„Nehynúce bratstvo Čechov a Slovákov" se nyní dostává i na stránky Music Store. A jelikož je to časopis pro muzikanty, nepůjde tu o politiku, ale o muziku; z tohoto spojení dvou výrobců a dvou základních materiálů vzešel vpravdě raritní nástroj: kytara mistra Jurkoviče, postavená pro testování snímačů Kent Armstrong ze slovenské dílny mistra Turzy. Dvaja majstri hrajúci majstrštyk. Jsem rád, že jsem mohl být u toho.
Ačkoliv tedy byl tento nástroj postaven na předvádění osazených snímačů, stejně dobře je možné osadit tam jiné snímače stejného tvaru. Základní materiály nástroje jsou dost kvalitní na to, aby daly vyniknout přenosu struna-snímač-výstup, a podpořily to svým dřevitým charakterem.
Kytara zachovává stratocasterový tvar, ovšem konstrukční řešení je odlišné, více podobné kytarám strato-modifikovaným, jako jsou např. kytary Schecter, Carvin řady CT apod. Hlavní odlišností od Stratocasterů je sklonění krku vůči tělu a vyrovnání vzniklého výškového rozdílu na těle bombírováním. Hlava nástroje je vůči krku v rovině, takže jsou použity srážeče strun pro kvalitnější tón. Nultý pražec i zmíněné srážeče jsou grafitové, tudíž se nekoná žádné zadrhávání a struny nemají při ladění nebo bendingu nežádoucí odpor s případným náhlým skokovým prokluzem. Výztuha krku je viditelně vyvedena na hlavici a je k ní dobrý přístup (i když bychom na ni v podstatě šahat moc neměli). Ladicí strojky jsou „made in Japan", takže předpokládám Gotoh. Jsou v pěkné zlaté povrchové úpravě, a co je hlavní – chodí velmi přesně a výborně drží ladění. Za celou dobu, co jsem měl kytaru v rukách (skoro celé prázdniny) jsem nemusel nijak zvlášť drasticky dolaďovat. Na hlavici je skromně vyvedeno logo mistra Jurkoviče; když jsem ho kdysi dávno viděl poprvé, říkal jsem si něco jako „to si ani nemůže dát pozor a nedávat to zrcadlově obráceně?" Samozřejmě je to umístěné správně a ten skromný podpisek jen potvrzuje kvalitu díla.
K tělu šroubovaný krk je z krásného očkového javoru s vysokým leskem a velmi dobře „se po něm klouže". Je tak akorát středně masivní a rezonuje tak dobře, že je to při hře cítit v prstech. Palisandrový hmatník s 22 začištěnými pražci dává ze hry příjemný pocit „jistoty, sucha a bezpečí"; opravdu se na tento krk dobře hraje a v celkovém soundu nástroje má právě krk důležitou roli.
Tělo
Základním materiálem těla je český jasan, ve zvláštně sytě hnědé barvě. Je to tvrdé, těžké a po mírné námaze dobře rezonující dřevo; top je ze slovenského nádherně žíhaného javoru (v tloušťce cca 5 až 20 mm) s krásným bombírováním (carved top), které dorovnává výškový rozdíl z sklonu krku a těla a poskytuje dobrou oporu pravé ruce při hře. Podobné bombírování je také například na kytaře Carvin řady CT a dává tělu elegantní vzhled. Tělo je velice těžké, o nějakém stání na vícehodinovém koncertě myslím nemůže být řeč, ale je zajímavé, jak dobře jasan s javorem rezonuje a jak silně se zvuk dřeva dostává přes kabel ven.
Nejen ladicí mechanika, ale i kobylka je značky Gotoh, „ve zlatě", konstrukčně provedená jako tailpiece-stopbar v jednom. Toto provedení má obrovskou výhodu v tom, že struna je po přechodu přes stavicí kámen kobylky před svým zakotvením ještě obtočena nazpět a těsně tak přiléhá na materiál kobylky; výrazně se tak podporuje přenos strunové rezonance do těla a prodloužení už tak bohatého sustainu. Množství harmonických ve výstupním signálu je tak zřetelné a výrazné, že to má blízko ke kytarám, jejichž struny procházejí pouzdry skrz tělo. Oproti průchozím strunám je tu však méně zlomových třecích bodů, kde struny jinak rády praskají. Celá kytara je tak postavena v maximální možné míře na podporu barvy a kvality tónu a přenosu harmonických do výstupu. Je téměř neskutečné, když si vedle toho poslechnete kytaru s plovoucím tremolem typu F.R., o co jste na výstupu ochuzeni; tón je ve srovnání s masivní kobylkou o hodně zvukově tenčí, užší a tupější; a i když může být třeba hlasitější, barvu mu už nepřidáte. Hlasitost můžete přidat vždycky. Signálových „nakopávačů" je dost, ale signálových „dobarvovačů" asi ne. Krátký závěr – lepší slabší a hezčí než silný a tupý. Myslím tón.
A teď snímače
Kytara je v této fázi postavena především na testování snímačů ve tvaru singlu, přesněji řečeno v přísně oválném tvaru, ne pro singly, které mají na „základní desce" vývody bokem. K tomu je uzpůsobeno i elektrické zapojení, takže tu nenajdeme žádné přepínání snímačů, ale jen tři otočné potenciometry jako volume pro každý snímač zvlášť. Lze je tak otestovat individuálně a ve vzájemné souhře a v jakémkoli poměru. Žádné další korekce, tónové clony, rozpínání a podobně se tu nekoná a ani nemusí.
Všechny tři snímače jsou humbuckery v singlovém pouzdře. Velká většina takto provedených HB snímačů má cívky pod sebou, přičemž druhá cívka slouží převážně k redukci brumu. Tyto snímače však mají cívky vedle sebe a výsledný tón tak má lepší a bohatší barvy, podobně jako například od Duncanů model Jeff Beck Jr. Cívky jsou keramické a výstup je celkově slabší, protože u těchto modelů nejde o output, ale o barvu. U krku je snímač s názvem Vintage, ve středové poloze Standard a u kobylky pak Screamer. Každý z nich je určen do své polohy silově i barvou a celá sestava je výborně vyvážená pro vzájemnou spolupráci.
Snímač Vintage naprosto ctí svůj název. Má sametově hebký tón, kulatý a měkký v základu. Má dost ambicí obstát pro jazz, blues, rock i hardrock. Je velmi citlivý na práci volume. Tón je zároveň dost pevný, aby dobře zněl i zkreslený. Výborně na něm znějí všechny polohy od nižších středů do nejvyšších rozsahů kytary, samotné basy se při rychlejší hře a větším zkreslení mírně slévají. To ovšem není zásadní, největší devizu tohoto snímače vidím pro čisté a crunchové zvuky, kde je pro krkovou polohu jedním z „VIP", dá-li se to tak nazvat. Hrát s ním blues či funky je nádherný zážitek,všechno čitelné a jak má být, spousty harmonických dodává dřevo a výsledkem je velmi barevný, ušlechtilý tón, který se chce poslouchat stále dokola. Při přímém srovnání například s SSL od Duncanů (singl) je opravdu Kent slabší na výstupu, ale po dorovnání hlasitosti má hezčí tón; stejně tak při srovnání s SH-2 (humbucker v klasickém provedení). Pro tyto snímače (potažmo pro tuto kytaru jako celek) se vyplatí mít i slabší lampové kombo, protože musíte více přidat na masteru a více se do vlastní hry zapojí koncový stupeň zesilovače, který většinou přidává pevné středy a tón krkového snímače se nejen víc zakulacuje, ale i přidává na průraznosti. Při mírných crunchových nastaveních snímač produkoval asi nejlepší zvuk, kdy se do zvuku jasně dostával jakoby akustický základ tónu, jako kdyby s vámi unisono hrála někde akustická kytara; všechny akordy, zvláště ty s prázdnými strunami, znějí plně a důrazně a zároveň velmi čitelně.
Středový snímač bývá na běžných kytarách využíván pouze pro tvorbu stratocasterovských tónů mezipoloh. Musím říct, že s tímto přístupem byste se zde ochudili o hodně, sám jsem na středový snímač hrál nejčastěji. Platí o něm téměř totéž jako o Vintage barvě tónu, navíc k tomu všemu přidává řízný, energický podtón, který je na půl cestě k typickému zvuku kobylkových humbuckerů. To je přesně opět doména pro crunch, ale už více „nazlobený" a průrazný. Skvěle se na něm hrají pecky od starých AC/DC či Deep Purple například. Často jsem se sám setkal s tím, že bylo potřeba mít zvuk ne tak kulatý jako od krku, ne tak ostrý a tučný jako od kobylky, ale něco mezi a aby to nebrumilo. To je přesně důvod, proč použít Standard. Alternativně by se hodil i do polohy ke krku, kulatosti má v sobě dost, jen je více říznější. Jenže v tomto zapojení už nezněly tak dobře zvuky mezipoloh (s dovolením jsem to na chvíli přehodil a pak zase opatrně vrátil zpět).
Celkově na tyto dva snímače musím vyslovit obdiv, jak strašně blízko jsou ve svém zvuku podobny zvuku singlů, jejich krystalické průzračnosti, a zároveň v sobě mají ve zdravé míře tu humbuckerovskou průraznost a středový drive. Od použitých keramických magnetů bych čekal více temnější středovosti a jedovatosti, ale zvuk je ušlechtilejší a vyrovnaný.
Kobylkový Screamer je opět věrný svému názvu, i když nečekejte od něj žádné valící se hradby stylu SH10, OTT či Superdistortionů. Spíše lehkou nadýchanost PAF modelů či lépe mírně ztlumeného barevného SH4 Jeff Beck, pokud zůstaneme u těchto dvou výrobců ke srovnání. Screamer je zdravě nabroušený kobylkový snímač, věrně přenášející všechny události na hmatníku do výstupu z kytary. Právě na něm se velmi příznivě projevují věci jako je konstrukce kobylky (sustain a rezonance). Velmi pěkně zpívá v celém rozsahu kytary, krásně se na něm hrají všechny rockové pecky a umí i dobře zahustit – tady už hodně záleží na zesilovači. Ovšem s Triple Rectifierem bez potíží zahrál věrně jak kvartové temně basové numetalové hradby, tak pecky od VanHalen či Purple-ů. Výborná alternativa pro výměnu čehokoliv, co má singlový tvar.
Nejlepší zážitek byl ovšem při vzájemném míchání. Tady není řeč o mezipolohách, jako jsou bežně zapojené kombinace. Není totiž nic lepšího, než si do kombinace například krk-střed namíchat kapku jedu od kobylky, do gibsonovské kombinace krk-kobylka přidat trochu skla ze středu, a úplně nejvíc se mi líbila kombinace střed-kobylka s trochou zvuku od krku. A to mluvím o čistých zvucích. To nejlepší přijde, když potřebujete dostat crunch nebo rockové zkreslení a zároveň mít čitelný každý tón, nejlépe s telecasterocským twangovým nazvučením. To jsou věci. Těžko se od všech těch jemných zvukových nuancí odpoutat. Je velmi příjemné mít stratocasterovsky pěkné zvuky se všemi výhodami humbuckerů, tedy kdykoliv potřebujete nabrousit, tak můžete. Mezipolohy zní opravdu věrně a téměř všechny zvuky mají syrový dřevěný podtón. Mezi materiály kytary a snímači zde v tomto případě došlo k dokonalé synergii a tak mi nezbývá, než tento, u nás asi ojedinělý nástroj, pochválit. Její obrovské uplatnění bude jistě ve studiu, kde jednak nemusíte tu váhu nést na ramenou dlouho, a jednak vám nebude vadit omezení v přehazování jednotlivých zvuků. I když – po pár dnech intenzivního hraní jsem si malíčkový pohyb volume-down, volume-up vycvičil natolik, že nějaké přepnutí přepínačem by bylo jen o málo rychlejší. Možnost toho vzájemného mixu je k nezaplacení.
Vyrábí se ještě Kent Armstrong preamp/sustainer na přímou instalaci do kytary ve velikosti zhruba kostkového cukru, který nezkresleně zesiluje výstup a sustain. V blízké budoucnosti se budou vyrábět vzhledově stejné snímače, s cívkami pod sebou a Alnico magnetem. Vzhledem k mé čerstvé zkušenosti s barevností těchto tří snímačů nutno říct, že se na další varianty nezbývá než těšit. A s tím kytarovým preampem to může být docela super; stojí za to vyzkoušet, co myslíte?
Přeji hodně dobré česko-slovenské muziky.
