Nedávno jsem se při psaní recenze radoval nad sice sporadickou, o to však příjemnější příležitostí otestovat produkt firmy, která není v našich končinách příliš etablována, nebo je zde dokonce nová. Stejné pocity mě provázejí i tentokrát, kdy mohu našim čtenářům představit stompboxy americké firmy BBE. Tuto firmu jsme dosud na našich stránkách skloňovali zejména v souvislosti se zvukařským vybavením, avšak produkty Acoustimax, Opto Stomp a Two Timer patří hlavně do kytarového světa.
Většina čtenářů znalých dílo společnosti BBE se mnou jistě bude souhlasit, že jednou z nejznámnějších technologií tohoto výrobce je tzv. Sonic Maximizer – proces úpravy zvuku obsažený hned v několika firemních zařízeních a chráněný velkým počtem patentů. Během krátkého poznávacího exkursu po stopách produktů BBE jsem nabyl přesvědčení, že se tato zařízení vyznačují inovativním přístupem a také vysokou kvalitou zpracování. Možná i proto se tato technika dostala do rukou umělců, jako jsou Steve Vai či Tommy Emanuel. Zajímavé je i to, že BBE své know how uplatnila i za hranicemi nástrojového a zvukařského vybavení, tj. u televizorů či hi-fi techniky (Panasonic, Toshiba, Sony nebo LG). My se tentokrát podíváme, jak si firemní důvtip poradil v kategoriích: akustický předzesilovač, delay a kompresor...
Acoustimax (5 209,- Kč)
Člověk nemusí mít úžasné pozorovací schopnosti, aby zjistil, že preamp pro akustické nástroje BBE Acoustimax je z přítomných největším (216 x 140 x 66 mm) a zároveň také nejtěžším (1,5 kg) pedálem. Tento předzesilovač obsahuje celkem deset korekcí, dva nožní přepínače a bohaté možnosti propojení, proto již na první pohled tušíme, že se jedná o velice variabilní zařízení výborně použitelné v koncertních i studiových podmínkách. Jeho ovládání je rozděleno do dvou skupin: první sdružuje základní parametry, druhá je zamýšlena pro jemnější doladění frekvenčních pásem. Samostatnou kapitolou je ovšem přítomnost dnes již legendárního Sonic Maximizeru, který velmi zjednodušeně řečeno představuje jakousi „regeneraci“ audio signálu.
Základní korekce Acoustimaxu zastupují Gain, třípásmový ekvalizér (Treble, Mid, Bass) s laditelnými středy v rozsahu 400 Hz až 2,5 kHz (Freq) a nastavení výstupní úrovně signálu (Volume). Z „pokročilejšího“ nastavení nabídne preamp sekci Notch filtru – tedy úroveň potlačení nižších frekcencí s možnosti určení dané frekvence v rozsahu od 70 do 250 Hz. Zatím nejmenované ovladače patří sekci Sonic Maximizer a jedná se o tradiční regulaci úrovně fázové korekce (Process) a o úpravu poměru fázově upravených basových frekvencí (LO Contour). Výčet ovládacích prvků završují na vrchním panelu dva přepínače, z nichž jeden aktivuje Sonic Maximizer a druhý zamutuje všechny výstupy kromě výstupu pro ladičku (Mute).
Bohatsví zadního panelu reprezentují: zdířka pro adaptér (12VAC); přepínač Ground/Lift (odzemnění XLR výstupu – eliminace brumu); DI Out (symetrický výstup); přepínač Phase (převrácení fáze XLR výstupu); přepínač Pad/-12 dB (snížení úrovně signálu na XLR výstupu o 12 dB); přepínač Pre/Post (volba, je-li signál XLR výstupu zpracováván koncovou sekcí preampu či nikoliv); Line Out (linkový výstup); EFX Loop (výstup do efektové smyčky) a Tuner (zdířka pro připojení ladičky) a standardní nástrojový vstup (Input) a výstup (Output).
Preamp jsem zkoušel s elektroakustickou kytarou, hybridní elektrickou kytarou (humbucker/piezo) a s klávesami. Veškeré propojení bylo otázkou několika minut. V případě elektroakustické kytary jsem byl doslova šokován neuvěřitelnou čistotou a jasností zvuku, který navíc plně podpořil kvalitní vlastnosti dřeva. Podotýkám, že jsem měl všechny korekce nastaveny „narovno“! Na dynamický atak pravé ruky Acoustimax reagoval opravdu fantasticky. Jistě je to dáno i tím, že jde o True Hardwire Bypass.
Abych věrně napodobil možnosti živého hraní, zdvihl jsem celkový výkon aparátu téměř na maximum. Nástroj měl pochopitelně tendence nahoukávat. Vše byl záměr, abych vyzkoušel korekci Notch a fázové korekce. Stačí jen minimálně pootočit knoflíkem a zpětná vazba okamžitě zeslabí. Jestliže máte velmi kvalitní nástroj, rozdíl ve zvuku není s Acoustimaxem až tolik zásadní – preamp spíše doladí celkový sound do té nejlepší možné kvality. Ovšem v případě, že připojíte o něco horší nástroj (nebo speciální hybridní instrument, jakým je již výše zmíněná elektrická kytara s humbuckerem a piezem), efekt práce Acoustimaxu je podstatně zřetelnější. Velmi častým neduhem pieza bývá skoro až nepříjemný, agresivní a silný signál, který nerespektuje charakter nástroje. Do výsledného zvuku přidává vyšší frekvence a ten je někdy až nepřirozeně kovový a elektrický. Acoustimax tento obvykle těžko řešitelný jev dokonale odstraní, což jednoznačně chválím a jistě nebudu sám, kdo tuto užitečnou schopnost v budoucnosti ocení. Navíc, i z elektrické kytary dokáže předzesilovač dostat pěkně dřevitý zvuk. Pro muzikanta, který velmi rád experimentuje se zvukem a využívá kontrastu mezi elektrickým a akustickým zvukem, je Acoustimax téměř povinností! Pro klávesy, které mívají podobné problémy s občasnými nepříjemnými výškami, je toto zařízení taktéž skvělým doplňkem. Pomocí korekcí lze z vašich kláves vytvořit velmi zdařilou simulaci klasického klavíru a taktéž různé smyčce či zvukové syntézy působí přirozeně a ne tak chemicky. S počtem korekcí lze vytvářet mnohé zvukové variace u všech možných nástrojů skutečně až ad absurdum. Výčet možností Acoustimaxu pochopitelně nekončí. Pro ty, kteří využívají modulačních nebo prostorových efektů, je tu pro další zvukové úpravy zabudován výstup pro efektovou smyčku. O možnosti přímého zapojení do linky jsem se zmínil, zajímavější je však skutečnost, že preamp má také přímý symetrický výstup s přepínatelnou úrovní signálu. Pomocí přepínače Pre/Post si zase můžete dle potřeby vybrat, zda bude signál zpracováván koncovým stupněm nebo ne. V popisu jsem také zmiňoval, že má Acoustimax výstup pro ladičku. Tento výstup je aktivní i při zatlumení všech ostatních výstupů preampu. Stačí jen zaktivovat nožní přepínač Mute. Abychom ale shrnuli to nejdůležitější: Myslím, že Acoustimax dělá čest svému jménu, z něhož je zřejmé, že byl zkonstruován proto, aby dostal „maximum z vaší elektroakustické kytary“. Úžasné na něm je, že je konkurenceschopný i mimo svou cenovou kategorii. „Butikové“ preampy v hodnotě dvou tisíc dolarů sice neporazí, ale i tak je (především díky Sonic Maximizeru) schopen podat lepší výsledek, než kolikrát o dost dražší předzesilovače. Bohatá konektivita umožňuje i sólovému hráči zvukově zaplnit hudební klub, protože umožňuje poslat signál do dvou zesilovačů na pódiu a ještě navíc do PAčka. DI výstup navíc dovolí použít delší kabely, aniž byste měli problém se šumem nebo degradací kvality signálu (ruchy zemních smyček elegantně řeší Ground-Lift). Acoustimax si zaslouží dobré reference i ve studiové praxi, kde zpracování signálu přes Sonic Maximizer může nabídnout lepší výsledky, než dodatečná snaha projasnit zvuk pomocí ekvalizéru a jeho podíl na dobrém „usazení“ akustického nástroje v mixu je značný. Tento preamp byl pro mě velkým překvapením. V akademických podmínkách testu mě nadchla jeho práce s průměrnými nástroji, jejichž zvuk dokáže značně pozvednout. V podmínkách živých vystoupení oceníte fakt, že váš nástroj neztratí na cestě skrze zesilovače a PA systém na svých kvalitách. Pro sólové hráče využívající prstové techniky se zdá být takový pedál „naživo“ skoro až povinností. No a jasný a čistý zvuk vaší elektroakustiky v nahrávce určitě taky nebude k zahození, že?
Two Timer (4 287,- Kč)
Další zařízení, které jsem obdržel, je delay Two Timer. Hned na úvod bych měl jistě zmínit, že jde o jakýsi klon legendárního analogového efektu Boss DM-2. Tento delay byl v roce 1981 vytvořen pro milovníky starých páskových ech a produkoval velmi příjemný tón při snaze o maximální zachování původního signálu. DM-2 z pohledu dnešních možností disponoval možná krátkou dobou zpoždění v rozsahu od 33 do 330 milisekund, ale i dnes se najdou kytaristé, kterým toto v pohodě postačuje. Dnes se již DM-2 nevyrábí a pro muzikanty, kteří hledají poctivý analogový delay, bude možná Two Timer tou správnou volbou. Uvidíme. Oproti Acoustimaxu dorůstá Two Timer do klasických pedálových rozměrů (94 x 119 x 46 mm). Celokovové šasi se dvěma nožními přepínači a čtyřmi korekcemi činí z efektu poctivý výrobek určený nejen do studia, ale i pro pořádnou pódiovou show. Ovládací korekce Two Timeru jsou Time 1, Time 2, Repeat a Mix. Nožní přepínače jsou označeny Time 1/Time 2 (LED indikace pro každý typ delaye) a On/Off. Konektivitu zajišťují Input a Output a pro delší používání potom zdířka pro adaptér (9V DC).
Oproti pravzoru Boss DM-2 je tento delay variabilnější, a to hlavně v podobě možnosti využití dvojího na sobě nezávislého nastavení, což je samozřejmě velmi výhodné pro živé hraní. Můžete si nastavit jedno zpoždění na slapbackovou rychlost pro rytmickou hru a druhé pro sóla, kde si zase dáte pořádnou porci prostoru. Tato nastavení se vytvoří pomocí korekcí Time (délka zpoždění), kdy můžete nastavit nezávisle na sobě rozdílnou délku zpoždění (Time 1 a Time 2), společné korekce Repeat (počet opakování zpožděného signálu) a Mix (poměr mezi původním a zpožděným signálem). Jen pro úplnost, rozsah zpožděného signálu je od 0 – 330 milisekund. Stejně jako u DM-2 je použit i u Two Timeru obvod BBD (Bucket Brigade Delay), který zaručuje poctivý analogový sound. Novinkou je použití True Hardwire Bypass pro čistou signálovou cestu.
Na otázku „Jak to hraje?“ stručná odpověď „Dobře!“ asi nepostačí. V době, kdy se většina firem pouští hlavně do digitálních delayů, je až nádherně nostalgické slyšet starý poctivý analogový sound. Pravda, rozsah zpoždění je poněkud menší, ale je to daň za přirozený zvuk, který za to stojí. Při pomalém vytahování půltónového až jednotónového bendu se zvuk line prostorem jako z klasických nahrávek Deep Purple. Při přetahovaném bendu, klidně i o tón a půl až dva, najednou slyšíte zase „floydovskou gilmourovinu“. Nejdůležitějším faktorem (alespoň dle mého názoru) je to, že totiž Two Timer nezabijí svou prostorovou stěnou základní kytarový signál. Pořád slyšíte původní čistý i zkreslený signál a pořád jste schopni identifikovat chorusovou cinkavost, případně i jemnější nuance zdvihu ovládacího pedálu wah-wahu. Two Timer pracuje bezchybně a je velmi věrný své analogové inspiraci.
Opto Stomp (2 605,- Kč)
Posledním zařízením, které zde máme na prozkoumání od BBE Sound, je efekt nazvaný Opto Stomp. V tomto případě se jedná o optický kompresor, který využívá jako jádro elektrického obvodu optočlen. Oproti klasickému kompresoru disponuje charakteristickým tvarem kompresní křivky, která se sice postupně ohýbá dle nastaveného kompresního poměru (tak, jak je to obvyklé), ale poté se opět narovnává, což už standardní kompresory nedělají. Má to za následek mnohem živější sound, protože transienty signálu (měnící se vlny/hroty signálu) zůstávají zachovány. To zároveň umožňuje použít mnohem více komprese, než je u ostatních modelů běžné. Dle ovládacích parametrů nejjednodušší stomp box je opět v celokovovém šasi. Ovládací prvky představují nastavení hlasitosti signálu na výstupu (Volume), nastavení množství komprese (Comp), páčkový mini přepínač útlumu vstupního signálu (Pad) mezi 0 a -15 dB a konečně nožní přepínač aktivace/deaktivace efektu. Po stranách efektu nalezneme standardní 6,3mm vstupní a výstupní konektory a zdířku pro adaptér (9V DC). Co vlastně dělá komprese nebo k čemu slouží takovýto efekt? Komprese se často využívá k udržování konstantní úrovně při použití čistého zvuku a také k zvýšení sustainu při používání velkého zkreslení. Opto Stomp tyto vlastnosti naprosto splňuje. Přepínačem Pad si nastavíte dle potřeby hodnotu pro váš nástroj. Jestliže vlastníte nástroj s aktivními snímači, nastavíte -15 dB. Jestli máte pasivní snímače, tak hodnotu 0. Korekcí Stomp pak jednoduše nastavíte požadovanou míru komprese, přidáte na hlasitosti a můžete hrát. Za jednoduchost ovládání dávám desítku.
Praktické použití ve hře je nasnadě. Asi neexistuje hráč, který by hrál absolutně přesně a bez dynamických výkyvů ataku rytmické ruky. Jakýkoliv kompresor by měl tento nedostatek vyřešit. Pokud navíc vlastníte podobné zařízení jako je Opto Stomp, tedy optický kompresor, vaše hra dostane rozměr pravého virtuóza. Mně osobně se nejvíce líbilo zapojení v high-gainovém zkreslení. Zde většinou při zapojení kompresoru dochází k dynamickým ztrátám více, než bychom chtěli, a dynamika lampového aparátu i kvalitních snímačů je tatam. Hráč potom nemůže pracovat s dynamikou skladby dle jeho představ. S Opto Stompem se tohoto neduhu bát nemusíte. Z aparátu leze přesně ten rozsah, který očekáváte, a zároveň slyšíte kouzelný sustain přecházející do tónů „slavičího hrdla“. Sóla opravdu moc pěkně zpívají. Čistý kanál, zejména na typ Stratocaster s krkovým snímačem, funguje také moc příjemně. Typická kulatost kytarového projevu dostane zcela jiný rozměr. Twang tone sice nemá takovou průraznost, spíše zní inspirativně kovově, ale nikde není psáno, že budete používat kompresor u všech skladeb. Opto Stomp jsem testoval i na baskytaru, u které je kompresor téměř nezbytností, neboť by se mělo hrát spíše v čistě kvartovém ladění kvůli prstokladům a není nutné tolik dávat důraz na akordické souzvuky (pochopitelně, jak kdo snese a zvládá). Je zde tudíž dáván důraz na vyrovnanost basových rytmických linek. S Opto Stompem můžete hrát „rovnou“ basu jedna báseň. Oktávová hra taktéž dostane poctivý ráz a člověk hrající perkuse jako slapy či tappingy velmi dobře ví, co znamená se „upinknout“. Tento efekt dokáže všechny tyto hráčské neduhy velmi příjemně uhladit, aniž by narušoval přirozený sound a feeling. Bonus navíc: Opto Stomp disponuje True Hardwire Bypass, což opět nelze jinak, než pochválit.
Resumé
Ať už je řeč o předzesilovači pro elektroakustické nástroje, který dokáže obohatit zvuk podobně jako vlasový kondicionér dodá vaší hřívě barvu a lesk; nebo o duální delay s poctivě analogovým feelingem; a nebo o malý diamant jemné a transparentní komprese, BBE pro mě osobně představuje na scéně nový zjev, který bych rozhodně neváhal doporučit. Tady není o čem mluvit, prostě to HRAJE!
