„Dílem vintage, ponejvíce moderní" – již jen v tomto prostém tvrzení se nám na svých domovských stránkách představuje kytara Panthera Classic Custom v celé své majestátní neskrytosti – a my, pokud vydržíme sledovat text následujícího testu až do konce, uvidíme, že nelze jinak, než jen prostě potvrdit vše, co se nám v takto jednoduše předloženém úvodním tvrzení k posouzení nabízí.
Panthera Classic Custom (jak naznačuje už sám její přídomek „custom") představuje jeden z modelů produktové řady, která byla založena za účelem vytvoření takové palety nástrojů, která by pokud možno co nejpřesněji odpovídala na konkrétní požadavky kytaristů. Vznikl tak soubor kytarových modelů, které se vyznačují jedinečnými herními vlastnostmi a hlavně také vysokou kvalitou. To konečně posoudíte sami na základě testovaného případu. Pro určité doplnění firemního pojetí produktových řad odkazuji na text v jednom z čísel minulých, kde se kolega rozepisoval o modelu Panthera Studio Custom (MS 3/06). Vedle aktuálně popisované (Panthera Classic Custom) a té kolegou otestované (Panthera Studio Custom) nabízí Framus také model Panthera Pro, Panthera Classic Pro a Panthera Custom. Poslední jmenovaná je, spolu se „studio custom" modelem, nabízena i v sedmistrunné verzi. Ale nyní se už ponořme do „klasiky".
Vzhled a konstrukce
Jistě nepřekvapí, že zvukové charakteristice mahagonového korpusu přesně odpovídá ten druh zvuku, který bychom u tohoto typu dřeva (potažmo nástroje jako takového) očekávali – tedy dlouhý medově hřejivý sustain, přirozeně znějící zabarvení tónů a široce plné zvukové spektrum. Tento výsledek je ještě podpořen dvoudílnou vrchní deskou, které za materiál posloužil výběrový žíhaný javor. Konečné provedení této vrchní desky je designově vylepšeno (řekněme) zrcadlením kresby dřeva, kterého se dosahuje rozříznutím a rozevřením zpracovávané desky během výroby; nějak na ten samý způsob, jakým se otevírá například kniha. Nelze nezmínit vyfrézovaný otvor ve tvaru f klíče, který vrchní desku perforuje v její horní části. K optické dokonalosti tradičně hladkého vyznění příjemného tvaru těchto modelů přispívá také bílá lemovka, obíhající po celém obvodu těla nástroje; a to i přesto, že v tomto případě vzhledem k barevnému provedení nevyniká nijak výrazně.
Krk je k tělu přišroubován na způsob Framusem patentované technologie bolt-in, kdy je bolt-in de facto sice jen vylepšeným bolt-on spojem – ovšem: toto vylepšení spočívá v hlubším zasunutí patky krku do těla korpusu a to natolik, že je možné v rámci konstrukce skrýt dva (z celkem čtyř šroubů v klasickém bolt-on provedení) šrouby do lůžka pro umístění předního snímače, což ve finále přispívá per primo k pevnějšímu spojení těla s krkem a per secondo (a to především) i k lepšímu rezonančnímu přenosu ve spojení tělo-krk. Západoafrický ovangkol coby materiál pro krk, a hmatník z ebenového dřeva, potom již snadno jen podporují dlouhý a příjemně znějící sustain, i když je zřejmé, že také tyto typy materiálu značně přispívají k celkově hřejivému a především přirozeně znějícímu zabarvení tónů, které nástroj ve finále produkuje. Je třeba také říci, že ručně zapracované perleťové vyložení hmatníku v neklasickém provedení povyšuje obligátní polohovací kruhové značky na jeden z estetických zážitků. Německy precizní provedení hmatníku (totiž nejen hmatníku, ale v podstatě celého nástroje), profilovaného do příjemného „D", i pečlivé opražcování krku dvaadvaceti kvalitně začištěnými jumbo pražci, vybízí k rychlé a přesné hře prsty levé ruky. Této pobídce napomáhá i příjemná menzura krku, která činí 25,5". Co se týče materiálu, je typicky ve stylu Framus vyveden nultý sedlový pražec, vyrobený z kompozitu samomazného uhlíku. Přesné nastavení krku (a de facto celého nástroje) garantuje Framusem vyvinutá technologie Plek, o které se rozepsal kolega, popisující Framus AK 1974 Custom Almond Sbt HP v čísle 11/07.
Ladicí mechanika Framus Locking je zamykací a dlužno přiznat, že ladění skutečně „drží" – ať vytahujete, jak vytahujete. Tento sytém je příjemný také v tom, že strunu není třeba nijak zvlášť otáčet. Stačí ji jednoduše provléknout dříkem ladícího kolíku a zajistit, což vyžaduje navinout ji ani ne z půlky jedné otáčky (kolíku). Je to rychlé a především praktické.
Snímače
Panthera Classic Custom se předvádí s dvojicí originálních snímačů firmy Seymour Duncan SH-1 v chromovaném provedení, mezi kterými přepínáme třípolohovým páčkovým přepínačem. Chromované jsou také krytky potenciometrů, jimiž ovládáme hlasitost nástroje, případně upravujeme charakter tónové clony. Také pevná kobylka Tune-O-Matic se struníkem Stoptail Piece – resp. výškově nastavitelná kobylka se seřiditelnými kameny a separátně přišroubovaným struníkem – je v chromovaně blýskavém provedení. Tolik snad k technické části popisu nástroje.
Zvukové vlastnosti
Nyní několik vět ke zvuku. I bez zapojení do aparatury Panthera hraje podle očekávání hlasitěji – nezapře se ani provedení korpusu, ani použitý materiál. Šířka produkované zvukové palety přesně odpovídá již na začátku uvedenému charakterovému popisu. Ovšem při zapojení do komba se teprve „rozehrají" všechny triumfy tohoto nástroje. Ocenitelná (a vyzdviženíhodná) je především ona škála výrazových možností, kterou nabízí kombinace kvalitního materiálu, plus kvalitní hardware, plus kvalitní návrh a zpracování. Svá pozitiva v (akustické) podobě sametově hřejivého a křišťálově čistého charakteru nechávají vyznít (doslova) i obě zmíněné SH-1. Kytarista má tak naprostou volnost a může se pohybovat od hřejivě teskně bluesově laděných sametově uplakaných běhů, přes ostře jazzově nakřápnuté postupy až po rockově průrazně nasekané doprovody, podpořené výrazně konkrétními přiznávkami. Nu a pokud otočí gainem na svém aparátu opravdu hodně doprava, v pokušení „sjet" si nějaký ten opravdu metalově znějící riff, nezklame jej Panthera ani v tomto směru. Možná, že sice nebude znít tak jedovatě, jak by snad zněla „běžná" metalová kytara, ponechá si svoji míru „důstojnosti", ale třeba už při obyčejném palmmutingu se projeví razantnost, kterou je možno přičíst na vrub zvukové (ú)plnosti – mahagon a provedení korpusu se prostě nezapře. Možná že jsou více znát středy (překvapivě při SH-1?), především při razantnějším záběru od osmého pražce výše, ale to se mi nezdá být na škodu celkovému zvukovému projevu – spíše tak jen vynikne a je podpořena srozumitelnost a určitá přehlednost hry. Všude tam, kam se chce kytarista dostat, se tak dostane jen za pomoci potenciometru tónové clony, výběru snímače a vlastní dynamiky (nebo stylu) hry. A je třeba říci, že Panthera hodně věrně respektuje dynamiku pravé ruky. Hmatník je opravdu neskutečně rychlý, ale je hlavně „přesný". Tahle kytara prostě hráče donutí – alespoň podle mého názoru – k precizní hře. Jakoby si tak tento nástroj sám stanovoval úroveň toho, co a jak se na něm bude hrát.
Suma sumárum
Panthera Classic Custom opravdu zní dobře – a to v každém směru: i jako nástroj, i jako kytara.
