Po čase jsem dostal k otestování studiový mikrofon. Kousek, o kterém si budeme dnes povídat produkuje firma Joemeek. Jedná se velkomembránový kondenzátorový mikrofon nesoucí typové označení JM47. Hned v úvodu si nemůžu odpustit malé zamyšlení. Vzpomínám si, že v době, kdy jsem se začínal zajímat o záznam hudby a o věci s tím související, považoval jsem, pokud jde o studiové mikrofony, za absolutní vrchol produkty značek Neumann a AKG. Přiznám se, že jsem vlastně ani žádné jiné značky špičkových studiových mikrofonů neznal a navíc jsem si myslel, že takové nedostižné a finančně nedostupné mikrofony nikdo jiný asi ani vyrobit nedokáže.
Slovo výrobce
Uplynuly minimálně dvě desítky let a pokaždé, když nahlédnu do nějakého časopisu, nebo katalogu, mám dojem, že se počet výrobců kvalitních studiových mikrofonů den ode den zvyšuje, přibývá značek a typů s vysokou kvalitou za mnohdy velmi vstřícnou cenu, která bývá zlomkem ceny špičkových modelů výše zmíněných značek. Proč o tom mluvím. Pokud si (stejně jako já) kladete otázku jak je to možné, nabízím vám jako možnou odpověď názor firmy Joemeek. Než jsem se pustil do testování mikrofonu JM 47, studoval jsem přiložený manuál a tam jsem narazil na pasáže, které si dovolím zde odcitovat.
"Před druhou světovou válkou vyvinula malá firma v Německu technologii pro výrobu mikrofonů velmi vysoké kvality na principu, kdy nabitý kondenzátor mění napětí na svých deskách, pokud se jedna deska vůči druhé pohne. Německá firma vyvinula podobu kondenzátoru a zlaté membrány, která tvoří „pohybující se" desku.
Tento vývoj dosáhl vysokého stupně vyzrálosti, a tak se do dnešního dne nejlepší studiové mikrofony drží návrhu původní firmy Neumann. Naštěstí pro další výrobce ve světě se technologie původní firmy ve Východním Německu stala součástí komunistické politiky sdílení technologií a byla převzata některými specializovanými výrobci na Dálném Východě.
JM47 je výsledkem kooperace s dálněvýchodním výrobcem a programu trvalého testování v novém studiu Joemeek, porovnávání vyrobených mikrofonů s nejlepšími ručně postavenými originály a s některými konkurenčními produkty".
Základní parametry
Tolik tedy pro ilustraci odstavce z manuálu JM47. Po tomto trochu delším úvodu si mikrofon Joemeek JM47 prohlédneme trochu víc zblízka. Nejprve něco málo technických údajů. JM47 je tedy velkomembránový kondenzátorový mikrofon, který má jedinou a to ledvinovou charakteristiku. Ke své činnosti vyžaduje fantomové napájení 48V. Výrobcem udávaný frekvenční průběh je vyrovnaný v pásmu od 20 Hz do 20 kHz. Citlivost mikrofonu je přibližně – 36 dBV, výstupní impedance na transformátorem symetrizovaném výstupu je 200 ohmů, doporučená zatěžovací impedance 2 kiloohmy. Odstup užitečného signálu od šumu je 74 dB a dynamické rozpětí 126 dB. Pokud jde o vnitřní zapojení, mikrofonní zesilovač je osazen tranzistory typu FET a výstup je, jak už bylo řečeno, symetrizován výstupním transformátorem. JM47 umožňuje, v případě příliš hlasitého zdroje signálu, snížení citlivosti o 10 dB. K tomu účelu je na těle mikrofonu páčkový přepínač. Druhý takový přepínač slouží k omezení průběhu na spodních frekvencích, bohužel jsem nikde nevyčetl, od jaké frekvence potlačení začíná.
Mechanické provedení
Tělo mikrofonu včetně ochranného krytu velkomembránové snímací vložky je ve tvaru válce. Pokud se přidržím zvyku, že se mikrofony často podle svého tvaru srovnávájí s nějakým svým „velkým" vzorem, tak u JM47 bych řekl, že mikrofon připomíná produkty AKG. Koneckonců, posuďte sami z doprovodných obrázků. Tělo je z lehké, pevným dojmem působící kovové slitiny se stříbrozlatým nástřikem. Krycí mřížka je naopak pochromovaná. Mřížka chránící vložku je dvojitá, hrubší na povrchu, jemnější uvnitř. Jako příslušenství k mikrofonu je dodáván pěnový protivětrný a „protiprskací" kryt. Dále je ještě součástí dodávky robustní kovový držák mikrofonu, který snad váží více než celý mikrofon. Tento držák se šroubuje na závit kolem konektoru XLR. Pokud někdo vyžaduje klasického „pavouka", tak ten je k dispozici jako doplňující příslušenství.
Poznatky z provozu
Celkově mikrofon působí velice důvěryhodně. A co umí v reálném provozu? Během testu jsem nasbíral následující poznatky. K dispozici je pouze jedna směrová charakteristika a to ledvinová. Pokud tedy jde o směrovou citlivost mikrofonu, zjistil jsem, že citlivost směrem do stran klesá pozvolna, tudíž určité odchýlení zpěváka z osy snímání není příliš kritické. Mikrofon je celkově méně citlivý ze stran, než ze zadu. Citlivost ze zadní strany je omezena spíše frekvenčně. To znamená, že signály přicházející na zadní stranu snímací kapsle, nejsou až tak potlačeny co do intenzity, spíše jím scházejí vyšší a vysoké frekvence. Při snímání zdroje signálu při vzdálenostech menších než cca 20 cm se začíná slyšitelně uplatňovat tzv. proximity efekt, to je postupné zdůrazňování spodních pásem kmitočtového pásma. V takovém případě lze s úspěchem využít filtru HPF, kterým lze tento zdvih kompenzovat. Při snímání z bezprostřední blízkosti se dá mikrofon přebudit a dojde ke zkreslení signálu. To lze samozřejmě řešit vestavěným útlumovým článkem, kterým se sníží citlivost mikrofonu o 10 dB. Měl jsem však dojem, že se citlivost snížila doslova a do písmene, protože snímaný zvuk byl nejen slabší, ale také jaksi plošší. Jako lepší se mi jevila úprava hlasitosti zdroje zvuku (což ovšem v praxi někdy nebývá možné), než zařazení útlumového padu. Dá se také ovšem měnit vzdálenost mikrofonu od zdroje signálu, ale teď hovořím o snímání z naprosté blízkosti. Pokud jde o charakter snímaného zvuku, z bezprostřední blízkosti byl zvuk plný a hutný. Ve vzdálenosti, kdy se už neuplatňoval proximity efekt, se mi podání jevilo spíše jako neutrální. Žádná část spektra výrazně nevyčnívala nad ostatní, místy jsem měl pouze dojem, že spodní část spektra postrádá hlubší prokreslení.
Mikrofon je skutečně velice citlivý a to také na manipulační ruchy. Pokud při aktivovaném mikrofonu například přepínáte páčkové přepínače filtru HPF, nebo útlumového článku, přepínací rázy se spolehlivě přenesou až do poslechových monitorů. Stejně tak manipulace s kabelem, nebo poklepání na těleso mikrofonu. To se dá u citlivých kondenzátorových mikrofonů očekávat, jen si nejsem zcela jist, zda-li hodnota těchto ruchů poněkud nepřesahuje „běžný" standard. Leč, bráno z opačného konce, ne nadarmo se tyto mikrofony zavěšují do odtlumených, pružných držáků, známých tzv. „pavouků".
Závěr
Abych tedy shrnul své dojmy. Mikrofon JM47 určitě patří mezi dobré velkomembránové kondenzátorové mikrofony. Jeho citlivost je víc než dostatečná, vlastní šum zanedbatelný a ke snímaným zdrojům signálu má tendenci chovat se spíše neutrálně (pokud mluvíme o snímání ze vzdálenosti, kdy se už neuplatňuje proximity efekt), což osobně považuji za klad, tak by to mělo být. Připustím-li, že mikrofony mají svůj zvuk, pak v případě JM47 se mi nejvíce líbil tak jak je, bez aktivovaného filtru omezujícího průběh na spodních frekvencích a bez aktivovaného útlumového padu. Pokud jde o některé rušivé vlastnosti, které jsem popsal (jako například citlivost na manipulační ruchy), ty jsou v různé míře vlastní všem kondenzátorovým mikrofonům. Na otázku, jak hodně jsou tyto zmíněné vlastnosti rušivé, by se dalo odpovědět pouze v případě, kdybychom zvolili v tomto směru nějaký referenční mikrofon, se kterým by bylo možno porovnávat. To je ale myslím námět pro úplně jiný a asi mnohem rozsáhlejší test.
Osobně nevidím důvod, proč bych mezi svými mikrofony nemohl mít například právě Joemeek JM47.
