Trendem moderního profesionálního recordingu je co možná nejvíce zkrátit signálový řetězec. Odstranit z cesty všechny „zbytečnosti", které byť sebemenším způsobem nějak degradují signál.
Vzpomínám na obrovská analogová studia s propojovacími poli přes celou stěnu, na těžkopádné mixy a všechny ty legendární Studery a Revoxy. Že by už minulost?
Dnes se nám skoro celé studio vejde na plochu počítačového monitoru. Tedy skoro celé... Tu měkkost a sytost starých přístrojů musíme někde dohnat - nejlépe mezi mikrofonem a AD převodníkem. Existuje celá řada těchto „oteplovadel" signálu. Některé jsou velké jako kytarové krabičky a jiné v ceně zahraničního ojetého vozu v sobě skrývají celé kusy „vintage" mixážních pultů. Já si dnes dovolím otestovat nejvyšší model fy. TLAudio serie IVORY 5052.
První dojmy
Přístroj je 3 HU vysoký. Váží 9 kg, nejedná se tedy o žádného drobečka. Čelní deska slonovinové barvy nese velké množství ovládacích prvků. Dominujícím prvkem ve vzhledu přístroje jsou dva velké kulaté podsvícené VU metry podtrhující elegantní designérský retro styl. Tyto pak opticky dělí přístroj na dvě části - první (levý) kanál a druhý (pravý) kanál. Jednotlivé sekce obou kanálů mají pro větší přehlednost barevně odlišné knoby. Zkušené oko na první pohled rozpozná, že rozmístění ovladačů tvoří tři základní funkční sekce. První z nich je samotný preamp s limiterem, vytvářející požadovanou hlasitostní intenzitu nahrávaného zdroje, druhou funkční sekcí je kompresor a třetí pak tvoří čtyřpásmový equalizer s plně parametrickými středy. Podsvícené VU metry s různými předvolbami indikace, síťový spínač a trojice tlačítek pro stereorežim jsou umístěny uprostřed přístroje. Přístroj dle přiloženého blokového schématu (i fyzicky disponuje trojicí dvojitých triodových lamp SOVTEK ECC83/12AX7WA.
Lampový preamp
Předzesilovací sekce je tvořena čtyřmi otočnými potenciometry, čtyřmi malými kulatými spínači a pěti indikačními LEDdiodami. První potenciometr zleva (černý) je čtyřpolohový a volíme jím typy nahrávacího zdroje-kondenzátorový mikrofon (napájený phantomem 48 V) dynamický, linkový vstup a instrument - tedy např. kytara, basa… Vedle jsou dva spínače - horní pro skokový útlum mikrofonu o -30 dB (přijde vhod např. při rozvazbení mikrofonu) a spodní filtruje nežádoucí zvuky pod 90 Hz. Červeným potenciometrem nastavujeme vstupní citlivost. Následují opět dva přepínače - horní je „bypass", vypojí všechny sekce a signál pouze prochází beze změny, spodní pak v případě nutnosti otáčí fázi. Zelený potenciometr nastavuje výstupní hlasitost. Poslední modrý je limiter. Nad prvním potenciometrem jsou dvě LEDdiody. Žlutá s označením „DRIVE" signalizuje saturaci lampy a červená „PEAK" pak špičky a následné přebuzení celého preampu. Obě tyto ledky reagují na základě vzájemného poměru vstupní a výstupní citlivosti. Nejen však pouze na ně, ale pokud vybudíte signál i v jiných sekcích např. u kompresoru pomocí fu. „GAIN MAKE UP" či zvuk příliš natlačíte korekcemi, odmění vás přístroj děsivým praskotem i když samotná úroveň záznamu nebude „over". Velmi mě však zarazilo, že se indikace přebuzení objevuje i v případě, že jsou tyto sekce sice nastaveny, ale neaktivní. Dovedu si lehce představit, jak ve fofru během desetihodinového natáčení, kdy trochu všem už tečou nervy a kapela úzkostlivě hlídá každou minutu kvůli penězům, vám při zvučení neustále svítí červená ledka. Zvuk je v pořádku, ale včera jste omylem zapomněli stáhnout např. gain na korekcích, které dnes nepoužíváte. Toto se pak projeví indikací přebuzení. Musíte tedy vždy znovu a znovu prohlížet celé nastavení, zda něco nezůstalo „vyhulené". Rovněž tlačítko „BYPASS" opatřené další červenou ledkou při stisku vyřazuje pouze kompresor a korekce, ze sekce preampu pak jen limiter. Nastavená úroveň preampu se jeho aktivací nemění. Vlastní limitaci aktivujeme vytažením (PULL) příslušného potenciometru. Otáčením obráceně zprava-doleva je signál limitován a rozsvítí se poslední červená dioda informující uživatele o limitaci. Pokud je potenciometr zcela vpravo, je limitace nulová
Kompresor
Model 5052 disponuje plnohodnotným kompresorem. Uživatel má k dispozici pět otočných potenciometrů se standardními funkcemi. Jedná se v první řadě o „THRESHOLD" a „RATIO" k nastavení prahu komprimace a kompresního poměru. „ATTACK" a „RELEASE" mohou na rozdíl od modelu 5051 vytvořit nekonečně mnoho časových konstant náběhu a doběhu, neboť nejsou polohové, ale dá se s nimi libovolně otáčet. Funkcí „GMU" (gain make up) pak dorovnáváme pokles úrovně způsobený komprimováním. Z funkcí kompresoru následuje důležité tlačítko pro volbu „tvrdého nebo měkkého kolena" tedy pro definování kompresního charakteru. Následuje spínač spouštějící tzv. „klíčování" (žlutá LEDka) vhodný například pro de-essering, tedy odstraňování přílišných sykavek ve zpěvu. Poslední tlačítko se zelenou LEDdiodou kompresor aktivuje, či vypíná.
Equalizer a zbytek
Díky užitému equalizeru je 5052 opravdu všestranným pomocníkem ve studiu. Přístroj umožňuje zpracovávat užitečný signál na čtyřech základních pásmech - tedy na hluboké frekvenci, na frekvenci nižších a vyšších středů a na vysoké frekvenci. První řada čtyř šedivě označených potenciometrů pracuje jako gain. Jejich rozsah je od –15 dB až po +15 dB. Zvolené pásmo je jimi tedy možné jak přidávat, tak vyřezávat. Někdy zvukový zdroj potřebuje korekce spíše ubrat a zde tato záporná hodnota přijde vhod. Další řada čtyř černých otočných potenciometrů slouží pro výběr upravovaného pásma. Nebudu čtenáře nudit vyjmenováváním frekvenčních rozsahů, k tomu slouží technická specifikace v manuálu, podstatné je to, že se pásma dostatečně překrývají a pokud by někdo 5052 použil třeba k vyrovnání frekvencí pro mastering, pak nebude mít problém. K nižšímu střednímu a vyššímu střednímu pásmu je přidán ještě plynule laditelný Q parametr (dva hnědé potenciometry). Což je opět skvělé např. pro úzký pásmový výřez. Oblast nízkého a vysokého pásma je možné zase ovlivnit pomocí dvou přepínačů „PEAK/SHELVING. V prvním případě pracují obě pásma bez ovlivnění, v modu „SHELVING" dochází k měkkému potlačení okrajů obou pásem. Tlačítko „EQ PRE"(žlutá LEDka) umožňuje předřadit equalizer před kompresor a komprimovat pak například pouze určitá, námi vybraná pásma. Poslední spínač zapíná či vypíná equalizer (zelená LED).
Sekci podsvícených VU metrů jsem vlastně popsal již v začátku. Mohou uživatele informovat nejen o vstupní a výstupní intenzitě, ale i o redukci zisku u kompresoru a limiteru. Tato požadovaná měření nastavujeme pomocí čtyřpolohového potenciometru. Pokud je indikace vstupní a výstupní hlasitosti nízká, je možné ji též překalibrovat spínačem z +4 dB na +10 dB. Toto bude mít zřejmě význam při užívání nesymetricky zapojeného zdroje. Tři poslední přepínače opatřené žlutými LEDdiodami aktivují stereorežim přístroje pro kompresor, equalizer a limiter. Jako master slouží (jak jinak) první (levý) kanál. Pro nezasvěcené: pokud natáčíte stereosignál, nemusíte u obou kanálů nastavovat shodné parametry, toto stačí udělat pouze u prvního, aktivovat stereorežim a druhý kanál se automaticky přizpůsobí. Posledním ovládacím prvkem předního panelu je síťový spínač.
Vstupy a výstupy
Pohled na zadní panel nenechá nikoho na pochybách o profesionálním využití 5052. Čtyři symetrické XLR konektory slouží k připojení dvou mikrofonů a linkových vstupů. Jackové zdířky pro nástroje (např. kytara, baskytara) se nachází na předním panelu.
Dále pak následuje dvojice nesymetrických jackových zdířek pro linkový vstup s přepínačem –10 dB/+4 dB. Pro připojení efektů slouží čtyři insertní symetrické jackové otvory SEND 1/RETURN 1 a SEND 2/RETURN 2 a dva nesymetrické jackové vstupy pro „klíčování"SIDECHAIN INSERT 1, 2 - tedy např. pro připojení externího nejlépe grafického equalizeru. Spojení interního kompresoru a externího equalizeru nám umožňuje redukci či zvýraznění některých frekvenčních pásem nebo tzv. „DUCKING" tj. ovládání kompresoru jiným zdrojem signálu přivedeným do klíčovacího vstupu. Z výstupů máme k dispozici dva symetrické XLR konektory (+4 dB) a dva nesymetrické jackové výstupy (-10 dB). Pokud uživatel hodlá přístroj použít jako preamp pro computerový recording, pak mu výrobce dodá digitální interface D0-2 s kvalitním A/D převodníkem. Analogový signál je konvertován na 24bitový S/PDIF formát. K dispozici má pak 44.1 kHz nebo 48 kHz samplovací frekvenci (volí se spínačem na zadním panelu přístroje). Synchonizaci pak obstarává „external wordclock". Tento převodník však není v základní výbavě přístroje. Samozřejmostí je PSU síťová zdířka.
Práce s 5052
Musím přiznat, že jsem se na testování 5052 těšil. Když pan kolega Oravský v srpnovém čísle hovořil při testu jednoduššího modelu 5050 o jeho ekonomičnosti - pak mnou testovaný model 5052 je sice vlajkovou lodí serie IVORY, ale vůbec není ekonomický. Cena okolo 54 tisíc příliš velkou lidovost nepřipomíná. Je však nutné si uvědomit, že se jedná o nejvyšší model a ten by měl být super a za ty peníze něco také umět. Určitě si ho nebude kupovat člověk, pro něhož je hudba pouze občasným koníčkem, ale své využití nalezne hlavně v profesionálních a poloprofesionálních studiích. Kromě toho nechť si potencionální zákazník také uvědomí, že se jedná o integrované zařízení sdružující v sobě naráz několik přístrojů vynikající kvality. Navíc znám poměrně hodně jiných značek, jejichž výrobky neumí ani polovinu toho, co 5250 a jsou jednou tak drahé. Tam už je to jako se starým vínem - cena nestoupá úměrně s kvalitou. Nejprve jsem 5052 použil při natáčení zpěvu. Užil jsem mikrofon AUDIX C 111. Hlasitost jsem na výstupu ponechal na nule a na vstupu nastavil tak, že žlutá kontrolka „DRIVE" v exponovaných pasáží svítila. Očasné probliknutí LED „PEAK" vůbec nebylo na škodu. O problematice a podivnostechh indikace výstupní úrovně jsem už hovořil při popisu lampového preampu v úvodu.
Limitaci jsem u zpěvu nepoužil. Zpěv byl prokreslený a jasný. Zapnul jsem kompresor, vytvořil lehkou kompresi. Hlasitostní ztrátu jsem dorovnal pomocí „GAIN MAKE UP". Kompresor fungoval se zpěvem výtečně a citlivě reagoval na nastavené parametry. Zároveň však mohu řici, že úprava na materiálu nebyla v žádném případě transparentně slyšitelná, jak je tomu u laciných modelů, což svědčí o pečlivě vybraném pracovním rozsahu všech parametrů. Výtečně je nastaveno i pracovní pole pro oba typy kompresní charakteristiky (SOFT/HARD KNEE).„Měkké koleno" se zpěvem fungovalo jedna báseň. Co mě však překvapilo byl děsivý lupanec vzniknuvši při přepnutí z „kondenzátoru" na „dynamiku"a zpět, způsobený zřejmě přerušením phantomového napájení. Teprve po přečtení manuálu (anglického) jsem zjistil, že výrobce před touto skutečností v kapitole 4.2 Microphone Input důsledně varuje. Varování se týká zničení reprobeden, monitorů a PA systému. Já bych dodal, že při mikrofonní hlasitosti záznamu i předzesilovače vašeho mixu. A zase, pokud budete spěchat a budete už unaveni, přepnete - neštěstí bude hotovo. Jsem přesvědčen, že tato záležitost by dala určitě nějakým důstojnějším způsobem odstranit a ne pouze napsat varovné hlášení.
Během zpěvu nebylo třeba ani užívat korekcí. Je s podivem, že jednokanálový Model 5051 obsahuje „gate" a vyšší „dvoukanál" 5052 ho nemá. Při natáčení zpěvu, kde zpěváci často mezi jednotlivými slokami vyluzují rozličné pomlaskávání, funění a často je slyšet i přeslech ze sluchátek tuto funkci zhusta využívám. Při dobrém nastavení odstraní mnoho ruchů a ulehčí pak čištění a tím i váš život. A to i když studio míchá v počítači.
Korekce jsem vyzkoušel na oboustranném snímání malého bubnu. Vrchní blána byla snímána klasikou - Shure SM57 a spodní kondenzátorem Shure BG4. Při plném parametrickém EQ na středech byla tato práce radostí a výsledný efekt velice přesvědčivý i když nastavení chvíli trvalo. Přišlo mi, že zvuk je plastičtější v módu „PEAK" než „SHELVING". Ale toto nekritizuji, neboť jsem měl 5052 příliš krátkou dobu. Zde přišel ke slovu i limiter. Přiznám se, že nejsem velký zastánce limitace jako takové. Limiter však fungoval bez problémů. Jen mě opět zaskočil způsob aktivace - povytažením knobu. Oba tyto se totiž na hřídelkách podivně lacině viklají do všech stran což nepůsobí dobrým dojmem (zejména v této cenové relaci). Výhodná je kontrola redukce zisku na VU metrech.
Snímání pasivního starého Jazzbasse skrze nástrojový vstup taktéž skončilo zvukově na výbornou. Tady jsem si dal práci a totéž porovnal přes svůj řetězec: lampový preamp + optokompresor (výrobce ze slušnosti neuvádím) do vedlejší stopy. Výsledek byl jasný. I bez korekcí zvuk z 5052 je našlápnutější a prokreslenější. Na závěr jsem 5052 užil jako masteringový procesor a smíchaný stereosignál přes něj nahrnul do ProTools (přes analogové vstupy). Finální dorovnání a úprava kmitočtových spekter včetně „nakopnutí" pomocí saturace lamp bylo dílem okamžiku (tedy s jedním okem na analyzéru PAZ od Wavesů). Trochu jsem se trápil při nastavování maximální hlasitosti nahrávky pomocí kompresoru, ale s trochou vůle a pomocí L1 Utramaximizeru opět od Waves se pokus k mé spokojenosti nakonec podařil.
A hodnocení?
Velmi stručně, až na nějaké konstrukční a ovládací podivnosti jednoznačně super. Vždyť nejdůležitější je zvuk. Známý zálesák z Vinetoua-Sam Hawkins měl také pušku co vypadala jako klacek utržený v lese a trefil s ní cokoliv, proto i já nebudu puntíčkář a dávám za jedna.
