Tak si vzpomínám na článek z vynikajícího, dnes již bohužel neexistujícího „hifistického“ časopisu AUDIO, kde autor prorokoval pozvolnou smrt formátu MiniDisc a jeho postupné nahrazení „nerotačními“ médii. No – trvalo to o pár let déle, ale je to tady!
Stacionární záznamová média, tedy paměťové karty s dostatečnou kapacitou, tak vysokou, aby umožňovala zaznamenávat zvuk v nekomprimované podobě, a zároveň hardware umožňující jejich využití, sice přicházejí poněkud s křížkem po funuse (svět už naneštěstí zachvátila pandemie zvukového moru jménem MP3), ale zaplať bůh za ně!
No, snad bych se měl raději začít věnovat konkrétnímu zařízení…
Popis
Fostex UR-2 je přístroj v provedení pro montáž do 19“ racku, zabírající na výšku pouze 1HU (44 mm), hluboký je 185 mm. Váha přístroje je 2,3 kg. Při zběžném pohledu na čelní panel se může zdát, že před sebou máme běžný CD přehrávač, leč není tomu tak. Pod jednoduše snímatelnou krytkou, která svými rozměry poněkud evokuje dojem přítomnosti „šuplíku“ na CD, se skrývá USB HOST port pro připojení externí paměti a především dvojice slotů pro SD karty standardního rozměru; použít lze karty od 128 MB až po „high capacity“ 32 GB. Systém podporuje jak FAT 16, tak FAT 32, data jsou ukládána do BWFF folderu ve formátu WAV. Mezi nosiči lze za provozu přepínat a rovněž lze kopírovat složky z jednoho média na druhé. Zaznamenávat a přehrávat lze se samplovací frekvencí od 44,1 kHz přes 48 kHz a 88,2 kHz až po 96 kHz a s bitovou hloubkou 16 nebo 24 bitů. Ale vraťme se k panelu přístroje a vezměme to popořádku – tedy odleva doprava…
Hned vedle loga SD-HC uvidíme tlačítkový síťový vypínač, utopený v ochranné „vaničce“ proti nechtěnému stisknutí (chválím!). Za ním následuje 1/4“ jacková zdířka sluchátkového výstupu, regulátor hlasitosti sluchátek a USB konektor pro připojení standardní PC klávesnice.
Další „v pořadí“ je ona krytka, o níž jsem již hovořil – kromě zmíněných paměťových médií zde lze pomocí dalšího USB portu (typu B, tedy „kostička“) místo externí paměti připojit i PC (oba porty nelze používat zároveň). Každý ze tří „storage devices“ má u sebe umístěnu vícebarevnou LED (zeleně je indikována přítomnost média, oranžově čtení dat a červeně záznam). Posledním ovládacím prvkem přítomným pod krytem je miniaturní modré tlačítko EJECT READY, jež slouží k „uspání“ média, které hodláme vyjmout. Následující ovládací prvky již opět připomínají „klasický“ MD, CD nebo DAT rekordér: indikační svítivá dioda AUTO PLAY, tlačítko SHIFT (většina následujících tlačítek má dvojí funkci; sekundární funkci po stisknutí „shiftu“ uvádím v hranatých závorkách), tlačítka PLAY MODE/[EDIT], TIME/[REPEAT], FILE SEL/[STRG SEL] (file select/storage select) a posléze tlačítko DISPLAY. Ano – k tomu se nyní dostáváme. Display o rozměrech cca kinofilmového políčka je černobílý, perfektně ostrý, velmi kontrastní, má dostatečný jas, aby byl výborně čitelný i na přímém slunci, umožňuje reverzaci zobrazení (positiv/negativ, tj. bílé symboly na černém pozadí, nebo černé symboly na bílém pozadí), ale co je to všechno platné, je prostě – jak by prohlásil Lobo, můj komiksový idol – „zgurveně mrňavej“. Uznávám, že vzhledem ke kvantu zobrazovaných informací (ve většině menu má display 7 řádek) to asi jinak vyřešit nešlo, ale stejně je to jedna z mála věcí, která mně na přístroji vadila. „Pro slepejše, jako jsem já, to prostě znamená neustále na něco zblízka brejlit.“
Dále vpravo za displayem je to už zase jen radost. V horní řádce tlačítka REC READY (s indikační LED), EXIT/[MRGN RST] (margin reset) a miniaturní otočný enkodér kombinovaný s tlačítkem MENU/ENTER. Tlačítka FILE/CURSOR pro pohyb vpřed a vzad slouží také jako CUE [PREV] a [NEXT]. Následuje vyhledávání respektive ovládání lokátoru CUE/LOCATE/ [TIME EDIT] a konečně MIC IN/[MIC SET], přináležející k vedle umístěnému XLR vstupu pro mikrofon. V blízkosti jsou umístěny ještě dvě LED – indikace zapnutí a indikace phantomového napájení. Spodní řádka je tvořena tlačítky ovládajícími virtuální „transportní funkce“: RECORD, STOP, PLAY, REW a FFWD. Vpravo od nich jsou opět opravdu miniaturní otočné regulátory INPUT LEVEL a MIC GAIN. Zdá se vám to nepřehledné? No, ono to zpočátku tak trochu nepřehledné je, ale praxí si člověk rychle zvykne.
Na zadním panelu nás potěší přítomnost analogových vstupů i výstupů jak v nesymetrické (RCA), tak symetrické podobě (XLR). Digitální vstup a výstup je realizován párem XLR ve formátu AES/EBU. Dále je k dispozici jacková zdířka pro připojení pedálu nebo fader startu. Pro profesionální praxi především ve vysílacích režiích jsou určeny konektory REMOTE PARALLEL (25pinový D-sub) a RS232C (9pinový D-sub pro ovládání z počítače). Uprostřed zadního panelu je ještě malý „blank panel“, místo něhož bude možno v budoucnosti namontovat desku s MIDI vstupem a výstupem (dosud není k dispozici). Zcela vpravo je na panelu 4pinový XLR konektor pro dodávaný externí síťový zdroj. Veškeré XLR konektory jsou kvalitní značkové NEUTRIK se zlacenými kontakty, RCA jsou běžného niklovaného provedení.
Napaječ v podobě plastové krabičky o rozměrech 115 x 52 x 37 mm a hmotnosti cca 350g má na jedné straně IEC inlet pro standardní síťový kabel s "eurem", na opačné straně je z něj pevně vyveden 1,5m dlouhý tenký kablík kruhového průřezu, na němž je feritový odrušovací prvek a který končí 4pinovým kabelovým XLR konektorem. Zpočátku jsem nechápal, proč výrobce nepoužil interní zdroj, avšak v manuálu jsem se dočetl, že např. pro natáčení v exteriérech lze místo napaječe použít baterii... Dobrá. Přesto si dovolím mít ke zdroji (Made in China) několik zásadnějších výhrad:
- Vzhledem k ceně a provedení celého přístroje zde opravdu nemusel být použit konektor podezřelého původu a pochybné kvality, který je mizerně provedenou "no-name" kopií Neutriků.
- Za profesionální řešení, adekvátní ceně zařízení, bych považoval spíše napaječ zasunovatelný do slotu na přístroji, který by bylo možno nahradit „battery packem“. Přinejmenším měl výrobce myslet alespoň na to, jak zdroj upevnit - napaječ by měl mít například montážní patky pro přišroubování, nebo by k němu měla být dodávána nějaká plastová vanička s úchyty, to bychom si snad za ty peníze ještě zasloužili. Žádný rozumný člověk přece nenechá někde vzadu v racku volně poletovat na kabelech čtvrtkilové závaží. Takhle si ovšem musíte nějaký způsob improvizované montáže vymyslet sami (já jsem použil ovinutí 1 cm silnou plastazotovou pěnou a vyvázání elektrikářskými stahovacími páskami).
- Jakožto člověk skeptický jsem náchylný k podezření, že spínaný zdroj je externího provedení i z důvodů, jimiž se výrobce nechlubí. Tím mám na mysli kupříkladu nedokonalé odrušení - ve sluchátkovém výstupu je docela nepříjemně slyšitelné cosi, co odhaduji právě na relikty pronikající z napájení. Omlouvám se, že jsem tady té banální plastové krabičce věnoval tolik místa, ale zdroj mi vážně "pil krev".
Funkce
Protože jsem neměl k dispozici SD kartu, pro první pokus o nahrávku jsem použil 2 GB USB pamět Pretec, kterou jsem předem zformátoval v notebooku. Poté, co se mi podařilo bez problémů nahrát po digitálním vstupu dva tracky z CD, následovalo velké těšení i malé zklamání: Těšil jsem se, že konečně budu moci nahrávat koncerty Cocotte Minute bez toho, abych lovil z kufru notebook, zdroj k němu, zvukovou kartu, adaptér ke kartě, USB kabel... Zklamání pramenilo z faktu, že nové zařízení je samo o sobě „hloupější“ než MiniDisc – navzdory dvěma tlačítkům popsaným „EDIT“ například nedokáže „rozstřihnout“ jeden již nahraný file na dva. Na druhé straně – pokud chce člověk vytvořit z „live“ nahrávky poslouchatelný materiál, stejně se většinou nevyhne nutnosti „přesypat“ ji například do SoundForge, vystříhat nesmyslné pauzy a alespoň pomocí funkce „normalize“ dorovnat vybuzení „do nuly“..Takže to vlastně nevadí, ale bez PC se neobejdeme. Použití USB paměti je ale zjevně míněno jako nouzové – protože z konektoru trčí klíčenka, je třeba ponechat sejmutou krytku, což není dvojnásob šťastné – jednak myslím, že je velmi snadné krytku ztratit, jednak klíčenka překáží a je dost zranitelná.
Další malé zklamání nastalo, když se mi přístroj při nahrávání na USB klíčenku několikrát seknul – prostě zůstala svítit červená LEDka, po stisknutí „eject ready“ přístroj vypsal hlášku „PLEASE WAIT“ a... nic. Nezbylo než jej „na hulváta“ vypnout a zapnout, aby se posléze ukázalo, že z hodinového záznamu zbylo 10 minut nebo že zmizel celý. Problém se opakoval i po přeformátování klíčenky, nicméně věřím, že vada byla spíš na její straně než na straně rekordéru. Při přehrávání žádný problém nikdy nenastal. Protože jsem chtěl přístroj používat především pro live nahrávky na koncertech, zakoupil jsem 8GB MicroSD kartu Kingston s adaptéry na miniSD, standardní SD a s čtečkou v provedení USB klíčenky. Používal jsem adaptér na „velkou“ SD a při nahrávání se již neobjevil žádný zádrhel.
Poslední drobné negativum, o kterém bych se mohl zmínit, je poměrně špatný odstup od rušivých napětí u sluchátkového výstupu. I při středním zesílení je slyšitelný slabý brum, respektive typický „digitální cvrkot“, pravděpodobně z nedokonale odrušeného spínaného zdroje. Naštěstí se tento „cvrček“ neopakuje na analogových výstupech ani na AES/EBU rozhraní (vyzkoušeno při kopírování nahrávky na DAT kazetu). Sluchátkový výstup je sice u tohoto zařízení jen „pracovním“ doplňkem, ale u přístroje za více než třicet tisíc má už dle mého názoru zákazník právo očekávat perfektní kvalitu po všech stránkách.
Co se mi naopak líbilo, byly například „transportní funkce“ – při vícenásobném stisku REW nebo FFWD lze „nakrokovat“ rychlost převíjení (max. 8x) s příposlechem a pro vyhledání nějakého místa v jednom dlouhém "fajlu" je to výborná pomůcka!
Další věcí, kterou musím ocenit, je přítomnost mikrofonního vstupu (dokonce s phantomovým napájením) – pro řadu uživatelů z „komerční“ sféry (obchodní domy, sportovní areály, letiště, muzea, kina) je jistě neocenitelné, že si mohou sami na vlastním zařízení namluvit (nebo nechat namluvit…) nejrůznější často používaná hlášení a potom je spolu s různými znělkami z téhož zařízení odbavovat takřka jen stisknutím tlačítka. Příslušný file lze samozřejmě libovolně pojmenovat, název ovšem vždy musí obsahovat příponu „.wav“; pokud zvolíme mezi názvem a příponou dostečný počet mezer, můžeme ji odsunout až do oblasti mimo zobrazení displaye, takže neobtěžuje.
Přístroj mnohokrát posloužil jako rekordér i jako přehrávač. Po čase nám "umřel" kapelní MiniDisc, a tak jsme základy skladeb Cocotte Minute z posledního alba nahráli na SD-HC kartu a bubeník Pavloas je při koncertech odbavoval z UR-2. Pavloas oceňoval přehrávání v modu "single track", dále možnost zvětšit na displayi název tracku (tedy pardon, zde file) a v neposlední řadě fakt, že záznam na SD kartě "nepřeskočí a nepřeskočí“… Postrádal trochu funkci „auto cue/auto ready“, tedy automatické zastavení přehrávání nikoli na konci tracku, ale na začátku následujícího. Rovněž trochu pohaněl až příliš drobné ovládací prvky.
Závěr
Fostex UR-2 je dobře vybavené, skladné a při troše cviku příjemně ovladatelné zařízení. Ocenit je třeba koncepci, vybavení vstupy a výstupy v profesionálním XLR provedení, přehledně vyřešené transportní a vyhledávací funkce. Kritiku si vysloužil příliš malý display a především externí napájecí zdroj. Docela rád bych toto zařízení vlastnil, kdyby ovšem prodejní cena byla zhruba poloviční – a k tomu směřuje i moje poslední (a asi nejzávažnější) výtka. Ve srovnání například s profesionálním CD nebo MD rekordérem, který je – především mechanicky – nesrovnatelně složitější, mi tento přístroj přijde prostě trochu moc drahý. Ale tak je to se všemi novinkami – vzpomeňte si, kolik stály při svém uvedení na trh první hardwarové 8stopé HD rekordéry, námatkou FOSTEX D-80 nebo Akai DR-8! Já osobně si počkám, až budou obdobná zařízení běžnější a jejich cena poklesne. Pokud ovšem po podobném přístroji toužíte nebo jej zkrátka potřebujete pro svou práci, věřím, že vás FOSTEX UR-2 nezklame. Navíc – vzhledem k tomu, že uvnitř nejsou prakticky žádné pohyblivé části, můžeme očekávat dlouhou životnost a bezporuchový provoz, s nímž bohužel u sebelepšího CD, MD nebo DAT rekordéru z principu nelze počítat.
