Již třetí setkání s výrobky newyorské firmy Tech 21 - NYC na stránkách tohoto časopisu přináší zařízení, které je tentokrát jakoby na půli cesty mezi předchozími dvěma modely. Stále se ještě držíme analogové emulační technologie SansAmp, stejně jako v případě GT-2 pracujeme se třemi základními charaktery zvuku a podobně jako u PSA-1 se i zde nabízí možnost ukládat vlastní nastavení, ale samozřejmě vše je přeci jen trochu jinak. Pojďme se tedy podívat, co zařízení SansAmp TRI-A.C. uživateli poskytne, čím si mne tato černá krabička získala a co bych já osobně přeci jen trochu pozměnil.
Vnější rysy
Klasický design a barevná kombinace černé se žlutou nenechá nikoho na pochybách o stájové příslušnosti tohoto kompaktního pedálu o přibližné velikosti malého sešitu A5. Konstrukci můžeme označit bez uzardění za masivní, celokovová schránka navíc dodává pedálu patřičnou hmotnost, která ve spojení s gumovými nožičkami zajišťuje dokonalou stabilitu na podlaze - alespoň v mezích běžného zacházení. Nad profil horní plochy vyčnívající potenciometry sice navozují mírnou obavu z vylomení, ale během tříměsíčního provozu se nic takového nepotvrdilo, jistě i díky ocelovým hřídelkám. Zmíněné ovladače nabízejí nastavení Drive - možno označit i jako gain aparátu, celkovou úroveň Level, plus tří-pásmové korekce Bass, Mid, Treble. Posuvným přepínačem vedle Drive potenciometru měníme charakter použitého zvuku Calif (žlutá LED), Brit (červená), Tweed (zelená) – tedy v podstatě aparáty Mesa Boogie, Marshall, Fender. Blíže není třeba specifikovat, odkáži na test GT-2 v MS 11/04. Na sešikmené části horní plochy nám tak zbývá trojice ocelových tlačítek a k nim přiřazené červené indikační diody.
Zadní strana je velmi strohá, kromě výrazného loga firmy najdeme už jen dvojici tvořenou vstupním a výstupním konektorem a zdířku pro externí napáječ. Na spodní ploše zbývá pouzdro na devítivoltovou baterii.
Něco z nitra
Opakování, matka moudrosti, proto jen připomenu, že technologie SansAmp je analogovou, přesněji tranzistorovou emulací charakteru zvuků, které jsou signifikantní pro výše uvedené výrobce aparátů. Osobně se mi poslední dobou při slovech emulace a simulace ježí chlupy po těle, ale v podstatně výstižněji a kratším způsobem se tento systém charakterizovat nedá. Vstupní impedance má hodnotu 1 MegaOhmu, je tedy optimálně přizpůsobena velké většině nástrojů. Vstupní úroveň odpovídá přibližně 250 mV, tedy standardní hodnotě pro pasivní elektroniky, je proto potřeba si dát pozor, aby vaše eventuelní aktivka jaksi "nepřekopla" vstupní obvody a nezvýšila tak neúměrně strukturu gainu TRI-A.C.
Konstrukčně je jistě zajímavý nízko-impedanční výstupní obvod, který vyhovuje jak přímému propojení s celo-spektrálními systémy (záznamová média, studiové monitory, Hi-Fi, P.A.), tak s nástrojovými aparaturami, které mají samozřejmě omezený frekvenční rozsah. V této souvislosti se nabízí otázka, jak je tomu se simulací boxů? Jak tvrdí výrobce, speaker simulace je součástí technologie SansAmp a každému modelu patří typický box a průběhová křivka odpovídající vícenásobnému snímání konkrétního boxu. Současně s tím, ale nemá docházet k nežádoucímu zabarvení charakteru vašeho boxu, hrajete-li přes klasický aparát. Jak to u Tech 21 udělali, čert ví, ale funguje to velmi dobře.
O věrném držení se předloh vypovídá i přizpůsobení ovladače Drive. V britském režimu, podobně jako u aparatur Marshall, je na tomto potenciometru zapojen kondenzátor s funkcí Brigh Boost, což znamená, že při nižších úrovní gainu je zvuk jiskrnější a průběžně se tedy mění se zkreslením i tonalita.
K úplnosti výčtu vlastností ovladačů zbývají jen základní frekvence aktivní ekvalizace pracující se zdvihem +/- 12 dB. Basy na 125 Hz, středy 500 Hz a výšky 3,5 kHz.
Pro uložení vašich vlastních nastavení, které proběhne po dvojitém rychlém stisknutí tlačítka aktivovaného kanálu, jsou k dispozici tři pozice. Vzhledem k tomu, že opětovným sešlápnutím aktivovaného kanálu se dostáváme do bypass módu, můžeme s nadsázkou hovořit i o čtyřech kanálech TRI-A.C.
Na čem a jak…
Pro trápení jsem měl postupně k dispozici aktivní kytaru Carvin AE-185, Ibanez EX, aktivní Jackson RR U.S. Custom (EMG) a stavěný model kopie J-RR (Kent Armstrong PAF Special XL). Aparatury pak byly také poměrně pestré - domácí Hi-Fi Technics, PC + USB karta Tascam US-122, tranzistorový konec Phonic MAR1, lampový konec Mesa Boogie 2:90, basová tranzistorová hlava Hocke VMH, kombo Mesa Boogie DC-2, rozličné typy beden a nakonec i malé P.A. HK Audio E.L.I.A.S.
Žádná z kytar neznamenala svojí úrovní výstupu pro preamp problém, očekávané nadměrné buzení se podle mého ucha nekonalo, v tomto směru se aktivky chovaly v podstatě shodně s pasivními modely. Zřetelný byl pouze u aktivních verzí zvýšený šum ze samotné elektroniky. Zvukové charaktery jednotlivých nástrojů zůstaly zachovány tak, jak jsem je měl naposlouchány z běžných aparátů – Carvin brilantní, Ibanez mírně zahuhlaný, Jackson šťavnatý…je dobré, že zařízení respektuje individualitu nástroje.
Svojí koncepcí třech přepínatelných kanálů vybízí TRI-A.C. k použití spíše na živé hraní, a tak musím říci, že ač vlastním jejich GT-2, chování do HDR a domácího Hi-Fi mne překvapilo. Zvuková variabilita sice není taková, ale i tak poskytuje krabička široké spektrum bez problémů použitelných zvuků jak pro záznam, tak pro pohodlné cvičení. Dynamika, sustain a tah tónu, široké rozpětí gainu, zabírající korekce včetně středů, které mi trochu u GT-2 chybí. V této aplikaci se myslím dá dobře vycházet z firemních doporučených nastavení obsažených v manuálu.
Při nastavování do P.A. je situace poněkud složitější, ale přesto zvuk není tenký „uječený" a speaker simulace pracuje velmi statečně. Prvotní nastavení samotné kytary na „libozvučno" se ukázalo v okamžiku kdy zahrála celá kapela jako „utopené" a bylo potřeba výrazněji pracovat s ekvalizací a vytvořit „říznější" variantu. Zde je asi nezastupitelná spolupráce se zvukařem a velmi záleží na stylu jaký hrajete. Vzhledem k tomu, že největší problémy přináší vždy zkreslení, je proto zřejmě optimální vycházet z vašeho dominantního zvuku který si přednastavíte např. ve zkušebně, ten potom ve spolupráci se zvukařem či přímo u pultu na sále, a při „produkční" hlasitosti, poupravit do co nejlepší podoby, a nechat na zvukaři drobné korekční úpravy na konzoly. Zbylé zvuky pak nastavit adekvátně k tomu primárnímu.
Hra přímo do koncového zesilovače nečiní žádný problém, TRI-A.C. konce bez problémů vybudí, samozřejmě s tím, že bypass zvuk je opravdu flat. Zdá se, že o poznání lépe si kupodivu rozumí s tranzistorovým koncem, čemuž napovídá i to, že doporučeným příslušenstvím preampu „pro akce" je firemní Power Engine 60 – tedy 12" reprobox s 60 W tranzistorovým koncem. Na lampovém konci Mesa Boogie, snad i díky výraznější kompresi koncových elektronek, se zřetelněji projevila jedna z vlastností, které nám s kolegou zcela nesedly, a to naladění středové ekvalizace na 500 Hz. Tato frekvence se nám zdá příliš nízká a nabuzený zvuk se v polohách nad 13:00 stává „bahnitým" a nekonkrétním. Jsme tak připraveni o určitou část zvukových možností.
Shodli jsme se, že pro středy by nám více seděla frekvence někde kolem 700 - 800 Hz, nabízející ty opravdu dřevní zkreslené hard rockové barvy. Neznamená to však, že bychom měli TRI-A.C. zatratit, protože v přímém boji s lampovou ikonou MB Triaxis se nám podařilo z naší krabičky vytáhnout zkreslený zvuk, který se rozhodně neměl za co stydět. Na „solid state", tedy polovodičové zařízení, nevídaná dynamika a pevnost tónu v basech i konkrétnost zvuku ve středech. Ta se ještě znásobila, když jsem k zesílení použil basovou hlavu Hocke VMH 300 s parametrickými středy, která ve svém základu není tak ostrá jako běžné čisté kanály kytarových aparatur. V této kombinaci hrál předzesilovač asi nejlépe a nejbarvitěji. V manuálu upozorňují, že hledání optimálního zvuku na čistých kanálech se má začínat na jejich plochém průběhu, a přesto bude pravděpodobně v některých případech třeba radikálního zásahu do ekvalizace. To se potvrdilo především v případě použití s Mesa Boogie DC-2. Presence a výšky musely nekompromisně dolů, ale výsledkem byl vyrovnaný dravý zvuk s konkrétním attackem a výbornou odezvou na hráčskou techniku. A to jak v oblasti zvuku čistého, tak u jemných i vysokých zkreslení. Jediné, kde opravdu poznáte, že nehrajete na lampový aparát, je pak pásmo výšek, které přeci jen postrádá část té tloušťky a kulatosti žhavých válečků.
Pokud bych chtěl využívat svůj standardně nastavený jiskrný zvuk čistého kanálu DC-2 v bypass režimu, a mít tak k dispozici další tři kanály z „Ejsíka" narazím při určitých typech zkresleného zvuku na problém nadbytku výšek, které jsou, i při jejich úplném útlumu potenciometrem Treble, stále dost výrazné.
Mezi čistými zvuky mnoho hráčů preferuje zvuk aparátů Fender, mne však spíše oslovila plnost a vyrovnanost kalifornského modelu s gainem téměř v minimu, kdy na přední snímač a kombinovanou polohu šel zvuk, v závislosti na síle úderu, pěkně skrz kapelu, a v kobylkové poloze už bylo znát jemné přikreslení. Mezi zkresleními pak k mému překvapení bodoval britský typ, a to zejména svou hratelností v celém rozsahu drivu a barevnou škálou od „Říhova dřeva" až po Rammsteinovské „triplové" skákačky, které na kalifornské volbě nezněly tak, jak jsem očekával.
Přiznám se, že bluesových partů mnoho nenahraji, ale v případě potřeby bych zde pravděpodobně volil nakopnutou tweedovou variaci alá SVR, popsanou v manuálu.
Koupit…nekoupit?
Na co hrajete dosud? Co se vám chce a nechce tahat? Hrajete pouze beglajt nebo i spousty sól. Kolik chcete investovat? Existuje mnoho pohledů, argumentů pro i proti. SansAmp TRI-A.C. pro mne představuje ve srovnání se všemi digitálními simulacemi (kterých jsem si užil čtyři sezóny) skvělou alternativu k mému lampovému zvuku. Není samospasitelný, ale za drobnou nedokonalost ve výškách se mi odměňuje nádhernou dynamickou odezvou v basech, razancí středů, neslévajícím se souzvukem zkreslených akordů (vím, záleží hodně i na nástroji), kvalitní reakcí na práci s volume u kytary, laciným provozem a celkově širokou škálou zvuků, které jsou na jediném lampovém aparátu, a zvláště pak na živo, jen těžko či vůbec dosažitelné. A to už podle mne stojí za zamyšlení. Cena nového kusu je asi 7 000,- Kč, z druhé ruky jej většinou pořídíte do 4 500,- Kč.
