Rozhodně nebývá zvykem, aby „pouhý“ muzikant psal test na referenční monitory, o kterých je s velkou pravděpodobností schopen říci „jen“ to, že hrají buď dobře nebo nikoliv. Fakt, že jsem jako člověk, který se cítí být především kytaristou, zpěvákem a skladatelem, obdržel k testu monitory renomované finské značky, nepřičítejte na vrub pološílenému šéfredaktorovi, ani nedostatku autorů z řad studiových a zvukařských profesionálů…
Na první pohled ne zcela vhodná volba recenzenta může mít ovšem i několik skrytých opodstatnění. Monitory Genelec 6010A jsou totiž zatím tím nejmenším a zřejmě i nejlevnějším, co kdy finský Genelec trhu nabídl. Nepokrytě tak tahá za rukáv mně podobné „neznabohy“ a říká: „hele, tady máš všechny naše unikátní technologie a know how a můžeš si je klidně strčit třeba na svůj skromnej stolek vedle notebooku, kterýmu říkáš domácí studio.“ Aha, říkáte si, oni ti zadavatelé nejsou úplně mimo, když (vynechávajíc Losy, Oravské, Regenty a jim podobné) dávají k recenzím takovéhle produkty i obyčejným smrtelníkům. Je pravda, že jsem předčasem sháněl (už nesháním…) nějaké „studiové monitory“ pro své domácí pracoviště. Osobní rozpočet mě tak trochu donutil vybírat s ústupkem kompromisu mezi velmi příznivou cenou a alespoň nějakou kvalitou zvukového podání. Říkal jsem si, že všechno musí být lepší než můj stávající monitoring v podobě „surround systému“ domácího kina, který je všechno možné, jen ne referenční. Finský Genelec jsem samozřejmě znal ze svých zkušeností v nahrávacích studiích. Věděl jsem, že patří v oblasti aktivních monitorů ke špičce a to byl také důvod, proč jsem se o nich neodvážil vůbec uvažovat…
Letitý kamarád a člověk, který v současnosti řídí distribuci Genelec na našem území se doslechl, že sháním nějaké referenční monitory za přijatelnou cenu a v rozumné kvalitě a společně s redakcí Music Store na mě upekl dvojici těchto malých aluminiových kolibříků. Vyzkoušet si ekonomickou verzi tak věhlasných monitorů se nedalo odmítnout, i když jsem dopředu tušil, že to bude hodně a hodně náročné. (Pánové, ty polívkové obědy vám neodpustím).
Přestože mi bylo kladeno na srdce, abych se věnoval hlavně zprostředkování svého muzikantského pohledu, velice ochotně jsem si některé finské finesy dostudoval. Kolega Bohovič v minulém čísle bohatě popsal třicetiletou cestu k těmto monitorům, stejně jako důvody některých technologických a konstrukčních řešení, uplatněných na modelech řady 8000, potažmo na Genelec 6010A. Jistě, některým „odporným“ slůvkům se zde také nevyhnu, ale pokud bude váš mozek prahnout po obšírnějším pojednání, prolistujte i web MS, kde se v recenzích 8030A a 8020A dozvíte více.
Tak nějak celkově…
Začít bych měl asi tím, že jde o nejmenší dvoupásmovou aktivní verzi monitorů Genelec, která je primárně určena pro poslech v blízkém okolí. Ostatně, rozměry 195 x 121 x 114 mm mluví jistě sami za sebe. Litá ozvučná hliníková skříň bez ostrých hran se vyznačuje kvalitním elektromagnetickým stíněním a je zároveň jakýmsi termoregulátorem pro dva interní zesilovače. (Výběr monitorů z plastových materiálů by mi sice ušetřil lačný pohled na kamaráda krmícího se pečenou kachnou (zatímco já měl jen „vývar za patnáct“), ale akustické (i estetické) chování tohoto materiálu za tu dietu stojí.) Dvojice zesilovačů (bi-amp systém) budící separátně basový (3“) a výškový (3/4“) reproduktor má výkon 12 wattů. Genelec se v tomto případě nevzdává svých klíčových technologií (tj. MDE/Minimum Diffraction Enclosure a DCW/ Directivity Control Waveguide), které kontrolují směrovost vyzařování reproduktorů a redukují účinky prostředí, ve kterém se poslech odehrává. Udávaný frekvenční rozsah 6010A se uvádí od 74 Hz až 18 kHz (s odchylkou +/- 2,5 dB). Stereopár těchto monitorů by měl být schopen vyzářit max. akustický tlak 102 dB (ve vzdálenosti jednoho metru). (Jen dodatek: každá „bedýnka“ je samostatným plnohodnotným monitorem s vlastními zesilovači a není to tak, jako u většiny „domácích“ poslechových monitorů, kdy je jeden kus aktivní a druhý tzv. hluchý, do páru). Genelec 6010A jsou dodávány hned ve čtyřech barevných provedeních – v antracitové černi (ta se bude hodit vlastníkům černých ThinkPadů), stříbrné a bílé (ladící k designově podobně vyzrálým notebookům Apple) a pro opravdové fajnšmekry bude od Nového roku k dispozici i v ručně leštěném hliníku. Design, který, jak asi víte, nechává Genelec na skutečných profících od výtvarného fochu, je krásně strohý a čistý. Přední pohled ukazuje oba zářiče s ochrannými mřížkami (u 3“ je jakoby propadlá dovnitř skříně za reproduktorem), (v mém případě) stříbrné logo Genelec a zelenou LED indikaci zapnutí. Jak jsem si všiml při studiu mateřské řady 8000, Genelec kvůli malým rozměrům 6010A přesunul ovladač výstupní úrovně na zadní panel mezi další kontrolní prvky a konektory.
Tady se odehrává vše důležité pro uživatelský komfort. Hlavní kolébkový vypínač je umístěn vodorovně asi v polovině výšky monitoru. Je to možná maličkost, ale přišlo mi, že tato pozice je velice intuitivní a vypínač lze přirozeně nahmátnout i naslepo (ve chvíli, kdy přiložíte dlaň na boční stěnu monitoru a prsty přiložíte na zadní panel, máte ho…).
V blízkosti přepínače je umístěn zmiňovaný ovladač celkové hlasitosti. Je skrytý pod profilem hliníkového odlitku (zřejmě kvůli nechtěnému pře-nastavení) a otočit s ním lze jen pomocí nějakého nástroje (jde to i delším nehtem). Ovladač má graficky označenu minimální a maximální polohu, což je možná trochu škoda. Jeho dráha je totiž plynulá (bez drobných aretovaných krůčků) a vyrovnání výstupních úrovní na obou kouscích stereo páru (o pětici v surround systému nemluvě) je potom trochu náročnější (zřejmě se při jmenovitém výkonu 12 + 12 W počítá s jejich nastavením na maximum). Zdířka pro napájecí kabel i RCA konektor jsou umístěny směrem k podložce, což je super. Konektory a kabely netrčí a vy ušetříte další prostor vaší malé pracovní plochy. (K úplnosti zmíním ještě bassreflexový otvor.)
Velice příjemné je to, že Genelec u těchto monitorů neubral uživateli výsadu korigovat projev 6010A vzhledem k pracovním podmínkám, respektive k tomu, kde máte monitor umístěný. Přiznám se, že po zapůjčení monitorů jsem páreček umístil na stůl vedle laptopu a kousek od zdi. Ponechal jsem je v defaultním nastavení a těšil se tím, jak dobře hrají. Psaní recenze si ovšem vyžádalo studium funkce trojice zapuštěných DIP switchů s popisky Bass Tilt a Desktop Control (viz obrázek). Kombinace poloh těchto přepínačů by nám měla pomoci nastavit frekvenční citlivost monitoru tak, aby se monitor choval co nejpřirozeněji akustickému prostředí vaší místnosti a umístění monitorů v ní. Dvojice přepínačů Bass Tilt (-2 a -4 dB) v podstatě nabízí tři útlumové úrovně basové odezvy monitoru (pod 2 kHz). K čemu je to dobré? No, pokud například umístíte monitor blízko zdi (což je nejpravděpodobnější situace), doporučuje výrobce aktivovat útlum -4 dB. Pokud je například monitor umístěn v rohu (ohraničen ze dvou stran), měli byste aktivovat -2 i -4 dB (tj. útlum 6 dB). V originálním manuálu najdete tabulku těchto doporučených nastavení v závislosti na umístění monitorů. Já například nemohu jinak než dát bedny na pracovní stůl, kde jsou umístěny cca deset centimetrů od zdi, a věřte mi, že rozdíl je skutečně slyšet. Poslední korekcí je switch Desktop Control, kterým utlumíme basové frekvence okolo 200 Hz/4 dB. Tato funkce je vytvořena ke kompenzaci zkreslení, které v blízkosti této frekvence obvykle vzniká tehdy, je-li mezi posluchačem a monitorem pracovní deska nebo podobný horizontální povrch.
Asi by mi bylo vytýkáno, kdybych zapomněl na další součást monitorů, které firma přenesla z nejvyšších profesionálních modelů, a sice patentovanou gumovou čtyřbodovou podložku Iso-Pod, která nejenže umožňuje nastavit sklon monitoru pro dosažení lepšího směřování signálu (aby nešel do prsou atp.), ale slouží také jako izolace zabraňující přenosu vibrací, které mohou negativně zvuk ovlivňovat. Mezi doplňky, které najdete u 6010A přibaleny, patří mimo jiné kovové montážní úchyty, které můžete umístit na jakékoliv místo a v jakémkoliv úhlu. (Otvory pro tyto úchyty jsou zezadu monitoru.) Dále manuál, který zde není jen jako informativní příručka, ale velmi výkonná pomůcka. Najdete tu dost užitečných rad, které vás budou vést správným směrem. Posledním a nejvíce důležitým doplňkem jsou dodávané kabely. Za prvé tu máme napájecí kabel, za druhé kabel 1x RCA/2x RCA, a za třetí 2x RCA/1x 3.5 jack. Tolik asi k základnímu popisu. Možná bych mohl ještě zmínit, že jde opravdu o evropský výrobek a je moc fajn zase jednou vidět jiný nápis než Made In China.
Zvuk
Konečně jsem se prokousal k tomu nejdůležitějšímu – k projevu. Za svůj život jsem již měl možnost poslouchat hudbu na nejrůznějších monitorech, vícepásmových bednách, přes domácí kino. Jinak řečeno, mé oblíbené kapely a oblíbené filmy mám takříkajíc v uchu (v určité) kvalitě. Zároveň jsem také aktivní muzikant a mám domácí nahrávací studio, kde si tvořím a následně nahrávám své nápady, případně nápady jiných. Moje potřeba monitorů byla tedy ovlivněna nutností smíchat své nápady (jenom na sluchátka to zkrátka nejde, no a na domácí kino jen barbarsky) v takové kvalitě, aby si je mohli pustit muzikanti či produkční, kterým je budu chtít prezentovat. Kromě této reference jsem hledal i monitory, které mi dovolí takový poslech mých oblíbených CD, jaký si jejich tvůrci a studia, kde se dílka natáčela, zaslouží…
Po propojení a zapojení beden jsem začal vkládat CD disky do přehrávače a už s prvními tóny jsem doslova koukal jako blázen. Po několika letech poslouchání kapel Yes a Pink Floyd jsem se domníval, že znám jejich muziku skrz na skrz. Genelec mi ovšem dal velmi rychle najevo, že to, co jsem dosud poslouchal, byl jen zlomek z díla těchto legend. To ostatní se jednoduše předtím někde ztratilo v signálovém řetězci a já teď slyšel „nové“ kapely, s „novými“ aranžemi!
Pokud znáte album Talk (Yes), kde je mnoho zvukových fines, budete jako já nevěřícně poslouchat, co monitory odhalí. Poslech podobných alb dostává zcela jiný rozměr a vy mnohem lépe chápete, jak to ti muzikanti (včetně producentů a zvukových inženýrů) doopravdy mysleli. Nikdy jsem si například nevšiml, že ve skladbě I Am Waiting je na každém třetím úderu na rytmičák použit delay a basa (kterou jsem mimochodem v tento moment ani do té doby neslyšel) hraje neuvěřitelný slide zakončený slapem. V tom třetím úderu ještě navíc slyšíte sbory (do té doby neslyšitelné) podkreslené kytarovou vyhrávkou.
Genelec 6010A mohu připodobnit k lampovému aparátu, který vám během hry neodpustí sebemenší chybu. U těchto monitorů také okamžitě slyšíte rozdíly v kvalitě nahrávek. Nemluvím jen o zvukové kvalitě obecně, ale i o poměrech mezi nástroji nebo o tom, jak některé nástroje ladí (či neladí) dohromady. Výrobce by měl možná potisknout balení varováním: „O některých svých idolech můžete ztratit iluze.“ Já se například doslova vztekal při poslechu Nights In White Satin (od Glenna Hughese): „Ten kytarista je fakt rozladěnej a s basou se rozchází snad ve všech tónech!“ (Ještě že to zachraňuje Hughesův fenomenální hlas). Mám také pár nahrávek „drsnějších“ kapel typu Dream Theater, Korn, Dimmu Borgir nebo Death, kde se často využívá kontrast mezi standardně naladěnou a podladěnou kytarou, nebo se přímo využívají sedmistrunné nástroje. Většinou jsou z nahrávek slyšet jen jakési spodní frekvence, které dodají skladbě potřebné napětí, tlak a plnost. Zde jsou konečně čitelně slyšet kytarové figury a díky tomu si můžete opět vychutnat další rozměr této specifické hudby. (V některých případech se ovšem utvrdíte v nečitelnosti těchto nahrávek. Je-li to jen řemeslný nedostatek nebo záměr se můžeme už jen domnívat.)
Velmi zvědav jsem byla na poslech MP3. Vždy mě lehce dojme, když přede mnou někdo hovoří o kvalitách formátu MP3 a tvrdí, že je to skoro jako z CD. Muzikantům jistě nemusím připomínat, že to je absolutní nesmysl a je to slyšet vždy. Ale že to bude až takový markantní rozdíl, jsem nečekal ani já! Onu podivnou komprimaci tady slyšíte až nesnesitelně dobře a MP3 nahrávky vyznívají jako desátá kopie magnetofonových kazet typu Emgeton!
Co se týče těch nejkvalitnějších nahrávek, které sou obecně brány jako reference… Jedny z nejambientnějších studií na světě jsou studia Sorcerer Sound a Allaire Studios v New Yorku. Tady natáčeli svoje desky například Norah Jones, David Bowie nebo Johny Cash. Mohu se podělit o své dojmy z poslechu skladby Come Away With Me od Norah Jones. Její Steinway piano zní fantasticky věrně a hlas této krásky ve vás evokuje dojem, že zpívá jenom vám a v některých pasážích vám šeptá přímo do ucha. Vůbec, celá kapela zní z poslechu tak, jako by hrála u vás v obýváku. Zřetelně slyšíte dozvuky činelů i blan, brnkání trsátka a doteku pravé ruky na přední desku kytary při hraní akordových sledů nebo přejezd prstů baskytaristy při slidu na kontrabas. Podobný pocit mám i při poslechu klasické hudby. Akustická hudba jako by byla pro kvalitní a detailní projev stvořena. Dovolím si také ocitovat slavnou hlášku Freddieho Mercuryho, který si hodně potrpěl na luxusní poslech, a nebyla novinka, kterou by si nepořídil: „Nejlepší bedny jsou takové, u kterých slyšíte muzikanty převracet notové listy!“ (Při poslechu nahrávky Smetanovy Vltavy mohu zodpovědně říct, že jsou slyšet zřetelně.)
Další kapitolou je nahrávání skladeb, respektive monitoring při míchačce. Nebudu sáhodlouze popisovat své frustrace z předchozího míchání vlastních nápadů. Jednoduše a stručně: všechno jsem musel z gruntu přemíchat. (Člověk začne pochybovat, jestli ten hlad a práce navíc stojí vůbec za to.) Samotný proces nahrávání je s dobrými monitory o něco těžší, ale lhal bych, kdybych měl říct, že ta dřina za to nestojí. Nahrávka potom zní dobře na každých bednách.
Co bych mohl ještě zmínit? Jasně, sledování filmů?! Vím, že filmový poslech je záležitostí spíše konzumní a kde kdo preferuje zvukově utažená domácí kina s přemírou basových složek, přesto… Vím, že z hlediska dobře zpracované zvukové stopy je výborně hodnocen film X-Men. Vložil jsem disk do přehrávače, film začíná průvodními slovy herce P. Stewarta, do něhož nenásilně vplouvá filmová hudba s kovovými údery trezoru… následuje přechod do úvodní scény s deštěm. Byl jsem na tom v kině, mám doma i domácí kino, ale jakmile uslyšíte hlas, kovové údery a následný déšť z těchto „prdítek“, doslova se otřesete tou otevřenou sugestivní zvukovou fabulací! (Podotýkám, že Genelec tuto řadu obohacuje subwooferem, který umožňuje i sestavení kompletního 5.1 systému). I se dvěma monitory se ovšem dostanete „jakoby“ doprostřed zvukového obrazu. Ještě mi zbýval poslední test, který se týkal odzkoušení extrémních poloh výstupní úrovně. Zkrátka jsem chtěl slyšet „co to dokáže“, kdy se začne projevovat zkreslení, basy začnou huhlat atp. Na rovinu musím napsat, že v domácím prostředí jsem se dostal cca na tři čtvrtiny maxima a pak jsem musel přestat, protože ten randál musel být slyšet snad půl bloku od domu. Mimochodem, projev je pořád absolutně bez problémů, bez úbytku kvality, žádné slyšitelné negativní projevy. Člověk ani nevěří, co takové malé nic dokáže. Vzal jsem Genelecy do zkušebny své kapely a věřte nebo ne, „přeřvaly“ v pohodě živé bicí a co víc, byly pořád konkrétní, nekreslily a dokonce mě vlál i cíp od košile. Jako bych stál u PAčka! (Dost kuriózní.)
(Na úplný závěr svých zážitků ještě musím přidat svoji zkušenost neaktivního pozorovatele. Kolega, který se přišel na monitory podívat, z nějakých podivných důvodů neodolal a trval na tom, že si Genelec vyzkouší na dvě „gamesky“. Nejprve k mému zděšení dotáhl poslední verzi NHL od EA Sports. V preferencích natáhl na maximum všechny zvukové efekty „ledu“; ruchy hlediště a jemně přistrčil komentář. Za chvilku už jsem koukal, jak ve Staples Centrum drtí s LA Kings New York Rangers. Zvuk byl hodně otevřený. Efekty bruslení, kontaktu hokejky s pukem… to vše bylo krásně čitelné a silné. Myslím, že trefa do tyčky vás s 6010A naštve dvojnásobně, ta rána do kovové konstrukce je až nepříjemná. Nárazy hráčů na mantinel asi také hodně bolí… Tvůrci hry mají i dobře zvládnutou atmosféru v hale, kde diváci pěkně křičí, žasnou a bučí a s poslechem na Genelec je to podobné jako s filmovým zvukem. Jste zkrátka uprostřed dění. Mít ještě 5.1 poslech, asi bych se nechal zlákat i k násle- dující střílečče a schovávačce Counter Strike. To už musí být masakr. No, dost s hrama!)
Závěr
Myslím, že ta hladovka, díky které jsem už monitory zpět nevrátil, stála za to. Genelec přesně v duchu své filozofie vytvořil monitory, které fungují ve všech možných směrech. Elegantně a funkčně obstojí v designu, použitých materiálech i v technologiích. Co se týče cenové relace, svůj původní rozpočet jsem překročil jen o pár kachen, vepřových výpečků, špízů a hovězích gulášků s cibulkou. Finové nabídli řešení, které nebude potřebovat ani tak marketingovou masáž zákazníků, jako dostatek odvahy obchodníků je jednoduše zapůjčit k odzkoušení. Malé rozměry s nízkou váhou něco přes kilo jsou také výzvou pro mobilní monitoring. Pokud třeba pracujete jako zvukař při točení filmů nebo dokumentů a potřebujete velice kvalitní poslechovou kontrolu přímo na placu, nebude asi o čem diskutovat. Zrovna tak se Genelec vejde na stůl k počítači domácího studia (na které nám „ony“ mnohdy vyhradí menší než větší porci prostoru). Genelec 6010A nabízejí transparentní podání v celé šíři frekvenčního spektra a rozhodně nepomohou žádné méně kvalitní nahrávce. Říkají prostě pravdu, a ta někdy bolí…
