Konečně zase jednou pořádná kytara, žádný prkno s jedním snímačem jako Les Paul u krku na blues, uprostřed jako Stratocaster na funky a u kobylky metaliště ala Warlock. „Hrajte, co vás zrovna napadne, s naší dokonalou univerzální superkytarou nemůžete sáhnout vedle!" Ne - díky. Zůstanu u klasiky. A tou tenhle Crafter rozhodně je. Nic nového, nic zvláštního. Uklidňující. Pustím si Joe Passe a jdu na ni.
Crafter FEG 750/VLS působí na první pohled solidním dojmem. Úroveň zpracování je naprosto v pořádku, pokud jste si už zvykli na standardní korejskou kvalitu, nad kterou každý český kytarář a snad i truhlář lomí rukama. Takže lehce odfláklé detaily, u kterých se předpokládá, že stejně nejsou vidět. Ale co, správný jazzman detaily neřeší, a správný bluesman nevidí vůbec. Koneckonců, zkoušel jsem kytary pětinásobně drahé a tyto nedotaženosti na nich byly taky, a často i podstatnější.
Už mi za život proběhlo rukama několik lubovek a musím se přiznat, že mám pro ně slabost. Docela jsem se tedy těšil, až si na tuto zahraju. Proto mě velmi překvapilo, že na první pokus se mi na ni hrálo opravdu špatně. Mám dost velké ruce a dlouhé prsty, abych si myslel, že zahraju bez problémů na jakékoli dřevo, ale ouha. Crafter se bránil. Někdo už ho asi zkoušel přede mnou a natáhl hodně tvrdé struny, ovšem bez potřebného seřízení. Nebohý krk zareagoval prohnutím se do luku a od čtvrté polohy v podstatě znemožňoval domáčknutí struny až k hmatníku. Nejsem žádný zbojník ze Sherwoodu, takže místo trsátka přišel nejprve na řadu šroubovák a imbusový klíč. Samozřejmě také nové struny. Použil jsem La Bella 011 Blues Lite. Na dvanáctky už se mi hrálo mizerně, přestože jinak jsem na ně zvyklý. Krk zřejmě není tak pohodlný, jak vypadá.
Diskutabilní záležitostí je vzhled. Na poněkud předimenzované perleťové vykládání hlavice, jaké Crafter používá u většiny svých kytar, jste si možná už zvykli. V tomto případě je umocněno stejně zbytečným ozdobením struníku. Je to samozřejmě otázka vkusu, někdo si podobné ozdoby nemůže vynachválit. Co je mi ale naprosto nepochopitelné, je vylepšení jinak elegantně jednoduchého struníku jakousi drátěnou růžicí. Na ní je ještě připevněna oválná destička s velkými písmeny CR. Smysl mi vážně uniká, zvláště při použití úplně jiného typu písma, než je logo Crafter. Navíc nechutně futuristického, což se k takto tradiční kytaře opravdu nehodí. Nemusíte se mnou souhlasit. Kromě těchto kontroverzních detailů nemá kytara vzhledově chybu. Je vyvedena v barvě sunburst, což je asi nejlepší volba. Kovové součásti jsou zlaté, jen krytka proti poškrábání od trsátka je zlatohnědě flekatá. Nevím, co je špatného na černé. Dovedu si ale představit, že nasvícená na pódiu v malém klubu vypadá opravdu perfektně.
Myslím, že s popisem a stavbou těla není třeba se zdržovat, protože skutečně nic nečekaného nenajdeme. Kytara není příliš hluboká, pouhých 75 mm u struníku a 70 mm u patky krku. Tělo je akorát veliké, i když rozměr 413 mm v nejširším bodě budí dojem, že to tak zrovna nějak vyšlo. Smrková rezonanční deska je velmi mírně klenutá a laděná výš, než dolní po vzoru Gibsona. Zadní deska a luby jsou vyrobeny z javoru. Kresba dřeva je pod lakem dobře patrná a značně vylepšuje celkový vzhled nástroje. Nechybí dva široké rezonanční „f" otvory tvarem podobné lubovkám Ibanez. Roh výřezu je pěkně kulatý. Již dříve zmíněný struník je připevněn křivě přišroubovanou, kovovou destičkou k lubu. Skládá se z kovové části, kterou jsem už popsal a dřevěné, skrze níž se natahují struny. Dírky jsou velmi hubené, tlusté éčko prošlo jen taktak. Díky vytvarování se budou špatně prostrkovat už dříve použité struny, hlavně D a G. Ale jde to. Záleží na tom, jak moc jsou zohýbané konce. Dřevěná část struníku je ze stejného tvrdého dřeva jako povedená kobylka.
Ta je samozřejmě volně položená na těle. Spodní část dobře sedí na desce, nikde neodstává. Na dvou zlatých šroubech opatřených kolečky pro nastavení výšky je vrchní díl, pěkně postaru dřevěný, s vytvarovaným zubem pro strunu H trochu dozadu. Takže žádné posuvné kameny. Nejsou ani zapotřebí, oktávy ladí bez problémů a v nezbytném případě se dá kobylka celá posunout nebo natočit. Zvukově se vám kytara odmění za toto drobné nepohodlí. Bohužel se mi nepodařilo zjistit použitý materiál a nechci tady zveřejňovat své spekulace. Struny musíte samozřejmě měnit postupně, jinak se vám kobylka hne, takže bacha, ale to určitě víte.
Krk je k tělu přiklížen pod velmi mírným úhlem. Tvar je obvyklé D, ale nejde mi moc do ruky, což je pro mě záhada, protože není nijak přehnaně silný. Polohy jsou na tmavém hmatníku označeny perleťovými obdélníky s ozdobou ve tvaru V uprostřed. Další poziční značky jsou i na bílém lemování hmatníku, značka první polohy však oproti hmatníku chybí. Krk je lakovaný a pravděpodobně z jednoho kusu. Pražce nejsou příliš silné, ale dostatečně vysoké. Nepřečuhují přes bílé lišty a nedrápou. Uvítal bych silnější, ale i tyhle stačí. Otázka je, jak dlouho vydrží. Je jich dvacet, takže krátká menzura.
Následuje hlavice tvarově typická pro značku Crafter. Možná trochu připomíná Epiphone, ale není tak výrazná. Šest zlatých ladících mechanik Grover chodí velmi dobře a ladění drží. I umístění je v pořádku. Uprostřed hlavice je logo Crafter vyvedené v bílé perleti, no a na konci ty ozdoby. Kryt výztuhy krku je malý a drží ho jen jeden šroub. Dostanete se k němu pohodlně, i když jsou struny natažené ve svých drážkách na sedlovém pražci. Ten je taky pěkně tvarovaný, jen by mohl být o milimetr delší, aby přesně seděl s lištami hmatníku.
Kytara je ozvučena dvěma krytými, zlatými humbuckery mě neznámého typu. Přepínač je nahoře, jako u Les Paula, což hodnotím kladně, protože je daleko víc po ruce, než když ho musíte hledat dole mezi potenciometry. Výstup pro jack 6,3 je na lubu, ne na horní desce jako u starších modelů lubovek.
Přestože je struník přišroubován křivě, struny vedou dobře nad šroubky snímačů i akorát od krajů hmatníku. Nebo možná právě proto. Krk je po vyštelování krásně rovný, výztuha funguje dobře po celé délce. Dohmat byl nastaven hodně vysoko, musel jsem sešroubovat kobylku až nadoraz dolů a ještě by to kousek sneslo. Celkově kytara na hráče působí, že má natažené mnohem tvrdší struny než jedenáctky. Ale lubovky jsou prostě kytary pro radost a obecně se na ně nehraje příliš pohodlně. Vyžadují prostě odhodlání a skutečnou chuť. Za to se odměňují charakteristickým zvukem, který z žádného prkna nevyrazíte.
Taky Crafter hraje nasucho parádně. Užíval jsem si to několik dní a k naprosté spokojenosti. Za čas jsem si zvykl i na tvar krku a prsty přestaly bolet. Přesto na tuto kytaru nezahraji tak rychle, jako na jiné. Kvůli málo hlubokému tělu a použitým materiálům není zvuk příliš hlasitý, ale široké f-otvory dělají co můžou. Samozřejmě hlasitost je relativně nízká na dutou lubovku, oproti plackám je ohromující. Tóny jsou vyrovnané po celém spektru. Stavba těla dodává tónu spíš středový charakter i v nejnižších polohách. Tady by právě pomohl silnější pražcový drát. Do vysokých poloh za čtrnáctý pražec se samozřejmě dostanete jen obtížně. Na kytaru se hraje velmi dobře i prsty, nejen trsátkem. Zvuk je velmi barevný a dynamický. Snadno vyjadřuje veškeré údery do strun, od nejslabších po nejsilnější. Každý tón je velmi konkrétní a srozumitelný. Nikde nic nedrnčí, hraje fakt pěkně. Pražce jsou dobře obroušené a nebrání pohodlnému vibrátu levé ruky, což není u korejských nástrojů vždycky pravidlem.
Spokojeně a natěšeně jsem vybalil kombo Peavey a začal hlučet. Přesně jak jsem předpokládal, dřevo leze do zvuku plnou silou. Zvuk je kulatý, jak se říká mezi bluesmany - dřevní. Kytara inspiruje ke hraní spíše dlouhých, pomalejších tónů. Senzační na doprovody. Každý tón v akordu je krásně srozumitelný. Neslévají se ani v basech. Jazzové postupy se přímo nabízejí a zní to opravdu dobře. Snímače jsou poměrně daleko od sebe, což dává široké zvukové možnosti. Je to rozhodně důležité a mám pocit, že to v poslední době výrobci často zanedbávají. Viděl jsem na výstavách řadu lubovek, které měly snímače velmi blízko sebe ve snaze přidat trochu prostoru ve vyšších polohách hmatníku. Stejně se pak nehraje nad čtrnáctou polohou nic moc a na úkor pár milimetrů je potom snímač u krku příliš blízko kobylce. Z toho důvodu není v těchto případech zvuk tak kulatý, jak by mohl být. A to žádnými korekcemi nedoženete. Tady je vše v pořádku.
Naopak druhý snímač je zase od kobylky zbytečně daleko. Pokud kobylku přisunete blíž, rozhodíte si oktávy. Zvuk je ostrý, jenže mohl by být i ostřejší. To mi ale vůbec nevadilo. Koneckonců, většina jazzmanů kobylkový snímač využívá minimálně. Charakteristika obou snímačů je nastavena "do úsměvu". Jsou zvýrazněny basy a výšky. Díky tomu je každý tón velmi konkrétní a úder trsátkem je až skoro nepříjemně slyšet. Musel jsem přenastavit korekce na kombu, ale výsledný zvuk mě zcela uspokojil. Je měkčí a sušší než u pololubových kytar typu Sheraton, ale skutečně příjemný. Sustain je tak akorát. Dostatečně dlouhý, ale ne moc, aby nevznikaly zbytečné problémy se zpětnou vazbou, které jsou u těchto kytar stále aktuální. Snímače produkují silný signál, který skutečně nemá problém prosadit se v kapele. Potěšilo mě, že signál jednotlivých strun je velmi dobře vyrovnaný a není třeba upravovat nastavení šroubků na snímačích. U strun s neopředeným géčkem je G struna trochu hlasitější, ale opředená je akorát. A jaké struny patří na tuto kytaru je přece jasné.
Ovládání snímačů je standardní, tak jak ho z lubovek přejal Les Paul. Třípolohový přepínač má dlouhou tyčku a docela hodně mechanicky cvaká, ale funguje bezvadně. Je šikovný, pokud potřebujete rychle přepnout polohu při hraní. Trefíte se snadno a nemusíte se bát, že přeskočí o dvě polohy, když nechcete. Dva potenciometry pro každý snímač. Horní volume a tone pro snímač u krku, dolní pro snímač u kobylky. Ovládání hlasitosti má hladký průběh. U kobylkového snímače v momentě, kdy trochu zeslabíte z plného signálu ztratíte část výšek, ale pak už se kvalita tónu nemění. U kobylkového je to v pohodě úplně. Zapojení je jako u Epiphonek, to znamená, že se vzájemně neovlivňují a každý knoflík ovládá jen svůj snímač i při zapnuté mezipoloze. Tónová clona je sametová, ale nadoraz je zatažená až moc. Chce to si s ní pohrát citlivě a pak nabízí zajímavé možnosti. U kobylkového snímače bohužel díky špatnému letování nefungovala.
Překvapilo mě, jak dobře kytara hraje zkresleně. Čekal jsem, že zvuk bude chlupatý a přidušený. Nic takového. Velmi příjemné je lehké bluesové nakřápnutí. Používal jsem lampové zkreslení z komba a krabičku Ibanez Tube Screamer TS-9. Zvuk je hodně ostrý kvůli nastavení snímačů. Opět jsem musel kroutit s korekcemi jinam, než mám normálně. To by mohl být problém, kdybych chtěl kytary střídat při koncertě. Ale i to se dá samozřejmě vyřešit. Zkoušel jsem zvuky na blues a hrálo to dobře na snímač u krku i na mezipolohu. V poloze u kobylky dostanete až skoro Scofieldovsky ostrý zvuk, syrový a zároveň teplý, i když ne tak tlustý. Škoda, že nefunguje ta clona, určitě by se dalo hodně pracovat s barvami.
I na pořádně silné zkreslení reaguje Crafter poměrně přátelsky. Člověk už si musí hlídat zpětnou vazbu, obzvlášť když zatahujete clonu některé frekvence zlobí. Samozřejmě z téhle kytary nevytáhnete žádnou metalovou pilu, ale Santanovsky plné zkreslení s dlouhým sustainem bez problémů. Používal jsem krabičku Ibanez Tube King s jednou malou lampičkou a nedovedu si představit moc lepších možností.
Samozřejmě nejvíc doma je tahle kytara v čistém zvuku. A na něj je taky hlavně určena. Ale fantazii celkem meze neklade a kdo se neomezuje jen na ortodoxní jazz a rád ho pojí s jinými styly, určitě nebude zklamaný. Kdo však není muzikant-kutil, je odkázán pouze na hru v sedě, protože na kytaře chybí žalud na uchycení řemenu na patce krku. Už jsem se s tím setkal třeba u modelu Pata Methenyho, ale tam byl příslušný žalud přibalený v krabici a kdo chtěl, mohl si namontovat. Ale tady tato možnost zcela chybí. Nejeví se mi příliš reálně, že bych si uvazoval řemen na konec krku za nultý pražec tkaničkou jako nějaký kotlíkář. Takže jste-li zvyklí hrát ve stoje, počítejte s nutností přiobjednat chybějící žalud spolu se šroubem.
Co říct závěrem?
Nebyla to láska na první pohled, ale nakonec se Crafter projevil v dobrém světle. Cena 18 490,- není v současné konkurenci nejnižší (například Ibanez AF 75), pro oslovení méně majetných jazzmanů bude možná protiargumentem k slušné zvukové kvalitě. Pro zájemce ze střední třídy by měl výrobce zapracovat na odstranění drobných technických nedostatků.
