Na tuhle recenzi jsem se těšil, neboť jsem dobře věděl, do čeho jdu. Věděl jsem totiž, že budu pracovat s jedněmi z nejlepších mikrofonů, které firma Beyerdynamic kdy vyrobila. Jsou to lety prověření (například legendární M 88 se začal vyrábět již v roce 1962), osvědčení a mnoha vavříny ověnčení veteráni. Tedy přesně to pravé pro mne - zkostnatělého staromilce, který moc nevěří něčemu novému.
Jejich vznik se datuje vlastně ještě dříve, než spatřila světlo světa série „Tour Group“. Původně se jedná o studiové typy, které se pro své vynikající vlastnosti staly oblíbenými i pro „živé“ zvučení. Proto byla do výroby beyerdynamic zařazena i jejich designová a do „touringové“ řady lépe zapadající mutace. (Původní provedení je rovněž stále v nabídce - v sérii Studio.) Tour verze mají kvůli omezení světelných reflexů (do kamer apod.) matně černou povrchovou úpravu, po funkční stránce se jedná o identické mikrofony.
Naše „praktické testy“ probíhaly především při koncertech v Paláci Akropolis, v klubu Roxy a také na koncertech skupiny Cocotte Minute při jejich vystoupeních na šňůře s Divokým Billem, kde byla tato kapela jedním z alternativních hostů. Shodou okolností byl ve všech případech použit mixážní pult téhož typu (Allen & Heat ML4000), P.A. systémy byly různé, ale všechny špičkové kvality (Nexo Geo S12, L-Acoustics ARCS, KV2 audio VHD). V převážné většině případů jsem se snažil, abych měl na daném nástroji k dispozici i nějakou „zaběhnutou“ referenci, s níž bych mohl zvuk bezprostředně porovnávat.
Protože onoho vzájemného porovnávání bylo docela dost, přizval jsem ke spolupráci ještě dva své kolegy, Petra Rathouského a Ondřeje Čadu z klubu Roxy. Poznatky, které vám nyní předávám, jsou tedy výsledkem poslechu „více uší“ a tam, kde jsme se na hodnocení neshodli uvádím i odlišné či protichůdné názory. Rovněž předem upozorňuji, že každé hodnocení poslechem je navýsost subjektivní záležitostí a proto se na mne nehněvejte, pokud někdo z vás dojde „na vlastní uši“ třeba k úplně opačným závěrům než my. Každý člověk slyší trochu jinak, má jiné preference, jinou představu o „tom správném“ zvuku, soustředí se na jiné detaily... důležitý je finální výsledek, tedy „sound“ celé kapely, který ale také může mít více podob a neexistuje jen jediný, univerzálně správný model. Proto také za mixážním pultem stojí člověk, místo aby míchal nějaký „chytrý“ automat...
M 201 TG (5 985,- Kč)
M 201 TG je univerzální dynamický nástrojový mikrofon „tužkového“ (tedy čistě válcového) tvaru o délce 160 mm a průměru 24 mm. Směrová charakteristika je hyperkardioidní, frekvenční průběh je velice vyrovnaný (40 Hz – 18 kHz v tolerančním poli +/- 2,5 dB) s malým zdvihem v oblasti 10-15 kHz. Proximity efekt se projevuje poměrně výrazným nárůstem na spodní části spektra – cca od 500 Hz níže. Mikrofon má zabudovánu kompenzační cívku odstraňující indukovaný brum, jeho citlivost je 1,2mV/Pa a zatěžovací impedance je 200 Ohm.
Výrobce mikrofon doporučuje především pro snímání veškerých strunných nástrojů a pro bicí a perkuse. Podle zkušeností zahraničních zvukařů poskytuje excelentní výsledky také při snímání kytarových aparatur. Díky výjimečně vyrovnané křivce kmitočtové charakteristiky se jedná o jeden z mála dynamických mikrofonů, který lze s úspěchem použít i pro nástroje s velkým podílem alikvotních frekvencí - například na hi-hat.
Tolik tedy citace z firemních materiálů.
A nyní už k naší praxi:
Snare
„Referenčním“ mikrofonem zde byl Shure SM57 (protože ten používají téměř všichni) a Audix D-1 (protože to je můj nejoblíbenější „snare“ mikrofon). M 201 TG je díky své vyrovnané frekvenční charakteristice podstatně „spodkovější". Já osobně jsem postrádal určitou presenci a pro tento účel bych zvolil jiný mikrofon. Pokud někdo ovšem zvučí malý buben s hlubším lubem – 5,5x14" nebo dokonce 6x14" - a dává přednost „tlustému“ virblu s temnější barvou zvuku, tak věřím, že M 201 TG pro něj bude přesně ta správná volba pro „šroťák jako jelito“!
Hi-hat
„Referenci“ zde tvořily kondenzátorové mikrofony Shure SM81, AKG C451 a Audix ADX-51. Zvuk z dynamického Beyera je poněkud plošší a méně „nadýchaný“ než z „kondíků“. SM81 víc „zvoní“, je kovovější. ADXko má subjektivně „děravější“ středy a zdůrazněné výšky, což při dané aplikaci pomáhá docílit „hezčího“ zvuku. Asi nejblíž je zvuk M 201 TG k C451, což lze brát jako velikou pochvalu. Protože M 201 TG nemá žádný roll-off filtr, je ovšem ve zvuku docela „hafo“ hlubokých frekvencí, kterých se korekcemi hůře zbavuje. Takže závěr zní „ano“, ale kondenzátorový mikrofon zde, alespoň z mého pohledu, odvede přece jen lepší práci...
Tomy
Na této pozici byly „referencí“ SM57, Sennheiser e604 anebo Sure Beta 56. Zvuk testovaného Beyera je - zvláště na tomech větších průměrů - pěkný, dynamický, řekl bych i barevnější a s lepšími basy, než u konkurence. Kolega Čada se podivoval, proč jsem nepoužil ke srovnání také AUDIXy D-2 a D-4. Odpověď je prostá: kolega Rathouský je měl ve svém kufru!
Kytarové aparatury
Zde jsme porovnávali opět s nejběžnější SM57. M 201 TG je díky rovné frekvenční charakteristice opět trochu „plošší“, zvuk je podobně jako u snare snad jakoby až trochu „nezajímavý". V obou případech se zřejmě lépe uplatní mikrofony s „vhodně hrbatým" kmitočtovým průběhem. Pokud chceme docílit podobného podání jako má SM57, musíme si zvuk „přibarvit“ korekcemi. Z "beyerů" mne osobně v této aplikaci oslovil více M 69 TG. Podotýkám ovšem, že jsem pracoval jen se zkreslenými, rockovými zvuky a třeba v případě nezkreslené nebo jazzové kytary může být všechno jinak.
Akustická kytara
„Protivníkem“ byl opět „koďan“ SM81. Protože se v období vymezeném na test neobjevil nikdo, kdo by požadoval nazvučit „akustiku“ jinak než snímačem (díky Bohu!), uspořádali jsme si malý akustický „session“ sami – ostatně při snímání akustické kytary hraje poměrně zásadní roli umístění mikrofonu vůči nástroji, jeho nasměrování a vzdálenost. Popasovat se při reálném vystoupení s dvojicí mikrofonů tak, aby výsledné srovnání nebylo zásadně ovlivněno rozdílnou pozicí mikrofonů, to by asi bylo docela náročné.
Zde je třeba říci, že velmi záleží na vašem vkusu a na vaší představě o výsledném zvuku, stejně jako na zvuku konkrétního nástroje. Někdo může být nadšen, jiný zklamán. Já osobně bych dal přednost kondenzátorovému mikrofonu, který bude pravděpodobně i univerzálnější, nicméně uznávám argumenty kolegů o výhodě menších přeslechů a o bohatě kolorované dolní části spektra. Doporučuji vyzkoušet. Pokud jste dosud byli zvyklí snímat akustickou kytaru SM57, otevře se před vámi jiný svět…
Piano
I zde jsme si pomohli sami – koncertní křídlo je sice v Paláci Akropolis k dispozici, ale jen málo účinkujících jej využívá, navíc pro ozvučení piána je lépe použít mikrofony dva – takže zde jsme pouze porovnali rozdíl v podání barev a v odolnosti vůči zpětné vazbě mezi M 201 TG a Shure SM81. Dlužno říci, že pro jazz nebo obecně piano „v kapele“ by v některých případech mohl mít dynamický Beyer navrch – barevné podání je realistické včetně bohatých alikvot, jen o něco teplejší, kulatější. Basy se mi zdály poněkud zdůrazněné, což lze ovšem kompenzovat změnou umístění. Zato však přeslechy z okolí se přes dynamický mikrofon zdaleka neprojevují tak rušivě a výrazně, jako v případě mikrofonů kondenzátorových. (Jistě už se někteří z vás dostali do podobné situace jako já, kdy jste při „čuchnutí do sluchátek“ zjistili, že ve špičkových kondenzátorových mikrofonech u koncertního křídla (v našem případě dvojice AKG C414) máte všechno možné - elektrickou kytaru z nedaleko stojícího komba, snare, spoustu činelů, jen toho kýženého piána se jaksi nedostává. (Například při koncertě v Paláci Akropolis řešil tento problém zvukař (tuším, že od Avishai Cohena) pomocí dalšího mikrofonu SM57 umístěného zespodu pod nástrojem (tento mikrofon byl zároveň jediný, který se pouštěl do foldback monitorů).) Mimochodem - nemohu si odpustit poznámku, že přivezený Steinway fakt hrál o dost jinak, než místní křídlo Petrof, jako by měl lepší samply nebo co?! :o). I „gain before feedback“ může být u M 201 TG o něco vyšší, než u kondenzátorových modelů, takže při mixáži máme hned ze dvou důvodů k dispozici „více piána" a bylo by pravděpodobně snazší piáno ve výsledném mixu prosadit. Výsledek sice nebude tak jemný, vzdušný a étericky prostorový, jako z "kondíků". Bude to víc zemité piáno „s koulema". Dovedu si ale představit spoustu hudebních žánrů, kde by to mohlo být spíše ku prospěchu věci. Závěr opět zní - záleží na vašich potřebách, záměrech a cílech. Doporučuji vyzkoušet.
Poslední aplikací, kde byl M 201 TG použit, byl fagot „svrchu (respektive „od klapek“). Zde jej umístil francouzský zvukař skupiny Univers Zero. Jako další používal M 88 TG zespodu od vyústění korpusu a ještě kondenzátorovou „klipsničku" AKG C419 uchycenou nahoře na nástroji. Jak se konkrétně osvědčil, o tom vám bohužel nemohu referovat – podle rady FOH inženýra jsem do monitorů pouštěl pouze zvuk z oné C419 (jednoznačně nejprůraznější, až spíš jedovatý; navíc díky opravdu kontaktnímu snímání zde nebyl problém s feedbackem), ale zvuk v sále byl údajně vynikající.
M 69 TG (6 679,- Kč)
M 69 TG je nástrojový/vokálový dynamický mikrofon s tělem válcového tvaru, jehož kapsle je kryta klasickou síťkou, která ale netvoří běžnou „kouli“. Je vytvarována spíše do podoby jakéhosi „košíku“ s téměř plochou horní stranou. Průměr těla je 26 mm, hlava mikrofonu má průměr 49 mm a celková délka mikrofonu je 176 mm. Směrová charakteristika je hyperkardioidní, kmitočtový rozsah 50 – 16000 Hz v tolerančním poli +/- 3 dB, citlivost 2,3mV/Pa, zatěžovací impedance 200 Ohm. Použití je velmi široké – od vokálu přes „plechové“ dechové nástroje až po kytarové aparatury, bicí a perkuse. Mikrofon se vyznačuje vysokou odolností vůči zpětné vazbě. Při našem testování jsme došli k následujícím závěrům:
Snare
Ze všech tří testovaných mikrofonů se nejvíce svojí barevností blížil klasické SM57 s podobně prezentními vyššími středy, avšak s výraznějšími hloubkami. Zvuk se nám vyloženě líbil!
Tomy
Barevný zvuk s výrazně hutnějšími basy než třeba SM57, výborná dynamika. Celkový dojem – moc pěkné! Tato aplikace mikrofonu velice "sedla" a v případě tomů menších průměrů bych mu dokonce dal přednost před M 88 TG.
Kytarové aparatury
Většinou jsem mohl hrát na „rovné“ korekce, vyvážený zvuk s dostatkem spodků i vrchu, plastický a barevný. I zde subjektivně ještě lepší než oblíbená SM57 a i zde se mi líbil více než dražší bratříček M 88 TG. Plechové dechové nástroje - saxofon, trubka, pozoun a také vokál Zde bych si dovolil souhrnně hodnotit jednoduchým výrokem: M 88 TG „light". Ve většině případů je „osmaosmdesátka" ve všech aspektech o trošičku lepší – v dynamice, barevnosti, v rozšíření směrem k nižším frekvencím. Ve všech případech lze velmi úspěšně použít oba mikrofony, někde (například alt saxofon) je rozdíl skoro neznatelný, jindy (baryton saxofon) už markantní. Totéž lze v globálu konstatovat i v případě perkusí. Zvukař od Univers Zero zvolil M 69 TG na klarinet (i když popravdě řečeno, v „rideru" měl napsánu M 88, tu jsme ale bohužel měli jen jednu).
M 88 TG (10 021,- Kč)
M 88 TG je ze všech tří mikrofonů pravděpodobně nejproslulejší. Řada zvukařů světového formátu, především amerických, vám bude přísahat na tento mikrofon jako na to nejlepší, co lze použít na „kick drum“, tedy velký buben. Ono také není divu, s vlivem „proximity efektu“ má kmitočtová charakteristika největší zdvih okolo 100 Hz a pokles o 3 dB nastává až někde okolo 40 Hz. Kromě toho mikrofon bez problémů snáší i extrémně vysoký akustický tlak. S výbornými výsledky jím lze nasnímat i baskytarovou aparaturu, tomy, nejrůznější perkuse, dechové nástroje a především zpěv. Podle obecně rozšířeného názoru je ale vůbec nejsilnější zbraní tohoto mikrofonu jeho univerzálnost – lze jím úspěšně sejmou prakticky jakýkoli nástroj (což v dnešní, tolik specializované době, představuje malý zázrak). Rozměry a designem je mikrofon prakticky shodný s modelem M 69 TG, na první pohled se od něj ovšem odlišuje jiným tvarováním hlavy. Jeho síťka má výrazně zaoblenější tvar, který se více blíží klasické „kouli“. Udávaný kmitočtový rozsah je výrazně širší než u předchozího modelu (30 – 20000 Hz), charakteristická citlivost 2,3 mV/Pa, zatěžovací impedance opět 200 Ohmů. I tento mikrofon má kompenzační cívku pro odstranění indukovaného brumu.
Kick
Zde jsme měli k porovnání ty nejoblíbenější a nejužívanější specializované „kopákové“ mikrofony, počínaje klasickým „vajíčkem“ AKG D112, přes Shure BETA52 a Audix D6 až po kondenzátorovou „placku“ Shure BETA91. Nemohu než potvrdit pověst, která M 88 TG provází. Hluboký bas s tlakem, který „hýbe“ bránicí, aniž by bylo třeba spodní korekcí na pultě přidávat. Je vhodné vyřezat frekvence okolo 250 Hz, což je u „kopáku“ obvyklé, ale „dřevěné bučení“ se zde neobjevuje zdaleka v takové míře jako například u D112. Pokud potřebujeme více „mlaskance“, bez problémů se dá korekcemi docílit i klasického „metalového“zvuku. Excelentní! Ze soupeřů je barevně nejblíž asi Shure Beta 52.
Snare
Zde bych přece jen sáhl po M 69, který je nepatrně "středovější" a pro daný účel se mi líbil víc.
Tomy
I tady bych si osobně vybral spíš M 69, ovšem s výjimkou floor tomů větších průměrů – 16" a 18": zde už rozšíření směrem k nízkým kmitočtům (a jejich mírné zdůraznění) hraje poměrně zásadní roli, stejně jako nepatrně lepší podání svrchních alikvotů – a tak je zde jednoznačnou volbou M 88. Zde mi kolega Čada oprávněně vytkl, že jsem neprovedl srovnání s (v této aplikací vyhlášenými) MD421 nebo BF521 – to by rozhodně bylo zajímavé, ale přiznám se: hrozně nerad dávám tyhle Sennheisery na tomy. Ne proto, že by tam "nehrály" přímo nádherně, ale proto, že vyrovnat důlky od paliček v jejich krycích mřížkách znamená mikrofon rozebrat a to zabere spoustu času a dá pěkně práce ;-). Pokud mohu soudit ze zkušenosti, M 88 TG je minimálně stejně dobrý a díky menším rozměrům a klasické objímce se určitě lépe umisťuje k nástroji.
Perkuse
Bohužel jsem neměl v daném období žádnou kapelu s perkusemi, což mne opravdu moc a moc mrzelo, neboť například pro conga, bonga nebo cajon je tento mikrofon údajně naprosto excelentní. Třeba takový Manu Katché nic jiného nepoužívá…
Basová aparatura
Podobně jako u „šlapáku“, i zde je výsledek skvělý – hluboký, barevný bas a čitelná, přirozená horní část spektra.
Dechy
Především nástroje, které vyžadují i vyrovnanou reprodukci hlubokých kmitočtů, jako je tuba nebo baryton saxofon, znějí skutečně skvostně! O trubce nebo pozounu to ovšem platí také. Zvukař od Univers Zero pomocí M 88 TG snímal fagot; je ovšem třeba říci, že v rideru měl tento mikrofon uveden jako preferovanou volbu i u anglického rohu a klarinetů…
Vokál
M 88 TG jakoby v sobě kombinoval všechny pozitivní vlastnosti různých konkurenčních mikrofonů. Zvuk je „plnější“ než u SM58, má více těla, asi jako AKG D-3800. Je také barevnější a přirozenější. Evokuje spíše třeba Sennheiser e865, přitom ale neztrácí prezenci, průraznost a zdravou agresivitu, s níž se prosazuje vokál snímaný SM58. Ondrovi Čadovi barvou ladí možná blíže k sérii BETA od Shure, ale s lepším odstupem od vazby. Skvělý byl při koncertě Tleskače v Roxy, poprvé bylo toho chlapa opravdu slyšet zpívat, (shodli se kolegové Čada a Rathouský, kteří tento koncert zvučili). Zvláště pro méně hlasité vokalisty může mikrofon zafungovat jako „krabička poslední záchrany“. Tam, kde nepomůže ani M 88 TG, nepomůže už nic, jak konstatoval pan inženýr František Bača, když byl u nás v Akropoli míchat svoji „kmenovou“ kapelu – Mňága a Žďorp, tentokrát s hostující zpěvačkou.
Zde nemohu použít jiných slov než výborný, vynikající, ba přímo skvělý. Velice jsem zalitoval, že si nemohu zkusit tento mikrofon na Zellerově hlase, ale vzhledem k jeho tendenci „odkládat mikrofony na zem z poměrně značné výšky" jsem si netroufl. :o) Tento mikrofon nás zkrátka a jednoduše nadchl, což bylo ostatně důvodem, aby kolega Čada provedl stojku a sesbírané bankovky odevzdal do pokladničky firmy Audiopro, takže je nyní hrdým vlastníkem tohoto skvostu mezi mikrofony. Mimochodem, když se bavíme o mimořádné oblibě tohoto mikrofonu mezi profesionály, nahlédněte na www.my-88.com do sekce „manufaktur", kde si můžete objednat tento mikrofon, respektive jeho „customizovanou" verzi M(y)88 v celé řadě designových úprav – s tělem potaženým kůží, v různých barevných eloxech, s prstencem s vloženým hematitem nebo černým diamantem… opravdu to minimálně stojí za shlédnutí!
Závěr
Mikrofony Beyerdynamic Tour Group M-serie představují několika generacemi zvukařů prověřenou, vyzkoušenou kvalitu a mají zcela oprávněně vynikající renomé. Znamenají sice poněkud větší finanční investici, vložené prostředky se vám však vrátí v podobně excelentního zvuku. Navíc budete mít vybavení, které není problém „rentovat", neboť požadavky na tyto mikrofony jsou u kapel světového formátu poměrně časté – a jejich majitelů v Čechách zase tolik není. Máte příležitost.
