Společnost sE Electronics už vyprodukovala poměrně slušnou řádku mikrofonů různých typů a provedení, z nichž mnohé se dokonce skví různými oceněními. Možná je to známkou toho, že kvalitních mikrofonů není nikdy dost. Ať je to jak chce, vývoj jde neustále dopředu a žádný výrobce si nedovolí usnout na vavřínech. Díky tomu je téměř stále na co se těšit a jedním z důvodů k radosti může být i mikrofon sE T2.
Tento typ (prozatím) uzavírá řadu mikrofonů, která začala modelem sE2200 a přes modely Z3300A a sE4400A vyústila v testovaný mikrofon T2. Jak praví firemní podklady, T2 převzal šasi a funkce modelu 4400A, jeho zásadní odlišnost spočívá v tom, že je osazen speciální snímací kapslí z titanu. Její předností jsou plné a vyvážené středy a ultra detailní podání pásem vysokých frekvencí. Díky tomu má být mikrofon ideální pro snímání (a záznam) především perkusivních zvuků, jako jsou bicí, perkuse, piáno a nebo baskytara hraná slapem.
Další hlavní aplikací, pro kterou je mikrofon díky detailnímu podání vysokých pásem jako stvořený, je snímání mluveného slova a zpěvu. Dobrý a detailní přenos vysokých frekvencí je pro srozumitelnost mluveného slova kritický. Pokud musíme srozumitelnost dohánět „otevřením" výšek na ekvalizéru, může přitom současně docházet k nežádoucímu zvýrazňování sykavek. Proto je, zvláště v broadcastingu (vysílání), výběr kvalitního mikrofonu pro snímání mluveného slova důležitý.
T2 konstrukce, funkce, technické parametry
Mikrofon T2 je kondenzátorový mikrofon se čtyřmi přepínatelnými směrovými snímacími charakteristikami a i přes relativně malé tělo je osazen snímací kapslí o průměru 1". Ke svému provozu potřebuje standardní fantomové napájení + 48V (s přípustnou odchylkou +/- 4 volty). Zesilovač mikrofonu je čistě polovodičový, bez výstupního transformátoru, na desce plošných spojů se nenacházejí žádné speciální komponenty. Jak bylo řečeno, T2 převzal šasi a funkce z modelu 4400A, šasi T2 ovšem v tomto případě není černé jako u předcházejících typů, ale je provedeno z nerezu. Na čelní straně se nacházejí čtyři páčkové přepínače. Bráno zleva tu je nejprve přepínač útlumu citlivosti s polohami 0 dB, -10 dB a -20 dB pro přizpůsobení mikrofonu různě silným zdrojům signálu. Druhý přepínač umožňuje potlačení nízkých frekvencí ve dvou různých režimech. Toto se hodí, chceme-li například odfiltrovat různé dunění, brum, nebo tehdy, je-li potřeba vyrovnat výrazný proximity efekt při snímání zdroje zvuku z bezprostřední blízkosti. Třetí přepínač slouží k přepínání směrových snímacích charakteristik mikrofonu. Má tři polohy: první je kulová charakteristika, druhá (střední poloha přepínače) je ledvinová a třetí poloha je charakteristika osmičková. Čtvrtý a poslední přepínač se váže k poloze pro ledvinovou charakteristiku třetího přepínače. Pokud na třetím přepínači navolíme ledvinovou charakteristiku, čtvrtý přepínač umožňuje volbu mezi běžnou kardioidní charakteristikou a výrazně užší směrovou charakteristikou hyperkardioidní. Taková možnost výběru samozřejmě není samoúčelná, užší směrovou charakteristiku můžete použít například pro zpěv v horších akustických podmínkách, či pokud potřebujete oddělit od přímého zvuku ruchy přicházející ze strany mikrofonu (například u bubínku Hi-Hatka). Funkčně tedy naprosto plně vybavený mikrofon T2 má následující základní parametry: přenáší frekvenční rozsah 20 Hz až 20 kHz, zpracuje akustický tlak SPL minimálně 140 dB pro celkové harmonické zkreslení 0,5% THD na 1 kHz. Ekvivalentní šumová úroveň podle křivky A je 14 dB. Mikrofon má výstupní impedanci menší nebo rovnou 50 ohmům.
Tolik o mikrofonu samotném. A teď se ještě krátce podívejme na příslušenství: v první řadě je to okovaný kufřík, ve kterém je mikrofon dodáván (pomalu už si ani nedokážu představit, že by některý výrobce uvedl na trh profesionální kondenzátorový mikrofon, který by nebyl v pěkném, robustním kufříku, nebo případně v pěkné dřevěné skříňce). Kufřík mikrofonu T2 obsahuje vlastní mikrofon a nezbytný odpružený držák. Oba komponenty jsou uloženy v příslušně tvarovaných výřezech v pěnové hmotě. Kovový držák mikrofonu není úplně klasickým pavoukem, což se dá vzhledem k tvaru mikrofonu očekávat, ale závěs mikrofonu je i tak dostatečně odpružen gumovými lanky, aby se minimalizovaly možné přenosy ruchů ze stojanu na mikrofon. Držák je celokovový, samotný závěs mikrofonu je z plastu. Tento plastový závěs zároveň vytváří pohyblivé uložení, které umožňuje naklápění mikrofonu dopředu a dozadu v rámci vlastního držáku, usazený mikrofon v závěsu lze otáčet také ze strany na stranu a celý odpružený držák se dá ještě polohovat v kloubu se závitem pro uchycení na mikrofonní stojan. Prakticky tedy neexistuje poloha, do které by se mikrofon nedal natočit, nebo naklopit. To uživatel určitě ocení například při snímání jednotlivých bubnů bicí soupravy, kdy dostat mikrofon do vhodné polohy bývá občas trochu problém. Mikrofon T2 se s dalším zařízením propojuje standardním mikrofonním kabelem s konektory XLR.
T2 v provozu
Mikrofon i přes své poměrně drobné tělo působí v ruce robustním dojmem a je nanejvýš pravděpodobné, že bez úhony "ustojí" časté rutinní používání. Po montáži do odpruženého držáku a montáži na mikrofonní stojan nabízí opravdu značné množství variant polohování a ve spojení se čtyřmi přepínatelnými směrovými charakteristikami pak dovolí skutečně slušný počet kombinací, jak přistoupit k sejmutí příslušného zdroje zvuku. Jako první jsem provedl obvyklou prověrku kvality mikrofonu mluveným slovem. Totiž, pokud se mikrofon dobře vyrovná s přenosem řeči a zpěvu, pak zvládne prakticky cokoliv.
Mikrofon T2 je doporučen nejen do studia, ale i pro broadcastingové aplikace, takže test řečí je zde myslím dvojnásob namístě. První zkouška proběhla na kulové charakteristice, bez omezení citlivosti nebo potlačení spodních pásem a z bezprostřední blízkosti. Snímaný hlas byl přirozený, řečové pásmo bylo detailní a čisté, zdůrazňování sykavek bylo při běžné úrovni mluveného slova vcelku zanedbatelné. Se zvyšující se intenzitou hlasu byly sykavky podle očekávání výraznější, ale nikoliv nepřirozené. Mikrofon od prvního okamžiku vyvolával dojem, že to všechno zvládá hravě a bez námahy. Při přepnutí na běžnou ledvinovou charakteristiku se zvuk stal nádherně tučným a šťavnatým. Proximity efekt zvedl úroveň basů, které působily velice přirozeným dojmem, hlas získal na síle, plnosti a zároveň zachovával čistotu a srozumitelnost řečového pásma. Při přepnutí na hyperledvinu se podání hlasu zásadně nezměnilo, při přepnutí na osmičku také nijak výrazně, pouze se hutná spodní pásma jakoby rozprostřela do většího prostoru, nebo jakoby na basech přibyl ještě další rozměr. Při všech těchto pokusech ve mně mikrofon neustále vyvolával dojem, že má „našlápnuto“ na pořádný akustický tlak. Bez problému zpracovával rázy hlásek "p" a "b", které zvlášť hyperledvinová a osmičková charakteristika zdůrazňují opravdu slušně. Občas šlo o přehnané zdůrazňování těchto hlásek záměrně, aby na mikrofon přicházely silné rázy z bezprostřední blízkosti (mikrofon jsem zkoušel bez pop filtru), ale T2 je ve většině případů dokázal zvládnout bez znatelného zkreslení. Prostě "p" a "b" zůstaly "p" a "b". V tomto případě šlo spíš o to vyzkoušet, kolik mikrofon unese. Při běžném provozu by za takových okolností zcela určitě nastoupily filtry basů, případně útlumové pady a podobně. Ověřil jsem si tak, že snímací kapsle a zesilovač mikrofonu snesou celkem dost. Ukázalo se také, že při stejném nastavení citlivosti mikrofonního předzesilovače, které používám pro jiné kondenzátorové mikrofony, dává T2 o něco vyšší úroveň signálu, a to při srovnání ještě posiluje dojem plnějšího a hutnějšího zvuku.
Po těchto experimentech zbývalo mikrofon vyzkoušet při snímání nástrojů. Pozval jsem se tedy do zkušebny spřátelené kapely a pořídil jsem během zkoušky několik pracovních záznamů. Nejprve bicí. První záběry jsem pořídil s T2 u kopáku (bez přední blány, s obligátní dekou ledabyle pohozenou uvnitř). S kulovou charakteristikou byl zvuk hodně otevřený, ambientní a věrně reprodukoval charakter daného prostoru, což v případě typické akustiky zkušebny nemusí být zrovna žádoucí a ku prospěchu věci. Při přepnutí na směrové charakteristiky se logicky zvedla úroveň signálu, zvuk byl více zaostřený na samotný kopák, ten pěkně tlačil a současně „dával“ potřebný klik (nebo-li „tečku“). Z mého pohledu to byl optimální zvuk a nejvíce se podobal tomu, jak jsem buben slyšel ve skutečnosti. Ze všech směrových charakteristik se v tomto případě osvědčila standardní ledvina, i když mým velkým favoritem byl zvuk s osmičkovou charakteristikou, který bych určitě použil, pokud by bubny byly v místnosti samotné. Protože zezadu a z boku na mikrofon přicházel zvuk z basového aparátu, tak i ledvinové charakteristiky, které jsou zezadu nejméně citlivé, basu celkem překvapivě slušně zaznamenaly. Při dalším pokusu jsem T2 přesunul nad bicí. Opět za daných podmínek překvapivě skvělý výsledek, kulová charakteristika všeobjímající, bez přílišného zaostření na ten či onen prvek soupravy. Osmičková charakteristika z mého pohledu na věc vyšla opět nejvěrohodněji, tj. optimální poměr zaostření na nástroj, prostorové složky a optimální poměr výšek a basů. Od bicích jsem se přesunul ke kytarovému boxu Marshall 4 x 12“ a k hornímu levému reproduktoru jsem umístil T2. Podobně jako u bicích jsem začal s kulovou charakteristikou, tady z naprosté blízkosti, tj. těsně u potahu bedny. Pěkný otevřený zvuk, dobrý na akordových doprovodech. Mikrofon jsem pak odsadil asi 20 cm od bedny a přepnul jsem na směrové charakteristiky. Zvuk se opět podle očekávání zaostřil na zdroj, díky oddálení ale nedošlo k dramatickému zdvihu na basech, charakter zvuku zůstal zhruba stejný, jednotlivé tóny ve vyhrávkách a sólech byly proti kulové charakteristice konkrétnější, čitelnější. Při testu u kopáku ani u kytarové bedny nebylo potřeba zařadit útlumový pad. Než jsem nakonec poděkoval za laskavost a rozloučil se, nahrál jsem ještě tři skladby jen tak, pouze přes T2, který jsem postavil do místnosti tak, aby byly všechny nástroje (kytara , basa, bicí, klávesy) od mikrofonu přibližně stejně daleko. T2 jsem nastavil na kulovou charakteristiku. Výsledný zvuk byl samozřejmě hodně prostorový, ale věrný. Později, když jsem si pořízené záznamy u sebe přehrával, musel jsem konstatovat, že je to sice mono, ale zní to hodně podobně tomu, jak jsem to vnímal, když jsem v té místnosti sám stál.
Závěr
O kondenzátorovém mikrofonu sE T2 lze říci, že to, co o něm uvádí jeho výrobce není v žádném případě nadnesené. Mohu potvrdit, že mikrofon opravdu poskytuje velmi čistá a detailní pásma vyšších středů a výšek a tuto čistotu si zachovává i při vyšších akustických tlacích, což v průběhu mého testu prokázal. Díky svému uzpůsobení pro vyšší akustické tlaky zvládne zpracovat dynamiku perkusivních zdrojů signálu a díky polohovatelnému odpruženému držáku usnadní jejich sejmutí. Jde tedy zkrátka o profesionální nástroj, který může nalézt univerzální uplatnění při všech myslitelných zvukařských aplikacích a troufám si dodat, že určitě nezklame.
