Dostali se k nám 2 přístroje z nové řady krabiček od „šéfa”, které bychom mohli zařadit někam mezi jeho tradiční pastičky a dražší multiefektové pedály (a to i cenově). Jinými slovy, jedná se o jednoúčelová zařízení, která nicméně oproti malým krabičkám nabízejí mnohem širší zvukové možnosti i možnosti použití z hlediska, abych tak řekl, operability. Výsledek podrobnějšího ohledání vám nyní předkládáme k posouzení.
GP-20 Amp Factory
Pod označením GP-20 Amp Factory nám firma Boss před nedávnem připravila překvapení v podobě zařízení určeného speciálně pro simulaci zvuku známých kytarových aparatur, aby se tak pokusila prosadit v oblasti v současnosti okupované zejména výrobky firem jako Line 6, Johnson případně Zoom.
Připomeňme si však, že Boss není na poli digitální simulace žádným nováčkem, neboť technologii COSM, která je jádrem GP-20, už používá v přístrojích nesoucích nálepku Boss nebo Roland pěknou řádku let. Pokud jde o dnes testovaný pedál, nabídka zvuků populárních aparatur v něm obsažená byla oproti dosud prodávaným efektům inovována resp. rozšířena.
Provedení
Nejdříve se budeme podrobněji věnovat vnějšímu provedení. Jediný pohled na ovládací panel vás přesvědčí o tom, že se jedná o jednoúčelové, nijak složité zařízení, k jehož ovládání není třeba vyvíjet zvlášť velkou intelektuální aktivitu. V horní řadě potenciometrů najdete kromě Gainu a Masteru i Ekvalizér - příjemně mě překvapilo, že kromě basů, středů a výšek obsahuje i ovladač presence, který mi na podobných přístrojích jiných značek docela chyběl. Pod nimi jsou umístěny knoflíky pro přepínání modelů zesilovače a reproduktorových soustav.
Zadní panel obsahuje toliko vstup, výstup (běžný a digitální), konektor pro napájecí adaptér (v krabici jsem ovšem nalezl pouze 6 tužkových článků) a přepínač pro úpravu výstupního signálu pro různá koncová zařízení (volíte mezi kytarovým zesilovačem, běžným „koncákem" a linkovým vstupem - vedete-li signál přímo do mixu). Výstup je v provedení mono, ostatně stereo má své opodstatnění spíše tehdy, obsahuje-li přístroj nějaké ty efekty, což není případ GP-20. Pro studio či domácí experimenty s nahráváním do počítače je třeba vyzvednout přítomnost zmíněného S/PDIF výstupu, který stále u některých jiných (konkurenčních) výrobků chybí.
Samotná konstrukce je poměrně robustní, takže se rozhodně nemusíte bát, že GP-20 rozšlápnete. Pedály mají dostatečné rozměry, aby ovládání bylo pohodlné a bezproblémové. Mezi nimi se nacházejí kontrolní LEDky, signalizující aktuální režim (manuál/paměť) a stav (zapnuto/vypnuto).
Jak to hraje
Podstatné je ale především to, co se nachází v mozku této „hračičky" - nemluvíme samozřejmě o drátech a obvodech, nýbrž o tom, co GP-20 umí. Už bylo zmíněno, že se specializuje na simulaci aparátů - těch zde najdete 22. Otočným přepínačem se dostanete k prvním jedenácti, po stisku tlačítka Variation k druhé jedenáctce (názvy těchto zvuků ale na panelu nenajdete).
Pokud jde o výběr typů, pak zde nejdete několik vlastních zvuků (tj. z dílny Boss/Roland) - 2 čisté (jedním z nich je populárního JC-120), 2krát Crunch a 2krát Lead. Mezi simulovanými aparáty pak najdete tyto: Fender Twin Reverb (2krát, v různých nastaveních), Fender Bassman a Pro Reverb, Mesa/Boogie - kombo a Dual Rectifier (rhytm i lead kanál), Vox AC30TB (čistý a lead kanál), Marshall - 2krát 1959 a jeden modifikovaný, Soldano SLO-100 a Peavey5150 - opět rytmický a lead kanál (poznamenávám, že konkrétně simulaci Peavey většina konkurenčních efektů kupodivu opomíjí).
Tady se dostáváme k úkolu dosti nevděčnému - posouzení kvality zvuku je velmi subjektivní záležitostí a já s ohledem na celkový dojem, který na mě GP-20 za dobu testování udělal, budu shovívavý. Rozhodně nejde o přístroj natolik univerzální, že bude „hrát" při jakémkoliv nastavení, ale bez nadsázky můžu říci, že u každé simulace lze najít takové polohy čudlíků, které mě dokázaly uspokojit. Nejdiskutabilnější a na trpělivost nejnáročnější jsou (vlastně tradičně) zvuky mírně až středně zkreslené, tady si musíte občas trošku pohrát. Co se týká čistých zvuků, tam si nemohu stěžovat a podobně je tomu u sólových (tedy vyšších) zkreslení. Z hlediska dynamiky mi připadalo lepší mít za sebou (resp. za GP-20) pořádný aparát, ale celkově mohu říci, že na techniku hry efekt reaguje bez problémů.
Ke každému typu zesilovače lze přiřadit typ reproduktorové soustavy, kterou je v reálu vybaven originál, nebo vyberete podle vlastního vkusu z nabídky 1 x 12", 2 x 12", 4 x 10" a 4 x 12", čímž dosáhnete dalších zajímavých možností. Simulaci můžete také vypnout, jste-li spokojeni se svojí vlastní bednou.
GP-20 a praxe
Tlačítko Memory, nacházející se na ovládacím panelu, musím bez zaváhání označit za nejkontroverznější vlastnost tohoto efektu. Důvod je velmi jednoduchý: Pod ním se totiž skrývá možnost uložení aktuálního zvukového nastavení na jedno jediné (!) paměťové místo. Na obhajobu GP-20 je třeba říci, že manipulace s ním je skutečně jednoduchá, takže změna nastavení není zdlouhavá. Nicméně dosti práce může dát nastavit v „polních" podmínkách na pódiu správné hodnoty potenciometrů tak, aby to hrálo, jak chcete vy (využíváte-li širší paletu zvuků). V praxi to znamená, že zapojíte-li GP-20 před kytarový aparát můžete využívat tři zvuky najednou: zvuk odpovídající manuálnímu nastavení přístroje, zvuk uložený v paměti a bypass, při němž využijete vlastní zvuk vašeho kytarového zesilovače (má-li tento více kanálů, máte pochopitelně k dispozici více zvuků). Hrajete-li do linky, máte už zvuky jen dva.
Pokusme se porovnat GP-20 s jinými dostupnými přístroji této kategorie. Osobně považuji za bezpředmětné porovnávat tyto efekty podle toho, zda má ten který o jeden zvukový vzorek více nebo méně, jednoduše tedy konstatuji, že paleta zvuků je dostatečně široká. Ostatně výběr zvukových předloh bývá u těchto zařízení velmi podobný, dalo by se téměř říct standardní - výrobci jsou si dobře vědomi toho, co kytaristé chtějí slyšet.
Je ale třeba zdůraznit především tři vlastnosti Bosse, které byste při výběru vašeho favorita kromě zvuku měli zohlednit: Dvě z nich jsou kladné - GP-20 je v pedálovém provedení, což nevyžaduje další (ve většině případů nikoliv malé) investice pro možnost využití efektu pro živé hraní. Je také výrazně levnější oproti zmíněným konkurentům (J-Station, POD). Ve srovnání s nimi naopak postrádá efektovou sekci, kde by bylo možné navolit alespoň základní typy modulace, delaye či reverbu. Ne pro každého musí být tento fakt podstatný, zvláště v případě, že už jste spokojenými uživateli nějakého kvalitního digitálního multiefektu, ale obecně to univerzálnost GP-20 snižuje.
Závěrem
I přes několik výtek bych vše shrnul konstatováním, že Boss GP-20 stojí za pozornost a lze z něj vytáhnout velmi slušné zvuky. Poměr ceny je v podstatě odpovídající, chybějící efektovou sekci vynahrazuje podlahové provedení (u efektů bez pedálu se přitom počítají dodatečné investice přinejmenším v řádu několika jednotek tisíců korun). Asi se budu opakovat, ale nejvíce mi v žaludku leží nemožnost uložit více než jedno zvukové nastavení.
EQ-20 Advanced Equalizer
Druhým pedálem z nové řady efektů, který jsme měli možnost podrobit zkoumání, je - velmi volně přeloženo - „ekvalizér pro náročné". Nejde o nic jiného než o 10pásmový grafický ekvalizér, doplněný o několik zajímavých drobností, které jsou, kromě toho, že mají vliv na jeho cenu, nepochybně užitečné pro práci či manipulaci s ním.
Vnější provedení EQ-20 je co do tvaru šasi totožné jako u GP-20. Na zadní stěně najdete vstup, výstup, konektor pro napájení a přepínač, jímž volíte, zda EQ-20 zapojujete do efektové smyčky, nebo zda přímo do něj připojujete kytaru či basu.
Nyní už k tomu podstatnému. Ovládací panel obsahuje deset tahových potenciometrů pro jednotlivá frekvenční pásma (konkrétně tato - 30, 60, 120, 200, 400 a 800 Hz, a dále 1.6, 3.2, 6.4, a 12.8 kHz v rozsahu +- 15 dB) a jedenáctý Level, pod nímž se nachází dioda pro signalizaci signálových špiček (Peak). Kromě dvou tlačítek pro pohyb mezi uloženými nastaveními a zápis je zde displej, který zobrazuje nastavení potenciometrů u právě zvoleného zvuku z paměti.
Počet paměťových míst pro uložení vlastních nastavení (kterými přepisujete tovární presety - lze je však i zpětně resetovat) je roven devíti - tedy podstatné zlepšení oproti GP-20. EQ-20 skýtá jedinou záludnost: Dva pedály totiž fungují stejným způsobem jako u GP-20. Ten první přepíná na bypass, zatímco druhý přepíná mezi manuálním módem a zvoleným zvukem z pamětí. V praxi to vypadá tak, že si musíte manuálně nastavit jeden zvuk a vybrat si číslo paměti druhého - mezi nimi poté přepínáte. Chcete-li poté zvolit jiný zvuk z paměti, musíte jej přepnout ručně, chcete-li změnit oba zvuky, mezi nimiž budete přepínat, musíte jeden zvolit ručně z paměti a jeden nastavit „manuálně" taháním za potenciometry - to je peklo. Na druhou stranu máte tímto poněkud zvláštním způsobem k dispozici desáté nastavení. Možná tomu však přikládám přehnaně velký význam, ne každému to musí nutně vadit - jako problém to vidím především u živého hraní. V zásadě si ale můžete manuálně nastavit hlavní zvuk, který používáte všude a k němu střídat nastavení vyvolaná z paměti.
Zvuk?
Pokud čekáte zvukové hodnocení, tak zde víceméně není co řešit - je to zkrátka ekvalizér a funguje tak, jak se od něj čeká. To, že nevydává nadbytečné pazvuky jako šum apod. by mělo být v dnešní době samozřejmostí. To, že s ním lze dělat zajímavé věci plyne jaksi z podstaty věci - má 10 pásem a je tedy zřejmé, že s ním můžete dělat psí kusy, přičemž hlavními měřítky jsou vaše uši a vaše soudnost.
Možnosti použití jsou pochopitelně široké a záleží jen a jen na fantazii kytaristově - lze s ním v mezích možností deseti pásem eliminovat nepříjemné ruchy či vazby, nebo jej využít konstruktivně, to jest ke hledání nových zvukových barev vašeho stávajícího aparátu. Velmi dobrý vliv má na dobarvení základního zvuku zesilovače či nějakého zkreslovače jako takového - tedy tam, kde jste spokojeni s charakterem zvuku, ale potřebujete jej trošku „pročistit". Můžete jej zapojovat před nebo za zkreslení, přibarvovat sóla, jestliže máte zesilovač pouze se společnými korekcemi pro 2 zkreslené kanály, všelijak experimentovat atd. Co se týká využití EQ-20 např. pro basu, tak v podstatě „asi jo" (a výrobce s tím počítá), volba frekvenčních pásem je i pro tento nástroj v zásadě vyhovující a dostatečná. Řečeno úplně přesně, hraje to dobře i s basou, ostatně by bylo zvláštní, kdyby tomu tak nebylo. Přitom právě bassmani využívají ekvalizéry častěji, proto bych tuto oblast využití nepodceňoval.
Závěrem
EQ-20 z funkčního hlediska odpovídá své ceně, zvukově mu nemohu nic vytknout a rozhodně bych jej doporučil vaší pozornosti. Nutno říci, že tento typ efektu bývá mnoha kytaristy (neprávem) dosti podceňován, i když je to škoda. Jestliže na něj narazíte, budete zřejmě řešit otázku, zda své těžce vydřené peníze opravdu chcete utratit právě za ekvalizér - i když Advanced.
