Někdy se opravdu vyplatí pohrát si s designem. Stačí tu a tam upravit některou křivku a tvar, který můžeme označit jako klasický. Nástroj najednou vypadá jinak a získává novou tvář. Řeč je o kytaře Framus Morrigan Pro, která je svou koncepcí „superstratem", avšak s výrazným puncem originality…
Německá značka Framus se na našem trhu v poslední době začíná etablovat velmi výrazně, „díkybohu"… :o). Je reprezentována několika kvalitními lampovými zesilovači (měl jsem tu čest setkat se s burácejícím Dragonem - viz test v Music Store 1/07) a precizně vyrobenými elektrickými kytarami sériové výroby i tzv. Custom Shopu. O kvalitách zakázkových nástrojů nemá ani cenu diskutovat. U Framusu však dokonalým řemeslným zpracováním a několika luxusními prvky překvapí (nebo spíše ani nepřekvapí) také sériově vyrábené kusy, a to třeba i z nižších cenových pater nabídky…
Vzhled, koncepce, konstrukce
Jak jsem se již zmínil v úvodních větách článku, Morrigan Pro je „superstrat se vším všudy", tj. nechybí mu klasický tvar s vykrojením, rohy směřující ke krku či vibráto s pákou. Morrigan je také prvním Framus nositelem hlavice „hokejkovitého" typu v jeho novodobé historii.
Tento model představuje novinku ve výrobním programu Framus a svým „6 in-line" uspořádáním ladících kolíků narušuje dosavadní monopol hlavy typu 3+3. Pouze hmatník Morrigan Pro má nestandardně jen 22 pražců (a dva mu ještě chybí do druhé oktávy).
Korpus nástroje je vyroben z lipového dřeva a zatímco jeho střední část okolo snímačů a mechanik má konstantní tloušťku, „ v křídlech" je tělo nástroje mírně zkoseno, čímž (kromě vytvoření zajímavého vizuálního dojmu a předpokladu pro pohodlnou hru) možná došlo i k ušetření několika dekagramů na celkové hmotnosti (4,2 kg u Morrigan Pro je o celé kilo víc než u „stratu" Framus Diablo Pro, ale při používání těžších dřev se hmotnost kytary obecně může vyšplhat i nad 5 kg).
Javorový krk není, jak by se na pohled mohlo zdát, připevněn k tělu dvěma šrouby. Spoj je realizován šrouby čtyřmi, ovšem dva jsou ukryty pod snímačem a působí proti tahu „těch viditelných" – zkrátka „špek" výrobce, na který skočil již nejeden muzikant. Toto řešení zajišťuje dostatečně silné spojení obou částí. Patka krku není také zcela běžná a v souvislosti s obloukovým vybráním korpusu v těchto místech je jasné, že její „prodloužení" má za cíl vyšší komfort při hraní tónů na samém konci hmatníku. Krk i z hlavicí tvoří jeden jediný kus javoru, na který je nalepen hmatník z palisandru.
Mezi jumbo pražci jsou „uloženy" perleťové polohové značky ve tvaru žraločích ploutví. Perleťové je také logo Framus, umístěné na hlavici kytary, jenž mi svým tvarem připomíná orlí zobák.
Cit pro detail projevuje Framus například i na krytce táhla, neboť se nejedná o obyčejný kus plastu, ale stříbro-černý výlisek se jménem modelu kytary. V této souvislosti chci ještě zmínit originální ladící mechaniky Framus, které jsou uspořádány tak, aby struny nebyly nijak zalomeny (zkrátka 6 in-line).
Testovaná kytara byla nalakována krásným matným lakem (black satin). V černém provedení zůstal i veškerý hardware a snímače.
Hardware
Morrigan Pro je osazena originálním Framus tremolem (samozřejmě pod licencí Floyd Rose). Jedná se o klasiku, nikoliv o „low profile" verzi (kterou osobně preferuji). Sedlový pražec je logicky tvořen zámky. Ohledně dalšího „železa" nelze zapomenout na bezpečnostní zámky pro řemen. Ty jsou velmi dobře řešeny a musím se přiznat, že jsem se s nimi u nástrojů Framus setkal poprvé (že by další inovace?). Po zajištění řemenu podložkami a maticí se tento protikus zacvakává do kytary a zmáčknutím malého knoflíku se opět uvolňuje. Zámky budí dojem pohodlnějšího řešení než třeba „Shaller Security Lock".
Elektronika
Co se týče snímačů, je Morrigan celkem dobře vybavena. Dva humbuckery a mezi nimi ještě jeden šikmý single coil, všechno od Seymour Duncan…, to není žádná levná výbavička. Konkrétně se tedy jedná o SH-6 Duncan Distortion (v poloze krk), SSL-6 RW/RP (single coil) a STB-6 (kobylka). Šikmý jednocívkový snímač většina firem používá pro zachování basů při konkrétních výškách. V tomto případě by však bylo ověření tohoto faktu trošku složitější, protože tento snímač není v žádném z pěti možných zapojení využit samostatně, nýbrž použit v kombinacích s jinými cívkami.
Možná zapojení jsou tato: krkový HB; 1 cívka krkového HB + singl; kombinace obou HB; 1 cívka kobylkového HB + singl; kobylkový HB. Pokud je použita pouze jedna cívka humbuckeru, je to vždy ta, která těsně sousedí s krkem či kobylou – tedy ta vnější.
Pocity ze hry
Jako správný „superstrat" disponuje i Morrigan Pro plochým úzkým krkem, který umožňuje maximálně pohodlné držení akordů, hraní stupnic a sól, rychlých přechodů „z jednoho konce hmatníku na druhý" apod. V místě spojení krku s tělem navíc kytaristovi zpříjemňuje hru vybrání patky i korpusu. Kytara sedí, nenapadá na hlavu, pro mě osobně má i přijatelnou hmotnost. Drobností, která mi vadila při hře, byl pouze single. Při silnějších úderech mířených shora na basové struny, kdy jsem požadoval maximální dynamiku, jsem trsátkem narážel na hranu snímače. Podobný problémek se singlem jsem měl i v momentě, kdy mi šlo o dosažení mírně odlišného zvuku pomocí změny polohy dlaně s trsátkem – v některých místech prostě snímač vadil (zde ale záleží na tom, jak nízko je kytarista zvyklý trsátko „zanořit" pod struny). Potenciometry na této kytaře žádný problém hraně ruky nepůsobily.
Manipulaci s kytarou usnadňují bezpečnostní zámky. Kytara přišla seřízená, oktávy naladěné, s dohmatem nastaveným na přijatelné 2 mm nad dvanáctým pražcem. Ladění drží, použití vibrapáky nepůsobí na ladění nijak nepříznivě (v rozumném časovém intervalu). Pražce byly zabroušeny a začištěny, chod veškerých pohyblivých součástek (knoflíky, přepínač, šroubky tremola, ladící mechaniky) byl krásně plynulý. Řemeslné zpracování naprosto bez chybičky.
Čistý zvuk
U většiny kytar mi osobně pro čistý zvuk sedí nejlépe volba snímače přímo u krku, ať už je to singl nebo humbucker. V případě Morrigan Pro jsem před jednoduchým zapojením krkového humbuckeru preferoval použití kombinace krajní cívky krkového HB a singlu. Kytara je totiž celkem ukřičená. Tato její vlastnost mi vadila právě ve chvíli, kdy jsem očekával klidný lahodný a rozložený sound. Právě ve zmíněném zapojení byla tato moje představa realizována. Zvuk byl vyrovnaný v celém spektru, především výšky zde nepůsobily na úkor ostatních frekvencí. Podobný pocit jsem měl i ze zapojení kobylkového humbuckeru + singlu. Zde však již nebyly tolik zastoupeny basy a zvuk se zdál o něco tenčí. Obě tyto „mezipolohy" se při důraznějším hraní jednotlivých tónů projevovaly příjemným perkusivním nádechem.
Zbylé tři polohy, čili zvuk humbuckerů, jsou trošku z jiného těsta a vyhoví kytaristům, kteří mají opačný vkus než já. Tyto polohy mají jednoznačně více výšek, které je ve zvuku pořádně znát a to hlavně v akordech, kde vystupují na povrch. To způsobuje „ukřičenost" kytary. Morrigan v tomhle směru křičí nejvíc při použití kobylkového snímače, kdy výšky řežou do uší až příliš. Krkovému humbuckeru zase schází ostrost v basech, takže mně se osvědčilo využití kombinace obou humbuckerů.
Zkreslený zvuk
Zkreslený zvuk jsem testoval v opačném pořadí - tedy směrem od kobylkového snímače. První v pořadí bylo v podstatě klasické zapojení kobylkového humbuckeru. To produkovalo dravý rockový zvuk s mnoha vyššími harmonickými. Zvuk nebyl nijak syrový ani kultivovaný, ale prostě "šťavnatý". Jako ideální se jeví pro klasické techniky používané v rockové a metalové kytaře (tzn. palm muting, power akordy apod. kombinované v rozumné míře). Velmi dobře vyzněly rovněž rock’n’rollové riffy. Co se týče metalového hraní, nevím, jestli by se některým black metalistům nemohla zdát kytara až příliš moc zpěvná. Jak znám vyznavače sekaných riffů, ti by také možná ocenili paradoxně trochu „plytký" zvuk.
Přepnutím na zapojení humbuckerové cívky a singlu došlo k úbytku chlupatosti. To se projevilo nejvíce při palm mutingu, což opět bude vadit spíš těm, kteří mají rádi slévající se tóny při velké kadenci úderů, nebo naopak příznivcům pomalejšího, ale výrazného palm mutingu.
Nicméně basové struny v tomto stavu získávají během hraní jednotlivých tónů velmi zajímavý výraz – zřetelný, čitelný, průrazný, možná i více nabroušený, jasně artikulovaný zvuk s příměsí kovu.
Kombinace humbuckerů přináší opět dravý rockový sound podobného charakteru jako samotný „kobylkáč", avšak výšky už se méně derou dopředu, takže kytara už tolik nekřičí a i basy jsou zde cítit. U „PMka" jsem opět zaznamenal menší chlupatost…
Krková cívka + single zní mírně překvapivě, neboť palm muting je zde rozhodně nejtupější ze všech zapojení, nicméně razantně zahrané riffy se zaseknutím jsou velmi důrazné, zřetelné a vynikají silnou dynamikou.
Poslední možností je využití „krčního" humbuckeru. Zde se setkáváme se zvukem, který není stoprocentně zřetelný. Některé tóny jsou utopené, některé se slévají. Někdo by mohl říct, že je téměř nevyužitelný pro svou nejasnost.
To platí do chvíle, než začnete na kytaru hrnout něco ve stylu Motörhead. Sound se nezadržitelně valí s pocitem, že hrajete na „zbustrovanou" basu.
Subjektivně by se mohlo zdát, že přepínáním zapojení směrem od kobylkového snímače ke krkovému zvuk hutní a dostává se do basovějších poloh. Při podrobnějším zkoumání zjistíte, že je to jinak. Ve všech zvucích lze cítit stejný charakter, a to i v mezipolohách, které jsou v určitém ohledu trochu specifické. Nicméně, v každé pozici přepínače vám přibude část frekvenčního spektra, nikoliv však tím způsobem, že by geometricky narůstalo množství basů. Změny nastávají v oblasti vyšších i nižších středů.
Co se týče sól, tak se mi - jako v mnoha jiných případech - jeví ideální využití humbuckeru u kobylky. Tóny hrané na tenkých strunách zní dobře ve všech zapojeních, problém je však u stupnic hraných na basové struny, kde zní více rozbředleji. Právě u kobylky je tato vlastnost nejméně výrazná, a proto je zapojení nejpoužitelnější.
Ostatní zvukové vlastnosti bych shrnul následovně. Kytara má dlouhý sustain, knoflík Volume reaguje po celé své dráze a umí dobře krotit kreslení. Pomocí Tone lze rovněž upravovat zvuk, který se ve většině případů nedostane do úplně utopené formy, jako je tomu u mnoha jiných kytar. Jak slibuje sám výrobce, kytara v žádném zapojení „nebrumí".
Balení
Kytara došla ve velmi praktickém balení, které se mnohým může zdát netradiční. Většinou člověk z krabice plné polystyrenu vytáhne nástroj omotaný mirolenem. Kytara Framus je však zabalena přímo v textilním obalu (Rockbag by Warwick). Celkem jsem se podivil, kam až vývojáři těchto gigbagů došli, protože tyto už jsou dnes opravdu maximálně propracované. Před nárazem je kytara chráněna tlustým molitanovým polstrováním obaleným v černém sametu. Krk je zvlášť vypodložen a Rockbag se uvnitř sám chrání proti poškození od strun volbou odolnějších materiálů na kritických místech. K dispozici máme pár kapes venku i uvnitř, takže se nám do bagu určitě vleze nějaký ten kabel, ale i krabička. V největší kapse na nás čeká tlustý manuál ke kytaře, který je navíc zasazen do luxusního pouzdra, ve kterém nejdeme i páku vibráta FR, imbusy, dokonce i klíč pro utažení táhla a hadřík pro leštění kytary.
Hodnocení
Značka Framus se nesoustředí na výrobu levných kytar. Produkty pro mladé (nemajetné) hráče v jejím portfoliu chybí, ceny nejlevnějších kytar se pohybují kolem 25000,- Kč, což je zhruba cena i tohoto testovaného Morriganu. Za tuto cenu však dostanete perfektně řemeslně zpracovanou kytaru s několika inovacemi, s kvalitními snímači a bonusem v podobě propracovaného Rockbagu. Zvukově se kytara hodí do klasických rock’n’rolových, rockových a metalových stylů s výjimkou některých extrémnějších forem. Kytara je zvukově variabilní, přidání singl snímače na tomto modelu rozhodně přináší zvuky, kterých by pouze pomocí humbuckerů nešlo dosáhnout.
Kytara se vyrábí i ve verzi Custom. Odlišnost je v použití snímačů a jejich zapojení. Custom disponuje dvěmi aktivními humbuckery. Tato verze nabízí rovněž jiný typ dřeva použitého pro hmatník (eben) a jinou povrchovou úpravu.
