Slyšet a býti slyšen
Ano, to všechno jsou znaky, které už několik let rozpoznáváme u monitorů společnosti Genelec. Práci finského výrobce jsme si v minulosti představili již několikrát, naposledy třeba v minulém vydání Music Store, a sice reportážním pohledem kolegy Jirky Randuly, který navštívil výrobní prostory této firmy. Protože se pedagogicky vyžívám hned na několika školách a někdy jsem zkrátka líný tahat s sebou svůj notebook, musím sem tam usednout k místnímu PC. Tato situace mi jako mnohaletému zarputilému uživateli platformy Apple nepřináší mnoho radostí. Marnost tohoto stavu se ještě prohlubuje, pokud jsem nucen spolu s „okenním“ systémem „vybrakovaných“ školních kompů spustit navíc externí plastové monitory a něco z nich dokonce poslouchat. Zmlsaný z monitorů ze studia a [houmstudia] prožívám zahuhlané, přesyčené a přebasované peklo okořeněné dávkou šumu a cvrkotu. Často jen tak nenápadně sonduji, kolik že to podobné, někdy i docela slušně vypadající monitory k počítači v imitaci mramoru či exotického dřeva, vlastně stojí. Mnohdy pak bývám překvapen nepříjemnou výší ceny, kterou bych za podobně znějící bedničky nikdy neobětoval. A přitom je obstojný audio monitoring dnes již celkem dobře řešitelný tak, aby i hudbymilovný člověk neutratil desetitisíce, a měl navíc super poslech vždy s sebou. Jednou z možných cest (nejen této situace) budiž pro dnešek miniaturní monitory Genelec 8010A, určené pro profesionální práci, které finský výrobce představil teprve nedávno během letošního Prolight&Sound 2014. V jeho nabídce se tak vedle modelu 6010A objevují další monitory, jejichž drobné rozměry bychom mohli jazykem dnešních „produktových manažerů“ označit za „velmi kompaktní“.
Preciznost každým coulem
Pokud vůbec netušíte, oč tu běží, pak tedy vězte, že oba testovaní drobečkové jsou vyvedeni v antracitové barvě (má dcera chce pro změnu bílé) a stejně, jako u větších a výkonnějších modelů Genelec, tvoří jejich ozvučnici tolik typický hliníkový korpus. Na první pohled sice mohou na někoho působit plastově, ale to jen do okamžiku, než je vezmete do ruky. Každý z nich totiž váží 1,5 kg, což také o něčem svědčí.
Genelec 8010A je dvoupásmovým monitorem, určeným pro široké použití, od normálních počítačových činností spojených s poslechem audia, u něhož se vyžaduje vyšší kvalita zvuku, až po studiové, externí či postprodukční využití. Jinými slovy: můžete jej používat k výuce hudby či cizího jazyka, k přehrávání všemožných zvukových [fajlů], či k monitoringu vlastní autorské hudby. Můžete si ho brát do terénu na natáčení čehokoliv, nebo ho mít umístěný v nahrávacím studiu. Tyto monitory totiž disponují „ďábelským“ rozsahem od 74 Hz do 24 kHz. Proto třeba i na dovolené, zatímco se manželka družně baví s jinými dámami o kabelkách, můžete na pokoji vklidu míchat roztočené album bez obav, že vám z poslechu něco unikne. Na první pohled zaujmou monitory svým tvarem s podivně zaoblenými hranami – dobře vypadajícím a funkčním designem, kterého se Finové drží, tuším, již téměř dvě dekády, a sice od prvního uvedení modelu 6040A. Zapomeňte tedy na kostkovitý či kvádrovitý tvar, kterým se pyšní jiné bedny. Patentovaná technologie MDE™ (Minimum Diffraction Enclosure) má vylepšit difrakci (lámání zvuku na hranách) tak, aby zvukový průběh zůstall nenarušen. Rovněž technologie DCW™ (Directivity Control Waveguide) posílá k posluchači zvuk v naprosto přesném směru a nedochází tak k jeho „rozpliznutí“, jako u laciných zařízení.
Lité hliníkové skříně nabízí kromě dobrého mechanického a akustického chování – zaručují minimální otřesy během produkce a tím zaroveň minimální nechtěné vibrace – také dobré elektromagnetické stínění a excelentní tepelné vlastnosti. Pokud jde o výrobu skříně monitoru, Genelec vlastně postupuje zcela obráceně, než při výrobě strunného hudebního nástroje. Zatímco tělo nástroje by mělo zesilovat vibrace strun, skříň monitoru by signálové kmity neměla zesilovat vůbec. V minulosti pracoval Genelec nejčastěji se středně tvrdými dřevovláknitými deskami (MDF), jejichž vlastnosti minimalizoval využíváním příčných žeber. Koncem sedmdesátých let pak některé obvodové části skříně vyráběl laminováním tlumící vrsty umístěné mezi dvěma vrstvami MDF, později pak sáhl ke skelným vláknům, či vstřikovací RIM technologii a pěnovému polyuretanu. Vstřikovací technologie se obecně stávaly stále častější cestou při výrobě menších monitorů. Genelec namísto plastových materiálů nakonec zvolil z výše uvedených důvodů právě hliníkové odlitky.
Když už jsme u nahlížení do minulosti, Genelec je znám tím, že si nechával navrhnout design svých monitorů u externích designerských společnosti či předních osobností tohoto odvětví. Nejradikálnějším odklonem se v tomto směru mohl pochlubit zmiňovaný model 6040A, u něhož se estetická stránka stala více než rovnocennou dalším aspektům monitoru, a který rovněž určil i vzhled testovaného modelu 8010. A bylo to také poprvé, kdy Genelec využil talentu výrazného finského designera Harriho Koskinena. Tolik tedy několik málo poznatků pro pochopení kořenů testovaného monitoru. (Tato fakta jsem si dovolil „ukrást“ z článku redakčního kolegy, který si zároveň dovoluji doporučit: www.music-store.cz/clanky/genelec)
Monitor 8010A je tedy konstruován jako dvoupásmový, s 3” wooferem a 3/4” tweeterem. Oba mají výkon 25 W. Monitory disponují SPL 96 dB, což je velmi úctyhodný výkon. Oba reproduktory pohání bi-amp zesilovač třídy D. Model 8010A je kompatibilní se subwooferem 7050. Připojením na tento subwoofer získáte vynikající širokopásmový poslech, a pokud se chcete plácnout přes kapsu, můžete dokoupit monitory až na systém 7.1.
Woofer i tweeter jsou kryty kovovou mřížkou, jejich transport je tedy zcela bez problémů. (Genelec navíc dodával již k 6010A velmi šikovnou brašnu, což bude, předpokládám, také případ nového modelu.) Přední strana je opatřena zelenou LED, informující uživatele o aktivitě monitorů. Celý monitor je posazen na čtyřbodové podložce z gumy, kterou drží kovový drátek na způsob pružiny, přichycený k tělu monitoru dvěma šrouby. Patentovaná „podložka“ se nazývá Iso-Pod a umožňuje pohyb monitoru dopředu, čímž dojde k jeho naklopení vzhůru či na opačnou stranu (monitor se naklápí směrem dolů). Guma Iso-Podu zároveň brání v přenášení vibrací z monitoru na podložku, a tím i nechtěné rezonanci. Vy, kteří jste zvyklí mít monitory položené do vodorovné polohy, nezoufejte. Prostě Iso-Pod z pružiny rukou vytáhnete a monitor na něj položíte vodorovně. Sám to se svými Genelecy někdy dělám v terénu, když jsou na stojanech.
Zadní strana monitoru má ve své vrchní části vývod basreflexové trubice, pod nímž je šestice otvorů sloužících k přichycení monitoru na speciální držák. Pomocí tohoto držáku pak mohou být Genelecy také trvale umístěné na zdi ve studiu.
V hluboké šachtě pod úchytem se nachází pětice mikropřepínačů, které přepnete pouze pomocí malého šroubováčku, propisky či jiného podobného předmětu. Pojďmě si projít jejich funkci zleva: ISS Disable (firemní Intelligent Signal Sensing) – tímto přepínačem eliminujeme či aktivujeme schopnost monitorů „probouzet se“ vždy, kdykoliv se na vstupu objeví audio signál, a rovněž „usínat“ tehdy, když signál na chvíli poklesne pod 0,5 W. Já jsem tuto funkci vypnul, neboť mě odrazovalo lupnutí při neočekávaném probouzení beden. Rovněž, když jsem zapojil centrální přívod proudu ve studiu, vítaly mě už nastartované monitory, což mě netěšilo. Druhým přepínačem je Sensitivity -10 dB. Jedná se o útlum, který jsem ve studiu okamžitě uplatnil, protože mi z pultu lezl příliš silný signál, takže mi tlak málem utrhl hlavu. Zde musím říci, že u Genelec 8020A, které vlastním, si mohu hlasitost pohodlně ovládat sám pomocí otočného potenciometru na předním panelu, což mi přijde pohodlnější. Můj model je však dražší a větší. Funkce Desktop Control eliminu-je o -4 dB frekvenci 200 Hz. Uživatel má tento přepínač použít tehdy, pokud stojí monitory na stole. Dva poslední přepínače Bass Tilt -2 a -4 dB potlačují nežádoucí přebytek basů vniklý umístěním monitorů například do rohu místnosti či blízko ke zdi. Potlačení je na frekvenci 100 Hz. Celkem tedy můžeme potlačit basové pásmo o 6 dB.
Pod šachtou s DIP přepínači najdeme centrální spínač – vždy pro každý monitor samostatně. Ve vrchní části výřezu zadní stěny je umístěna síťová zdířka pro dvojžilový napájecí kabel. (Mé 8020 mají přívod pomocí standardního PSU). To sice zvyšuje počet síťových kabelů, na rozdíl od běžných počítačových pseudomonitorů, ale činí tak jednotlivé monitory nezávislými. Protože se jedná o monitory pro profesionální použití, je vstupní zdířka kvůli odstupu sebemenších ruchů a šumů provedena v podobě XLR a nikoliv RCA, jako je tomu u modelu 6010B, určenému pro komerčnější použití. I model 6010B však hraje excelentně, a k jejich porvonání se v tomto testu ještě dostaneme.
Návykový poslech...
Nevím, jestli jsem zrovna já tím pravým objektivním „testérem“ Geneleců. Již přes pět let vlastním výše uvedený model 8020A, a všechny mixy kapel a vážné hudby začínám právě na nich. Mám na nich poslechovou závislost od prvního okamžiku, co jsem si je pustil, tak na to prosím berte ohledy. Projev Geneleců je v mých uších naprosto neutrální, ale přitom zřetelný v každém detailu. Nebarví, jako některé jiné monitory, které znám nebo používám. Jsou jakoby nenápadné ve své velikosti. Ta však nespočívá v objemu, ale v kvalitě zvuku. Naše 8010 nejsou vyjímkou.
Na první testování jsem je vzal do studia, kde měly tvořit druhý referenční pár proti mnohem větším Alesis Monitor One (made in USA), které při náběru ve studiu používám. Velký nearfield někdy trochu lže ohledně barev basových nástrojů, a proto je dobré kontrolovat, jak zní náběr na menších monitorech. Zprvu jsem měl problémy s citlivostí a musel jsem ji přepnout na -10 dB. Pak už jsem ale vše zvládal ku prospěchu věci. Znovu jsem si uvědomil, jak je důležité mít více zdrojů poslechu s možností přepínání mezi nimi. Při kontrole náběrů během osmidenního natáčení jičínské kapely se Genelecy osvědčily opravdu výtečně. Členové kapely byli jako u vytržení, když slyšeli, jaký mocný sound leze z oněch maličkých drobečků.
Jako druhý test jsem zvolil neméně náročný proces – prvotní předmíchání nahrávky. To jsem vůbec nedělal ve studiu či jiném vyhlazeném prostředí, ale ve své třídě v ZUŠ. Monitory jsem umístil normálně na svůj pracovní stůl, připojil ke kartě od Digidesignu, a hurá do práce! Vůbec jsem si neuvědomil, že bych měl nějaké problémy, či něco neslyšel. Genelecy nemají tendenci tupit sluch, a proto je používám, když „nahazuji“ nahrávce prvotní obličej. Pak samozřejmě vystřídám několik monitorových soustav různých velikostí. Na těchto monitorech je slyšet skutečný rozdíl mezi vykostěnou mp3 nahrávkou a plným rozlišením wavu (jednou jsem dokonce udělal na soustředění pěveckého sboru přes Genelecy diskotéku pro 40 sboristů). To, že vše fungovalo, bylo jen ukázkou toho, že tyto monitory obstojí vždy, i v těch nejnáročnějších aplikacích. Naše 8010 jsou i díky svým malým rozměrům schopny splnit sebenáročnější úkoly jak v terénu, tak i v profesionálních podmínkách. Poslouchal jsem přes ně mnoho hudby, kterou používám jako benchmarky k mixům, a všechno super. Monitory si pak ode mě půjčil kolega, hudební skladatel, který zpočátku moc nevěřil a stále mě přesvědčoval, že pracovní poslech zase nemusí být až tak dokonalý, a že i v horších podmínkách se dají zvládnout velké věci. Já však věděl, že ho přesvědčím.
Závěrečné srovnání Genelec 6010 versus 8010
Protože jsem věděl, že naše basistka si před nedávnem zakoupila stejně velký model Genelec 6010 BPM určený pro komerčnější poslech, napadlo mě provést malé namátkové srovnání obou modelů. Test proběhl jednoduše. Já postavil Genelecy 8010 APM vedle monitorů kolegyně. Přinesl jsem zvukovou kartu a kabely, protože model 8010 má profesionální XLR vstupy a přes sluchátkový výstup ho nezapojíte. Z mého notebooku jsem pak střídavě pouštěl benchmarky (používám při mixech a masterech) jednotlivě do obou monitorových setů. Všechny funkce útlumů byly na obou sadách monitorů vypnuty. Měl jsem nastavenou stejnou výstupní hlasitost, jak na výstupu z karty, tak na sluchátkovém výstupu z počítače. Signál jsem si směroval pomocí Sound v System Preferences, který vidí vše připojené. Závěr byl po pár minutách jasný. Dle výrobce je model 8010 APM opatřen silnějším zesilovačem – výkon basového pásma 25 W, výkon výškového pásma 25 W oproti modelu 6010 BPM - výkon basového pásma 12 W, výkon výškového pásma 12 W. 8010 též vyzařují širší pásmo: 67 Hz – 25 kHz na rozdíl od 6010: 73 Hz – 21 kHz. Co bylo psáno, to bylo také i dáno, a na zvuku se opravdu projevilo. Žádné zvukové placebo. 6010ky začaly ve vyšších hlasitostech daleko dříve kreslit a zahlcovat se, než typ 8010.
Přísedící přítel kolegyně, zároveň jazzový bubeník, okamžitě reagoval slovy: „Tenhle model hraje silněji a čistěji“. A měl pravdu. Bylo zvláštní, jak se ony 4 kHz projevily v čistotě a průzračnosti poslechu. Nikdy bych tomu nevěřil. Model 8010 je dražší pouze o necelou pětistovku, tak si říkám, že já bych ji na každém monitoru obětoval. Na druhou stranu – pro lidi, kteří nemají ambice něco po večerech míchat (kromě různých typů alkoholu) a tahat s sebou zvukové karty, je model 6010 naprosto skvěle postačující. Bavíme se zde totiž o rozdílech ve vysoké kvalitě a nikoliv o zbůhdarma přidaném, modrou LEDkou podsvíceném potenciometru, který ve finále nedělá ani to monthy-pythonovské „PÍP“.
Skladatel Pavel Havlík o monitorech Genelec 8010
Když mi kolega Petr Los o těchto podivných a v jeho očích „zazračných“ bedýnkách vyprávěl, myslel jsem si, že trochu práší a přibarvuje. Proto jsem se ho zeptal, zda bych si je mohl na pár dní vyzkoušet. Ptát se bylo myslím zbytečné, protože by mi je nakonec přímo vnutil. Já používám raději sluchátka, ale dlouho se to nedá vydržet, bohužel sousedi jsou sousedi. Přestože monitory velikostně nepřevyšovaly moje stávající bedničky, když jsem si je pustil, hrály jako „čert“. Vůbec se tomu nedalo uvěřit. Zpočátku mně zvuk přišel jakoby placatý, bez basů a výšek, ale Petr mi říkal, že to je právě ten správný referenční poslech.
Pracuji normálně v Sibeliovi, což je notační program s napodobením symfonických zvuků. Dříve mi zvuky nepřišly nijak odpudivé, ale teď jsem si teprve všiml jejich chemického zabarvení, zrovna jako u zvuků v Reasonu v bance Orkester. Tam jsem si uvědomil, že některé zvuky jsou opravdu špatné. S barvou opravdových nástrojů to nemělo nic moc společného, to už spíše s kvalitou „samohrajek“. Dokonce jsem slyšel i šum u některých vzorků. Nejsem zvukař, potřebuji slyšet muziku jako celek v harmonicko-rytmické podobě s dynamikou, ale uvědomil jsem si po pár dnech, že dobrý poslech je opravdu důležitý.
Musím říci, že jsem měl z práce mnohem větší požitek, než přes svá stávající sluchátka, o kterých jsem si myslel, že jsou kvalitní. Když jsem si přes Genelec pustil kvalitně nahranou symfonickou hudbu, bylo to úžasné. Zde se jejich kvalita opravdu projevila naplno. Pochopil jsem, proč je nutné mít v nahrávacím studiu podobně kvalitní poslech. Cena monitorů není zrovna lidová, ale kvalita se musí zaplatit, to říká můj táta. Budu šetřit do prasátka...
