V dnešní záplavě ruchů, vzruchů, akčních filmů, hororů, občas i hudby, překvapí, že další renomovaný výrobce vrhá na nasycený hudební trh nová zvuková „mršítka". A jsou „analog, žádnej digitál". Z nabídky japonské firmy AKAI známé zejména kvalitní studiovou technikou za odpovídající ceny (viz www.akaipro.com) si přiblížíme dva modely „krabiček" určených pro kytaristy i baskytaristy.
„Back in black"
Jelikož obě krabičky jsou si na první i na druhý pohled velmi podobné, nejdříve se na ně podíváme společně a pak jednotlivě.
Po otevření kartónové krabice se objeví bohatý tištěný materiál a pod ním pečlivě zabalený efektík. Kromě shodných rozměrů 134 x 175 x 77 mm a váhy 1,35 kg mají oba stejné ovládání dvěma šestipásmovými ekvalizéry. To vypadá zajímavě. Nenápadně přiložena je kvalitní 9 V baterie. Připisuji první bodík za zabalení, obsah krabice, bohatý, ale neukecaný a výstižný návod („dokonce v japonštině...!“) a snadnou výměnu baterie.
Vtipným estetickým, ale zároveň i ryze funkčním prvkem chránícím tahové potenciometry „grafických ekvalizérů" před poškozením, jsou praktická „madla" . Za ně je možné obě krabičky bezpečně uchopit a přenášet. Na první pohled budí důvěru masivní, odolné provedení ze silného šedočerného plechu. Hned vás napadne, že tohle by mohlo něco vydržet (další kladné body).
Oba efekty se vyznačují velmi solidním zpracováním, ale poněkud nenápadným a lehce konzervativním, nepříliš atraktivním vzhledem. Což je možná škoda, i design prodává. Přibalený barevný prospektík totiž slibuje mnohé další „krabičky" téhož výrobce, které mi připadají daleko lákavější. Takže tentokrát bodíky za design nebudou.
Přístroje jsou standardně napájeny jednou 9voltovou baterií umístěnou pod krytem ve dně přístroje. Běžná údajně vydrží pouze 3 hodiny (!), takže orientace na kvalitnější s dlouhou životností se určitě vyplatí. Příslušným konektorem je možné přístroj „krmit“ také ze sítě přes adaptér, což výrobce vřele doporučuje. Vzhledem k poměrně značnému odběru proudu 50 mA a tedy i dosti omezené životnosti baterie se není co divit.
Připojení se provádí standardně kabelem z kytary nebo baskytary do jacku „input", zatímco do zesilovače ze jacku „output" krabičky do input zesilovače. Možná se někdo pozastaví nad předchozí větou, ale věřte přátelé, že stále mnoho mladíků pořád tápe, jak správně propojit svoji „krabičku“ se zesilovačem. Čistý průchozí zvuk (bez smáčknutí nožního přepínače ) „nežere" signál a barevně nemá naštěstí žádný nepříznivý vliv na kvalitu signál (šum, brum, barva, hlasitost apod.).
Uspořádáním se dvěma řadami grafických ekvalizérů AKAI vybočuje ze zavedené kategorie podobných přístrojů. Co je na obou krabičkách jiného? Zvuk na rozdíl od běžných pedálů neurčuje nastavením z továrny jenom výrobce, ale především hráč má mnoho možností.
G-Drive
Krabička G-drive je analogový „distortion" efekt se dvěma řadami 6pásmových ekvalizérů, jedním na vstupu a druhým na výstupu zařízení. Změnou jejich nastavení lze získat spektrum zkreslení od mírného crunch, přes vintage fuzz až po extrémní heavy metalové zkreslení. Výrobce slibuje „pedál pro retro styly".
Na temeni krabičky je umístěn masivní celokovový nožní spínač, dva potenciometry s ovládáním „intenzity zkreslení" nazvané „DRIVE" a úrovně výstupního signálu „OUTPUT". Nastavení zvuku umožňují tahové potenciometry v uspořádání „grafický ekvalizér" u G-Drive nazvaného v horní řadě výmluvně „COLOR" a v dolní řadě „CHARACTER".
Jednotlivá frekvenční pásma nejsou přesně uvedena ani v návodu ani popiskami na efektu, pouze jsou jednoduše označena „Low" a „High". Zpracovávané frekvenční pásmo je anonymně rozděleno na úseky šesti tahovými potenciometry. (Na webu nějaký šikula píše, že po změření mu vycházejí frekvence 125 Hz, 225 Hz, 500 Hz, 1 kHz, 2 kHz a 4 kHz pro oba ekvalizéry. To vypadá věrohodně, budu mu věřit.)
Výrobce umožňuje hráči, aby si nejprve pomocí „CHARACTER" nastavil frekvence, které chce zkreslit, tedy např. zvýraznit basy a středy a naopak stáhnout výšky... Výslednou barvu pak upraví „COLOR" ekvalizérem.
Pro první inspiraci výrobce doporučuje šest základních nastavení: FUSION SOLO, DS METAL, RADIO, MODERN BLUES, WILD FUZZ, CRUNCH. Nastavují se různými kombinacemi všech 12 tahových potenciometrů. Pro tento účel jsou orientační polohy příslušného „poťáku“ vyznačeny miniaturním a bohužel nepříliš čitelným písmenem rudohnědé barvy, tedy F, D, R, M, W, C. Zde bohužel musím udělit záporné body, písmena jsou je blbě vidět normálně i za běžného osvětlení, neumím si představit, že bych na zešeřelém pódiu dokázal něco v kleče „přesně" nastavit bez silné baterky. Možná by stačilo na konce tahových „poťáků“ ďobnout kapku fosforeskující barvy..., aby byla v přítmí aspoň jakás takás orientace. Být zaměstnancem u AKAI, tak to podám jako zlepšovací návrh.
Z výše uvedeného vychází, že G-drive mění výstupní sinusový signál z kytary a generuje signál s různě deformovanými tvary typu „pila", „obdélník" apod. Má tedy nejblíže ke klasickým zařízením typů „booster" a „fuzz", zhusta používaných od šedesátých let...
Připojuji kytary, jednu s humbuckery a druhou se singly s aktivní elektronikou. Po vyzkoušení všech doporučených kombinací se mi nejvíce zamlouvají „DS-metal" a „Wild fuzz". „Radio" taky není špatné, něco mezi divokým fuzzem a výraznějším crunch s ostřejším atakem ve středech. Oceňuji, že výsledný akord si zachovává sustain i hutnost, netřepí se, neslévá. V dlouhých držených trojzvucích s kvartou nebo kvintou je čistý a ohraničený. Ani hodně rychle sekané úhozy nedělají problém a nijak zvuk nezahlcují. Celkem zajímavý efekt se dostaví, pokud do drženého kila s malým zpoždění vpašujete rychle ještě jiný neakordický tón.
Crunch mi nezní příliš přesvědčivě a ani moderní blues neuchvátilo. Možná, ještě tak Fusion by snad šlo občas použít. Zato mohutné střední až maximální zkreslení je famózní. Brutální, ale „vyhlazený" metal sound bude asi nejsilnější zbraní. Pro určité retro styly („hardrockové" a metalové skupiny 70. let, punk-rock 80. let apod.) by to mohlo být přesně ono. Dnešní trendy kytarového zvukového ideálu směřují přeci jen někam jinam.
Krabička nabízí rozsáhlé zvukové možnosti také vzájemným poměrem potenciometrů Drive a Level. Někdy je lepší stáhnout drive spíše na začátek dráhy a přidat output naplno, jindy naopak lepšího výsledku dosáhnete při plném nakopnutí Drive a přiměřeným ubráním output... Především s DRIVE je dobré si vyhrát a netočit jenom naplno, jak mám občas tendenci, když vidím nějaký potenciometr. Ovšem pro metal jednoznačně hodně doprava.
Každý si zde po čase najde svoji barvu a polohu. S tím výrobce předem počítá, a proto k návodu přidává předtištěné „čisté grafy", kam si každý uživatel může „své" nastavení poznamenat a pak poměrně rychle nastavit.
G-drive jsem vyzkoušel i na baskytaru. Osobně preferuji silný a maximálně čistý zvuk. Proto jsem se snažil najít nastavení s minimálním zkreslením tzn. drive stažený k „nule", zato s output naplno.
Při vhodném nastavení např. pro metal („DS-metal") se dá oběma ekvalizéry výrazně vylepšit barva při zachování slušné dynamiky. G-drive pro basu pak slouží vlastně jako druhý korekční předzesilovač vylepšující korekce běžného zesilovače. Zatímco některé efekty tohoto typu někdy „žerou" basy, tady nebudete mít problém. Nastavíte si jich tolik, kolik právě potřebujete.
Pokud bych měl stručně shrnout přednosti a nedostatky: Plus pro vybavení, zabalení, dokumentaci, snadnou výměnu baterie, zpracování, provedení, robustnost, bohaté zvukové možnosti a universálnost pro kytaru i baskytaru, mínus pro poněkud nepohodlné a zdlouhavé nastavování, špatně čitelné a nevýrazné popisky, životnost baterie a cenu.
Hexacomp
Krabička Hexacomp je analogový kompresor podobného uspořádání jako předchozí krabička G-Drive. V dolní řadě máme opět šestici tahových potenciometrů označenou COMPRESSION, kterou nastavujeme úroveň komprese (prodloužení) příslušného frekvenčního pásma, celkový vstupní signál pak vedle potenciometrem INPUT. V horní řadě se nachází druhá sestava označená MIX LEVEL a vedle opět poťák pro regulaci výstupního signálu OUTPUT.
Hned na začátku musím říci, že tento efekt mne pro kytaru moc neoslovil. Především se domnívám, že prodloužení tónu lze dosáhnou přirozenější cestou, jednak již kvalitní kytarou s dlouhým sustainem, případně dnes aktivní elektronikou v kytaře, vybuzeným lampovým zesilovačem atd. Takže na analogový kompresor bych si vzpomněl až na posledním místě.
Tento kompresor pracuje podobně jako většina podobných běžných zařízení, kdy částečně upraví průběh signálu i tak, že mírně, ale přeci jen slyšitelně, „ořízne" napěťovou špičku z kytary. Přirozený atak z elektrické kytary se poněkud nepřirozeně změní, a výsledný zvuk mi připadá poněkud tvrdý, „chemický", málo přirozený a pro ucho hůře stravitelný. Přesto jsem jej v závěru vzal poněkud na milost, když jsem zjistil, že přebuzením vstupního obvodu při maximálním vytočením INPUT se dá nastavit celkem slušné a použitelné „crunch" zkreslení.
Kompresor jsem dle doporučení výrobce vyzkoušel také pro baskytaru. Kupodivu mi v této aplikaci připadá mnohem stravitelnější a dokonce i chutný. Výše zmíněný charakteristický průběh signálu s částečným useknutím a jistou ztrátou dynamiky mi u baskytary nevadil tolik jako u elektrické kytary.
Frekvenční pásma budou asi stejná jako u distortion pedálu G-Drive. Vzhledem k jejich optimálnímu nastavení (opět anonymních, rozlišených pouze low, high a šipkami) a vzhledem k faktu, že rozdíl mezi kytarou a baskytarou je jedna oktáva, basová éčka mají cca 82 Hz/41 Hz, zde nevzniká žádný problém.
Naopak, šestice potenciometrů MIX-LEVEL v horní řadě umožňuje zdůraznit příslušné pásmo a nastavit tak nejrůznější barevné kombinace. Tak lze zvukové možnosti basy výrazně obohatit v širším spektru třeba od metalové basy až po ostré slapové práskání. Potenciometrem INPUT si částečně regulujete i úroveň zkreslení, samozřejmě při plném vytočení dojde zřejmě k saturaci obvodu a tedy ke zkreslení, pro basu zbytečného.
Citlivým nastavením úrovně OUTPUT nastavíte hlasitost a volíte i poměr hlasitostí mezi čistým neefektovaným a „zkresleným" signálem sešlápnutím nožního spínače. Pro slap se mi líbilo toto přibližné nastavení: input: +90°, output: +90°, compression: cca 7, mix level (low to high-zleva doprava): +8, +3, +3, +8, +8, +8. Pokud bych měl stručně shrnout přednosti a nedostatky:
Plus pro vybavení, zabalení, dokumentaci, snadnou výměnu baterie, zpracování, provedení, robustnost a bohaté zvukové možnosti, mínus pro poněkud nepohodlné a zdlouhavé nastavování, pro kytaru méně stravitelný zvuk, životnost baterie a cenu.
Souhrn
Možnost nastavit „svůj zvuk" grafickými ekvalizéry u efektů typu „distortion" a „kompresor" je zajímavá inovace. Koncepce obou efektů s řadou tahových potenciometrů, kterou výrobce uvádí jako přednost, mne z praktického hlediska nejdříve příliš nenadchla. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. Po jistém čase jsem postupně začal objevovat zvukové možnosti obou krabiček a čím déle jsem je používal, tím více jsem jim přicházel na chuť. Nenechejte se odradit prvním dojmem a neatraktivním designem, v prodejně totiž obvykle nedostanete měsíc času na vyzkoušení.
G-drive a Hexacomp od fy AKAI jsou kvalitní efekty, poměrně specifické jak ovládáním, tak zvukovými možnostmi. Plusem je universálnost obou efektů pro kytaru i baskytaru. O tom, zda budou konkurovat značkám Boss, Ibanez, Digitech, Danelektro, Carvin atd. rozhodnou uživatelé. Bohužel navržené ceny mne nemile zaskočily. Nižší ceny by prodejnosti těchto povedených efektíků nepochybně prospěly. Stojí přinejmenším za vyzkoušení a porovnání.
