Menu
BACON’n EGGS (slanina s vejci) a FRENCH TOAST (francouzská topinka/toast) – pod těmito poněkud tajemnými/žertovnými názvy se skrývají dva poslední zástupci v minulosti v našem periodiku již testované řady efektových krabiček od americké firmy Danelectro. Jde o tzv. mini sérii, která by měla obohatit váš efektový řetězec nejen z hlediska zvukového, ale také vzhledového. Tak to alespoň proklamuje výrobce. Můj úkol je „klasický"; osvětlit či přiblížit „oč jde" a zda-li to stojí za „to". I když pochopitelně s vědomím, že jde vždy o názor velmi subjektivního charakteru. Začněme „slaninou s vejci"...
Dobrou chuť...
Vyndáte-li efekt z krabičky, tak první věcí, která vás určitě (krom samotného vzhledu) zaujme, je naprostá absence jakýchkoliv ovládacích korekcí. Při klasickém pohledu shora vidíme pouze stříbrný přepínač, dále jakýsi stříbrný kruh s malými dírami a malou led indikaci. Zpředu efektu pak vidíme „pouze" zdířky input, output a DC9V (adaptér). Spodní část krabičky je polepená protiskluzovou gumou s výřezem pro šroub, jehož pomocí se můžeme dostat dovnitř a případně vyměnit baterku. Co to tedy je? V podstatě je tento pedál jakýmsi ultra-mini kombem, které má v sobě skutečně zabudovaný nejen distortion, ale i reproduktor (samozřejmě taktéž ultra-mini). Jak to funguje? Jednoduše; vstrčíte do inputu jeden konec kabelu (druhý do kytary) a hrajete. Dle potřeby přepínačem volíte buď čistý nebo zkreslený kanál. Zvuk? Trefně to vyjádřila má žákyně na kytaru – to je ale pukavec... Tj. díky velikosti reproduktoru je hlavně zkreslený zvuk značně předimenzován a má charakter starého, přenosného tranzistorového rádia, které máte nastavené na maximum. Samozřejmě se i u takového „efektíku" dají dělat malá kouzla: stačí Bacon použít jako klasický distortion a hle... je tu „normální" sound se kterým se dá slušně hrát. Zní to jako staré rock’n’rolové nahrávky s Chuckem Berrym, který svůj legendární zvuk „vytvořil" prokopnutím reproduktoru u svého komba. Pravda; vzhledem k absenci korekcí, nemůžete výsledný zvuk moc korigovat (max. na kombu), ale umím si představit hráče, kteří by takový zvuk využili u některých písní... Čistý zvuk je oproti zkreslenému hlasitostně velmi výrazně utlumen (čti – není slyšet) s čímž ovšem skutečně nic nenaděláte neboť nemáte korekce. Samotný efekt se spíše hodí na piknik se slečnou: stačí vzít elektroakustiku a ve „vášnivých" chvílích zahrát pár taktů od Sabbatů (např. Heaven and Hell)... :-))
Trochu jiná situace nastane v případě druhého efektu jenž má název French Toast. Zde už jsou úsměvné pouze miniaturní rozměry. Přední část je totožná z Baconem – zdířky Input, Output a DC 9 V; stejně je řešena i spodní část (dtto jako u Bacon). Při pohledu shora však už nějaké rozdíly najdeme. Na vrcholu tu jsou tři ovládací korekce a malý přepínač. Zleva doprava:
LEVEL, DIST, přepínač OCTAVE a EQ. O co tedy jde? Jde o fuzz pedal s přídavným oktávovým efektem. Možná si říkáte, stejně jako jsem si říkal i já, že to je „normálka" – prostě fuzz... Ovšem když vám řeknu Jimi Hendrix či Keith Richards a FOXX TONE MACHINE, co vy na to? Je to skutečně tak, French Toast koncepčně vychází z legendárního fuzzu, který můžete slyšet na pokladech rockové hudby jako Purple Haze (Hendrix) či Satisfaction (Rolling Stones)! A to už stojí za přečtení, nemyslíte...?
Originální Foxx měl tyto korekce: Volume, Sustain, Octave/Sustain a Mellow/Bright; pokud se trochu vrátíte v článku nazpět, zjistíte podobnosti ne náhodné. Nás však především bude zajímat, jak to hraje a co to umí. Dopředu „hlásím", hraje to až neuvěřitelně, zvlášť když uvážíme cenu French Toast.
Pojďme si nastínit zvukové možnosti pomocí ovládacích korekcí. LEVEL – standardní korekce; DIST – nastavení míry zkreslení/fuzzu; OCTAVE – tímto přepínačem můžeme přidat jednu oktávu nad originálním signálem; EQ – to je tónová clona. Nevím, jak dalece znáte fuzz, ale já se doslova vyřádil s OCTAVE a s DIST. V nastavení na 3 hod. máme vesmírný sound jak vyšitý z Vesmírné Odyssey – hodně zajímavě zní hraní oktávových akordů. Ještě lépe zní, když dáte DIST naplno; hrajte rychle a několikrát za sebou glissanda končící „běhajícím" vibrátem a docílíte legendárního zvuku permanentně naštvaného řvoucího mimina nebo hrajte v tom samém nastavení velmi rychlé sextoly na vysokém e a máte křičící kočku, kterou řežete za živa na kousíčky... (nic proti miminům či kočkám; já mám děti a zvířátka rád). Díky EQ/tónové cloně se dá velmi pohodlně docílit zpětné vazby i totálního „zahuhlání" vašeho zvuku. Celkově jdou všechny korekce jak mají a umím si „topinku" představit i ve své „efektovce". Pro znalce tu mám i nastavení výše zmíněných skladeb Purple Haze (na tuto skladbu Hendrix občas používal Dallas Arbiter Fuzz Face) a Satisfaction: P.H. tzv. acid rock – Level 12 h, Octave on, Dist 12 h a EQ 2 h; Satisfaction – Octave off, Dist a Level naplno, EQ na 2 h.
Co říci závěrem? I když možná tyto „efektíčky" vypadají dětsky, chovají se velmi dospěle a já vám je s klidným svědomím mohu doporučit.
