Vox pro mě vždycky byl synonymem pro pravověrný lampový zvuk, s historií, která mluví sama za sebe. Ale tak nějak se mi zdálo, že s nástupem progresivních a agresivních stylů budou tyto aparáty ztrácet dech, tím jak jsou až příliš zvukově ušlechtilé.
Vox v tomto zesilovači přináší novou koncepci svého zvuku, s konstrukčními pozitivy současných poznatků a zároveň se snaží zachovat historii svých padesáti let klasického zvuku – zvuku, který se samozřejmě jako jeden z prvních začal modelovat v digitálních simulacích (názvy presetů v modelingových aparaturách jako BritClass nebo TopBoost jsou víc než výmluvné).
Malý úvod
Tento krásný, 100 W lampový zesilovač, nabízí dva kanály s nezávislými korekcemi, volbu přidaných zvukových modů, spínatelný reverb pro oba kanály zvlášť, spínatelnou sériovou efektovou smyčku a kromě toho i „inteligentní" DI obvod. Použité lampy jsou Ruby Tubes, tři ECC83 v preampu a jedna jako fázový invertor koncového stupně, kde jsou čtyři EL34B. Hlava je vyrobena ve Vox Manufacturing China pod přímým dohledem Vox R&D England.
Pokud je předností tohoto zesilovače provedení a v konečném důsledku i zvukové vlastnosti, tak jako zápor vidím hmotnost – poctivých 25 kilogramů není pro nás, rachitické muzikanty, nic moc. Ale lepší než fitko – nejdřív si zavzpíráte a protáhnete záda a bicepsy, a potom při hraní zaskáčete, to je lepší než posilování, běhání, joggování a jiné nezdravé aktivity. :-)
Čelní panel je jednoduchý a přehledný. Bráno zprava, nad vstupem pro kytaru je přepínač volby kanálů (nutno připomenout, že při ovládání přibaleným footswitchem musíme mít přepínač v poloze 2). Kanál 1 (není nazván clean ani nic podobného, neboť umí dost slušně nakreslit) je ovládán celkem sedmi (!) ovladači – gain, třípásmové korekce, tone cut, reverb a závěrečné volume kanálu. Knoflíky mají klasicky voxovský tvar „kuřecí hlavy" a nastavení ovladačů je tak přehledné a viditelné.
Kanál 2 má stejný počet ovladačů a vedle ovladače gainu dva čarovné přepínače Bright a Fat. Namísto ToneCut má ovladač Presence, ostatní je totožné. Pak už na předním panelu zbývá pouze Master volume a nezbytné vypínače Stan-by a On-Off.
Zadní panel má klasické zdířky pro napojení reproboxů s přepínačem jejich impedance, dále vstupy pro efektovou smyčku s vypínačem a přepínačem vstupní úrovně.
DI sekce je vyspělá, zkonstruovaná podle dnešních požadavků, s vypínatelným Low Pass filtrem.
Další malý úvod
Voxem předkládané dva kanály nabízejí poměrně široký záběr a variabilitu zvuku, což zvláště platí o pasivních a účinných korekcích. Není nutno dělat kompromisy k dosažení vlastní tonální palety, samozřejmě striktně v mezích toho, jak si u Voxů představují kytarový zvuk. Zesilovač není univerzální, a to se od něj ani nečeká. Vestavěný Spring Reverb má nádhernou hloubku, je možné ho nastavit individuálně pro každý kanál zvlášť a je vypínatelný footswitchem, stejně jako efektová smyčka. Rozšířená sekce DI output je vybavena jak XLR, tak jackem, s otočným ovladačem úrovně výstupu a přepínačem uzemnění, aby se dalo předejít všem nečekaným situacím. Obvod DI je vybaven i Speaker Emulatorem s vypínatelným low-pass filtrem pro přímé napojení do PA. Další velké plus této sekce je, že je napojena za lampu - fázový invertor koncového stupně a před Master volume. V tomto případě pak máte k dispozici kontrolu nad signálem plně nezávislým na nastavení Masteru (například pro tiché půlnoční nahrávání), signál je navíc obarvený typickým charakterem koncového stupně.
Popis, zvuky a další důležité detaily
Po nažhavení zesilovače se nedočkavě vrhneme na testování zvuků v jednotlivých kanálech. Důležitá věc, možná všem známá, ale radši připomenout než zapomenout – nikdy nezapínáme zesilovač bez připojeného boxu. Pokud chceme používat footswitch, je nutné přepínač volby kanálů přepnout do polohy 2.
Jak jsem zmínil výše, není kanál 1 nazván clean, neboť čistého zvuku tu není vždycky tolik, aby mohl být celý kanál považován za čistý. Gain je postaven na klasickém základě legendárního zvuku Top Boost v AC30. Tohle je pravý Vox skrz naskrz, jen mírně vylepšený – lze dosáhnout až na crunch klasického rocku. Moc, ale opravdu moc se tu podepisují rozdílnosti v nástrojích. Každá kytara tu bude hrát jinak (ověřeno na klasice Les Paul Custom, Fender Vintage a superstratu Kramer). Zesilovač stoprocentně ctí charakter nástroje, což je deviza k nezaplacení, ale taky to může znamenat, že s některými kytarami nedostanete to, co hledáte. Rozdílné typy kytar a rozdílné snímače dají vždycky ve výsledku rozdílný zvuk, a stejně tak se bude měnit nastavování zesilovače – takže třeba čistý zvuk může být od nuly až po tři čtvrtiny rozsahu gainu. Například s kytarou Les Paul Custom a se snímači 490R a SH4 končil clean na devíti dopoledne, potom už všechno ostatní bylo křáplé, crunchové a overdrivované. Ani se neptejte, co s tímto kanálem dělal keramický snímač SH6. Naproti tomu s Fenderem Vintage 1957 je barevný hutný clean opravdu až do tří odpoledne. Ačkoliv tento kanál není opravdový high gain, je crunch způsobený humbuckery (a koneckonců i singly) tak kvalitní a krásný, že ho můžete použít v 90% případů blues a rockových kil. Barva, plnost, čitelnost a šťavnatost, nic se neslévá, opravdu úžasný zvuk. Kolikrát se mi líbil víc než distortion kanálu 2. Úroveň overdrivu je plně postačující a krásně se pronese před kapelu. A tím dostáváme v tomto zesilovači ne jen klasickou kombinaci čistý – zkreslený, ale i třeba crunch – high gain a podobně, a nemusíme platit za drahé tříkanály, kde stejně jeden z kanálů zůstává málo nebo úplně nevyužitý.
Sekce ekvalizace – jde o pasivní korekce s poměrně velkým rozsahem či vlivem na zvuk. Jsou to historicky téměř totožné obvody jako na starých aparátech Vox. Jelikož jde o „tone stack", má poloha a nastavení jednoho ovladače vliv na zbývající dva. Nejlépe je začít od středové polohy. Pro mě nejpřijatelnější barvy byly s basy téměř naplno, středy a výšky něco po poledni pro humbuckery, a zhruba dvě tři hodiny přidat na středech pro singly. Zvuk je plný, velmi dynamický, a docela mě překvapilo, že ani 100 W lampového výkonu není při běžných nastaveních až tak veliká síla. Spíš je zvuk velmi bohatý a prostorový a barevností na středech se dovede dobře prosadit. Pokud s Voxem začínáte, bude nejlepší a nejrychlejší hledání vašeho zvuku začínat právě tady, na prostřední poloze korekcí - a nastavte si středy podle gusta. Teprve nakonec basy s výškami.
Tone Cut ovladač nás vrací do doby úplně prvních Voxů před 50 lety, kdy tento ovladač představoval jediný způsob kontroly tónu na zesilovači. Ovladač pracuje podle svého názvu – ukrajuje množství vysokých frekvencí ve zvuku a tak zjemňuje a „otepluje" výšky.
Je třeba pamatovat na to, že jakmile se ToneCut vytočí naplno, v podstatě se otočí dolů i výšky.
Volume na konci obvodu preampu ovládá, jak je obvyklé, výstupní úroveň signálu před tím, než jde do obvodu efektové smyčky a do koncového stupně. Nízké úrovně nastavení mají za následek tenký tón, tak nějak bez „těla", takže všechno nad 10 hodin je už snesitelné. Hodně samozřejmě záleží na úrovni gainu, takže celkový zvuk z preampu je potřeba dobře nastavit ve spolupráci těchto dvou ovladačů. No, asi nosím dříví do lesa, ale tohle je Vox a s tím se nepracuje tak, že přijdete, dáte gain naplno a volume pak jen ovládá, jestli vám ještě zůstane sluch nebo ne. V tomto zesilovači opravdu zvuk tvoříte a přes svá omezení vám dává stále dost prostoru pro hledání a nalezení vlastního optima.
A jdeme do toho – aneb co nového na starém poli
Pole zkreslení, high gain, tedy kanál 2, to nebyla vždycky doména Voxů, ale spíše jiných značek. Jak vidno, časy se mění a důkaz máme před sebou. Konstrukce obvodu kanálu 2 tak trochu boří zažité představy o Voxech. Je to kanál plný šťávy, gainu a poměrně obsáhlých tonálních možností. Zvukově kanál 2 pokračuje tam, kde končí kanál 1, a využitím všech možností korekce zvuku, které se zde nabízí, lze obsáhnout stylově od jemného blues, přes klasický rock, až téměř po hard’n’heavy.
Přepínač bright přináší skrz ovladač gain skokové navýšení vyšších středů a frekvencí nad ně. Celkové množství těchto frekvencí a vliv přepínače na zvuk závisí na nastavení ovladače gain – při nízkém nastavení gainu je vliv mnohem více patrný, při vysokých nastaveních gainu je tento obvod aktivní málo; Vox tak nastavil jakousi hranici, za kterou se přidávání vyšších frekvencí do signálu nedostane a zvuk tak zůstane použitelný za všech okolností. Výborný je tento přepínač určitě pro rozjasnění temněji, tupěji znějících humbuckerů.
Obdobně pracuje obvod přepínače Fat. Ten má za úkol zaměřit se na středové spektrum kytarového zvuku, a tak v závislosti na použité kytaře pomáhá produkovat zpívající, tlustý tón, zvláště vhodný pro sólové hraní.
EQ na tomto kanále je naladěn pochopitelně odlišně než na kanále jedna, který vychází z klasiky Vox TB. Tady mají obvody ekvalizace za úkol podpořit a plně rozvinout tonální charakteristiku zkreslení ve všech jeho polohách. Podobně jako u kanálu Clean, i zde má každý ovladač vliv na zbývající dva, a opět je nejlépe začít od středové polohy. Opět doporučuji pohrát si s ovladačem Mid a pozorovat, jak otáčením vlevo se zkreslený zvuk mírně „vyprázdňuje" a charakter připomíná high-gainové partitury, otáčením doprava se pak posunujeme do klasických rockových figur se zpěvným tónem. Zásady přístupu a práce s celým ekvalizerem je stejný jako u kanálu 1. Opravdu doporučuji zachovat tento postup, ušetříte hodně času, a po nějakém experimentování se pravděpodobně vrátíte do nastavení středních poloh.
Ovladač Presence je na kytarových zesilovačích přítomen často a normálně pracuje v obvodech koncového zesilovače, aby jemně zvýšil úroveň frekvencí mezi 2 a 3 kHz. Oživuje se celkový sound a zvýrazní se attack a průraznost tónu. Presence v podání Voxe znamená něco trošku jiného – tradiční aktivní obvody koncového stupně se kombinují s pasivními obvody preampu kanálu 2, které nejsou zaměřeny pouze na zvýraznění pásma presence, ale, při nízkých nastaveních hodnot presence, zapojují do činnosti vysokofrekvenční filtr.
Ze zvuku tak zmizí bzučení preampového distortionu a zkreslení je jemnější a méně agresivní.
Celkově se mi kanál 2 jevil o něco hlasitější, ale nejvíc záleželo na použité kytaře a množství gainu. Se silnými humbuckery byl rozdíl patrný, se singly se celkem stíral.
Udělal jsem si malý osobní závěr – pokud chcete čistý krásný plný zvuk s obrovskou dynamickou odezvou a barevností, použijte singly (nejlépe kytaru Fender :o) a kanál 1. Pokud potřebujete nádherný crunch na kila, snad číslo jedna co jsem kdy slyšel ve své dynamice, věrnosti a čitelnosti, použijte humbuckery (s mahagonem Gibsona :o) a stejný kanál.
Pokud chcete osobitý a neohraný zvuk na sóla a všechno mezi tím, tak kanál 2 a opět nějaké dobré humbuckery. Úplně fantasticky pak funguje lampový nakopávač pro kanál 2, tam už můžete i se singly. Ale nakopnout jen jemně, pouze na zvýšení sustainu, ideální je v případě Voxe použít malý stomp box ekvalizer s potenciometry na nule a jen mírně zvýšit celkovou úroveň signálu. No a pokud chcete mít dva hodně zajímavé čistě nakreslené a zkreslené zvuky se zachováním specifických vlastností vaší kytary, zkuste Vox.
Zesílit, zesílit!
Nutně se musím zmínit o vlivu Masteru. Ovladač je zapojen „post phase invertor" před vlastním koncovým lampovým stupněm. Velký díl vlastního zvuku kytarového zesilovače je generován právě v lampou fázového invertoru. Použitím tohoto způsobu zapojení je možné dosáhnout pravého lampového zvuku i při nízkých nastaveních Masteru a to je také důvod zapojení DI sekce právě za lampu fázového invertoru.
Nejkrásnější barvy produkoval zesilovač při nastaveních Masteru mezi 10 hodinami a „polednem", muselo se tomu samozřejmě přizpůsobit volume na kanále 2, ale stálo to za tu vyšší hladinu hluku. Zvuk byl agresivně jedovatý a hodný zároveň, velmi plný, opravdu plný šťávy. Crunch na kanále 1 bylo radost poslouchat a sóla z kanálu 2 teprve dostávala ten dynamický drive; pokud bylo master volume na nižších hodnotách, nebylo to ono. Takže závěr – nemusí být všechno „doprava", ale rozhodně to chce zesílit!
Hodně silné muziky přeji.
