Tato Italská firma není v žádném případě nováčkem na poli hudebním, ale má velmi slušně zaběhnutou tradici ve výrobě elektronických varhan, které ve spojení s Leslie bednou (rotační, Dopple-rův efekt podobný fejzrům, flenžrům nebo chorusům) provázely bezchybně spoustu dobrých muzikantů rockovými šedesátými a sedmdesátými léty.
Popis
Nalejme si čistého vína. V rozsáhlém prospektu ani manuálu si moc nepočtete. Jedině, že byste uměli anglicky, což je pro některé z vás problém. Každopádně jsme nedostali český návod. Na první pohled vás oslní nástroj o výkonu 2 x 15W stereo ve dvoupásmových reproduktorech, grafický displej a 61 kláves s dynamikou úhozu (bohužel se s "gumovým", syntetizérovým dohmatem).
Ve výbavě je 3,5" disková mechanika, sekvencer kompatibilní s IBM a Atari s kapacitou 80 000 not, editování 16 stop, sluchátkový výstup, MIDI trio. Najdete zde i vstup s možností připojení přídavného nástroje nebo mikrofonu (pro Karaoke) s vlastním nezávisle nastavitelným efektem jako vokodér, harmonizér, reverb, echo, chorus, delay, flanger a samozřejmě barvou zvuku. (Farfisa má v programu dokonce model pro sólové kytaristy kteří nástroj ovládají pomocí speciálního pedálu a audio- midi triggeru).
Chcete-li využívat tento způsob nazvaný Karaoke, zajímavostí je konektor SCART pro připojení k televizoru. Máte možnost zobrazit si zpívaný text (který normálně běží na displeji nástroje spolu s akordy) ve větším měřítku. Na klávesnici položíte pomocné textovací pravítko, naprogramujete (s hudbou) text, s kterým vám poběží akordové značky. A na vystoupení se potom můžete odvázat, protože je konec věčného hledání textů. A pokud hůře vidíte nebo více pijete, prostě špatně čtete z displeje, žádný problém, vezmete doma televizi, kabel je v příslušenství a o přestávce ještě stačíte přepnout na fotbal.
Nástroj také umí 96 programů kompletního nastavení což je super pro živé hraní.
Sekvencer je našlapaný, přehledné střihy i editace a navíc zvládá již zmiňovanou editace textů včetně i Sysex atd., využívá SMF 1 i O nebo jejich převod.
Zvuky
Zvuky jsou přímo úměrné zaměření nástroje, kde asi nikdo nepočítá s využitím např. do studia, kde je asi lépe sáhnout po nějakém samleru. Dle našeho názoru jsou zvuky zbytečně zefektované, mají moc dozvuku, hallu i reverbu. Nicméně efektový procesor nabízí kompletní editaci. Pro okamžité hraní je k dispozici 128 x 5 variant GM zvuků . Poměrně velkorysé jsou doprovodné styly (64 x 8x5 variant), 96 uživatelských nastavení.
G7K má všechny parametry, co má mít dobrá samohrajka se sekvencerem. Všechno se dá editovat. Dobře zpracovaný je zvuk přes vstup "MIKE", tedy mikrofonní nebo kytarový, kde se zvuk dá zpracovat efektem a lze ho využít například pro natáčení "demáče" se samohrajkou a rytmem za zády. A také pro živé hraní v malých klubech, kde si vokalista zapojí svého "MIKE" jacka do nástroje a může hrát. Vokodér může napravit (ne-) ladění a místo jednoho, zpívají díky harmonizéru najednou až čtyři.
Ovládání
Ovládání je velmi přehledné. Postrádáme však symetrii a větší logiku v umístění tlačítek jednotlivých stop ve spojení s editací. Čtyři tlačítka Soundpads se dají programovat jak zvuky bicích (nebo např. fanfáry), tak i jakýmikoliv jinými efekty. Je zde možnost naprogramovat je jako přepínací pedály, například pomalá/rychlá Leslie, další třeba jako Sustain, atd. Dobrá věc je i to, že během přehrávání písničky lze současně "ládovat" nebo ukládat z disku další jako na běžném PC.
Každý doprovod má možnost přes Easy Play dosáhnout dalších 8 zvukových variací s různými kombinacemi. Je to taková instantní zvuková banka, kterou si můžete sami navolit a tak na každý "beglajt" je možno použít osmi nástrojových kombinací. Takže např. místo flétny v pravé ruce a hammondek v levé, bude vpravo klarinet a vlevo el. piáno, tzn. že není třeba přepínat spoustu různých knoflíků, aby tohoto člověk docílil. Lze libovolně splitovat, dělit klávesnici na několik částí. Pokud zapnete funkci piano bar, hrajete po celé klaviatuře na jeden zvuk (třeba piáno) a beglajtová automatika vás směle a vesele doprovází na plný úvazek, tzn., že vnímá jak levou tak i pravou ruku. Tyto doprovody jsou perfektní. Třeba salsa dvě - máte osm variací na Easy Play a k tomu ještě na každou z nich čtyři variace bicích. Dále tu ještě čtyřiašedesát hudebních stylů, dělení na dalších sedm částí: Intro (úvod) Verse (sloka), Chorus 1 a 2 (refrén 1 a 2) Ending (konec), Break a Fill In (přechod) a to všechno ve čtyřech obměnách (čtvrtou lze editovat).
Z diskety můžete "naládovat" osm stylů najednou až do maxima 64 a tím pádem nahradíte veškeré "přednastavené" styly. To všechno se dá volit během hry. K nástroji je i přibalena disketa s několika songy. Dáme si třeba Bee Gees "How Deep Is Your Love". Podklad je trochu odfláknutý, a i možnosti nástroje jsou větší, než jsou na této disketě využity. Demosnímek, který je přímo v paměti nástroje, je mnohem lepší.
Shrnutí
Pro hraní v "eintetu", což byl jistě i záměr výrobce - trefa do černého! ("eintet" znamená jednoho hráče za samohrajkou vyluzující z ní víceméně libé zvuky, břesknou dechovkou počínaje, latinskými rytmy konče).
Za nějakých šedesát tisíc vám nabízí některé možnosti jež umí nástroje až té nejvyšší "samohrajkové" třídy. Pokud se vám však zdá tato cena přes uvedené klady a zápory vysoká, vyzkoušejte levnějšího bratříčka G8, kterého pořídíte asi za 45-tis. (méně peněz přináší ochuzení, ale zásadní věci zůstávají).
Pozn. autora: nástroj byl konzultován s dvěma klávesovými hráči, profíky. Jeden absolvent konzervatoře na akordeon a druhý na varhany. První byl až donedávna téměř denně obklopen klapkami v baru, druhý podobně pouze si odskočil (asi na osm let) do orchestru pana Broma. Oba dva milují "hezkou hudbu" jakéhokoliv typu (kromě dechovky) a jejich rukama prošlo hodně klávesových nástrojů.
Co víc, tak tedy: "Hrajte, já ráda tancuju!"
