Externí zvuková karta s možností zabudování do racku nabízí stejný standard kvality jako populární produkty této firmy – série 3G (Layla, Gina), ovšem s výraznou inovací – FireWire rozhraním.
Tato zvuková karta disponuje 12 symetrickými linkovými vstupy a 12 výstupy, dvěma FireWire porty, MIDI IN/OUT a synchronizací WordClock. Podporuje full-duplexní záznam i přehrávání pro všech 12 kanálů až do 24 bitů a 192 kHz s dynamickým rozsahem 113 dB. Mezi ovladači nechybí ASIO 2.0, GSIF 2.0 a CoreAudio & CoreMIDI. Pokud jste tedy ve svém studiu vybaveni, a jediné co vám zbývá je záznam dat do počítače, můžete o Echo AudioFire 12 uvažovat právě vy. V jednom systému lze používat i dvě AudioFire 12, či menší sestřičky AudioFire 8, popřípadě jejich kombinaci.
Pohled zvenku
Přední panel vypadá velice prostě. Vlevo je tlačítko pro zapnutí/vypnutí karty. Toto tlačítko však u testovaného kusu nebylo mechanicky vyvedeno zrovna dobře. Při zapnutí (stisknutí) se chová správně, ale při vypnutí tlačítko dře o pevnou hliníkovou konstrukci, zůstává viset, a je třeba mu pomoci prstem. Vedle tlačítka je oranžová kontrolka indikující aktivitu zvukové karty. Druhou částí předního panelu je sada LED kontrolek, které zobrazují vstupní a výstupní úroveň jednotlivých kanálů, zvolenou vzorkovací frekvenci a synchronizaci. Ani tato část však nebyla u testovaného kusu mechanicky zpracována zrovna nejlépe. Černá umělá hmota překrývající LED diody je trošku větší, než otvor, kam se má nasunout. A tak je nepatrně vyboulená. Navíc lepidlo, které mělo tuto umělou hmotu ke konstrukci přichytit, nebylo nejspíše správně naneseno, a tak na mne tento černý plast hned po vyndání karty z krabice vypadl. Alespoň se můžeme podívat pod něj (viz foto).
Zadní panel působí o poznání bohatším dojmem. Je tu 24 TSR 1/4" jack konektorů (12 vstupů a 12 výstupů). Konektory jsou relativně stejně velké a z žádného mi kabel nevypadl. Což je dáno i tím, že sevření konektorů je poměrně silné, takže při vy/zasunování konektoru je potřeba vyvinout trošku větší sílu. A rozhodně se připravte na cvakání kovu. Dále jsou zde dva MIDI pětikolíky (IN/OUT), dva BNC konektory pro WordClock (IN/OUT), dvě zdířky pro FireWire a zdířka pro napájení.
Součástí balení je FireWire kabel na dnešní dobu neuvěřitelných 5 metrů dlouhý, napájecí kabel opět nezvykle dlouhý (2,5 m), šrouby pro uchycení zvukové karty do rackové bedny a CD s ovladači pro Windows XP, Mac OS X, manuálem a HDR softwarem Tracktion.
Pohled zevnitř
Pokud pominete nestandardní rozhraní instalace, a spokojíte se s otrockým klikáním na tlačítko „Next" (ono vám moc jiného nezbývá), pak proběhne instalace rychle a v pořádku. Dokonce přesně uvidíte, co je na počítač instalováno. Při prvním zapojení a spuštění karty dojde k poněkud delšímu, ale v závěru bezchybnému rozpoznávání hardwaru.
Jak jinak, jistě vás jako uživatele budou zajímat možnosti nastavení. Doporučuji nehledat nic ve standardním nastavení Windows. Po volbě AudioFire v Ovládacích panelech jako primárního zvukového zařízení, není možné dostat se tudy ani na základní nastavení zvukové karty. Nic nenastavujte ani v sekvenceru (ASIO panel po vyvolání ze sekvenceru nevyskočí žádný). Vše se řeší přes vlastní program Audiofile 12 FireWire Console. Ten je podle mého mínění (ale i několika kolegů) navržen sice přehledně a logicky, ale ve zbytečně tmavých barvách, které při horších světelných podstatně snižují jeho čitelnost na monitoru.
Zobrazeno je vždy všech 12 vstupů a mezi výstupy se přepíná po dvojicích (1-2; 3-4; atd.) v horní části Console. Dva vstupy vedle sebe lze pomocí tlačítka GANG spřáhnout do skupiny a vytvořit tak stereo jednotku. MUTE pak funguje pro obě stopy společně, ale SOLO i nadále pro každou stopu zvlášť. Je možné nastavit různý poměr vstupní úrovně těchto dvou spřažených vstupů. Poměr se po opětovném spojení zachovává i při změně úrovně jednoho z nich. Žádná implicitní hodnota (nastavená po dvojím kliknutí myši) u úrovně vstupů ani výstupů neexistuje. Stereo pozice se implicitně nastavuje do středu. Jednotlivé vstupy a výstupy je možné pojmenovávat. Z názvu se zobrazí 8 prostředních (proč ne počátečních?) písmen. Stejně tak je možné nastavit vstupní či výstupní úroveň (nebo stereo pozici) zadáním konkrétního čísla z klávesnice počítače. V nastavení je možné volit mezi dvěma citlivostmi vstupů i výstupů, nastavovat velikost bufferu od 32 do 2048 samplů, input clock a clock rate od 44 kHz do 192 kHz. Nastavení celé Console je možné ukládat a načítat.
Po správném nastavení, které pro svou jednoduchost netrvá nijak dlouho, šlape karta jako hodinky. Latence ASIO 2.0 ovladačů je opravdu přijatelně nízká. Při nastavení 192 kHz vzorkovací frekvence a velikosti bufferu 256 samplů jsem se dostal na 1,3 milisekund. I GSIF podpora byla cítit velmi příjemně. Řízení vstupů na výstupy je intuitivní a velmi rychlé.
Dodávaný audio-midi sekvencer Tracktion od firmy Mackie rozhodně není žádnou neočekávanou senzací. Jedná se o relativně přehledný, avšak netradičně řešený software, který se snaží veškeré zobrazení dostat do jednoho okna. A tak zejména při nižším rozlišení nezbývá pro hlavní potřebné zobrazovací informace dostatek místa. Na druhou stranu, méně zkušení uživatelé si nemusejí moc lámat hlavu s nastavováním, protože toho je tu opravdu po málu. Podporuje VST a ReWire.
Pohled ušima
Příjemně překvapen jsem byl v okamžiku, kdy jsem si AudioFire poslechl. Neduhy levných zvukových karet (o této kategorii mě AudioFire některými svými vlastnostmi neustále přesvědčoval) byly pryč. Signál je čistý a relativně vyvážený, karta nešumí a díky svému pevnému hliníkovému pouzdru je velmi odolná proti vnějšímu rušení. V případech, kdy z jiných externích karet je již slyšet sršení z externího zdroje ruchového signálu, AudioFire drží stále čistý signál. Díky nízké latenci, kterou karta disponuje, je velmi dobře možné ji použít i pro softwarové syntezátory.
Doporučil bych však nepřepínat clock rate za chodu a nebo se zapnutými výstupy. Lupanec, který tuto akci doprovází, je opravdu nepříjemný (viz obrázek).
Závěr
AudioFire 12 je externí zvuková karta s poměrně dobrými zvukovými vlastnostmi, dostatkem vstupů i výstupů a rychlým „propustným" rozhraním. Ovládá se velmi jednoduše, což ovšem občas narazí na to, že některé věci prostě nastavit nejdou a nebo ne tak, jak jsme zvyklí již řadu let od jiných výrobků. Doufejme, že pověst jí nebude kazit mechanické provedení (u testovaného kusu doslova odfláknuté) a zbytečně tmavý a ponurý softwarový panel pro řízení.
