RAT (popř. krysa), je pojem neoddělitelně spjatý se seskupení písmen „Pro Co", tedy názvem michiganské firmy zabývající se už bezmála 30 let vývojem a výrobou dnes již legendárních analogových kytarových zkreslovadel s nezaměnitelným zvukem. RATů bylo vyrobeno postupem času několik modifikací, některé se již samozřejmě nevyrábí, ale ty nejosvědčenější (a není jich málo) tvoří – dík své oblíbenosti – páteř výroby společnosti Pro Co Sound dodnes.
Připomeňme první kousek s názvem Bud Box RAT, který spatřil světlo světa už roku 1978, byl celý vyroben ručně, včetně děr v plechu šasi. Tato vlaštovička se po světě pohybovala toliko v počtu 12 kusů. Následovaly však další modely jako např. The RAT, The Juggernaut, The RAT verze 2, Turbo RAT, You Dirty RAT, atd., které si postupně získaly srdce (a uši) mnoha a mnoha kytaristů po celém světě, o kterých se koneckonců zmínili kolegové v předchozích recenzích těchto produktů. (MS 3/06, 4/06, 7/06)
Výsledkem letitého úsilí vývojářů týmu Charlieho Wickse o dosažení kvalitního zvuku je zatím poslední krabička s názvem SOLO. K mé převeliké radosti jsem mohl i já tento plod z dalekého Kalamazoo ochutnat, a o výsledcích této „ochutnávky" se s vámi velice rád podělím!
I když má krabička ryze „ratovský" design, hned na první pohled jsou patrné jisté změny oproti starším modelům. Celý svrchní panel je potažen folií v barvě, řekněme ohnivé, na které jsou také veškeré popisky. V panelu jsou usazeny čtyři otočné potenciometry pro nastavení parametrů zvuku: DISTORTION (nastavení úrovně zkreslení), SCOOP slouží k úpravě středů, TONE - další změna oproti předchozím modelům, kde to byl tento parametr označen Filter - nejde o čistou tónovou clonu kterou „ořezáváme" výšky – současně zde dochází i ke změně intenzity středových frekvencí a VOLUME (tady ovládáme celkovou úroveň signálu). Ve středu svrchního panelu je červená dioda signalizující režimy ON/OFF, pod ní klasický mechanický nožní přepínač. Dominantním prvkem je třípolohový posuvný přepínač v levém horním rohu čelního panelu, který nabízí 3 módy zkreslení: HOT, MELT a BURN a rozšiřuje už tak bohaté zvukové možnosti efektu. Tento přepínač se vztahuje k popisce ASYMMETRICAL CLIPPING.
Tuto variabilní nesymetrickou limitaci mají na starosti trojice limitačních diod, přesněji na jedné půlvlně zpracovávaného signálu vždy společná křemíková dioda, na druhé půlvlně pak právě přepínačem proměnné, v sérii zapojené dvojice diod křemíkových, LED svítivek a poslední pravděpodobně germaniový párek (podobný princip už byl vlastně použit u modelu Deuce Tone – usuzuji tedy na základě těchto poznatků a pohledu dovnitř – schéma k dispozici není). Jinak vše zůstává při starém, rozmístění jackového vstupu a výstupu (který je ovšem tentokrát na plastových paticích) a zdířky pro 9V DC adaptér (není součástí výrobku!) na zadní straně, přístup k baterii na spodní straně, gumové nožičky tamtéž.. Rozměry 0,7 kg vážícího SOLA jsou 64 mm na výšku, 103 mm na délku a 89 mm na šířku.
True bypass přítomen!
Zvuky
Tahle škatulka disponuje opravdu obrovskou škálou variant a možností zvuků, které si lze nastavit! Vyrobíte tady zvuk tenký jako papírové boty na cestu poslední, i zvuk huňatý jako liščí ohon na čapce Sama Hawkinse...
HOT
Tento 1.stupeň „hoření" nabízí nejnižší úroveň signálu ze všech tří a je výborný na méně zkreslené zvuky. Zkoušel jsem různé kombinace nastavení potenciometrů, hlavně dvojice SCOOP a TONE, jejichž vzájemná spolupráce totiž dělá se zvukem doslova divy.
Asi nejlepší dva zvuky se mi podařilo najít při těchto nastaveních:
DISTORTION na 11h, SCOOP naplno a TONE úplně vlevo, VOLUME na 2h. zvuk je tady správně středový, kulatý a teplý, má vůli se prosadit a nepostrádá konkrétnost, a to i při hodnotách zkreslení za polovinou rozsahu.
DISTORTION na 11h, SCOOP na 5h a TONE kolem 2hod. tento zvuk je mírně tenčí, ale zato ostřejší díky většímu podílu výšek. To jsou ale samozřejmě mé osobní dojmy, a každý, kdo se s touhle krabičkou potká, si nastaví „ten svůj" zvuk podle sebe. Vybírat ale rozhodně je z čeho.
Při hraní se můžete spolehnout na dobrou dynamiku, osobně bych velmi vyzdvihl chování SOLA při nastavení zkreslení mezi 9-11 hod., kdy při jemném zacházení si jen tak ševelí, ale když zaberete, tak pěkně zatlačí a z komba vysmahne plnotučný a zpěvný zvuk s perfektní čitelností! Pozor, tady při hraní rozhodně platí, že jak se do lesa volá, tak se z něho i ozývá a tedy, že vám toho moc neodpustí a že každý kopanec bude hezky slyšet :-o)
Při větším poměru zkreslení (12h a víc) nabude zvuk na objemu a zpěvnosti, jde velmi dobře za prstem a huňatý je jak „koža z mroža". Je to takový ten starý hardrockový hutný zvuk s plnými spodky, který hlavně na dolních strunách má až houslový charakter s fuzzy nádechem. Při solovém hraní se ještě srozumitelnost drží na přijatelné úrovni, ale při hraní dvojhmatů nebo při kilech se už zvuk slévá a tenké struny dostávají těžce na frak od svých tlustších sousedek.
MELT
Okamžitě po přepnutí zvuk poskočí hlasitostně o poznání výš - režim MELT nabízí totiž větší maximální úroveň VOLUME - a jakoby se víc otevře a harmonicky nabývá. Tenhle režim vážně jede! Dobrá zpěvnost a lepší srozumitelnost při větším zkreslení, teplé středy a tučnost, větší dravost, to jsou jednoznačné klady tohoto režimu. Navíc je i shovívavější k případným škobrtnutím na hmatníku. S tímhle zvukem, myslím, můžete bez ostychu pálit rocková sóla od pasu a nebude to v žádném případě průser! (tedy aspoň, pokud jde o zvuk :o)
Zvuk má trošičku jiný charakter než režim HOT, nejvíc je to poznat, když máte VOLUME úplně doprava. A tady se musím pozdržet a upozornit na dvě věci:
dle mého, nejlepší zvuky z téhle krabičky lezou právě pokud máte VOLUME na plné pecky, protože i filtry SCOOP a TONE fungují na 100% a jsou maximálně citlivé na minimální pohyb. Při nižším „vyšťavení" to prostě tak nějak nejede na plný plyn, což může být malinko problém, protože krajní meze VOLUME už hrají při zkreslení za půlkou dost nahlas.
Všechny potenciometry pro nastavení zvuku pracují dost provázaně – vzájemně se ovlivňují, skoro jako na lampáči! Zvláště to platí pro SCOOP a TONE - tahle „kroutidla" se chovají do jisté míry podobně jako parametrické středy, a přestože TONE ovlivňuje množství výšek (ty se začnou výrazněji objevovat až tak na 2 hodinách) resp. nižších frekvencí, tak jsem měl při kroucení často pocit, že SCOOP určoval množství a TONE frekvenci středů, které se měly přidat či ubrat. A tahle provázanost funguje i u ostatních parametrů - např. při nějakém nastavení hodnot SCOOP a TONE pootočíte o kousek VOLUME doprava a zvuk se nejenže zesílí, ale taky se trošku změní jeho celková barva – nebo lépe, při různých hodnotách VOLUME se SCOOP a TONE chovají jinak! Totéž lze říci o nastavení úrovní DISTORTION – stačí malá změna a charakter zvuku se malinko změní! Čili najít ten správný zvuk je trochu alchymie… Proto bych řekl, že SOLO (a RATy obecně) je spíše pro kytaristy, kteří už vědí, co hledají, nastavení zvuku je pracnější a případný novic mohl by někde v širých lánech mezi zeměmi SCOOP a TONE i zbloudit.. Tohle ale v žádném případě nepovažuji za mínus, naopak! Celé tohle hledání a pozorování, jak se zvuk změní při každém pohybu o milimetr, bylo - aspoň pro mě - hrozně příjemné a zábavné dobrodružství!
BURN
Komu je málo tavba, tomu možná udělá dobře otevřený plamen, tak tedy BURN! Tady se už takový skok v úrovni signálu nekoná, ale přece jen k mírnému zdvihu dojde, zvuk pak ještě trochu zmohutní ve spodcích a nižších středech, zpevní a je pocitově tvrdší. Oproti režimu MELT tady v bledě modrém platí totéž, co při srovnání MELT a HOT, tedy opět o stupínek dravější charakter, ještě malinko zpěvnější a nosnější zvuk a dobrá srozumitelnost i při vyšších zkresleních. Osobně bych se nepouštěl za 2 h na ciferníku DISTORTION, tam už je na můj vkus hodně „husto" a zvuky jsou už moc fuzzy, ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát!
Podtrženo, sečteno
S touhle malinkatou opancéřovanou potvůrkou jsem si užil hodně příjemné chvilky. Nabízí téměř nekonečnou paletu barev a zvuků, od téměř čistého bluesového smutnění až po nadupaný zpívající rockový zvuk. Nabídne vám dobrou dynamiku a osobitý charakter zvuku, tedy kulatost, huňatost, teplost a určitou fuzzovitost, jak je ostatně u Ratů zvykem. Svými zvukovými možnostmi jistě uspokojí kytaristy většiny žánrů, od blues, přes rock’n’roll až po různé formy rocku. Do tvrďáren se SOLO asi neinfiltruje, na to se charakteristika jeho zkreslení moc nehodí - tedy hovoříme-li o jeho využití jako samostatného zkreslení.
Pokud by ale byla řeč o využití tohoto budulínka jako „nakopávadla" už daného zvuku a to především lampového, tak tady jsou možnosti mnohem širší a kombinace úpravy zvuků se ještě násobí možnostmi nastavení vašeho aparátu. SOLO přikrmuje opravdu výtečně a jeho zpěvnost vašemu zvuku rozhodně neubere! Decentní lampového zkreslení nastavené na doprovody dokáže proměnit v nekompromisní, avšak melodickou smaženici vhodnou i do tvrdších stylů.
SOLU bych ale vytknul dvě věci a to jednak, že příliš nerespektuje charakter kytary, se kterou přes něj hrajete (přímo úměrné s rostoucím zkreslením) a za druhé, vložit dovnitř 9V baterku a zavřít v pohodě dvířka je napoprvé poněkud obtížné! Jinak ale myslím, že tohle kreslítko se dost povedlo!
P.S.: A i když sám výrobce neřadí na svém webu SOLO do rodiny RAT, a označuje jej spíše za první efekt nové generace v historii společnosti Pro Co Sound, tak at_ si kdo chce, co chce říká, tohle prostě hraje jako RAT a je to RAT! Ratatata!
Testováno na kytary Fender Strat SRV, Godin Artisan ST a lahvové kombo Fender Prosonic.
