Když se mi do rukou dostalo tohle kombo, mihla se mi v hlavě jména Brian May a Beatles, která jsou s touto značkou spjata. Zároveň jsem si představil lampové vintage aparáty, což však byla chyba. VR30 je totiž z trochu jiného těsta.
Vzhled
Právě vzhled komba je to, co ve mně po vybalení aparátu evokovalo pocit, že se jedná o vintage aparát. Největší zásluhu na tom mělo samozřejmě hnědé průzvučné plátno s kosočtvercovými vzory, které je pro tyto „staroanglické" aparáty typické. Plátno je lemováno bílou bužírkou a zlatavým plátem pod ovládacím panelem. Dalším klasickým vintage prvkem jsou knoflíky ve tvaru kuřecích hlav. Pouze síťový vypínač a diody jsou součástky, se kterými se úplně běžně setkáváme a pokud by Voxu šlo o maximální vintage vzhled, jistě by je nahradil adekvátními komponenty. VR30 je potaženo černou koženkou, vzadu má z jedné čtvrtiny otevřenou záď. Přes mřížku v zadním panelu je vidět elektronku 12AX7 (ECC83). Uvnitř komba bychom při detailním průzkumu nalezli blíže nespecifikovaný 10" reproduktor VOX.
Třicetiwattové kombo je na svůj výkon možná o něco větší, než jsme u jiných značek zvyklí, jeho hmotnost je však přijatelná (13 kg).
Ovládání
Veškeré ovládací prvky najdeme na předním panelu, který je rozdělen do tří sekcí : Normal, Overdrive a Master. Sekce Normal slouží pro ovládání čistého kanálu a obsahuje hlasitost plus knoflíky Bass a Treble. Další sekce (zkreslený kanál) obsahuje kromě těchto knoflíků ještě ovládání Gainu, indikaci zapnutí zkresleného signálu pomocí LED diody a přepínač dvou režimů zkreslení, ve kterých může zesilovač běžet. Zbývá poslední sekce Master s celkovým ovládáním hlasitosti a míry reverbu, jenž je pro oba kanály společný. Z konektorů najdeme na předním panelu pouze vstupní jack pro kytaru. Sluchátkový výstup a konektor pro nožní přepínač najdeme na zadní stěně komba, kde lze navíc připojit ještě externí box. Ten při zapojení vyřadí vlastní reproduktor komba z provozu. Impedance externího kabinetu by měla být 8-16 ohmů. Zezadu se samozřejmě ještě připojuje napájecí kabel.
Celkově vzato, ovládání je přehledné a nemůže být jednodušší. Velmi si cením „kuřecíhlavého" designu ovládacích prvků, které svým zobáčkem informují kytaristu o nastavených hodnotách nejen vizuálně, ale také po hmatu (např. v přítmí pódia). Podle mě je užitečnost tohoto designu maximální.
Koncepce
Vzhledem k oblibě předností lampových aparátů mezi kytaristy stále nekončí snaha projektantů o dosažení zvuku maximálně podobného lampám, avšak bez elektronek samotných. Proto každou chvíli některý z výrobců představuje novou revoluční metodu, pomocí které zrovna jeho zesilovač lampového zvuku dosahuje. Začínám si myslet, že honba za lampovým zvukem došla tak daleko, že už si výrobci ani nedovolí neuvést, že jejich zesilovač obsahuje speciální obvody pro simulaci elektronek…
To ale evidentně není případ tohoto Voxu. Jejich technologie Valve Reactor je relativně průhledná a to doslovně, protože přítomnost elektronky v zesilovači je nepopiratelná.
Máme tedy před sebou hybridní zesilovač, což na druhé straně není nic nového pod sluncem, ale je vidět, že na tuto technologii výrobci pořád sázejí. Jen tak při řeči připomenu proslavenou řadu Valvestate zesilovačů Marshall, která právě kombinace lampy a tranzistorů rovněž využívá. Je zde ale podstatný rozdíl v tom, že ačkoli obě technologie využívají stejný typ elektronky (ECC83), Voxácký Valve Reactor ji má umístěnou ve výkonovém zesilovači, zatímco u Marshallu figuruje lampa v předzesilovači.
Čistý kanál
Tak jako u podobných hybridních zesilovačů, i u VR30 se hlasitost po zapnutí chová „divně" a to tak, že i když točíme volume doprava, zesilovač si pouze něco potichu brouká. Teprve po zahřátí lampy, což je chvilička, začne reagovat přesně. To ale samozřejmě není důvod k nespokojenosti, jen poznámka pro ty, kteří by tuhle vlastnost považovali za „hardwareovou chybu".
VR30R je kupodivu celkem hlasitý zesilovač, jehož výkon bych rozhodně nedoporučoval testovat v paneláku. Každopádně ideálních provozních vlastností dosahuje někde v polovině možné hlasitosti. Při maximální hlasitosti na čistém kanále už se z reproduktoru začínají ozývat ne moc sympatické škrábavé a praskavé zvuky. Při nízké hlasitosti mi zase ve zvuku chybělo kousek určité ostrosti, což je rozdíl oproti solid state zesilovačům, které od nulové po maximální hlasitost hrají naprosto stejně, ale zas postrádají jakoukoli reakci na dynamiku hry.
Pro dosažení maximálně čistého zvuku bych u VR30 doporučoval jednoznačně single snímače a to prostě proto, že i slabší humbuckery přes tento zesilovač celkem dost kreslí a dá se zde mluvit přinejmenším o slušném crunch tónu, se kterým si lze pěkně pohrát přes volume knoflík na kytaře. V daném případě se vyplatí nastavit si na zesilovači podle vlastních požadavků Bass a Treble. Já osobně jsem tentokráte neměl potřebu využívat za každou cenu plných basů a s výškami to bylo obdobné. Na single snímačích jsem plné výšky vyloženě neunesl, protože v souzvuku tónů jednoho akordu vyčnívaly tenké struny nad ostatními hlavně svojí pronikavostí. Pronikavost tenkých strun se neprojevila jen u akordů, ale i při hraní a vybrnkávání jednotlivých tónů, což se dalo kompenzovat údernější a razantnější hrou na tlusté struny. Teprve pak měly tlusté struny konkrétnější a říznější nádech...
Zkreslený kanál
Na zkresleném kanálu zněly, podle předpokladu, nejlépe humbuckery. Možnost ovlivnit zvuk pomocí knoflíků Bass a Treble tu sice byla, ale výsledek již nebyl v některých případech tak přesvědčivý. Stažené basy totiž zapříčinily jakousi malou plnost zvuku, zatímco při nedostatku výšek byl zvuk zbytečně zastřený.
Se zájmem jsem očekával chování aparátu v jeho dvou zkreslených módech (OD1/OD2). „Jednička" by měla představovat „teplý vintage tón" vhodný pro kytaru na bluesovém základu, s čímž nejde nesouhlasit. Já bych to však tak úzce nesoustředil pouze na jediný styl, neboť si myslím, že i v tomto módu bych mohl zabrousit do vod tvrdší hudby. Jistěže, zvuk tohoto módu není tak chlupatý a agresivní jako u OD2 a malá míra zkreslení se projeví třeba při palm mutingu, který nepůsobí moc objemně a prostorově.
Na druhé straně je první typ zkreslení dosti rozeznatelný a to i v hodně rychlých pasážích. Dynamiku hry umí přenést a pokud přidáte na razanci a přitlačíte na struny, pak tahle vaše aktivita nezůstane bez povšimnutí. Myslím, že nikdo u hybridu nečeká stejné výsledky jako u celolampového zesilovače, každopádně použití aspoň jedné lampy má pozitivní účinek. Pomalu jsme se dostali ke zkreslení OD2, u kterého už zbývá doplnit, že se každopádně jedná o plnohodnotné hi-gainové zkreslení, kterým zásadně nemohou pohrdnout ani metalisté. Míra zkreslení je taková, že není nutné využívat plný rozsah gainu, zhruba tři čtvrtiny by mohly stačit. Tady už je zvuk méně konkrétní a jednotlivé tóny hrané v rychlých rifech se slévají a o dynamice (jakou poskytuje i při vysokých gainech celolampový aparát) můžeme mluvit jen v omezené míře. Při snaze zahrát nějaký part, který by vyčníval nad ostatní, se aparát drží na téměř stále stejné hladině.
Co se týče sól, tak u VR30 stejně jako u většiny kytarových aparátů, záleží na osobních preferencích kytaristů a jejich individuálních požadavků na zvuk. Já jsem čistého sladkého tónu dosáhl ponejvíce se singly, naopak agresivnější tóny samozřejmě poskytly humbuckery. Využil jsem oba typy zkreslení, přičemž jsem se trochu obával kombinace humbuckeru s velkým gainem na OD2, což je kombinace, která se může u některých zesilovačů projevit zabzučeným charakterem. Naštěstí VR30 byla ještě někde pod hranicí, kdy k tomuto jevu dochází.
Maximálně by někomu mohla vadit určitá chlupatost tónů, ale s tou si lze poradit pomocí vzájemné kombinace gainu a hlasitosti.
Poslední vymožeností, kterou kombo poskytuje je reverb. Jedná se o klasickou koncepci, tedy využití pružiny, a podle mého skromného názoru nemá tento reverb nějaké zvláštní charakteristické zabarvení, což jsem si porovnal hned se dvěmi aparáty. Tím ale použitelnost reverbu není nijak snížena a obohacení sól, nebo jednotlivých tónů při vybrnkávání akordů na čistém kanálu zní velmi dobře. Reverb je možné okamžitě vypnout, ale jen v případě, že si dokoupíte pedál VFS-2. Ten umí přepínat i kanály, ale není dodáván s aparátem.
Verdikt
Musím přiznat, že kombo Vox VR30 mě docela překvapilo. Na první pohled bych ho rozhodně nezařadil mezi aparáty, které produkují hi-gain. To jsem se jen nechal unést jeho tradičním designem. Kombo je docela hlasité a obstojí i ve zkušebně, navíc technologie Valve Reactor (kterou Vox integroval i do svých ostatních produktů včetně podlahových kytarových procesorů) opravdu přináší některé vlastnosti, jimiž disponují celolampové aparáty – především se jedná o dynamiku. Kombo není zaměřeno na úzkou skupinu kytaristů, zamlouvat by se mohlo všem rockerům a metalistům a s použitím menší míry zkreslení nezůstanou odbyti ani bluesmani či vyznavači country. Celkový charakter zvuku se blíží směru, který bývá označován jako „britský", čili šťavnatý středový přednes.
