Samotná existence nástrojů Warvick se mně dostala do podvědomí kdysi dávno v dětství, prostřednictvím české kopie RK Bass, pravděpodobně hlavním majstrštykem a zároveň poslední vlaštovkou krnovských vývojářů.
Basa, i když jsem po ní tolik toužil, sice moc velkou díru do světa neudělala, ale že už tenkráte v naších končinách mocné vzepnutí vlny zájmu o originály zapříčinila, jsem přesvědčen. No pojďme se raději mrknout, jak to vypadá u Warwicků doma. Společnost Warwick založil Hans Peter Wilfer v roce 1982 a první údaje o existenci řady Thumb pocházejí již z roku 1985, takže se nejedná o žádného nováčka. Abych se přiznal, vcelku mně zajímá, kdo na co, a hlavně proč, ze známých umělců hraje. Takže vím, že za různými modely Warwicků stojí např. James Lomenzo, Jack Bruce, náš J.P. Ryba a s modelem Thumb Bolt-on máme v současné době možnost vídat Traa Danielse z P.O.D. Už letmým pohledem je jasné, že se jedná o nadmíru luxusní nástroj vyšší střední třídy. Milovníky klasiky typu Precision nebo Jazz Bass asi příliš nenadchne (příznivec Froyda by jistojistě zamumlal o horním rohu nástroje jakožto klasickém případu falického symbolu), ale naprostá německá dokonalost provedení mluví za vše. Charakteristicky drobné tělo je vyvedeno z ovangkolu, což je dřevo dovážené z oblasti rovníkové Afriky, v mnoha ohledech ne nepodobné javoru a v tomto případě se opticky vyznačující jakousi vlnkovanou formou kombinace žluté, hnědé až černé barvy. Finální úpravu, kterou je vosk-olejová politura (konzervační přípravek v podobě malé, esteticky zdařilé krabičky, jsa vyroben z výhradně přírodních látek, je "ne zcela samozřejmě" součástí základní výbavy), mám rád, a přijde mi tak nějak „osobní". Ergonomicky tvarovaná zadní klenba dává tuším maximálnímu luxusu při hře především majitelům bříška, ale myslím, že netřeba před zakoupením nijak zvláště přibírat na váze :-) Schválně si všimněte, že většinou mají hráči Warwicky buď na krátkém řemenu, nebo pekelně nízko. Krk, jak je asi z názvu patrné (bolt – on) není průchozí a je rovněž z ovangkolu. Co mně tedy hodně zarazilo, je jeho tloušťka. Setkal jsem se tedy s různými „kůly", hlavně u levnějších nástrojů, kde se dá předpokládat, že strach z nedostatečně vysušeného dřeva je namístě, ale toto není očividně náš případ. I když vím, že objem krku má co říci k celkovému zvuku, a sám ty „anorektické" moc nemusím, hratelně pohodlným bych ho asi nenazval. Každopádně nějaký ten důvod k jeho proporcím určitě bude, já na něj bohužel nepřišel. Užitím a zpracováním dřeva wenge (čti „win-gay") se Němci řadí mezi pionýry a my se sním setkáváme v podobě hmatníku. Sice vypadá, jako postiženo červem, ale jedná se o mírně pórovitý, tvrdý a nepoddajný materiál. U pražců nám pravděpodobně v nejbližší době nehrozí jejich výměna. Jsou totiž vyrobeny z velmi kvalitní slitiny stříbra a bronzu, mimochodem materiálu u nás v Evropě využívající se k odlitkům zvonů, a na výsledku v podobě alikvótně bohatého, až krystalického zvuku mají také svůj podíl. Hlava je přeplátována elegantním černým plastem, krásně korespondujícím s černým hardwarem. Notoricky známé stříbrné W berme už jen jako třešničku na dortu. Jestliže často měníme tloušťku, nebo jsme při usazování potahu strun až puntičkářsky detailní, výškově seřiditelný nultý pražec, v některých případech vyroben z bronzu může být pro nás eventuelně výzvou. Mechaniky, jak výrobce uvádí, netřeba nikterak ošetřovat, a narozdíl od "šedého standardu" nejsou koncipovány zcela v pravém úhlu k hlavici. A zde opět jedna libůstka – máme možnost si malým šroubkem upravit odpor navíječů při ladění! Možná mi jen vadí jejich malý průměr (opět jsme u těch staromilců), proto asi to doporučení zastřihnout strunu na poslední 2 – 3 závity. Kobylku je kapitolou sama o sobě a určitě stojí za bližší ohledání. Skládá se ze dvou částí - struníku, který je zářezový, což je velmi praktická věc, jak při rychlé výměně strun, tak i vlivu na jejich kondici při manipulaci s více sadami, a kobylky samotné. Ta nám dopřává maximálního luxusu v podobě možnosti měnit výšku kobylky, kamenů, přesné intonace i rozestupu. Navíc další z mnoha světových patentů, které Warvick vlastní - speciální zámky na každém kameni. Tento model je osazen dvěma aktivními snímači typu J značky MEC, z nichž ten kobylkový, další charakteristický rys této basy, je poněkud "šejdrem", pravděpodobně za účelem nalezení ideální polohy (tvz. sweet spot) při snímaní singlem u kobylky. Takže ti z vás, kteří si zakládají na přesném, kolmém pohybu pravé ruky při hře a orientují se pomocí této nudle, mají smůlu. Dvou-pásmovou aktivní elektroniku najdeme speciálně zapouzdřenou standardně v zadní části těla (Easy Access Electronic Compartment). Po opravdu snadném odklopení krytky se dostáváme k 9 V baterii a několika málo, přehledně usazeným miniaturním součástkám. Tři knoflíky, nikterak nebráníc při hře, ovládají v prvém případě hlasitost + zapnutí ekvalizéru (Push/Pull), další panoramaticky podíl poměru snímačů a poslední, dvojitý +/- basů a výšek, stejně jako Balance opatřen potřebnou aretací. No a jak se mi na ni hrálo? V zásadě musím říci, že jelikož se řadím k několikráte již zmiňovaným milovníkům starých pořádků, měl jsem s jejím zkrocením poněkud problém a zdůrazňuji problém nikoliv s ní, ale sám se sebou. Určitě vyžaduje trochu odlišného přístupu už při jejím držení, kdy se vám může zdát, že basa je jenom dlouhatánský krk a tělo žádné, pravá ruka se nemá kde opřít apod. Také při snaze vymáčknout z ní „co nejvíce" se chová odlišně. Troufám si říci, že vyvozuje-li někdo už ze samotného názvu Thumb, že by se na ni mělo hrát jenom palcem, může se jednat o fatální omyl. Samozřejmě, pro slapovou techniku a rychlé technické hraní se basa hodí výborně, na zvuku se v tomto případě podepisuje i vysoce komprimační elektronika MEC (což ovšem ne každému musí nutně vyhovovat), ale mně osobně vzalo naopak třeba to, jak krásně vrní při hře prsty, kdy vydává krásný, dlouhý, ve všech (!) polohách vyrovnaný sound, o „vlku" v některé z poloh snad ani nemluvě, a budeme – li se bavit o sustainu, mám pocit, jakoby někde uvnitř měla zabudován kompresor – sustainer rackových kvalit. Závěrem bych ještě zdůraznil opravdu bohatý servis v podobě noblesního bagu s mnoha praktickými úchyty uvnitř na suchý zip, kvalitními klíči k seřízení kobylky i svorníku (opravdu zajímavá, atypická záležitost ve tvaru T, evokující některé chirurgické pomůcky z Nemocnice na kraji města) a v neposlední řadě struny nejvyšší řady Black Label.
