Kytarové krabičky již patří neodmyslitelně k výbavě téměř každého kytaristy. Ať už je důvodem jejich použití jen hledání nových zvukových možností nebo docílení požadovaného zvuku či zpestření výrazového rejstříku hráče, nenajde se mezi námi krotiči šesti strun určitě nikdo, kdo by nějakou tu pastičku někdy neprubnul. Mezi osvědčenými a jistě právem uznávanými typy efektů se tu a tam na trhu objeví značka, mající jisté ambice začlenit se vedle těchto osvědčených klasik a nebo jen nabídnou levnější variantu pro méně movité kytaristy. To jak se s těmito úkoly vypořádala čínská firma Elder Audio, která zde představované efektové krabičky uvádí na trh pod názvem Beta Aivin, se pokusím nastínit na následujících řádcích.
Předně se tedy nejprve seznámíme s jednotlivými kousky jmenovitě i po stránce konstrukční a probereme tak tedy jejich společné rysy. Na následujících řádcích se tedy budeme zabývat těmito krabičkami: Overdrive OD-100, Distortion DS-100, Compression Sustainer CS-100, Equalizer EQ-100 a Noise Gate NG-100.
Veškerá tato efektová zařízení jsou vestavěna do opravdu pěkných, robustních a kvalitně zpracovaných domečků z lehké slitiny v šedé povrchové úpravě. Tyto krabičky jsou na spodní straně opatřeny dosti silnou a dobře přilnavou gumou a tím pádem je zaručená i velmi kvalitní stabilita bez nežádoucího posuvu po podlaze. Nášlapná část je opatřena taktéž gumovou vrstvou, na které je umístěno logo firmy společně se symbolem Beta. Tato loga jsou dle typu efektu odlišena barvou a stejně tak je tomu i v případě ploch s popisy jednotlivých ovládacích prvků. Přístup k bateriovému loži je řešen standardním a řekl bych také dosti osvědčeným způsobem. Po odšroubování zajišťovacího šroubu v přední části krabičky pod nášlapnou plochou dojde k uvolnění tohoto pedálu a tak je možné baterii pohodlně vyjmout a vyměnit. Napájení je také samozřejmě možné i za pomocí vhodného síťového adaptéru. Ovládací potenciometry jsou dostatečně zapuštěny, takže jejich vrchní plochy jsou v rovině s nášlapným pedálem, což znemožňuje nežádoucí změnu jejich nastavení při nožním přepínání. Aktivaci efektu signalizuje u všech zařízení červená dioda. Tímto bych tedy uzavřel konstrukční popis a s dodatkem, že za celkový design a konstrukci, bych udělil určitě pochvalu, přecházím k jednotlivým zařízením.
Overdrive OD-100 (1.150,- Kč)
Začněme tedy naprostou klasikou, ke kterým krabičky typu overdrive zajisté patří. Na tomto zařízení, kterému výrobce přiřadil růžový odstín, nalezneme klasické ovládací prvky Level, Low, High a Gain jejichž funkci zajisté netřeba nikterak detailněji objasňovat, protože jednotlivé názvy jasně specifikují danou funkci. Přejděme tedy ke zvukovým vlastnostem tohoto zkreslovátka. První příjemné zjištění byl fakt (to platí pro veškerá dnes představená zařízení), že při aktivaci efektu nedošlo k nijak výraznému navýšení brumů a ruchů, které bývají dosti často obvyklé u levnějších krabiček. Zkrátka vše bylo tzv. v normě. Po nastavení požadovaného výstupního signálu ovladačem Level jsem nejprve nastavil Gain na mírnější hodnotu a prubnul možnost lehkého nakreslení za pomocí některých rockových rifů. Dalším překvapením bylo to, že i když je toto zařízení zařazeno do kategorie overdrivů, tedy zkreslovačů spíše mírnější povahy, byl zvuk i při zcela staženém Gainu slušně zkreslen a s postupným přidáváním tak umožnil hru i poměrně říznějších rifů (toto platí zejména při testování na lampovém aparátu). Při maximálním vybuzení tohoto ovladače dochází k dosti nepřirozenému a bzučivému charakteru zvuku. Už se skoro bojím co na mě čeká až zapojím distortion! Ekvalizačními potenciometry Low a High lze plynule nastavovat zabarvení od temného po jasně rozzářený a ostrý charakter zvuku dle individuálního přání. Rozsah těchto prvků lze tedy klasifikovat za dostatečný a celkový dojem z této krabičky je tedy dle mého subjektivního názoru veskrze pozitivní.
Distortion DS-100 (1.150,- Kč)
Jak již jsem předeslal výše, z Overdrivu lezl slušný nářez a tak mé očekávání mocného zvuku Distortionu bylo opravdu značné. Distortion DS-100 se svým žluto-oranžovým zbarvením tedy nabízí stejné ovládací prvky jako výše popisovaný overdrive, avšak zvukově je směrován poněkud jinam. Charakter zvuku je spíše středovější a korekční rozsah je také dosti veliký. Ovladač Gain umožňuje nastavit opravdu dosti silně zkreslený zvuk spíše pilového charakteru, ale při opatrném nastavování a při jeho nižších hodnotách lze docílit opravdu pěkného razantního zvuku. Využití tohoto zařízení bych viděl spíše v oblasti tvrdších stylů. Mám-li však porovnat obě zařízení a přiklonit se k jednomu z nich, pak u mne jako univerzálnější záležitost zvítězil Overdrive OD-100. Tím samozřejmě nikterak nezavrhuji distortion, který si zajisté nalezne také řadu svých příznivců.
Equalizer EQ-100 (1.300,- Kč)
Pro ty hráče, kterým nestačí korekční rozsah jejich aparátu, popřípadě potřebují citlivěji doladit určité frekvenční pásmo, je určen právě podlahový 7-pásmový ekvalizer s označením EQ-100.
Funkce tohoto zařízení je více než jasná, proto zde uveďme jen frekvenční pásma, kterými toto zařízení disponuje. Na krabičce tedy naleznete sedm tahových potenciometrů se střední nulovou aretací s hodnotami 100 Hz, 200 Hz, 400 Hz, 800 Hz, 1.6 kHz, 3.2 kHz a 6.4 kHz pracujících v rozsahu +/- 15 dB. Posledním ovladačem umístěným na ovládacím panelu úplně vpravo je potenciometr Level. Tato krabička může být v určitých případech opravdu dobrým pomocníkem a je určitě využitelná nejen pro elektrické kytary. Jednou z důležitých vlastností těchto zařízení je také to, aby nevykazovaly nepřiměřený šum. Equalizer EQ-100 není v tomto ohledu určitě žádným zklamáním.
Noise Gate NG-100 (1.170,- Kč)
Každý, kdo se potýká s nadměrným brumem či jinými nežádoucími šumy a nepříjemnými projevy v signálové cestě nebo samotného aparátu, zajisté ocení krabičku s označením Noise Gate NG-100. Tato „šumová brána" totiž dokáže efektivně zamezit těmto veškerým nepříjemným projevům. Po správném nastavení vše funguje tak, že když přestanete hrát, nebo-li ustane proudění signálu z kytary směrem k aparátu obvody tohoto zařízení automaticky zavřou signálový tok, jako by došlo ke stažení hlasitostního potenciometru. Při další opětovné reakci trsátka či ruky se celá signálová cesta opět automaticky otevře. To jen v kostce pro ty, kteří by se s podobným zařízením snad ještě nesetkali.
Na krabičce naleznete čtveřici ovladačů s označením Level, Attack, Decay a Sens. Funkci prvního již netřeba objasňovat, ta je stejná jako u všech ostatních efektů. Zato zbylé tři si trochu přiblížíme. Kombinací prvků Attack a Decay lze nastavit zařízení pro libovolně rychlé či pomalé zavírání a otevírání signálové cesty a ovladačem Sens pak práh úrovně kdy šumová brána začne pracovat. Zajímavou věcí je určitě i možnost využití krabičky pro efektní hru tzv."houslových tónů". Tuto hru bylo možné nasimulovat vzájemným nastavení ovladačů Attack a Decay tak, že prvek Attack bylo nutno plně otevřít a Decay naopak zase zcela stáhnout. Při tomto nastavení dochází při dotyku levé ruky kamkoli na struně k dlouhému náběhu tónu, stejně jako při použití potenciometru hlasitosti na kytaře. No řeknu vám, že s tímto udělátkem je tato technika hry opravdovou hračkou. Myslím, že vedle svého hlavního určení je tato krabička i díky této možnosti využití povedenou záležitostí, připomínající dřevní doby legendárního Slow Gear od firmy Boss.
Compression Sustainer CS-100 (1.200,- Kč)
Při potřebě vyvážené hry a také dlouhého sustainu sáhne nejeden kytarista po efektové krabičce s označením Compression Sustainer CS-100. S obdobnými zařízeními se jistě každý z vás už musel zákonitě někdy setkat a to už jen pro to, že takové zařízení má v nabídce většina firem zabývající se výrobou podlahových efektových krabiček. Ostatně to platí, možná s výjimkou Noise Gate, pro všechny výše představené kousky. Tato krabička má tedy za úkol komprimovat vstupní úroveň signálu a také prodloužit přirozený sustain zvuku. Na tomto zařízení tedy naleznete čtyři ovládací prvky s názvy: Level, Tone, Attack a Sustain.
První z nich je opět totožný ovladač, jako u předchozích zařízení. Prvek Tone má zde za úkol nastavení zabarvení zvuku. V poloze plně otevřeného potenciometru narůstá poměr výšek a zvuk tak získává na ostřejším charakteru, ve stažené poloze je to přesně naopak. Attackem lze nastavit vstupní úroveň intenzity hry v rámci požadované úrovně komprese. Posledním ovladačem Sustain je možné zvýšit přirozenou dobu dozvuku, ale lze také při tomto staženém ovladači docílit funkce jakéhosi limiteru. Celkově se mi tato krabička jeví jako zdařilá, funguje přesně dle svého určení a nezaznamenal jsem žádné nežádoucí chování ani nijak výrazný nárůst šumu a jiných negativních vlivů.
Závěrem bych určitě popřál těmto produktům mnoho zdaru při prosazování se mezi ostatními konkurenčními výrobky na našem trhu a všem kytaristům, kteří stále hledají nějaká obdobná zařízení, jež by napomohla k dotvoření jejich vytouženého zvuku radím: Nebojte se vyzkoušet i něco neznámého, či nového! Třeba právě Beta Aivin je tím co hledáte.
Prubni a řekni…
Beta Aivin DS-100
Zkoušel jsem DS-100 zvukově porovnat i s jiným typem distortionu. Vlastním Deucetone RAT od ProCo sound a má zvědavost mi nedala, abych nevyzkoušel, jak DS-100 obstojí v porovnání s Ratem (i když s vědomím, že chci porovnávat neporovnatelné).
Nicméně; oba dva distortiony jsem zapojil do řetězce vedle sebe (aparát celolampové kombo Carvin Vintage 16), korekce dal na rovno a přepínal mezi nimi, abych mohl co nejobjektivněji posuzovat jejich rozdíly.
Rat má oproti DS-100 výrazně dřevnější sound, více do středů, zvýrazňuje ušlechtilost nástroje a přesto, že jde o distortion, pořád je slyšet typická lampová teplost, která zřetelně reaguje na dynamiku vaší pravé ruky. Určitě je vhodnější pro ctitele „staré" muziky a tím jsem myslím také řekl i přednosti či nevýhody DS-100. Ten má při stejném nastavení výrazně „chemičtější" sound než Rat, je při rovných korekcích více do basů což na druhou stranu plně koresponduje s nynějšími kytarovými technikami jako jsou všelijaké stupnicové běhy či tappingy. Celkově se na DS-100 hrají velmi dobře sóla. Díky poměrně velkému sustainu se dobře nesou prostorem, člověk se tolik „nenadře" a při větších hlasitostech (vibráta) plynule přecházejí do vazby. Pouze mám strach, jak by se tento distortion choval při živém hraní – riffy zní jakoby pod dekou (klasicky zní beglajtová hra mnohem lépe při nižším gainu; při větší úrovni se poněkud hltí) a nemají takový ten charakter průraznosti/průleznosti podobně jako klasická lampa. Na druhou stranu neustále popisuji chování s lampou. DS-100 si svůj zvukový charakter zachovává na jakémkoliv aparátu, což mu dává např. oproti Ratu (myslím nyní klasický Rat ne Deucetone, který má až neskutečné možnosti) určitou pozici univerzálnosti.
Celkově bych tento efekt používal jako sekundární zkreslení na zvlášť určené skladby, kde by určitě našel uplatnění. Z DS-100 se dá vytáhnout velmi slušný zvuk a při velmi nízké ceně se tato krabička může stát malým prodejním hitem.
Richard Roučka, richard.r [at] music-store.cz
Beta Aivin OD-100
Když se mi dostal tento drive do rukou, kvitoval jsem s povděkem jeho solidní provedení, které mne rozhodně nezklamalo ani při mém obvyklém zvídavém pohledu do útrob „kreslítka". Solidní a masivní práce, slušná součástkový základna, klasická konstrukce, žádné SMT.
Přímé srovnání s klasikami zde asi není úplně na místě, protože odvod je navržen nepatrně odlišně než mé custom TS-808 a modifikovaný SD-1. Každopádně minimálně v ohledu na oddělené korekce basů a výšek.
Jádro zvuku tvoří operační zesilovač TL062CP mně neznámého výrobce, a dvojice limitačních diod, kterými jsou poměrně překvapivě červené LEDky. Netvrdím, že by se tento typ limitace běžně nevyužíval, ale je k vidění spíše v „zákaznických" verzích a custom módech, než v sériové produkci.
Díky symetrické limitaci se tedy OD-100 hlásí spíše k odkazu Tube Screameru než bossovských overdriverů, ale celkově je zapojení podstatně složitější než u výše zmíněných modelů, a bez schématu se tedy těžko usuzuje na případnou konstrukční podobnost.
Po zvukové stránce bude vyhovovat vyznavačům vyšších „modernějších" gainů, jemný crunch, klasického syrového typu či použití coby čisté „nakopávadlo" zůstává krabičce zapovězeno. Na první poslech působí tón tenčím, ukřičenějším dojmem, ale při vhodném poměru basů a výšek, v závislosti na použitém nástroji, se dá získat ve středech dostatečně pevný zvuk, tedy takový, který se neslije s ostatními nástroji, a v celkovém zvuku bandu se neztratí. Přesto podle mne zvukových kvalit osvědčených, ale také dražších modelů nedosahuje, a míří jednoznačně do „entry level" oblasti uživatelů.
P.S. Ostatní krabičky se při zběžném testu projevili v dobrém světle a splnily očekávaný standard, včetně noise gate, jehož zavírání a otvírání probíhá plynule, bez zřetelné tendence k samovolnému pootevření či „drobení" zeslabujícího se signálu.
Jan Šimeček, jan [at] music-store.cz
