Danelectro je firma, o níž můžeme směle říct, že její produkty mezi jinými značkami celkem jednoduše a bezpečně rozpoznáte. Originální vzhled v retro stylu a neméně originální zvuk efektů - to je jednoduchý návod, jak se v dnešní době prosadit mezi stovkami podobných výrobků.
Aby té originality nebylo málo, zrodil se v hlavách inženýrů Danelectra nápad, vzít si na paškál 60. léta a napodobit zvuk této éry hippies. Výsledkem jsou tři efektové krabičky: delay - Back Talk, flanger - Psycho Flange a navíc Sitar Swami - jakýsi simulátor indického sitaru. Onen sitar je zajímavý strunný nástroj, který v našich krajích uvidíte velmi zřídka (pokud vůbec), zato jeho zvuk často zaslechnete v dokumentech o asijských zemích či různých směrech východních náboženství. Než ho ale shánět, s nadsázkou řečeno, u „šaolinských mnichů", a učit se na něj hrát, je pro našince rozhodně snazší zařadit do efektové smyčky Sitar Swami.
Vzhled
Spíš než „krabička" bych nazval tenhle strojek efektová „sovička". U Danelectra totiž typický tvar krabiček nenajdeme a tato, s pouhými dvěmi potenciometry, vyloženě vypadá jak sova. Efekt má trošku větší rozměry než bývá zvykem, tělo tvoří kovový odlitek, ve výsledku tedy vypadá masivně a odolně. K přepínaní není použitá nášlapná plocha, ale jednoduchý knoflík, zapnutí efektu signalizuje tradiční LED dioda. Potenciometry slouží k nastavení úrovně (Level) a barvy zvuku (EQ). Grafické provedení je rozverné - převládá oranžová barva schránky, navíc pomalované "hipíkem čichajícím kvítí", pod potenciometry je pro změnu žlutá plastová krytka a pestrobarevnost „sovičky" doplňují zlatý přepínací knoflík a zlaté plastové krytky potenciometrů. Celkový vizuální dojem ještě dotváří notoricky známý "peace" kříž. Na zadní straně najdeme kytarový vstup a výstup, jako obvykle standardní 6,3 monojacky. “Sovička” se dá napájet 9 V adaptérem nebo baterií. Preferovány jsou alkalické před zinkovými, alkalické by měly produkovat méně šumu. Výměna baterky je jednoduchá, stačí odklopit krytku na spodní straně, která je celá polepena vroubkovanou gumou, tedy velmi přesvědčivě zajištěna proti nechtěnému pohybu. Napájení efektu se spíná zapojením jacku do vstupního konektoru, a obdobně jeho vytažením je též zabráněno nechtěnému vybití zdroje.
Zvuk
Zvuk je velmi originální, a pokud bych ho měl popsat alespoň přibližně, tak nejvíce se podobá flangeru aplikovanému na takové tupější, rozervanější zkreslení alá crunch. Není to ovšem zas tak jednoduché, jedná se o modulační efekt, takže přesný recept na něj zná asi jen Danelectro. V pozadí lze ještě slyšet jakýsi cirkulující svist - tipnul bych si, že je způsoben buď oscilátorem nebo feedbackem. Charakter zvuku se dá měnit pouze druhým z obou potenciometrů - jednoduchým ekvalizérem, který posune zvuk do výšek nebo hloubek. Zajímavé je také to, že jsou rozdílné zvuky strun. Tenké - tažené zní ostřeji a cinkavěji, silné mají tupější, méně výrazný zvuk. Zkoušel jsem prohnat signál i přes zkreslený kanál, ale výsledek dvou zkreslení za sebou nebyl nikterak přesvědčivý.
Jak se na to hraje
Zvuk je ve velké míře ovlivněn stylem hry. První co jsem zkusil, bylo několik těžkých trashových riffů, záseky, palm muting. Nečekal jsem žádný rozumný sound a ani se tak nestalo. Ono crunch zkreslení a flanger nikdy nebyly stvořeny pro tvrdý metal, takže jsem pokračoval několika akordy. Vzniklé melodie měly nádech spíše rozladěnosti než libozvučnosti. I když jsem akordy rozložil, pořád to nebylo ono, takže mi zbylo vybrnkávání jednotlivých tónů a mohl jsem začít zkoušet skládat nějaké melodie. Ovšem ze zálohy jsem vytáhl poslední trumf - bottleneck. Tenhle skleněný váleček byl vlastně součástí balíku s efektem. Ze začátku mě ještě paradoxně čekaly problémy s dohmatem, který mám dosti nízko a tím pádem se mi hraje pohodlně. V případě botlenecku jsem toho trochu litoval, protože už při jemném přiložení válečku na struny jsem se dostal až na hmatník. Když jsem si zvykl, už mi nic nebránilo ve hře. Ta dostala až s bottleneckem ty správné „grády". Zkusil jsem sice nějaké barré akordy, ale opět nejlíp vyznělo vybrnkávání jednotlivých tónů. Při použití různých sjezdů jsem se konečně dočkal oněch orientálních melodií. Někdy se mi podařilo nechtěně botlleneck přitlačit až k hmatníku nebo se trefit na pražec, což vyvolalo pronikavé skřípnutí, které však jakoby do melodie patřilo.V tu chvíli jsem si představoval, že jako meditující Guru sedím se sitarem před nějakých chrámem a tóny mé písně doléhají z kopce do nížiny, kde je poslouchají vesničané sklízející rýži. Celkem by mne zajímalo, co by si našinec pomyslil o těchto zvucích, kdyby je slyšel někde z kopce. V našich krajích si umím spíše představit seanci někde v čajovně, kde bych hrál u vodní dýmky či při šálku omamného čaje, pro podobně naladěné posluchače.
Originalita - plus nebo mínus?
Zvuk se opravdu těžko popisuje, a to z jednoduchého důvodu - je až moc originální. Mezi analogovými krabičkami jsem nic podobného neviděl (a neslyšel) stejně jako u digitálních kytarových procesorů, které umí simulovat cokoli. Pokud přemýšlím, kde zvuk použít, napadají mě samozřejmě revivalové záležitost těžící z období "květinových dětí", kde si i legendární kapely na indických vlivech doslova "ujížděly", intra či outra písniček nebo netradiční mezihry (konec konců podobný zvuk můžete slyšet např. v intru písně Secret Place z alby Cryptic Writtings amerických Megadeth). Instrumentalisté hrající na všemožné nástroje pravděpodobně také Sitar Swami uvítají a naleznou pro něho využití a zcela jistě potěší fanoušky etnické hudby. Na druhé straně pochybuji o tom, že by se efekt dal využít v celé písni, s výjimkou písně určené přímo pro něj. U takového distortionu je, řekněme pro běžného uživatele, návratnost investice téměř nepochybná. Chorus, flanger a echa jsou na tom v tomto ohledu velmi podobně, ovšem u Sitar Swami by si měl kytarista pořádně rozmyslet, zda pro něj efekt nebude pouze zajímavým rozptýlením na nejbližší týdny. Zajímavý doplněk by mohl efekt tvořit např. v nahrávacím studiu.
