Úplné počátky firmy Dynacord se datují do roku 1945, kdy její otec-zakladatel – pan inženýr Werner Pinternagel – začal opravovat radiopřijímače a zároveň i navrhovat a vyrábět zesilovače, původně pod značkou „Dynaphon“. Od roku 1948 již používal název Dynacord a firma rapidně rostla, aby v roce 1954 dosavadní manufaktura ustoupila průmyslové výrobě. Roku 1958 již měla společnost 80 zaměstnanců a výroba se přesunula do nynějšího sídelního města – Staubingu. V roce 1986 otevírala firma nové výrobní prostory pro 500 pracovníků a vyvážela již do celého světa. V současné době je levnější část sortimentu vyráběna v Číně, ovšem nikoli jako nějaký OEM produkt, nýbrž ve vlastním výrobním závodě v Zhuhai a pod přísnou direktivou směrnice ISO9001. Od září 2006 je Dynacord součástí koncernu BOSCH.
Potomkem, vzešlým z této přes půl století dlouhé historie, je také testovaný kus A 112A – aktivní dvoupásmová reproduktorová soustava, osazená 12“ wooferem a 1“ driverem s 1,5“ titanovou membránou. Vyzařovací úhel horny je 90° x 50° . Vestavěné zesilovače pracují ve třídě D, jejich celkový výkon je udáván hodnotou 420W a implantovaný DSP s 56bitovým processingem používá filtry Finite Impulse Response. Snad by ještě stálo za zmínku, že série A-Line od Dynacordu je k mání také jako X-line sesterské firmy Electro-Voice, konkrétně tento box odpovídá modelu ELX112P.
Popis reproboxu
Ozvučnici o rozměrech 607 x 362 x 340 mm a hmotnosti 16,8 kg vyrobil Dynacord z 15mm mnohavrstvého multiplexu. Po levé boční stěně má zkosení, takže box lze používat i v úloze pódiového monitoru (čelní stěna boxu v tomto případě svírá s podlahou úhel 55°, směřuje tedy správně k muzikantovým uším, nikoli do jeho kolen – na rozdíl např. od boxů JBL nové série PRX 600). Skříň je lakována černým strukturovaným lakem, reproduktory jsou pak chráněny klenutým „grillem“ z perforovaného ocelového plechu, který je povrchově upraven matně černým práškovým lakem. Tato krycí mřížka je podložena průzvučnou pěnou a ve spodní části nese charakteristické „déčko na pozadí glóbu“ loga Dynacord.
V pravé bočnici je deseti vruty upevněno zafrézované klasické plastové transportní madlo, na příčce se skvící nápisem DYNACORD. Ve dně ozvučnice objevíme přírubu na reproduktorový stativ, s možnostmi riggingu (flytrack lišty, matice pro závěsná oka apod.) se tentokrát nepočítá. S pochvalou kvituji plastové nožky, chránící spodní stěnu boxu proti odření.
V zadním panelu je zapuštěna miska, nesoucí ovládací prvky a přípojná místa. Výbava je poměrně bohatá a poskytuje uživateli značnou flexibilitu. K dispozici máme hned dvojici vstupů: jednak linkový vstup (symetrický COMBO – tedy kombinovaný XLR a jack konektor a dvojice cinch konektorů, umožňující sloučení obou kanálů „do mona“) s vlastní regulací úrovně, jednak (opět symetrický COMBO) vstup s přepínáním citlivosti mikrofon/linka (pomocí miniaturního žlutého isostatu) rovněž s vlastní regulací úrovně. Reprobox tedy může suplovat jednoduchý dvouvstupý mixer. Dále je zde XLR výstup LINK s přepínačem SELECT: LINE 1/MIX (což snad nevyžaduje dalšího komentáře) a konečně sekce MASTER, obsahující dvojici přepínačů MAIN/MONITOR, který upravuje kmitočtový průběh boxu při ovlivnění blízkou plochou podlahy, FULL RANGE/LO CUT, kterým můžeme omezit spodní mezní kmitočet boxu na 100 Hz (pro použití se subwooferem nebo jako fill) a regulátor celkové hlasitosti VOLUME s indikační LEDkou LIMIT.
Ve spodní části misky se potom nachází typový štítek, varovné hlášky u elektrických zařízení obvyklé, IEC „inlet“ pro síťový napájecí kabel („eurošňůru“) a kolébkový sítový vypínač.
Útroby A 112A
Samozřejmě jsem si nemohl odpustit poněkud sadistickou praktiku vivisekce – tedy rozpitvání živého organismu za účelem zkoumání útrob. (K tomuto tématu si dovoluji nadhodit cimrmanovskou otázku, zda se snad o vivisekci nejedná pouze tehdy, je-li demontáži podroben právě hrající reprobox. A v případě odpojené aktivní bedny se tedy může jednat o pouhou pitvu…) Prvnímu řezu skalpelem zde odpovídalo sejmutí ochranného „grillu“. Tady bych si dovolil první lehkou kritiku: krycí mřížka je na každé straně uchycena jen trojicí vrutů – kdyby jich bylo o dva a dva více, cítil bych se lépe a bezpečněji a „grill“ by jistě také neměl tendenci se sice nepatrně, ale přece jen „boulit“ v prostoru mezi vruty.
Jak je vidět z přiložených fotografií, v okolí 12“ wooferu jsou do čelní stěny ozvučnice vsazeny hned tři basreflexové nátrubky, všechny o shodném průměru (55 mm) i hloubce (95 mm). Ozvučnice je ve spodní části přitlumena přitakrovanými pláty 15mm silného filcu. Provedení ozvučnice je velmi solidní, i když ne dokonale precizní – například jsem uvnitř na několika místech zaregistroval vyteklé lepidlo, což samozřejmě na funkci rostlináře nemá naprosto žádný vliv, nicméně musím konstatovat, že ozvučnice některých recenzovaných aktivních boxů, které jsem měl rovněž rozebrané, byly zpracovány ještě čistěji.
Woofer je uchycen nikoli vruty, nýbrž pomocí osmi šroubů do truhlářských „zesekávacích“ matic (chválím!!!), má lisovaný plechový koš (což je v této cenové kategorii normální, nicméně trochu jsem se těšil, že třeba budu moci zaplesat při pohledu na koš litý z lehké slitiny), kmitací cívka je ventilována otvorem v pólovém nástavci magnetu. Přívody k 12“ reproduktoru jsou realizovány jednotlivými vodiči, vzorně zkroucenými, a připojeny pomocí nástrčných konektorů Faston. Záměna polarity nehrozí, neboť + pól je realizován větším a – pól menším typem Fastonu. Rovněž nehrozí špatný kontakt nebo „vyklepání“ konektoru – Fastony opravdu „fest“ drží, musel jsem je z měniče doslova „servat“ za pomocí kleští na Victorinoxu…
Rozměrná horna HF měniče je vylisována z houževnatého plastu a je rovněž uchycena šrouby, nikoli vruty, dokonce celkem 12 kusy. Driver má 1“ vyústění chráněné kovovou síťkou proti pronikání nečistot. Firma v materiálech uvádí doslova: „1.5-inch Titanium Diaphragm Compression Driver“, pokud tedy dáváme jen trochu pozor, co čteme, pochopíme, že se jedná o měnič s jedenapůlpalcovou MEMBRÁNOU a vyústění musí logicky být menší, jinak by se nejednalo o kompresní driver. Osobně bych za korektnější považoval uvést na prvním místě průměr hrdla (throat diameter), což je u HF driverů onen nejzákladnější údaj… Že se tak čím dál častěji neděje, za to vděčíme marketingovému oddělení „zlotřilé“ firmy JBL, která s tím začala, a tento nešvar se bohužel dále šíří jako mor.
Leč zpět k tlakovému vysokotónovému reproduktoru ukrytému v ledví A 112A... Podotýkám, že pro box této cenové kategorie, daného účelu a výkonu, v kombinaci s již popsaným 250W wooferem, je tento „jednopalec“ naprosto adekvátní a vyhovující (a že, bohužel, v celé řadě soustav stejně drahých, jako je tato, můžeme nalézt měniče podstatně horší kvality). Driver je uchycen k zvukovodu čtyřmi šrouby (jak je snad patrné na příslušné fotografii, hlavy těchto šroubů jsou skryty pod šikovnými plastovými „zátkami“ v klenbě horny). Přívod je opět proveden pomocí dostatečně dimenzovaných jednotlivých vodičů, zkroucených dohromady a zakončených Fastony. Není žádným překvapením, že jak horna (dle loga na přírubě), tak oba měniče pocházejí z produkce Electro-Voice, konkrétně se jedná o 8ohmové modely EVS-12K (LF) a DH-1K (HF driver).
Elektronika je zcela oddělena od vnitřního objemu ozvučnice, dokonce i otvor, kterým procházejí kablíky k reproduktorům, je vzorně zalit tavnou pistolí (chválím!!!). Po demontáži deseti imbusových vrutů se zapuštěnou hlavou můžeme vyjmout misku, k níž je elektronika upevněna. Znalý čtenář si zajisté učiní vlastní názor z fotografií, pro méně informované dodávám, že výkonové moduly pracující ve třídě D, stejně jako spínaný zdroj, jsou produktem holandské společnosti Hypex Electronics BV (viz www.hypex.nl), která se specializuje na tento sortiment, dodává výkonové zesilovače do aktivních boxů řady renomovaných výrobců (např. i do některých soustav slavného britského výrobce Bowers&Wilkins!) a vcelku si nijak nezadá s asi světově „nejprovařenějším“ dodavatelem těchto komponent, dánskou firmou Bang&Olufsen… Deska processingu je naproti tomu vlastním produktem Dynacord a EV, zajišťuje kromě linearizace frekvenčního a fázového průběhu soustavy také aktivní dělení (dva výkonové moduly v můstkovém zapojení budí woofer, třetím je „krmen“ HF driver, dělicí kmitočet je 1,7 kHz) a ochranu měničů.
Poslední poznatek, který jsme s kolegou Rathouským učinili při rozebírání a fotografování tohoto reproboxu, bylo potvrzení faktu, že použitý strukturovaný lak je skutečně velmi odolný a až extrémně tvrdý, neboť jsme při posouvání ozvučnice po podlaze nadělali černé šrámy na světlých parketách…
Funkce
Po funkční stránce nenacházím nic, co bych mohl boxu vytýkat – všechno pracuje tak, jak by uživatel očekával a jak je v manuálu popsáno. Barevným vyvážením zvuku jsou soustavy spíše světlejší, ale nikoli zase tolik prezentní, jako třeba RCF TT. Zvuk je čitelný a nepostrádá tolik potřebnou dynamiku. V porovnání s podstatně dražšími produkty začneme, zvláště pokud soustavám „naložíme“, postrádat nikoli zvukovou kvalitu, jako spíše citlivost a výkon – je třeba si ale uvědomit, že se jedná o „pouhou“ kombinaci 12“ + 1“ nižší cenové kategorie (vždyť pasivní verze této soustavy, s identickým osazením, se pohybuje pod 10 000 Kč!). I extra výbava na zadním panelu v podobě malého mixážního pultíku dává najevo, že výrobce tímto produktem cílil do jiných vod, než je oblast koncertního touringu… Nicméně i velké „rentálky“ začasté potřebují skladné, lehké, dobře vypadající a slušně hrající bedny pro profesionální nasazení na konferencích, večírcích, pro nejrůznější „fill“ aplikace a podobně – a právě zde vidím místo, kde A-Line od Dynacordu více než vyhoví. Rozhodně bych těmto boxům dal přednost před čímkoli vylisovaným z plastu…
V praxi
Reprobox jsem potrápil ve všech myslitelných situacích: na pekelném vánočním nářezu skupiny Hentai Corporation sloužila dvojice soustav na postu pódiového odposlechu pro „pana klávesistu“ Františka Kouckého. Při vystoupení Dani Robinsona a Stonefree Experience (což je zatraceně dobrý Hendrixovský revival) se pro změnu jeden box činil coby frontfill. Vůbec nejvíc pak dostaly reproduktory „zahulit“ v roli hlavního PA na koncertě Devil’s Autumn! (Pro ty, kteří nevědí, oč jde: brilantní kytarista a skladatel, mozek ikonických Kurtizán z 25. Avenue – Tomáš Vartecký, ve spojení s rytmikou za normálních okolností pohánějící neméně kultovní kapelu Wohnout – tedy „Fenkem“ Steinerem za bicí soupravou a Jiřím Zemánkem drtícím hmatník baskytary. Tuto hvězdnou trojici doplňte o druhého kytaristu, skrývajícího se pod uměleckým pseudonymem „Jeff Black“ a jistě nikdo z vás už nepochybuje o tom, že to nebude vyměklé a potichu…) Aktivní Dynacordy zde byly umístěny na distančních tyčích na cenově i výkonově zcela nesouměřitelných „dvouosmnáctkových“ subwooferech
nejmenované francouzské firmy, krmených dvěma kanály zesilovače NXAMP (čímž jsem většině profesionálů „z oboru“ vyžvanil vše). Svého úkolu se A 112A i tentokrát zhostily se ctí, i když – nevím jak posluchači, ale alespoň já za mixážním pultem jsem místy cítil, že rezerva tu už žádná není. Zhruba týden předtím jsem v klubu Sambuko v německém Kadelburgu absolvoval „rozměrově“ podobnou akci s českým Metallica Revivalem z Berouna. Zde jsem hrál na sestavu konkurenčního výrobce, která sice byla zhruba stejného formátu, nicméně se jednalo o komponenty zhruba třikrát dražší. Věřím, že kdybych měl k dispozici boxy Dynacord vyšší řady než je A-Line, zahrál bych si stejně dobře – řekněme si upřímně, že to, co jsem po A 112A chtěl, už bylo poněkud neadekvátní jejich koncepci, výkonu a určení…
Závěr
Vědom si svého údělu „zlého muže“, jako obvykle jsem pátral především po něčem, co bych mohl podrobit zdrcující kritice. Tentokrát to budou ovšem skutečně spíše maličkosti. Co se týká mechanického provedení, přední „grill“ by mohl být upevněn bytelněji a trochu jsem postrádal nožičky i na oné ploše soustavy, kterou spočívá na podlaze v „monitorovém módu“. Docela by se mi také líbilo, kdyby byl přepínač MIC/LINE na zadním panelu zapuštěný, zde se obávám, že náhodný, nechtěný stisk může mít nepříjemné následky nejen pro uši „okolostojících“. Osazení měniči, výkon vestavěných zesilovačů i zvuková kvalita soustavy naprosto odpovídají ceně, za kterou jsou boxy nabízeny. Dle mého názoru tyto reproduktory spadají do horní třetiny spektra toho, co se v dané oblasti na trhu vyskytuje. Netvrdím, že testované soustavy dalece přesahují svoji kategorii, to zase ne – ale nadprůměrné hodnocení, tedy „velmi dobře až výborně“ si tyto boxy zaslouží.
