Během svého kytarového života jsem nikdy nepatřil k příznivcům mnohočetných sestav efektových pedálů, krátkých propojovacích kablíků, věčně vybitých baterií či pavučin adaptérových šňůr.
Svou poslední „krabičku" jsem prodal někdy před 5 lety a od té doby žil ve slastné představě, že stačí zasunout kabel od kytary do „Maršála" a je vyřešeno. Ovšem ani za dob mé největší krabičkové rozpínavosti, můj efektový řetězec nepřekročil počet tří kusů mršítek. Navíc se dlouhou dobu zdálo, že se tato oblast kytarového zvuku vlastně ani nijak nevyvíjí…
Čerstvý vítr pro všechny krabičkáře přinesl až razantní nástup simulací a modelingu (pozor, v tomto případě se o žádné krásné dívky nejedná) před několika málo lety. Tento fenomén občas dosahuje až absurdních rozměrů, když se pokouší např. napodobovat přímo zvuk jednotlivých skladeb konkrétních kytaristů, čímž dle mého názoru popírá hlavní specifikum zvuku elektrické kytary a to je individualita tónu. Ovšem přiznám se, že např. signature krabičku Erica Claptona „Crossroads" jsem si vyzkoušel a Layla mi stejně nezněla tak jako když jí hraje proslulý „Slowhand", takže to asi stejně bude tak trochu těma rukama…
Obětí dnešního testu je ale zařízení, které naopak nabízí to nejrozumnější co může filosofie modelingu nabídnout a to je široká škála zvukových možností v kompaktním balení a za přijatelnou cenu. Distortion Factory od amerického DigiTechu v sobě totiž skrývá 7 poměrně populárních kytarových krabiček s možností připojení simulace reproboxu, díky čemuž můžeme zvuk prohnat jak přes kytarový aparát, tak přímo přes mixážní pult. Jako další možnost pak výrobce poskytuje tzv. Flexible Output, což je velmi variabilní dvojitý výstup, z něhož lze odebírat buď jeden mono signál bez simulace boxu pro kombo a zároveň druhý mono signál se simulací boxu pro mixpult, či zvolit možnost stereo provozu a mít tak k dispozici buď stereo signál bez simulace reproboxu pro dvě komba, anebo stereo signál se simulovaným boxem pro mix. Stereo režim navíc nabízí 6 stupňů šířky sterobáze. Řekl bych, že na jednu obyčejnou krabičku je těch možností až až…
Designově DF-7 nijak nevybočuje a zachovává standardní vzhled i velikost efektových pedálů DigiTech, v tomto případě v černostříbrné, kostkované barvě (silně připomíná kompozitní strukturu laděných výfuků a dalších doplňků u superbiků). Napájení je realizováno buď prostřednictvím AC adaptéru s tradičně převrácenou polaritou, anebo pomocí 9 V baterie, umístěné pod krytem přepínače. Na tomto místě musím pochválit mechanismus jímž se otevírá přístup k baterii. K otevření krytu totiž stačí stlačit pojistku např. špičkou kytarového jacku a tak odpadá zdlouhavé a otravné šroubování, jemuž se zpravidla nevyhneme u krabiček konkurenčních výrobců.
Ovládací prvky tvoří tři dvojité koaxiální potenciometry Level, Low, Mid Freq, Mid, Gain a High, jenž svou funkci mění v závislosti na typu konkrétního simulovaného efektu, který je možno zvolit sedmipolohovým otočným přepínačem Distortion Model. Zapnutí přístroje a provozní stav režimu Flexible Output indikuje červená LEDka. Jako vstup slouží klasický jack 6,3 mm a dva konektory téhož typu zajišťují výstup.
Pojďme se tedy nyní podívat, jaké efekty v sobě DF-7 skrývá a jak kvalitně je vývojoví inženýři DigiTechu dokázali nasimulovat.
1) Ibanez TS-9 Tube Screamer
Tento vyhlášený efekt je již od 70. let oblíbený pro svůj žhavý „crunchovitý" zvuk připomínající lampy. Většina kytaristů ho používá spíše pro „nakopnutí" Low Gain lampových zesilovačů, než přímo pro vytváření nějakého výrazného zkreslení. Originální krabička má pouze 3 ovládací potenciometry Overdrive, Tone a Level. Na DF-7 plní funkci Overdrive potenciometr Gain, Tone zastupuje ovladač High a Level zůstává. Ostatní ovládací prvky (Low, Mid Freq a Mid) jsou rovněž funkční a rozšiřují tak zvukové možnosti. Výrobce uvádí, že nejpřesnější simulace originálního efektu dosáhneme při středové pozici všech ovladačů. Mě osobně se nejvíce líbila varianta s mírně zesíleným ovladačem High a Gain při hře do mixu a s korekcemi rovně, ubraným Gainem a vytaženou hlasitostí při hře do lampového aparátu. Bohužel mi o vlas unikla možnost přímo na stejném aparátu srovnat DF-7 s originální reedicí TS-9 od Ibanez, ale i tak mi tento zvuk Distortion Factory přijde jako velmi povedený a zřejmě se i hodně blížící originálu. Zvuk je přirozený, zachovává dynamiku při doprovodu i sóle a je skutečně radost na něj hrát.
K tomuto zvuku je fixně přiřazená simulace reproboxu Fender ‘65 Deluxe Reverb 1x12". Reprobox zvuk mírně uhladí na výškách a posune jej více do středů, ovšem ani samotný zvuk TS-9 není nijak výrazně prskavý a tak je možné hrát do mixu i bez simulace boxu, záleží na vkusu každého muzikanta. Jak věrně je box nasimulován si netroufám tvrdit, neb jsem na tento typ nikdy nehrál a tak jako tak by se věrnost simulace posuzovala dosti obtížně. Výše uvedené platí vlastně o všech simulacích reproboxů na DF-7, doporučuji vyzkoušet a rozhodnout se pomocí vlastního sluchu.
2) DOD Overdrive/Preamp 250
Originální efekt bohužel neznám, ale řekl bych, že je zaměřen podobně jako předchozí TS-9 s tím, že je o něco šťavnatější s jemnějším zvukem ve výškách a je také lépe použitelný samostatně např. bez následného lampového preampu. To ale neznamená, že by nemohl sloužit k „nakopnutí" lamp, naopak i tuto činnost zvládá velmi dobře. Ovladače na originále jsou pouze Gain a Level, tudíž třípásmový parametrický ekvalizér na DF-7 dostává kytarista jako bonus. Nicméně zde se mi velmi osvědčilo výrobcem doporučované nastavení všech potenciometrů „na 12 hodinách".
K tomuto zvuku byl přidělen reprobox Marshall 4x12 a jeho zvuk se mi zdá výrazně použitelnější než u předchozího Fenderu, ale možná to bude tím, že jsem zarputilým Maršálistou a tak mám tento zvuk v uchu. Rozhodně je to ale velmi dobrá kombinace při hře do mixu.
3) Boss DS-I Distortion
Krabička nabízející více zkreslený zvuk s příchutí řízného heavy metalu první poloviny 80. let. Zvuk má jemnou strukturu, je skvělý pro zpěvná melodická sóla a rychlé prstolamačské techniky jako je tapping, arpeggio a podobně. Dá se použít i pro hutné doprovody, protože se na rozdíl od ostatních podobně zaměřených krabiček nehltí tolik v basech. Obzvlášť dobře zní hardrockové „kvartové hmaty". Efekt ale není tak dobrý jako oba předchozí pro nakopávání lamp, lépe zní samostatně.
V tomto případě jsem měl poprvé možnost srovnat „napřímo" simulaci DF-7 s originálem. Zapojil jsem oba efekty za sebe, na obou krabičkách nastavil ovládací prvky do doporučené střední polohy a střídavě je zapínal. Zvuk DF-7 byl na první poslech skutečně naprosto shodný s originálem, při delším srovnání se mi zdálo, že simulace má nepatrně ostřejší výšky, ale rozdíl je téměř nepostřehnutelný. Ovládací prvky originálu (Distortion, Tone a Level) zde suplují opět Gain, High a Level, přičemž Gain se chová zhruba stejně jako odpovídající potenciometr na originálu, High má v krajních polohách nepatrně větší rozsah než Tone na DS-I a naopak Level originálního efektu má v poloze „naplno" o něco větší hlasitost. Tyto rozdíly jsou však skutečně zanedbatelné a zvuk DF-7 můžeme bez nadsázky označit za velmi přesný.
Reprobox Johnson 4x12, resp. jeho simulace na linkovém výstupu dosti ořezává jemné výšky a mírně znekonkrétňuje zvuk v basech, tudíž podobně jako u první simulace boxu Fender doporučuji při hře do mixu vyzkoušet radši obě možnosti.
4) Pro Co Rat
Další simulace proslulého nakopávače lampových předzesilovačů a opět povedená. Tento pedál byl jedním z nemnoha, jež jsem osobně vlastnil a tak ač již dnes nemám možnost přímého srovnání, myslím že jeho zvuk si pamatuji dosti dobře na to abych mohl zodpovědně prohlásit, že inženýři DigiTechu odvedli dobrou práci. Zvuk je velmi zpěvný, s dlouhým sustainem pro sólo a zároveň hodně citlivě reaguje při doprovodu. Frekvenčně poskytuje přesně takový rozsah, aby se kytara prosadila v kapele a zároveň žádný jiný nástroj nezakrývala. Dá se velice dobře použít s větším zkreslením samostatně, anebo v kombinaci s lampovým preampem, který pomocí nižšího Gainu a vyšší výstupní hlasitosti nádherně vybudí. Originální ovladače Distortion, Filter a Volume zde nahrazují Gain, High a Level a opět zůstává možnost úpravy signálu pomocí parametrického EQ na DF-7.
Dedikovaný reprobox Fender Bassman 2x12 mírně zhutní basy, omezí výšky a dodá zvuku „live" dojem.
5) Boss MT-2 Metal Zone
Populární a dodnes hojně používaná modla všech metalových bzučících sršňů. Tento efekt byl vždy vyhledáván hlavně začínajícími muzikanty, jelikož svým sytým a výrazným zkreslením velmi usnadňuje hru. Jinými slovy…nemusí se do toho tolik řezat a za plnotučný zvuk a nekonečný sustain se leccos z herních nepřesností schová. Je použitelný pouze samostatně, s lampami se takřka nesnáší, na druhou stranu je vhodný jak pro sólo, tak pro zběsilou „beglajtovou řežbu" v šestnáctkách. Stejně jako DF-7 tak i originál MT-2 poskytuje širokou možnost ekvalizace zvuku pomocí třípásmových korekcí s laditelnými středy. Opět jsem originál porovnával na jednom aparátu se simulací DF-7 a opět se ukázalo, že až na mírně ostřejší výšky (jež zřejmě způsobují převodníky DF-7) je zvuk bezmála totožný.
Simulovaný reprobox Johnson 4x12 umravní bzučivý hmyz, který jinak nekontrolovatelně vylétá z přímého výstupu efektu a dle mého názoru jde o jednu ze dvou kombinací, kde je zvuk s simulátorem boxu výrazně lepší než bez něj.
6) DigiTech Metal Master
Domnívám se, že tento zvuk je na DF-7 zařazen především proto, aby firma DigiTech nabídla i něco ze svého vlastního sklípku (pokud pomineme spřízněnou firmu DOD a její Overdrive/Preamp 250). Podobně stylově zaměřený zvuk poskytuje totiž i předchozí simulace Metal Zone s tím, že Metal Master se dle mého názoru výrazně více hltí v basech (obzvláště při hře přes kytarové kombo) a je méně variabilní. Reakce na dynamiku hry je pochopitelně téměř nulová, zato zkreslení je značné. Výraznější pozitivum vidím především v možnosti snadno zahrát umělý (trsátkový) flažolet, který je zde úplně bezpracný. Možná tento zvuk ocení příznivci death metalu, grind coru a podobných extrémních žánrů, ovšem mě osobně příliš neoslovuje.
Originální krabička využívá ovladače Level, Low, Hi a přepínač Morph (zde je simulována jeho první pozice), které u DF-7 zastupují poten- ciometry Level, Low a High. Možnost další úpravy zvuku pomocí Gainu a parametrických středových korekcí zůstává zachována.
I v tomto případě jsem měl možnost přímého srovnání s modelovaným originálním pedálem a zvuk je opět zcela shodný s předlohou, což se nakonec dalo u produktů jednoho výrobce očekávat.
Stejně jako u předchozí simulace i zde se dosti kladně projevuje použití simulace reproboxu VHT 4x12, která zvuk překvapivě zprůzrační a zkonkrétní.
7) Electro-Harmonix Big Muff
Legendární zvuk, který jako jeden z prvních přinesl kytarové hře zpěvné zkreslení. Fuzzovitý charakter vyvolává vzpomínku na legendárního Jimmy Hendrixe a jeho pronikavě znějící narkotická sóla. Zvláštností této simulace je, že nejlépe zní ve spojení s lampovým kombem, nicméně nikoliv jako prostředek k jeho vybuzení, ale spíše v úloze samostatného zkreslovadla zapojeného do čistého kanálu aparátu. Při hře přímo do mixážního pultu zvuk ztrácel něco málo ze svého starožitného nádechu a stával se poněkud tuctovým, přestože spojení se simulovaným reproboxem Marshall 4x12 s 25 W reproduktory Celestion Greenback je jinak velmi zdařilá a příjemná kombinace.
Originální krabičku jsem pro srovnání bohužel nesehnal.
Jako bonbónek efekt DF-7 nabízí možnost zapojení 6 typů šířky stereo báze, což je specialita o jejímž využití při živé hře poněkud pochybuji, ale do studia či na domácí cvičení se jedná o zajímavé zvukové zpestření. Přepínání režimu výstupů 2x Mono nebo 1x Stereo se provádí podržením vypínacího pedálu a současným zasunutím kabelu do vstupního jacku, což je poměrně zvláštní metoda, která ovšem bezproblémově funguje. Jelikož ovšem na samotné krabičce tento postup nic nenaznačuje, nezbývá uživateli než nahlédnout do manuálu, který je v současnosti už dostupný i v češtině. Přepínání šířky stereobáze probíhá podobně – otáčením přepínače Distortion Model za současného sešlápnutí spínací šlapky.
K testování jsem využil 30 W lampové kombo Laney, zesilovač Marshall JCM 900 Hi-Gain Dual Reverb s boxem 1960 A, domácí hi-fi věž, mixážní pult Allen Heath Wizard 16:2 ve spojení s aktivními reproboxy RCF Art 300 a kytaru Fender Stratocaster osazenou humbuckery DiMarzio X2N a DiMarzio Paf Pro a původním singlem Fender.
Nezbývá mi než závěrem dodat, že pokud bych uvažoval o pořízení zkreslovacího pedálu, byl by DF-7 opravdu vážným kandidátem, jelikož za cenu jen nepatrně přesahující cenu obyčejného pedálového efektu nabízí hned 7 prakticky dokonale provedených simulací těch nejpoužívanějších zkreslovadel, čímž pokrývá celé zvukové spektrum od jemného rockového crunche až po death metalový nářez. Obzvláště simulace Ibanez TS-9, DOD Overdrive/Preamp 250 a Pro Co Rat velmi příjemně reagují na hru, zachovávají dynamiku hry a poskytují tak kytaristovi možnost uplatnit ve zvuku i svůj feeling. Rovněž ostatní modelované zvuky nezůstávají pozadu a své uplatnění si bezproblémově najdou v hudebních stylech pro něž jsou určeny. Prostě za ty prachy se to vážně vyplatí, obzvlášť pokud vás nebaví hrát stále na jeden zvuk.
