Představte si zvukovou režii ve studiu. V rohu dlí šestnáctistopý magnetofon s palcovým pásem, od něj vede dlouhý drát k jeho ovládacímu pultu. O kus dál je ve velké pýše usazen mixážní stůl, jemuž vévodí meter bridge.
Hned vedle se tyčí rack plný efektů. Obraz studia před několika málo lety. Dnes se všechno tohle nádobíčko vejde do jedné jediné skříňky jen o málo větší než stolní CD přehrávač. S jedním takovým zařízením vás seznámím.
Základní popis
Fostex VF160 je 16stopý digitální HDR, který spadá do dnes již ustálené kategorie „domácí studio". Součástí kompaktního zařízení je osm analogových vstupů s převodníky, stereo výstup, výstup na sluchátka a na monitor, optický digitální vstup a výstup ve formátu S/P DIF nebo Adat digital.
Obsahuje 16stopý mixpult s ekvalizéry, kompresory a dvěma efektovými jednotkami dostupnými přes menu. Je vybaven komfortním ovládáním posuvu pásu (samozřejmě virtuálního) a umožňuje editovat, mixovat a zálohovat nahraný materiál. Při nahrávání pomáhá integrovaný metronom.
Ovládání usnadňuje podsvícený grafický LCD displej a podsvícené klávesy.
VF160 má MIDI rozhraní, které umožňuje různé druhy synchronizace. Umí fungovat jako master i slave.
Zařízení je standardně dodáváno s interním 3,5" E-IDE harddiskem. Může být dovybaveno externím SCSI harddiskem, vypalovačkou a interní IDE vypalovačkou FostexCD/RW. Na všechna tato zařízení umí nahraný materiál zálohovat. Umí také stáhnout hudbu z audio CD. Nahranou a smíchanou hudbu umí vypálit také jako audio CD (CD-DA).
Technologie
V nitru tohoto “drobečka” sebejistě “tepe” výkonný mikroprocesor, který nezná nic než hudbu. A to je dobře, protože při práci mě nikdy neobtěžoval emailem ani hlášením o přítomnosti viru. Zvuk přicházejíc ku převodníkům se po digitalizaci okamžitě ukládá na pevný disk. Také přehrávání probíhá přímo z disku. Díky tomu nedochází po ukončení nahrávání a před začátkem přehrávání k žádné prodlevě.
Vnitřně pracuje se zvukem v rozlišení 16 bitů a vzorkovací frekvencí 44,1 kHz, která je konstantní neboli neměnná. Neumí resamplovat data ze vstupu ani na výstup, pročež všechna připojená digitální zařízení musí pracovat právě na této frekvenci a s touto délkou vzorku.
Jelikož je VF160 ultrakompaktní zařízení, udržuje zvuk v patřičné kvalitě. Od chvíle, kdy zvukový signál “propasíruji” přes převodníky na harddisk až do chvíle, kdy jej vypálím na CD, se nic nedotkne jeho kvality. Signál stále zůstává digitální - během stříhání, míchání, efektování. Žádné šumy, brumy, přeslechy. Prostě jako kdybych pracoval ve studiu, kde jsou všechna zařízení propojena digitálně. To je nesporná a veliká přednost tohoto zařízení.
Koncepce
Celé zařízení je složeno z několika modulů, které pracují současně a v reálném čase. Je to nahrávací, přehrávací, mixážní a efektový modul. Přeženu-li celou věc ad absurdum, mohu současně přehrávat, nahrávat a míchat do dalších stop. I když se nezdá, že by to někdy mohlo k něčemu být, věřte mi, že ve studiu dochází ke krizovým chvilkám, ve kterých právě takové schopnosti oceníte.
Myslím, že je jasné, co moduly dělají. Dodávám jen, že každý modul je program. Program, který se stará o čtení dat z harddisku (přehrávání), o procesování signálu (mixážní a efektový), atd. Vše je zásadně virtuální - kdybych krabici rozebral, najdu namísto naolejovaného magnetofonu, světélkujícího mixpultu a ostatních krásných věcí jen integrované obvody, kondenzátory a vrčící harddisk. Ach jo, kde jsou ty časy.
Struktura VF160 je jednoduchá a logicky vymyšlená. Základní jednotkou všeho je Program.
Všichni máme svůj program
Přepnu-li se do svého programu, založí se do “magnetofonu” ten správný pás, nastaví se mixpult, efekty, synchronizace, tempo a vše ostatní přesně tak, jak to bylo naposledy.
Na jednom harddisku může být až 99 nezávislých programů. Každý má své jméno, definuje pás o délce 24 hodin a mnoho dalších parametrů. V menu Setup se nastavují základní vlastnosti programu. Mohu zapnout metronom, zadat tempo a met rum, typ a offset MIDI synchronizace, nastavit čas preroll, typ digitálního vstupu a výstupu, vybrat disk, se kterým chci pracovat, nastavit globální vlastnosti mixu, ale také zapnout či vypnout fantomové napájení pro vstupy G a H. Dokonce zde mohu zapnout ochranu před nahráváním - to abych nesmazal něco velmi důležitého.
Struktura
Když už jsem si vytvořil svůj vlastní program, který jsem si nazval (ani nevím proč) „Kakofonie D mol", řekl jsem si, že nahraji nějakou tu uchulibou hitovku. A to byla chvíle pro nahrávací modul.
Nahrávací modul
Fostex je schopen současně nahrávat všech šestnáct stop. Osm stop zaznamenává z analogových vstupů a osm z digitálního vstupu adat. Taková situace asi málokdy nastane, ale možné to je. Například mám-li starší rekordér Adat, ze kterého použiji pouze převodníky AD a přes rozhraní jej připojím k Fostexu. Mám pak možnost současně nahrávat ze šestnácti zvukových zdrojů - Fostex to zvládne. To už se dá natočit pěkný záznam koncertu.
Pokud zrovna nenahrávám “symfoňák”, tzn. nepoužívám tedy všechny vstupy současně, mohu během nahrávání přehrávat stopy, do kterých zrovna nenahrávám. A to byl můj případ. Připojil jsem “pádlo” Jolana ke vstupu a jal se tvořit.
Vstupní díl
VF160 disponuje osmi analogovými vstupy, které jsou označeny písmeny A až H. Všechny jsou nesymetrické 6 mm jacky s regulovatelnou citlivostí (-50 dBV ~ +2 dBV). Na vstupech G a H jsou navíc symetrické vstupy canon s fantomovým napájením. K těmto dvěma vstupům mohu připojit také insert efekt. Například lampový kompresor a limiter.
Ke kontrole úrovně vstupního analogového signálu slouží sloupcové zobrazení na displeji a LED dioda signalizující přebuzení vstupu.
Digitální vstup je vyveden na zadní straně přístroje a umí pracovat ve dvou režimech. Buď ve formátu S/P DIF nebo adat. Ten první se šikne při záznamu z DAT, CD nebo jiného stereozařízení opatřeného digitálním výstupem. Formát adat slouží k současném záznamu osmi stop. Všechna připojovaná zařízení musí pracovat se vzorkovací frekvencí 44,1 kHz a hloubkou 16 bitů.
Cable Routing
VF160 nabízí dva režimy nahrávání, které také definují jeho možnosti.
V režimu Direct (přímé nahrávání) je propojen vstup přímo do stopy. Možnosti propojení vstupů a stop jsou však značně omezeny. Ze vstupu A mohu přímo nahrávat pouze do stop 1 nebo 9, ze vstupu B do stop 2 nebo 10 atd. Když chci tedy přímo nahrát z jednoho nástroje pět stop, musím třikrát přepojit dráty. V tomto režimu nahrávám nástroj přímo do stopy bez použití ekvalizérů, efektů a faderů, které mohu samo sebou aplikovat až při míchačce.
Režim Buss používá k záznamu vnitřní sběrnici. Signál jde ze vstupu do mixpultu, kde ho eventuelně efektuji a odesílám do vnitřní sběrnice. Tu následně nahraji do kterékoliv stopy. Vnitřní sběrnice je stereofonní, takže tímto způsobem mohu zaznamenávat pouze do dvou stop současně. Můžu nahrávat i více vstupů, klidně i všech osm, ale zaznamenají se smíchané jen do dvou stop.
Využitím režimu Buss mohu provádět i tzv. ping-pong: mám už nahraných 14 stop, ale ještě chybí šest. Co teď? Musím udělat foremix: to co mám, smíchám přes sběrnici do dvou stop a ostatní stopy se mi uvolní. Mix proběhne ve vší počestnosti v digitální kvalitě, takže nedojde k žádné ztrátě kvality.
Obě popsané techniky mohu kombinovat, to znamená, že do dvou stop mohu nahrát signál ze šesti stop a čtyř vstupů.
V tomto režimu také probíhá finální míchačka. Mohu smíchat dokonce i program, ve kterém je využito všech šestnáct stop. VF160 v takovém případě vytvoří nový program, do kterého smíchaný materiál uloží.
Nahrávací modul má všechny důležité vlastnosti studiových magnetofonů. Umožňuje automatický střih s pevně definovaným vestřihnutím a odstřihnutím (lokátory punch in-out) a s tím související nastavení času preroll. Umí letmý střih provedený pomocí nožního spínače nebo rukou. Nepovedené nahrávky mohu vrátit zpět mocnou klávesou Undo/Redo.
VF160 umocňuje práci při nahrávání ještě jednou parádičkou, a to virtuálními stopami. Je jich celkem osm. Mohu na ně odložit několik verzí sóla a potom vybrat tu nejlepší (nebo ji z několika verzí sestříhat). S materiálem na nich uloženým nemohu nikterak manipulovat. Pouze ho přesunout do „reálné" stopy a teprve pak jej dále obrábět.
Při nahrávání jsem ocenil vestavěný metronom. I když blokuje šestnáctou stopu, cvaká neúnavně a přesně. Před nahráváním mohu vytvořit mapy, jak se má v průběhu skladby tempo a metrum měnit. Tyto změny metronom samozřejmě respektuje.
Přehrávací modul
Co má tahle část VF160 za úkol, je vcelku jasné. Mimo přetáčení, spuštění a zastavení přehrávání umí i spoustu jiných věcí. Má osm lokátorů - pamětí s místem v nahrávce, kam se častěji vracím. Okamžitě mne také přesune na začátek nebo na konec záznamu. Funkce Auto play zase umožňuje přehrát jen část nahrávky mezi dvěma lokátory nebo ji přehrát a vrátit se na její začátek anebo pasáž přehrávat stále dokola. Potřebuji-li najít úplně přesně určité místo v nahrávce, použiji scrubbing. Pomocí kolečka Jog/Shuttle a signálu stopy, který se zobrazí na displeji, mohu naprosto přesně najít místo pro začátek i konec střihu. Když zvuk slyším i vidím, je to hračka.
Scrubing často použiji také při editaci záznamu. Stejně jako konkurenční zařízení, umožňuje i VF160 kopírovat, přesouvat, duplikovat nebo mazat kteroukoliv pasáž záznamu. Můžu tak odpárat sípění dýchavičné zpěvačky, vrznutí kytary vprostřed sóla nebo kýchnutí bubeníka v klidné pasáži romantické skladby. Mohu dlouho po nahrávání provádět mnohé jemnocitné zásahy do nahrávky. K dispozici je také clipboard. Funguje podobně jako na PC.
Jednotlivé stopy mohu mezi sebou (nebo s virtuálními stopami) vyměňovat. Jednu po druhé nebo po celých skupinách.
První řádek displeje neustále ukazuje přesné místo, kde se právě v nahrávce nacházím. Aktuální pozice může být zobrazena třemi způsoby: jako absolutní čas od začátku programu, jako číslo taktu a doby a nebo jako MTC timecode.
Přehrávání mohu také zpomalit nebo zrychlit až o 6% (Vari Pitch).
Musí-li VF160 spolupracovat s dalšími záznamovými zařízeními jako je sequencer, počítač nebo jiný magnetofon, je třeba tato zařízení synchronizovat. I na tuto eventualitu je dobře připraven. Synchronizovat se umí přes svůj MIDI port v následujících formátech: jako master generuje MIDI Clock nebo MTC včetně možnosti nastavení ofsetu a jako slave je poslušným posluchačem v poslouchání MTC.
Mixážní modul
Mixážní sekce má 16 šavlí plus master. Každý kanál má k dispozici fader, vypnutí (mute), panoramu, třípásmový ekvalizér a šest sběrnic. Dvě přivádějí signál do vnitřních efektových procesorů, pomocí dvou může být signál vyveden na externí efekty, do master sběrnice jde vše a poslední stereosběrnice je určena na vnitřní míchání. Zmínil jsem se o ní v části o nahrávání.
Zaznamenám-li do dvou sousedních stop stereosignál, mohu s opy mixu párovat. Všechny parametry pak ovládám jedinou šavlí.
Na každé stopě mohu využít třípásmový ekvalizér. U výšek a středů nastavuji strmost (Q nebo horní propust), frekvenci (500 Hz až 20,2 kHz) a zisk (+/- 18 dB). U basů už jenom zisk - frekvence je napevno nastavena na 400 Hz a je to dolní propust.
Panorama je jasná, ale bohužel velmi hrubá. Od středu to mám k oběma krajům jen deset kroků, což je na hezkou procházku po stereohřišti hříšně málo.
Nastavování všech poměrů se děje v menu. Na displeji se zobrazí malinkaté “čudlíčky” a pomocí Jog/Shuttle se zadávají poměry. Ještě že alespoň na úrovně jsou tu 60milimetrové fadery. Jejich úroveň se také převádí na pouhopouhé číslo v rozmezí 0~99, stejně jako u ostatních parametrů. Na druhou stranu tato na první pohled negativní vlastnost umožňuje uložit a poté vyvolat nastavení faderů. Kompletní uložené nastavení všech parametrů mixpultu se jmenuje Scéna.
Nedělej scény …
Já právě naopak dělám scény! Každá taková scéna si pamatuje kompletní nastavení mixu i všech efektů. Pamatuje si nastavení sběrnic, panoramy, ekvalizérů i efektů. Celkem má VF160 paměť na 100 scén a ještě navíc 10 dočasných, které se po vypnutí přístroje smažou.
Díky scénám také dokážu plně automatizovat mixáž. Seřadím si scény do tak zvané mapy. Určím čas, zvolím scénu a uložím. Naskládám scény po dobu celé skladby tak, jak se má měnit nastavení mixu - tuhle se zesílí kytara na sólo, tuhle uberu zpěváka, neboť neumí text. Seznam scén a časů, kdy se má scéna aktivovat, se jmenuje Mapa. Když mapu aktivuji a spustím přehrávání, mixpult sám míchá. Já jen sedím, točím prsty, a vojákům tvrdím třesoucím se hlasem: meleme, meleme.
Výstupy
Je jich tu hned několik: master out - dva cinche, monitor out - dva jacky, sluchátka - stereojack, digitál - optika. Jako výstup dvou sběrnic pro externí efektování ještě Aux Send 1,2 - stereojack. Ten ale pravděpodobně využije málokdo, neboť VF má vnitřní efektovou sekci.
Efektový modul
Aby bylo domácí studio kompletní, je vybaveno také “zopár efektami”. V první řadě jsou tu dva multiefekty, ke kterým se signál dostane vnitřními sběrnicemi.
První efektová jednotka dává na výběr z 24 typů efektů. Jsou tu variace reverbů, poslední čtyři jsou reverby kombinované se zpožděním. Druhá jednotka nabízí stejných 28 typů jako předešlá plus dalších deset: delay, chorus, flanger, doubling a pitchshifter. U každého efektu mohu nastavit pět základních parametrů. Žádný velký komfort to není, ale efekty jsou velmi účinné. Vzhledem k jejich absolutní digitalizaci, včetně vstupu a výstupu, neobtěžují žádným šumem. Jen pozor na přebuzení vnitřní sběrnice.
Drobounkou pihou na jinak bezchybné pleti je fakt, že není možno uložit nastavení efektu samostatně. Pouze jako součást scény.
Nejen efektem se obrábí zvuk všeliký. Též jeho dynamiku nutno občas zkrotit. I na to mysleli páni inženýři v továrnách Fostex. K dispozici jsou celkem tři kompresory. Jeden stereofonní je stabilně přiřazen k master sekci. Dva další jsou libovolně k použití. No libovolně, to jsem trochu přehnal. Mohu je použít buď na dvojici stop 13&14 nebo 15&16 s tím, že se nastavují pro každou stoupu zvlášť (nejsou li v páru). Nastavuje se práh, kompresní poměr, náběh a zisk. Kompresory fungují moc dobře, jsou rychlé a neplavou. Dokážou nahrávku pěkně “nabušit”.
Na nosič a také zpět
Nyní, když už mám nahraných a smíchaných pěkných pár hitů, nepotřebuji nic jiného, než je dostat na krám. A jediný nosič, který mi v prodejně vezmou, je CD. Mé nové domácí studio má naštěstí pro tyto případy připravenu interní vypalovačku. Tedy pouze za předpokladu, že jsem si ji dokoupil. Stačí se procvakat několika menu, vyplnit několik nabídek, odsouhlasit cosi o autorských právech, a laser počne do panenského nosiče vyrývat nesmazatelnou stopu mé hudební geniality.
Vysloužilci do zálohy
Na CD a na druhý harddisk mohu zálohovat nahraný materiál i veškerá nastavení VF160. Po letech, kdy má sláva pozvolna upadá, vše natáhnu zase zpět a udělám kupříkladu remix.
Uložená data jsou kompatibilní s PC, kam je mohu bez problémů přenést a dále s nimi pracovat. Audio je uloženo ve formátu WAV a tudíž neomezeně využitelné. Když mi na interní vypalovačku do Fostexe nezbyly peníze, přenesu smíchané hity přes harddisk do počítače, ve kterém vypalovačka je. Ten v dnešní době má kdekdo.
V zajetí dojmů aneb trocha srovnání
Je mi jasné, že každé srovnání bude pokulhávat. Dá mi ovšem možnost odhalit příznivé i méně příznivé vlastnosti VF160.
VF160 kontra počítač
Srovnávat mohu bezproblémově, protože VF160 je 100% počítač. Sice oproti PC nebo MAC poněkud jednoúčelový, ale rozhodně počítač.
Jednoúčelovost sice není ta nejlepší vlast nost, ale dává VF vysokou spolehlivost. Tím, že neplní tolik funkcí (protože je neumí), je jeho programová architektura oproti PC nesrovnatelně jednodušší. Tím také stabilnější a spolehlivější. Kdybych se také pokusil srovnat cenu podobně vybaveného počítače a VF, VF by jednoznačně zvítězilo. Nezanedbatelnou předností VF160 je také jeho kompaktnost a velikost (spíš malost). Tyto dvě vlastnosti z něj dělají úžasně mobilní zařízení.
Kompaktnost však má jeden háček. Zatímco v počítači mohu inovovat převodníky, začít používat jiný editační program, dokoupit plug-iny, VF zůstane nadosmrti VF. Se všemi přednostmi i zápory.
Značný rozdíl mezi oběma platformami vidím ve zobrazení zvuku. Zatímco k počítači je připojen alespoň 15” monitor, na kterém se zobrazuje obsah všech stop pod sebou, VF má jen miniaturní displej. A to miniaturní nepřeháním. Má velikost přesně 6 x 3 centimetry. Měřil jsem to posuvným měřítkem. Mohl být klidně dvakrát větší, místa je tam dost.
VF160 kontra konkurenční HDR
V tomto srovnání mi vyšlo jako veliké plus nízká hlučnost VF160. “Lví pšouk” je proti němu jako AC/DC proti Moravance. Oceňuji také koncepci, dobrou softwarovou výbavu a kompatibilitu s PC a CDDA. Je jasné, že některé HDR jsou určeny do ryze profesionálních podmínek, takže srovnávání není úplně fér, ale několik věcí mne zamrzelo. Udělat si například představu o intenzitě vstupního signálu z jeho zobrazení na miniaturním a pomalém LCD, není vůbec snadné. Jediným vodítkem mi tak zůstala LED signalizující přebuzení vstupního zesilovače. Fantom by se mohl zapínat miniaturním přepínačem umístěným vedle vstupních konektorů. Je to jednodušší a viditelnější řešení, než prostřednictvím menu. Mrzí mne odflinknutý cable routing - nemožnost jednoduchého a okamžitého přiřazení libovolného vstupu libovolné stopě. U zařízení této třídy bych očekával symetrický výstup. Editace je komfortní, jediné co chybí je funkce Play from a Play to. Při hledání místa pro punch je k nezaplacení. Jelikož jsem přístroj docela dlouho zkoušel naostro, zjistil jsem, že některá tlačítka jsou používána opravdu často a jsou tudíž kandidáty na rychlé opotřebení. To je ovšem Achillova pata mnoha HDR.
Velmi mne také udivila strohá implementace MIDI. Používá jej výhradně jako prostředek k synchronizaci. Jiné stroje, které jsou na tom s automatickou mixáží podobně jako VF, umožňují přes MIDI kupříkladu pozvolnou změnu hlasitosti faderů.
Slovo závěrem
Kdo si chce pořídit profesionální studio typu SONO, tento článek asi nečte. Přesto si VF160 zaslouží velkou pozornost. Hlavně mezi muzikanty, kteří si chtějí podomácku natočit demáček nebo si zaznamenávat své kompoziční pokusy. Za více než přijatelnou cenu dostanou kompletně vybavené digitální studio. Studio, které vás nebude brzdit a omezovat vaše snažení. Studio, které pod paží přenesete na koncert a natočíte si live, který druhý den doma smícháte. Univerzální, všestranný, mobilní, kompaktní.
