Fenomén "Ozzy"

Ozzy Osbourne - profil

Časopis:

Music Store 2002 / 04

Autor:

Ozzy – oběť své image a nebo rockový génius?

„...Neznám tajemství úspěchu, nevím, jak to přišlo. Jsem jen týpek, jenž měl štěstí."

V každém případě patří John Michael Osbourne mezi ty, kteří mají v životě kliku. I když to tak zpočátku vůbec nevypadalo. Takových rodin, jako byli Osbournovi, bylo po válce v ušmudlaném průmyslovém Birminghamu nepočítaně. O co méně peněz o to více dětí. John se narodil 3. prosince 1948 a na předměstí Aston, na adrese Lodge Road 14 bylo stále veseleji. Konečný počet sourozenců se zastavil na čísle šest.

Ze střední školy musel sice John odejít, ale když nic jiného, přinesl si z ní alespoň onu slavnou přezdívku. Původně zněla Ozz-brain, časem ji spolužáci zkrátili na Ozzy. Když musí jít člověk vydělávat a moc toho neumí, není to žádný med. Ozzy začíná jako pomocník instalatéra, později dělá řezníka a pak dokonce testuje klaksony v automobilce Lucas. Ale svět právě dobývají Beatles a jejich nadšený fanoušek z Birminghamu by se nejraději viděl na jejich místě.

Už ve svých 14 letech se Ozzy objevuje v první kapele – Black Panthers. První vlastní sestavuje o tři roky později, v roce 1966 a dává jí název Approach. V té následné, Music Machine, se objevuje i Rosko Gee, pozdější člen Traffic. Zakrátko už ale zpívá v jiné bluesové kapele – Rare Breed. V ní poprvé spojuje své síly s kytaristou Geezerem (vl. jm. Terry) Butlerem.

Budoucí Black Sabbath se začíná rodit koncem roku 1967. Tehdy se na inzerát spojují dvě dvojice. Ozzy s Geezerem na straně jedné a kytarista Tony Iommi s bubeníkem Billem Wardem na straně druhé. Tato polovina předtím hrávala ve skupinách The Rest a Mythology. Nedá se ale říct, že by při onom osudovém setkání byli radostí bez sebe. Tony si Ozzyho pamatoval za školy a byl přesvědčen, že neumí zpívat. Jeho vysoce položený, jakoby plačtivý hlas byl mírně řečeno trochu neobvyklý. Ale hlavně měl nemožné krátké vlasy (!)... Tony je ale zjevně lepším kytaristou než Geezer a tak není třeba hádat, komu zbudou čtyři tlusté struny. Vzniká skupina Polka Tulk. Trochu rock, trochu blues, trochu jazz, řekněme třeba rhythm’n’blues. A jak to vidí Ozzy s odstupem tří desítek let? „...v té době se mluvilo o květinovým hnutí, o tom, jak si dát nějaký přiblblý kytky do vlasů, ale my jsme to tak necejtili. Já jsem žil ve městě, které se dusilo nečistotama, chtěli jsme vyjádřit naši naštvanost..." . O něco později to řekl ještě stručněji: „...byli jsme pankáči své doby".

Ještě předtím se v Ozzyho životě stala jiná nepříjemná, zato důležitá věc. Ve vězení Winson Green si odseděl 6 týdnů za bytovou vloupačku. A nejspíš se do křížku se zákonem nedostal poprvé. Z basy, kam se už nechtěl nikdy vrátit, si přinesl známé tetování prstů na ruce, kde se od té doby skví jeho slavná přezdívka.

Polka Tulk se po několika měsících mění na Earth, ale věci opět nabírají spád až v roce 1969. Jejich manažer Jim Simpson, určitě ne proti vůli Geezera, jenž byl asi největším fandou okultního spisovatele Denise Wheatleyho, prosazuje nový název: Black Sabbath. Přímou inspirací byl stejnojmenný filmový horor z třiašedesátého roku. (Natočil ho Mario Bava a hlavní roli v něm měl Boris Karloff.) Geezer dokonce na Black Sabbath přejmenoval i starší skladbu s názvem Polka Tulk. Zároveň začíná vznikat i proslulá strašidelná image, vycházející z černé magie, okultismu, mysticizmu a provázená nejrůznějšími apokalyptickými vizemi. Simpson také vyjednal spoustu koncertů na evropském kontinentě a kapela stráví spoustu času třeba i ve slavném Star Clubu v Hamburgu. V prosinci pak podepisují smlouvu s pobočkou Philips Records, firmou Fontana.

Debutový singl Evil Woman (Don’t Play Your Game With Me) vychází v lednu 1970. Tato coververze amerického hitu skupiny Crow však díru do světu neudělala. Nepomohlo mu ani opětovné vydání na značce Vertigo, založené Philipsem pro potřeby tehdejšího progresívního roku. Záhy ale vychází debutové album Black Sabbath, a to už je jiné kafe. Deska byla sice natočena za dva dny s rozpočtem 600 liber, ale v anglickém žebříčku proniká až na deváté místo a drží se v něm 13 týdnů. Okultní symboliku podpořila i gramofirma, ale samotná hudba nese ještě hodně stop minulé etapy a vlivů kapel typu Yardbirds nebo Cream. Samotného Ozzyho zde ještě zaslechneme i coby hráče na foukací harmoniku. Přestože zvukové efekty, jako jsou dnes už nepříliš zajímavé zvuky zvonu či bouře, už hodně naznačují.

Opravdu vlastní styl kapela nachází až na druhém albu Paranoid, které vychází pouhý půl roku po albovém debutu. Původně se mělo jmenovat podle úvodní skladby War Pigs, ale druhá píseň Paranoid byla přece jenom výraznější. Dnes je to klasika. Album se drží dva týdny na špičce britského žebříčku a titulní singl dosahuje čtvrtého místa. Vedle ostrých kytarových riffů v nízkém rejstříku (často s užitím fuzz-boxu) na sebe upozorňuje i Ozzyho výrazný vokál, nezřídka rovněž elektronicky deformovaný. Na podzim kapela koncertuje po amerických školách a v zimě tam Warner Brothers s ůspěchem vydávají jak singl Paranoid, tak obě alba.

Black Sabbath se stávají symbolem rockového životního stylu své doby a přitahují i řadu těch, kteří berou až příliš vážně věci, související s nedávno vymyšlenou image: „Dostávali jsme pozvánky na černý mše a podobný akce, který nás dost vyděsili..." Ale není se čemu divit, když koncertní scénu tvoří rozbořené náhrobky popsané pentagramy a Ozzy kropí diváky horkou slepičí krví (jak se třeba stalo na jednom koncertě v Dallasu).

Kontroverzní hvězda má ale i docela lidské potřeby a tak v roce 1971 vstupuje ve svazek manželský s Thelmou Mayfain. Navíc adoptuje jejího pětiletého syna. (Společně pak zplodí dva potomky: v roce 1973 to bude dcera Jessica Starshine a o dva roky později syn Louis John.)

Třetí album Master Of Reality, do třetice produkované Rodgerem Bainem, vychází v září 1971 a znamená především další průlom do amerického žebříčku. Pouze tam pak na jaře 1972 vychází singlu proslullou skladbou Iron Man z druhého alba.

V USA, konkrétně v Los Angeles také natáčejí desku Volume 4, která vychází v říjnu 1972. Na poměrně solidně přijatém albu se poprvé mihnul i pozdější občasný host, Rick Wakeman. Začínají ale problémy s manažerem Simpsonem. Je vyhozen a nahrazuje ho Patrick Meehan.

Další výborné album Sabbath Bloody Sabbath vychází v lednu 1974 a pro kapelu znamená 4. místo v anglickém a 11. v americkém žebříčku. Novým manažerem je agent Don Arden, ale Simpson má pocit, že mu kapela stále něco dluží. Při jednom americkém koncertě pak dostává Ozzy předvolání přímo na jevišti. Díky soudním tahanicím pak Black Sabbath celý rok nevystupují. Ale co hůř, začínají se projevovat Ozzyho problémy s alkoholem.

Po ukončení právnických tahanic přecházejí „sabati", už jako rockové hvězdy, ke společnosti NEMS Records a v září 1975 mohou konečně vyrazit na velké britské turné. Tam už znějí i skladby z nového alba Sabotage (7. v Anglii, 28. v USA).

Při nahrávání další desky Technical Ecstasy začínají v kapele narůstat rozpory týkající se dalšího hudebního směřování. Black Sabbath se zvukem vždy dost experimentovali, ale Ozzymu se nejspíš zdálo, že tentokrát to už Tony Iommi opravdu přehání. Album vychází v listopadu 1976, opět na značce Vertigo. Mezi nejprodávanější sabbatovské desky se nezařazuje a jeho kvalita se cení až s odstupem. Právě odtud pochází i balada She’s Gone, kterou na doporučení svého syna později nazpívala Marie Rottrová.

Když v roce 1977 umírá Ozzymu otec, k jeho psychické pohodě to rozhodně nepřidá. V listopadu poprvé své kolegy opouští a na některých koncertech ho pak musí nahradit Dave Walker ze skupiny Savoy Brown. Osbourneho plán založit kapelu s kytaristou Gary Moorem a baskytaristou Glennem Hughesem ale nedopadl a tak se Ozzy v lednu následujícího roku ke skupině vrací. Napětí ale zůstává.

Titulní singl z nového alba Never Say Die vychází v červnu, celá kolekce pak v říjnu 1978. Na americkém turné jim předskakují nějací Van Halen...

Definitivní odchod Ozzyho, a tím rozpad klasické sestavy Black Sabbath, nastává v lednu 1979. O dva měsíce později ho nahrazuje Američan Ronnie James Dio (ex- Rainbow), ale to už je jiná písnička. Ozzy zakládá skupinu Blizzard Of Oz a začíná připravovat nové album. Svůj proslulý čich na výborné kytaristy prokázal hned napoprvé, když si do kapely vybírá dvaadvacetiletého Američana Randy Rhoadse, tehdy už tak trochu známého z Quiet Riot. Baskytaristou se stává Bob Daisley z Rainbow a k bicím usedá člen další osvědčené hardrockové party, Lee Kerslake z Uriah Heep. Po natočení alba se přidává i klávesista Lindsey Bridgewater.

V červenci 1980 podepisuje Osbourne smlouvu s vydavatelstvím Jet Records, jehož majitelem je někdejší manažer Black Sabbath Don Arden. 14. srpna startují Blizzard Of Ozz v edinburgském klubu Nite britské miniturné a následně se objevují i na festivalu v Readingu. Vysoce ceněný debut Blizzard Of Ozz vychází v září a provází ho singl Crazy Train. Album, hudebně navazující na sound Black Sabbath, dosahuje 7. místa v britské hitparádě. Na podstatně delším britském turné pak přesto absolvují několik koncerů pod jménem Law. V listopadu vychází na singlu i skladba Mr. Crowley, pojednávající o postavě okultisty Aleistera Crowleyho (žil v letech 1875-1947). Dodnes je to snad nejvýše ceněná píseň Ozzyho sólové kariéry a tradiční koncertní číslo.

Debutové album vstupuje v dubnu 1981 i do amerického žebříčku, kde dosahuje 21. místa a časem získává platinovou desku. V květnu tam začíná turné, už s novou sestavou. Objevuje se se v ní baskytarista Rudy Sarzo (ex- Quiet Riot) a bubeník Tommy Aldridge (ex- Black Or Arkansas, Pat Thrall, Pat Travers Band). Ozzy neponechává nic náhodě a na setkání se zástupci Columbia Records ukousne hlavu živé holubici. V srpnu jsou Blizzard Of Ozz hvězdami koncertu Heavy Metal Holocaust v anglickém Stroke-On-Trent.

Podle Ozzyho druhé přezdívky (Madman – šílenec) a zároveň Crowleyho autobiografie dostalo název druhé album - Diary Of Madman. Vychází v listopadu 1981 a spíš než nějakým zásadním hudebním posunem zaujalo svými texty. V Americe se přesto stává platinovým. Zatímco v nahrávce samotné se poprvé objevují klávesy Dona Aireyho (ex- Rainbow), na obalu nalezneme i Ozzyho syna Louise. S tatíkem to ale jde stále z kopce: „Jo, furt po mně jdou. Skoro nespím, jenom chlastám a chlastám."

Na prahu roku 1982 začíná americké turné, už s navrátivším se Daisleym. A je pěkně veselo. Obzvláště 20. ledna na koncertě v Des Moines (stát Iowa), kde mu jeden fanda vhodí na pódium polomrtvého netopýra. Ozzy nečeká a ukousne mu hlavu. Později sice říká, že ho považoval za plastikovou hračku, nicméně injekce proti vzteklině nebyly nic příjemného. Nechvalně proslulé sdružení rodičů P.M.R.C. čeká právě na takové kousky a s Ozzym se nemají zrovna v lásce. Ten je nucen reagovat, pochopitelně po svém: „Jsem normální, tichej člověk. Nemám problémy se sousedy. Nikdy jsem nikoho nezabil. Ani nesnědl..."

Černým dnem se stal 19. březen, a místem děje parkoviště poblíž Orlanda na Floridě. Pilot malého letadla Andrew Aycock chce vystrašit osádku autobusu, v němž zrovna spí i sám Ozzy. Po zachycení křídlem naráží do domu. Spolu s pilotem je na místě mrtva také kadeřnice Rachel Youngblood a kytarista Randy Rhoads. Ozzy je otřesen a chce skončit s muzikou. Má ale smlouvu na další dvě alba a je třeba dokončit turné... Nezbývá, než se překonat. Za Rhoadse zaskakuje Bernie Torme ze skupiny Iana Gillana.

V sestavě s Aldridgem, Sarzem a kytaristou Bradem Gillisem ze skupiny Night Ranger absolvuje v květnu dva koncerty v newyorském klubu Ritz a na programu jsou staré kusy Black Sabbath. Záznam vychází o půl roku později v podobě dvojalba Talk Of The Devil. „Samozřejmě, že jsem po Randyho smrti neměl hotový skoro žádný nový věci. A skladby Sabbath jsou také tak trochu i mým majetkem, ne?" Kritika desku smetla.

V červnu 1982 se u Ozzyho objevuje další kytarový mág, Welšan z L.A., Jake E. Lee, vlastním jménem Jakey Lou Williams. Hrával s Ratt a Rough Cutt.

Je tomu už rok, co je Ozzy rozvedený se svou první ženou, a tak mu nic nebrání, aby se 4. července oženil se svojí osudovou láskou Sharon, dcerou manažera Dona Ardena a vystudovanou ekonomkou. A to přesto, že táta Arden byl zásadně proti. Obřad se koná na Havaji a svědkem je bubeník Aldridge. „Jo, to Sharon mě přesvědčila, ať se vrátím k muzice. Co bych jinak dělal? Možná bych si otevřel soukromej bar a tam zhebnul u sklenky... Jí hlavně vděčím za to, že jsem částečně přestal pít a objevil v životě i příjemnější věci".

V prosinci je už kapela opět na turné, když se do ní po epizodě Pete Waye (ex- UFO) a Dona Costy (ex- WASP) opět vrací baskytarista Daisley.

Pod novým názvem The Ozzy Osbourne Band hrají v květnu 1983 na kalifornském US festivalu. Po turné a nových nahrávacích sessions se v kapele objevuje nový bubeník – Carmine Appice, známý už legendárních Vanilla Fudge. Zároveň narůstají spory mezi Sharon a Donem Ardenem. Výsledkem je, že Ozzyho žena se stává i jeho manažerkou. Nová smlouva s CBS – Epic je už její práce. V prosinci vychází singl Bark At The Moon, avízující stejnojmenné album. Doba se ale mění ve „videoklipovou" a tak má Ozzy další možnost prezentace své image. Na videu k uvedenému singlu se mění ve vlkodlaka, což pak dělá i na pódiu. Ani obal alba se nesmí ponechat náhodě a tak vyjde na skromných 50 000 liber. Jen Ozzyho líčení trvalo 8 hodin. Deska samotná znamená určité kompoziční tápání, nicméně se opět stává platinovou.

„Nesnáším studio... Až na šňůře svobodně vydechnu..." řekl jednou Ozzy. Ve čtyřiaosmdesátém se mohl nabažit dosyta. Na pódiu se u bicích znovu objevuje Aldridge. Ozzyho problémy s alkoholem a drogami však narůstají a Sharon by ho nejraději viděla na známé klinice Betty Ford. Když už si Ozzy neví rady sám se sebou, ostříhá se dohola. Prý aby nemusel vystupovat...

Další změny v sestavě Ozzyho kapely nastávají po festivalu Rock In Rio v lednu 1985. Odchází Aldridge a Daisley (ten nadále pomáhá ve studiu) a jejich posty obsazují bubeník Randy Castillo (pochází z L.A., žil v Mexiku, hrával s Motels a Litou Ford) a baskytarista Phil Soussan. Jake E. Lee setrvává. K ojedinělému patnáctiminutovému setkání původních Black Sabbath dochází 13. července ve Filadelfii, na monstr akci Live Aid. Den předtím dostává Ozzy předvolání před soud, neboť ho Don Arden obviňuje z obnovení Black Sabbath. Požaduje 1,5 miliónu dolarů, ale prohrává.

Nejzarputilejší Ozzyho fandové se v lednu 1986 dočkali i knihy. Vychází životopis s názvem Diary Of A Madman. Život ale pokračuje a tak se hned v únoru objevuje nový singl s výtečně vystavěnou melodií - Shot In The Dark. Spolu s ním vychází album Ultimate Sin. Velmi dobré skladby, velmi dobrý zvuk. V Anglii se dostává na 8. místo žebříčku a o čtyři měsíce později dokonce na 6. v USA. Následuje britská šňůra (první po třech letech) a v březnu série 15 koncertů v USA. Hlavní část turné startuje v květnu a Ozzy procestuje nejen USA, Japonsko a Evropu, ale v srpnu si stačí odskočit i na tradiční akci Monsters Of Rock v anglickém Donningtonu.

V prosinci 1986 má dohru soudní proces, který začal už 13. ledna a týkal se sebevraždy kalifornského teenagera Johna McColluma. Ten ji měl provést díky textu písně Suicide Solution, kterou Ozzy věnoval někdejšímu zpěvákovi skupiny AC-DC Bonu Scottovi. Soud žalobu zamítl.

Ozzy v tomto období začíná stále více koketovat také s filmem a údajně dokonce uvažuje o hollywoodské kariéře. Hraje šíleného kazatele v heavymetalovém filmu Trick Or Treat (rež. Charles Martin Smith) a později se objevuje i ve filmu The Decline Of Western Civilization II: The Metal Years (rež. Penelope Spherris).

Následuje pár dalších epizodních rolí v několika hororech.

Velmi dobrý ohlas má dvojalbum Tribute, vydané v květnu 1987 a věnované Randy Rhoadsovi. V létě Ozzy podniká turné po amerických věznicích, když se vrcholem koncertů stává heavymetalová verze evergreenu Jailhouse Rock. Skupinu však poté opouští jak Sousa, tak Lee, který zakládá Badlands.

Novým kytaristou se v únoru 1988 stává jednadvacetiletý Zakk Wylde, milovník Jima Hendrixe a u učitel kytarové hry z New Jersey. Přetrvávají ale problémy s postem baskytary a tak studiové party na novém albu ještě nahrává Daisley. No Rest For The Wicked vychází v říjnu a následuje po něm dvouměsíční americké turné. Jako baskytaristu Ozzy získal svého starého kumpána z Black Sabbath Geezera Butlera. Z Ameriky se pak vrací domů k rodině, která se mezitím rozrostla o tři potomky. V anglickém Buckighamshire koupili Osbournovi pěkný dům z 18. století. Rozruch ještě stačí vzbudit videoklipem Miracle Man, pro jehož potřeby bylo do jednoho londýnského kostela nahnáno 130 prasat...

V roce 1989 se Ozzy konečně rozhoduje pro intenzivnější léčbu. Bez muziky je ale těžké vydržet a tak si čas od času musí odskočit. Třeba za Gary Moorem, který právě nahrává album After The War. (Slyšíme ho ve skladbě Led Clones.). 4. června vystupuje na koncertě ve Filadelfii, po němž věnuje 15 tisíc dolarů na výzkum AIDS. Pomoc přislíbil i americké zpěvačce Litě Ford, která rovněž patří pod manažerská křídla manželky Sharon. Duet Close My Eyes napsal v nemocnici a kvůli nahrávání musel nakonec čtyřikrát cestovat do L.A. Byl z toho hit na osmém místě amerického žebříčku. Angličané ji ale odzívli.

Zajímavá akce se odehrála 12. a 13. srpna na stadionu V.I. Lenina v Moskvě. Na mírovém koncertě tehdy vedle Bon Jovi, Skid Row nebo Scorpions vystoupil také Ozzy.

V září je tu ale další nepříjemnost. Je obviněn z vyhrožování své ženě zabitím. Je vzat do vazby a poté propuštěn s podmínkou, že se okamžitě vrátí na protialkoholické léčení a nebude se stýkat se ženou. Případ se ale uzavře, když se manželé usmíří. Ozzy se v tichosti znovu léčí. A jak vidí poslední aféru sám? „Před pár lety bych zase skončil v depresi, ale dneska se už těm žvástům, co o mně píšou, s chutí směju. O co šlo? Nafackovali jsme si, to je všecko. A nebyli jsme při tom sami..."

V říjnu 1990 má Ozzy na krku další nepříjemnost. V Maconě (stát Georgia) podávají na něj a společnost CBS žalobu rodiče dvou teenagerů, kteří se kvůli němu měli údajně zastřelit. Nebylo to nic čerstvého, Michael Waller to provedl v roce 1986 a Harold Hamilton o dva roky později. Zdravý rozum naštěstí vítězí a Ozzy tak může o pár týdnů později, před cenzorskou komisí organizace Foundation Forum s klidem prohlásit: „Kdybych psal hudbu pro lidi, kteří se po jejím poslechu střílejí, neměl bych tolik fanoušků".

Určitý posun od spolehlivého image vlkodlaka zaznamenáváme už na počátku 90. let. A týká se to do jisté míry také modernějšího zvuku. Zřejmě to souvisí i s Ozzyho zdravějším životním stylem. A nové album? „Jestli čekáte čistě metalovou desku, jste na omylu". Ona deska, označovaná zároveň za poslední, se měla původně jmenovat Say Hello 2 Heaven. Vznikala už bez Geezera, který odešel v říjnu 1990. Vrací se proto Daisley, ale pak se u Ozzyho objevuje další mladík – Mike Inez. Výborná deska nakonec dostala název No More Tears a na trhu se objevila v září 1991. Producenty a spoluautory zároveň jsou John Purdell a Duane Baron. Zaznamenává 7. příčku v americké hitparádě a stává se třikrát platinovou. Doprovází ji singlový hit, balada jejímž spoluautorem je Lemmy Kilmister, Mama I’m Coming Home.

Rok 1992 je opět ve znamení monstrózního turné. Na klávesy při něm hraje nový muž – Kevin Jones. Na co mnoho fanoušků nepřestalo myslet se stalo opět na chvíli skutečností 15. listopadu na koncertě v kalifornském Costa Mesa. Na čtyři písně se opět spojují původní Black Sabbath a manažeři mají opět velké plány. Málem to už klaplo...

Atmosféru posledního turné zachytilo živé dvojalbum Live & Loud, vycházející v květnu 1993 a přinášející i jednu skladbu ze společného vystoupení původních „sabatů". Mezitím dostali Ozzyho hudeníci volno. Inez odchází k Alice In Chains, Wylde zakládá Pride & Glory a Castillo hraje s Red Square Black. Ozzy ohlašuje konec kariéry a téměř dva roky se věnuje především rodině.

Na jaře 1994 bere Ozzyho na milost i všemocná americká akademie a píseň I Don’t Want To Change The World, jejímž spoluautorem je rovněž Lemmy, vyhlašuje za nejlepší heavymetalovou skladbu roku. Později začínají prosakovat kusé zprávy o přípravě nového alba. Prý by se mělo jmenovat X-Ray a Ozzy zkouší kytaristy Steve Vaie, Richie Kotzena a Alexe Skolnicka. Skutečnost je ale trošku jiná.

„Tentokrát jsem se rozhodl nejdříve udělat písničky a až potom sehnat hudebníky". Kytary na nové album ještě nahrává Zakk Wylde a počátkem roku se k Ozzymu opět vrací Geezer Butler. Novým bubeníkem se stává Deen Castranovo, i když první dema ještě točil Castillo. Klávesové posty obstarává producent Michael Beinhorn, ale některé party si přišel opět zahrát Rick Wakeman. Na letních koncertech se objevuje nový kytarista - Joe Holmes. Ten hrával třeba se skupinami Dark a Lizzy Borden a působil i u Davida Lee Rotha. Ale především se učil u Randy Rhoadse (!). Na klávesy hraje opět John Sinclair. Po několika vystoupeních je vyhozen Castronovo a k bicím se vrací Castillo.

Výborné a vzácně vyrovnané album Ozzmozis vychází v říjnu 1995 a otvírají ho hned dva singlové hity: tvrdší Perry Mason, s klipem narážejícím na film Forrest Gump a následná skvělá balada I Just Want You, jejíž klip se natáčel v Praze. Vedle spoluproducentů Purdella a Barona se na desce autorsky podíleli i Steve Vai a opět Lemmy (každý v jedné písni). Následné, opět „poslední", turné nese název Retirement Sucks (Důchod je na nic) a supportem jsou na něm Fear Factory. Kvůli hlasové náročnosti a Ozzyho problémy s hlasem však na mnoha koncertech nové věci vůbec nezazněly.

V předvečer pražských koncertů (9. a 10.prosince) proběhla v hotelu Intercontinental i památná tiskovka. A co řekl Ozzy k novému albu? „...Je to první album, které jsem natočil za střízliva...". Odpovídal ale i na obecnější otázky: „Když se mě zeptáte, jestli bych chtěl změnit to všechno, čím jsem prošel, odpovím, že ne. Protože bez toho všeho bych nebyl tam, kde jsem". A nebo: „Já neuctívám satana, jsem rád, když se ráno vzbudím v posteli...". Na koncertě byste pak zdánlivě unaveného zpěváka nepoznali.

Nápad pořádat putovní přehlídku spřízněných kapel s Ozzym coby hlavní hvězdou, dostala Sharon někdy počátkem roku 1997. Pod názvem Ozzfest a s okamžitým úspěchem se akce rozjely už v létě. Tehdy v jeho rámci nevystoupily jen hvězdy typu Slayer či Biohazard, ale také obnovení Black Sabbath, i když tentokrát bez Warda, kterého nahradil Mike Bordin z Faith No More. Z původních čtyř účinkujících kapel se Ozzfest brzy dostal až na číslo 22 a tak se muselo brzdit a počet zase omezit.

Světe nediv se, Ozzy si oblíbil Prahu. Měsíc před tím, než se na trh dostává kompilace The Ozzman Cometh, přijíždí do naší metropole aby zde natočil filmový základ k videoklipu Back On Earth. Píseň je přebytkem z Ozzmozis a na nové kompilaci figuruje jako jediná novinka. Natáčení probíhá 4. a 5. října v Ořechu u Prahy a štáb při něm využívá 6 let staré kulisy, které tam zbyly po natáčení videa Zahrada rajských potěšení Lucie Bílé. Režisérem tentokrát není Filip Renč, nýbrž Angličan Nigel Dick. Den po skončení natáčení je v hotelu Forum tiskovka, na níž se novináři dozvědí třeba: „Necítím se starý. Naopak, v poslední době jsem si zlepšil fyzickou kondici" nebo „S Black Sabbath jsme natočili pár základních desek. Proč se tedy nechat ovlivňovat něčím, co jsme sami ovlivnil?" nebo „Doma se nejraději ze všeho dívám na televizi. Chci mít od hudby pokoj." a co poslouchají Ozzyho dcery? „No, Ozzyho ne! Starší má ráda Silverchair a mladší poslouchá dokonce Hanson. Doma si je ale pouštět nesmí, protože bych jí rozšlapal kazeťák".

V prosinci 1997 mají Black Sabbath v klasické sestavě dva koncerty v rodném Birminghamu. Snímky pak vycházejí v srpnu následujícího roku na dvojalbu Reunion. Deska je doplněna dvěma studiovými novinkami (Psycho Man a Selling My Soul), natočenými v L.A. Na jaře vyrážejí Black Sabbath na evropské turné. Bohužel bez infarktem postiženého War da. Na kocertě 9. června na stadionu Slávie se tak musí 20 000 přítomných spokojit s Carmine Appicem. Tony Iommi tehdy tvrdí: „Máme připravenou spoustu matriálu...". Ozzy se pro změnu opět rozplývá nad starými sabbatovskými kusy: „Nikdy mě ty skladby nezačaly nudit – Paranoid, Iron Man, ani žádná jiná naše klasická čísla. Jsou to pořád zatraceně skvělý věci!" Přesto z těchto songů nedělá modly a s rapperem Bustou Rhymesem nahrává rapovou verzi „Železného muže". (Název byl změněn na This Means War.) V létě se v USA odehrávají další Ozzfesty (tentokrát za účasti např. Megadeth a Motörhead) a na podzim už mají za velkou louží opět turné Black Sabbath v klasické sestavě. Pod názvem „The Last Supper" pokračují i v roce 1999, když rekvizitou na pódiu je patřičně upravená Vinciho Poslední večeře.

Na jaře 2000 dostávají Black Sabbath Grammy za koncertní verzi skladby Iron Man (z alba Reunion), která byla vyhlášena jako nejlepší heavymetalová píseň roku. Mluví se o novém albu Black Sabbath, ale s jistotou se ví, že novinku chystá Ozzy. A to přesto, že se probíhají další Ozzfesty (za účasti mj. Tool nebo Soulfly a pochopitelně samotných Black Sabbath).

Deska s 11 písněmi vychází až 15. října 2001 pod názvem Down To Earth a doprovází ho třináctiminutový film o Ozzyho kariéře. V kapele nyní funguje Zakk Wylde, Mike Bordin a basák Rob Trujillo (ex- Suicidal Tendencies, Infectious Grooves). Výrazný podíl na konečném zvuku má i producent Tim Palmer. Kromě spoluautorství několika skladeb si ve studiu zahrál i na několik nástrojů. Na hodnocení alba není zatím potřebný časový odstup, nicméně se zdá, že mezi ty nejlepší se nejspíš nezařadí. Prvními singly se stala úvodní „rozjezdovka" Gets Me Through a třetí song v pořadí, balada Dreamer. Ta svou náladou trochu připomíná dokonce Imagine Ozzyho oblíbence Johna Lennona. Turné nese název Marry Mayhem a supportem je Rob Zombie. Koncem roku koncertuje v USA, počátkem roku 2002 v Japonsku a Kanadě, ale na léto jsou už naplánovány další Ozzfesty. Jejími hlavními hvězdami mají být System Of A Dawn. V tuto chvíli není jasné, které kapely vystoupí s Ozzym 30. května na Strahově, ale snad by to měly být minimálně Tool, Cool Chamber a Ill Nino.

A co člověka vůbec žene k tomu aby po těch letech znovu překonal trému a vylezl před rozvášněný dav? „Když vyjdeš na pódium a zachytíš tu energii z publika, není na světě silnějšího zážitku".

Diskografie s Black Sabbath:

Black Sabbath (1970, Vertigo - Nems, v USA u Warner Bros., později Castle Com.)
Paranoid (1970, Vertigo - Nems - Castle Com. - Sound Solutions)
Master Of Reality (1971, Vertigo - Nems - Castle Com. - Sound Solutions)
Volume 4 (1972, Vertigo - Nems - Castle Com. - Sound Solutions)
Sabbath Bloody Sabbath (1973, Vertigo - Nems - Castle Com. - Sound Solutions)
Sabotage (1975, Nems - Castle Com.)
We Sold Our Souls For Rock’n’Roll (1976, Nems - Sound Solutions, dvojalbová komp.)
Technical Ecstasy (1976, Vertigo - Nems - Phonogram)
Greatest Hits (1977, Nems - Castle Com. - Sound Solutions)
Never Say Die (1978, Nems - Polygram - Vertigo)
Sabbath - Live At Last (1980, Nems, nevydané koncertní nahrávky z roku 1975)
Blackest Sabbath (1989, Vertigo - Polygram, dvojalbová komp.)
The Ozzy Osbourne Years (1991, Castle Com. - Essential, komp., 3CD nebo 5LP)
Between Heaven And Hell (1995, Raw Power - Radar Love, komp. typu Best Of)
Sabbath Stones (1996, IRS - EMI, komp.)
Reunion (1998, Sony - Epic, koncertní 2CD vč. 2 novinek)

Pozn.: Alba vydaná na zn. Vertigo a Nems vycházela v USA u Warner Bros. Řada dalších kompilací není uvedena.

Diskografie (sólově)

Blizzard Of Ozz (1980, Jet - CBS)
Diary Of A Madman (1981, Jet - CBS)
Mr. Crowley (1982, Jet, minialbum, v USA)
Speak Of The Devil (1982, Jet - Epic, koncertní dvojalbum, v USA jako Talk Of The Devil)
Bark At The Moon (1983, Epic - CBS)
Other Side Of Ozzy (1984, Jet, live)
Ultimate Sin (1986, Epic - CBS)
Tribute (1987, Epic - CBS, dvojalbová komp., vč. pěti živých snímků z r. 1982)
No Rest For The Wicked (1988, Epic - CBS)
Best Of Ozz (1989, CBS - Sony, komp.)
Ten Commandments (1990, Priority, komp.)
Just Say Ozzy (1990, Epic - CBS, live, minialbum, natoč. 11/89 v Brixton Academy)
No More Tears (1991, Epic - Sony, japonská verze má 2 bonusy)
Live & Loud (1993, Epic - CBS, dvojalbum, live)
Ozzmosis (1995, Epic - CBS - Sony)
The Ozzman Cometh (1997, Epic - Sony, komp. vč. snímků před 1. albem Black Sabbath, 1 novinky a 10 let starého rozhovoru, ve formě 2CD se prodávalo jen první 3 měsíce)
Down To Earth (2001, Epic - Sony)