani magnety. Odstraňuje pouze brum. U cívek vedle sebe máte na výběr, pokud snímač budete rozepínat, můžete si vybrat, která cívka bude hrát. Ale zvuk z nich je velmi podobný. Tuto variantu používám i já. V těchto případech se navíc místo pólových nástavců používají jakési "kolejnice". To přináší dvě výhody. První je zmenšení potřebných rozměrů, což v případě singlové velikosti je věc podstatná, a druhou je, že nejste tolik vázáni roztečí strun. Tato konstrukce se používá i u některých klasických humbuckerů.

Kdo jsou vaši odběratelé a jaká je vaše výrobní kapacita?

Nejvíce dodávám do obchodů s hudebními nástroji a pak tuzemským kytarářům. Samozřejmě zašlu zboží komukoliv na dobírku. Průměrně vyrobím okolo padesáti kusů snímačů za měsíc.

A dodací lhůty?

Je to poměrně závislé na odběratelích. Je-li to opravdu nutné a pokud nemám snímač zrovna při ruce, může ho mít zákazník do dvou dnů. Do druhého dne bývá snímač hotov, jde to i takto vyrábět. Většinou ale dělám drtivé procento snímačů do týdne.

Čím se odlišují vaše produkty od vyhlášených značek?

Asi nejpodstatnější bude technologie, mám na mysli hlavně ruční vinutí cívek. Žádná velká a známá firma si nemůže dovolit vinout snímače ručně. Gibson dělá třeba nějaké repliky starých snímačů, ale to je okrajová záležitost. Výhodami ručního vinutí jsou zaprvé zvukově silnější cívka, zadruhé její menší kapacita. Navíc si technologicky práci neulehčuji odlitými kostřičkami z plastů, ale vinu cívky starým klasickým způsobem přímo na pólové nástavce. Ulehčení výroby zde vede ke kvalitativním kompromisům a snímače tak ztrácejí díky vrstvě plastu mezi jádrem a cívkou na kvalitě.

Můžete nám něco povědět o materiálech, se kterými pracujete?

Na vinutí používám standardní typy měděných vodičů, pouze často pracuji s odlišnými průřezy a také tloušťkami izolace, je to poměrně alchymie, ale dnes už vím jak se co zachová. Dá se říci, že využití vlastností drátů je zásadní věcí při stavbě snímačů.

Jak zajišťujete poměrně značnou stabilitu cívek ve vašich snímačích a tím i odolnost vůči napískávání?

Na to existuje jediný způsob, který je spolehlivý a který se více méně musí praktikovat. Je to vakuové zalévání vinutí lakem či voskem.

Takže žádná „kouzla" nepoužíváte?

Je pravdou, že technologicky to není, na rozdíl od principu, úplně jednoduché, ale jinak v tom není nic speciálního, používá se běžný liholak nebo vosk.

Máte ve výrobě i nějaké custom modely, šité známým osobnostem na míru?

To ano, ale ty nejsou běžně nabízeny, jsou to opravdu ojedinělé zakázky a velmi pravděpodobně by o ně nebyl velký zájem. Spíše je pravidlem, že si i takovéto individuality vyberou ze standartní nabídky, to platí i o Václavu Veselém.

Ale možnost odladění snímače pro ucho či kytaru hudebníka je?

Ano, dělám i snímače vyloženě na zakázku.

To musí ale být poměrně finančně náročné?

Ani ne, z mé strany je to spíš o trpělivosti. Člověk musí zkoušet. A pro zákazníka ty snímače nejsou o hodně dražší, tak řádově o 20%. O víc ne.

Vyrábíte či spolupracujete s nějakou velkou firmou?

Jednou mě oslovila nejmenovaná firma, ale to jsem odmítnul. Nebylo to o výrobě, měli zájem mě zaměstnat. Pro velkou firmu tedy nedělám, jak už jsem řekl, spolupracuji hlavně s kytaráři. Pokud mohu jmenovat, pak především mého bratra Zdeňka Macha z Hodslavic, je známější spíše tady na Moravě, dále pana Mázla z Prahy, dělal jsem snímače pro fy. Furch, dále firma Shick z Opavy, pana Vavrušu, pana Macháčka z Pardubic. Momentálně si na víc tak rychle nevzpomenu.

Jak je to s konkurencí?

Když se podíváte na ceny snímačů, tak u nás o vážnější konkurenci nevím a dovolím si tvrdit, že mé snímače jsou zcela srovnatelné s produkty všech známých amerických firem. Ale je to samozřejmě otázka osobního vkusu.

Jaký je váš vztah a názor na aktivní elektroniku?

Jsem asi spíše konzervativní. S tou elektrikou se dá udělat cokoliv, ale pak je to více záležitost obvodů než samotných snímačů. A já vyrábím snímače, ne elektriku.

Můžeme ještě zpátky ke konstrukci snímačů?

Obecná konstrukce je asi známá, takže jen krátce. Jde o cívku z měděného drátu navinutou na pólových nástavcích ze železa nebo přímo z magnetické slitiny. Pod nimi je umístěn magnet, buď feritový nebo ze slitiny AlNiCo, to je slitina hliníku, niklu a kobaltu se železem.

Jak souvisí použití magnetického základu se schopností snímače vybudit aparát?

Platí, že síla výstupního signálu je přímo úměrná síle magnetu. Potom zde spíše hraje roli zvuková charakteristika odvíjející se od konstrukce snímače, než výstupní napětí. Nejznámějšími faktory ovlivňujícími výsledný zvuk jsou geometrie cívky, druh a průměr drátu, počet závitů, materiál a síla magnetu a uspořádání samotného magnetického obvodu.

Jakým způsobem snímače ladíte, jak získáváte přehled o jejich charakteristice?

Toto téma je značně široké, co já hlavně preferuji jako nejdůležitější, jsou uši. To ostatní je na druhém místě. Já jsem zaznamenal hodně pokusů, i na úrovni VÚT, jak navrhnout co nejlepší snímač. Ale všechno často probíhalo po linii měření. Ale to u snímačů není možné, tady je důležité jak to vnímají samotné uši a zkušenost. Já používám hodně intuici.

Takže spektrální analyzér bychom u vás nenašli?

Ale ano, dříve to samozřejmě nebylo dostupné, ale dnes používám i PC. Přesněji řečeno Sound Forge. Ovšem základem je dostat do počítače kvalitní signál. V podstatě ale slouží údaje ze spektrální analýzy pouze pro informaci, nikdy se ten snímač nepokouším upravovat podle toho, co vidím na obrazovce. Konec konců většina eventuelních chyb v konstrukci je stejně slyšet. Důraz kladu opravdu na poslechový test a mínění ostatních kytaristů. Mám tady Fendera, ale jinak díky tomu, že bratr je kytarář, získávám možnost porovnat, jak se snímače chovají na velmi odlišných nástrojích. Já poskytuji hodně poradenskou činnost a s těmito zkušenostmi jsem schopen, na základě informací zákazníka o jeho kytaře, doporučit vhodný snímač. Je to důležité, protože hodně lidí si koupí snímače o kterých slyšeli, že jsou dobré, a na jejich nástroji to hraje tak, že s tím spokojeni nejsou. A pokud jde o snímač za 3 tisíce , tak to už se experimentuje dost bolestně. Je logické že i aparatura reaguje na daný typ snímače odlišně. Nejčastěji nyní testuji na lampovém kombu Carvin Stage Master 2 x 12", u bratra mám k dispozici Fendera Twina a na další, které jsou v našem obchodě v Hodslavicích k dispozici. Chce to zkoušet také na odlišných reproboxech.

Tady se nabízí otázka, jsem-li mladým začínajícím kytaristou, mám si koupit levnou korejskou kytaru a osadit ji lepšími snímači, nebo mám vyčkat a koupit dražší značkový nástroj?

Toto je otázka samozřejmě i pro výrobce kytar, ale podle mých a bratrových zkušeností se dá začít s korejskou kytarou, chce to pouze pečlivě vybírat, raději s někým zkušenějším, a osadit ji rozumnými snímači. Pokud totiž kupujete dražší značkový nástroj v relaci 15 až 20 tisíc, často jde díky kurzu dolaru pouze o základní model a pravděpodobně nebude hrát tak dobře jako když peníze investujete do kytary některého z našich výrobců a získáte tak velmi kvalitní výrobek. To spousta lidí neví.

Jak jsem zjistil, vy svou činnost neomezujete pouze na výrobu a poradenství?

To je pravda, jako jeden z mála v republice se věnuji opravám snímačů. To znamená, že mi projde rukama velké množství snímačů různých značek a stáří. Většinou jde o převíjení snímačů a zalévání vinutí.

Jakou částku prezentuje větší oprava snímače?

Ve srovnání s cenou nového amerického je to zanedbatelný peníz. Konkrétně převinutí jedné cívky, včetně zalití stojí okolo tří set korun. To je v porovnání s cenou 3000,- u nového zanedbatelný zlomek. V případě levných snímačů se snažím zákazníkům vysvětlit, že koupě nového, např. u mne, přijde skoro na stejné peníze.

Poslední otázka. Jaké vybavení nalezneme u správného výrobce snímačů?

Takže pro ty, kdo by chtěli začít s výrobou snímačů, budete potřebovat kromě běžného vybavení elektrodílny také navíječku, zařízení pro vakuové zalévání snímačů, vstřikovací formy na plastické hmoty, několik speciálních vlastnoručně vyrobených přípravků,velkou bednu na vyhazování nepoužitelných navinutých cívek a znehodnoceného drátu, počítač s odpovídajícím software a hardware, zkušební kytary, aparaturu, trpělivost a intuici. A hodně štěstí.

Nedá se říct, že bychom téma k rozhovoru vyčerpali úplně, ale den se blížil ke svému závěru a my jsme nechtěli narušovat běh domácnosti, a tak jsme se s vřelým díky rozloučili. Závěrem jen drobná poznámka. Pana Macha jsme navštívili právě v době, kdy měnil pracovní prostory za větší, proto jsme bohužel zůstali ochuzeni o záběry dílny a strojového parku.

R. M. pickups - výběr ze sortimentu

• RH+ (cena 805,- Kč) - humbucker s keramickými magnety, vysoké výstupní napětí, silný, hutný zvuk, vyrovnané kmitočtové spektrum. Ideální pro moderní rockové zkreslení s výbornou dynamikou a reakcí na styl hry. Vhodný zvláště k montáži na kytary s floating tremoly (Floyd Rose apod.).
• R. M. Custom (cena 910,- Kč) - zcela nový typ snímače v nabídce firmy R.M.pickups. Produkuje velice silný, dravý zvuk v celém kmitočtovém spektru. Má vynikající reakci na styl hry a je určen pro moderní sólovou hru.
• R. M. bridge (cena 1.030,- Kč) - humbucker s AlNiCo magnety, svou zvukovou charakteristikou je předurčen pro blues-rockovou hru. Vysoké výstupní napětí, hodně harmonických, kopíruje zvuk Vintage humbuckerů 60.-70. let, avšak s větším výstupním napětím dle dnešních požadavků. Vyvedeny všechny čtyři vývody.
• RS 3000 (cena 1.150,- Kč) - snímač se standartními single coil rozměry, ale dvěma cívkami, čímž je odstraněn charakteristický brum jednocívkových snímačů. Produkuje silný tón s dobrou dynamikou a frekvenčním průběhem, vhodným pro zkreslené zvuky a ke kombinaci se SC snímači na kytarách stylu Strat®.*
• PRM 1 (cena 1.400,- Kč) - single Coil dělený snímač stylu Precission Bass s AlNiCo magnety o průměru 6 mm, viditelné pólové nástavce. Silný, brilantní a konkrétní zvuk s mohutným basovým základem, bez brumu a jiných rušivých projevů.