AAAASvět hudebních nástrojů je dnes velmi rozmanitý a svým uživatelům skýtá nepřeberné množství různých modelů, typů a tvarových variant co jen hrdlo (a srdce) ráčí. Každý muzikant si určitě vybere podle svého vkusu, hudebního stylu a v neposlední řadě i kapsy.
Firmy se předhánějí v produkci všemožných modelů nástrojů a jejich příslušenství. Americká firma „CARVIN" je stálicí s dlouhodobě blyštivým jménem a její instrumenty si i u nás začínají masívně dobývat srdce českých „muzikusů" všech stylů i hráčských kvalit. Ty tam jsou doby, kdy vrcholem vlastnictví byl vysněný Fender Jazz Bass či Precission. Stále více jsou nám nabízeny různé další alternativy ke známým klasickým modelům. Jen houšť…
Právě takovou „hustou" alternativou je šesti-strunná baskytara Carvin. A že se nejedná o jen tak obyčejný model, svědčí i podpis na hlavici nástroje. Basičku nám podškrábnul sám velký jazzman, studiový hráč a basový „profesor" Bunny Brunel. Tenhle chlapík je řazen mezi jazzovou světovou špičku a s celou řádkou osobností této špičky také koncertoval, či natáčel. Jména jako Al di Meola, Mike Stern, Wayne Shorter nenechají nikoho, kdo modernímu jazzu alespoň trochu rozumí, na pochybách o Bunnyho instrumentálních kvalitách. Dlouhodobě spolupracuje s firmou Carvin, a návrhy některých modelů jsou z velké části jeho dílem. Na svém kontě má několik modelů - od čtyř-strunných až po šesti-strunné, s různým snímačovým osazením, elektronikou a z rozličných typů dřev.
Láska na první pohled?
Basička dorazila v pevném futrálu s hrdým označením firmy. Je to úžasné v zemích pyšnících se svými výrobky, v zemích, kde když ztratíte peněženku, najdete ji druhý den ležet na stejném místě, nebo vám ji rovnou přinesou domů. Ale v našich končinách jako kdybyste říkali nenechavci: „Koukej, tady v tom futrálu mám značkovou basu, stála mě padesát táců, a ty za ní v zastavárně dostaneš patnáct stovek, budeš mít večer co do automatu…". Také takový označkovaný case i s obsahem mám, raději ho stále nosím při sobě. Ale zpět, v krásně vypolstrovaném vnitřku sladce vonícím vanilkou, se na mě usmívalo „cosi" s mnoha strunami. Bylo jich nějak více než jsem zvyklý používat. Na první pohled bylo jasné, že se najedná o nějakou lacinou imitaci či model odněkud ze „Země rýžových polí a jedlých brouků". Nádherná barva, kresba vrchní desky, průchozí krk, hromada čudlíků, které toho určitě hodně umí. Hlavně, abych na to já uměl hrát. Ale co, má to šest strun, přinejhorším ji naladím jako kytaru a u letního ohně vystřihnu pár country songů. Koneckonců ani není tak těžká. Po našem prvním, asi hodinovém styku, kdy jsem se pokoušel něco zaslapovat a neustále se mi při tom pletly nějaké struny do hry, jsem jí odložil s vidinou opětovného brzkého setkání.
Brunelka v celé kráse…
Baskytara model Bunny Brunel 76P je šestistrunný nástroj. Má přidané spodní H (subkontra) a vrchní c (malé). Hlavice je menší a zašpičatělá. Rozhodně se už na první pohled nejedná o klasickou „lopatu" fenderovského či musicmanovského typu. Přiznám se, že mám tyto radši, evokují ve mně pocit masívnosti a pevnosti. Jiný uživatel však může mít odlišný názor.
Vzhledem k hlavici je i mechanika menších rozměrů než klasická „šneková". Je uzavřená, s převodem 20:1, značková, zřejmě olejová a vypadá, že něco vydrží. Není však možné upravovat tuhost jejího chodu. Mně osobně vždy u této menší mechaniky vadila delší doba při navíjení nových strun. Ale jak říkám, zvyk je železná košile. Zcela standardně za nultým pražcem se pod plastovou krytkou ukrývá výztuha krku. Když je výztuha volně přístupná, seřízení či přeřízení ohybu krku, např. při výměně strun, je velmi rychlé a uživatel nemusí nic odšroubovávat. Hlavice nese potisk s názvem firmy a Brunelovu signaci. V první fázi se mi nepodařilo zjistit, ani kde byl nástroj vyroben (nakonec jsem to nalezl na neočekávaném místě), ani jaké nese řadové označení (informaci jsem dodatečně získal na internetu).
Masívní javorový krk (Eastern Hard Rock Maple) s nesymetrickým klenutím zadní strany, má šířku v nejužším místě za nultým pražcem okolo 5,5 cm a v nejširším 8 cm. Jen pro porovnání u normální „čtyřky" je to okolo 6 cm. Tloušťka krku i rádius zakulacení je velmi příjemně padnoucí do ruky. Hmatník je ebenový s intarsiemi perleťových obdélníčků v obvyklých polohách. Pražců má tento nástroj víc než dost - tedy 24. Jsou precizně zapilované, nikde žádná známka po ostrosti, hranách či jiných nerovnostech. U těchto věcí však člověk nikdy neví co dodatečně udělají. U mé basy G&L 2000 jsem si po čase všiml, že pražce jakoby po stranách vylézají z krku. Měl jsem dojem, že se krk smršťuje. Asi se „hýbe" dřevo, řekl jsem si. Když už to bylo o roztrhnutí ruky a měl jsem před koncertem, naštval jsem se a velmi opatrně to, co z pražců přečnívalo ven, zpiloval a zabrousil. Nějaký čas byl klid a pak jsem si všiml, že krk se vrátil zpět a nyní pražcům těch pár setin chybí. Nikdy mi nikdo neřekl, co se vlastně s nástrojem dělo. Ale za těch padesát tisíc se to dít nemuselo.
Ale zpět k naší krásce. Krk je samozřejmě průchozí - tj. není k tělu přišroubován, ale je s ním spojen v jeden celek - prochází jím. Co je na tomto řešení lepší? Těžko říci, protože oblibě se těší oba modely. U šesti-strunné basy průchozí krk možná ještě více zvětšuje rezonanci strun a podepisuje se na zvuku. Ale nejsem výrobce nástrojů, nýbrž muzikant. Krk tedy prochází tělem, jinými slovy, je jakousi „páteří" nástroje, z boků k němu přiléhají obě poloviny olšového těla a povrch je v našem případě překryt deskou z ušlechtilého dřeva s výraznou kresbou.
Toto ještě více pak dodává nástroji na atraktivnosti. V našem případě se jednalo 12 mm obláčkového javoru s barevnou úpravou Ruby Red Stain, nalakovaného zřejmě polyuretanovým lakem rozleštěným do vysokého lesku - velmi efektní. Na netu jsem narazil na stejný model, ale bez přední desky, pouze jen leštěné přírodní dřevo a veprostřed procházející krk se dvěma hnědými pruhy výztuhy. Toto barevné provedení mi připadalo jaksi více rockerské a cosi dávného ve mně probouzelo. Čenichal jsem po nějakém nedostatku a nic. Snad jen v jednom místě byl špatně spojen hmatník s krkem a během lakování se tam vytvořila drobná rýha. To jsem se ale opravdu musel snažit, abych tuto vadu nalezl.
Tvar těla je symetrický, dobře se staví do stojanu. Horní i dolní roh je špičatější. U horního bych se bál, aby se mi neulomil. Asi zbytečně. Přístupnost do poloh je naprosto super. On pan Brunel stejně jako Viktor Wooten používá hojně tapping, který musí být u šestky ještě působivější. Nikdy bych nevěřil, že vydržím poslouchat samotnou basu více jak hodinu. Když na ní však někdo hraje Bachovská Preludia, klidně bych se oblékl do kvádra, vzal manželku a vyrazil na takovýhle koncert. Je dobré, že se baskytary i hráči na ní stále posouvají vpřed.
Doplňme HW výbavu. Kobylka je černá, z masívního kovu - model Hipshot, struny prochází skrz tělo. To je hodně super a velice to pomáhá přirozené rezonanci, která je potřeba, i kdyby basa měla třeba deset aktivních elektrik. Kameny jsou dobře nastavitelné a seřízení oktáv musí být dílem okamžiku. Náš model byl „obut" dvěma firemními snímači. První je singl J99 a druhý humbucker HB6 musicmanovského typu, bez možnosti individuálně nastavit nástavce magnetických pólů (GL). Tento model je navíc osazen šesti piezo elementy, vždy po jednom v každém kamenu kobylky. Díky aktivní elektrice má uživatel možnost přehršle rozličných kombinací a variant. Pomocí šesti otočných knobů a páčkového přepínače se dá docílit téměř všemožných barev do různorodých stylů. HB snímači jdou rozpojovat cívky, lze namíchat poměry mezi humbuckerem a jedno-cívkovým snímačem, mezi piezo signálem a signálem z klasických snímačů, přidávat nebo ubírat basy, středy a výšky. Všechny kromě hlasitosti mají středovou aretaci. Výrazně mi ale chybělo alespoň základní jednoduché schéma určení ovladačů.
Trochu nevýhodná mi připadá přítomnost dvou slotů pro baterie. Ačkoliv jsou tyto snadno vyměnitelné, přeci jen, není to už trochu moc? Doufám jen, že tam vydrží dlouho. Samozřejmě musí být alkalické, jinak vám po nich zůstane jen vír v drátech. Carvin vysvětluje 18 V elektroniku dokonalou odezvou a vysokou přebuditelností systému, vyhovující agresivním slapovým hráčům.
Na adrese http://www.carvin.com/multimedia/bb/Bunny-BB-bass-web.mov si můžete, pokud si nástroj budete chtít poslechnout, stáhnout krátkou ukázku Bunnyho hraní (19 MB), ale hlavně vás seznámí se svým modelem. Poví vám, že nepřepadává, krásně se drží atd. Je to model pětistrunný. Nicméně uslyšíte, jak mu to zní. Předvádí i práci s korekcemi. Mně osobně vadilo, že u ovladačů korekcí, měl každý knob jinou tuhost chodu. Jeden potenciometr dokonce při otáčení skokově měnil úroveň a měl tendenci se viklat. Nicméně jsem se s tím už u cenově stejných nástrojů setkal. Odmontoval jsem zezadu kryt elektroniky. Vše bylo precizně provedené, spájené. Plošný spoj se uvnitř nehýbal. V této souvislosti a po studiu informací z netu a katalogu je zajímavostí, že tento typ elektroniky má ve svých útrobách trimry pro nastavení jak celkové úrovně piezo a magnetických snímačů, tak také hlasitosti jednotlivých piezo elementů na každé struně, kdy každá struna má vlastní zesilovač! Tedy možnosti nastavení zvuku opravdu velmi nevídané.
Kryt na setinu milimetru přesně padl zpět aniž bych musel použít sílu či nějaké nářadí. Příchytné šroubky nevězí přímo ve dřevě, ale šroubují se do mosazných patic do dřeva zapuštěných. Sice detail, ale potěší. Protože jsem se přistihl, že převážně jen chválím, musím také vzpomenout na dvě věci, které mi nedají spát.
Tou první je provedení výstupu z basy. Na tělo nástroje je přišroubován čtyřmi malými šroubky pochrómovaný plíšek s jackem. Tento způsob mi okamžitě připomněl basu, která to přesně takhle měla udělané - byla to Iriska (pro nezasvěcené - šíleně zrůdná nehrající, neladící basa Husákovské éry). Když zahraniční firma vyrobí luxusní nástroj, toto už mohla vyřešit lépe. Aby tomu nebylo dosti, nad otvorem je na plíšku vyraženo vznosné „Made in USA" a pod otvorem výrobní číslo. Vypadá to, jako byste si to tam raznicí udělali sami. Proč to není na hlavici, jako u ostatních noblesních firem? Doufám, že tento vývod alespoň na rozdíl od Irisky něco vydrží a neurve se hned při prvním kšeftu.
Druhá věc mě ale trápila více. Bylo to zkosení v místě, kde přechází tělo v krk. Pokud jsem zvyklí držet basu vodorovně a trochu výš (na šestku se fakt blbě hraje něco smysluplného, když jí máte u kolen), vychází mi toto zkosení přímo na žaludek a tlačí. Basa má tendenci ujíždět dozadu. Bunnymu to zřejmě nevadí, protože ji drží krkem téměř kolmo nahoru (zrovna jako Flea). Vsadím se, ale že většina lidí hraje podobně jako já a tento úkos by jim vadil. Člověk by se s tím musel nějak vyrovnat. Pokud jsem seděl, ani mi to moc nevadilo, pouze při zavěšení mě to rozhazovalo. Nakonec musím ještě říci, že BB76P HB2 je opatřena registračním čipem SNAGG, který Carvin implementuje do svých nástrojů již standardně, a měl by umožnit jeho opětovné nalezení či lokalizaci v případě ukradení. Určitě to funguje nejlépe v USA. Nebo snad víte o obchodě s hudebninami, kde mají chipový skener? U nás se podobný systém zavádí u drahých aut a přesto se kradou, a nově i pro registraci psů :-) Myslím, že pěkně vypasený, zuby klektající pitbull v dodávce s nástroji také není věc k zahození.
Byla jsi se mnou jen chvíli, přesto nezapomenu...
Jsem, co se týče počtu strun, asi trochu konzervativní a dávám přednost čtyřstrunným nástrojům. Viděl jsem Viktora Wootena, jak na čtyřstrunnou Foderu hraje věci, které by jiní nezahráli ani na desetistrunnou basu. Nic to však nemění na tom, že zde se jedná o signovaný model světového hráče s virtuózním projevem. Nástroj je to po všech stranách zvukově i vzhledově dokonalý, s moderním zvukem do všech stylů. Určitě by mi nevadilo koupit si jeho pětistrunný model. Náš šestistrunný testovaný model má i příznivou cenu okolo 40 tisíc. Za jiný americký signovaný model byste dali i okolo 70 tisíc (Marcus Miller Jazz Bass). Takže, pokud nejste poserové jako já, radím vám: „GO FOR IT"
P.S. Bunny Brunel bere za hodinu výuky okolo 70 dolarů, možná by stálo za to, pár hodin si předplatit.
