Tak zahovořil Bůh lidu basového ke svým věrným, patře na jejich hrdinné skutky, které každý den svádí v sevřeném šiku zvaném „rytmika“. A zželelo se mu dítek svých a silou sobě mocnou-americkou, přímo z města hlavního stvořil pro ně dvě mocné zbraně, které umožnit tomuto lidu by měly vítězství v bojích a šarvátkách mnohých hudebních. Vznikl „rudý a zelený ďábel“, vznikly mocné nové zbraně basové...
Onen rudý a zelený ďábel jsou výtvorem legendární americké firmy Aguilar, se sídlem v New Yorku. Kdo z basáků, byť jen trochu zkušenějších, by neznal onu „legendární firmu”, která patří jistě mezi pět nejproslulejších výrobců basových aparátů a příslušenství vůbec. Aguilar proslula též svými preampy do aktivních elektrik i do kontrabasů. Ve svém portfoliu má Aguilar celkem pět kompletně analogových efektů nejvyšší kvality. My si dnes představíme dva z nich, patřící bezesporu k velmi zajímavým a velmi užívaným všeobecným lidem basovým.
Jedná se o dvojici efektových analogových krabiček pro baskytaru. První z nich je octaver a druhou envelope filter. Na první pohled nevzbuzují tyto efekty nějakou designovou euforii. Jsou hranaté, a tak trochu působí, jako kdyby byly vytvořeny domácím elektrokutilem, který neměl po ruce nic jiného, než plechovou krabičku na hřebíky a do ní umístil střeva svého nového přístroje stvořeného podle časopisu Radioamatér. Krabičky jsou velikostně totožné – 133 x 35 x 68 mm. Obě mají čtyři ovládací potenciometry s gumovými knoby a kovový nášlapný přepínač. TRS vstup a výstup je plastový, a je umístěn na zadní straně přístroje. Mezi nimi se ještě nachází napájecí zdířka. Oba efekty jsou vybaveny funkcí True Bypass, což znamená, že signál bude efekty procházet, i když dojde baterie. Spodní strana je opatřena čtyřmi protiskluzovými gumovými podložkami. Vkládání baterie je trochu odlišné od jiných známých efektů. Zhruba uprostřed je vyříznuta do plechu drážka, na jejímž konci je zapuštěný šroubek. Když se tento povolí, je možné z krabičky povysunout šachtu určenou pro baterii. Celý proces výměny netrvá déle jak dvacet vteřin. Šroubek netřeba úplně vyšroubovávat. Na vrchním panelu je mezi potenciometry a nožním spínačem umístěna signalizační LED dioda modré barvy.
Aguilar Octamizer (4 940 Kč)
Tereza Štětinová:
U prvního z efektů můžete nezávisle na sobě ovládat signál čistého zvuku a signál přidané spodní oktávy. Ovladač CLEAN LEVEL sám o sobě reguluje úroveň čistého zvuku. Pokud jej dáte do polohy 12 h, zůstane hlasitost čistého tónu zachována, jako kdybyste hráli s vypnutým efektem. Čistý tón lze stáhnout až tak, že není slyšet vůbec. Další funkce CLEAN TONE je vlastně equalizér, kterým můžete měnit barvu čistého signálu, a to ve velmi širokém spektru (80 Hz až 8 kHz, +/-20 dB). Co z toho vyplývá? No… přesto, že se jedná o efekt octaver, tak jeho využití je v reálu daleko širší, a to vzhledem ke zcela nezávislému ovládání čistého a zkresleného signálu. Tedy: pokud stáhnete zcela oktávový kanál, můžete efekt použít čistě jako equalizér a měnit tak pouze barvu čistého zvuku (od temného basového po ostrý) a zároveň ho lze využít jako krabičku pro ovládání hlasitosti signálu – sešlápnete, a signál můžete i rapidně ztlumit či naopak nakopnout.
A teď levá polovina ovládání – jejím prostřednictvím jsme se konečně dostali k samotnému oktávovému efektu! Jak již bylo řečeno, jedná se o přidání spodní oktávy, kdy OCTAVE LEVEL umožňuje v kombinaci s CLEAN LEVELEM namíchat zvuk od „lehce ušpiněného čistého“ až po „brutální subbass“. Možnosti nastavení jsou zde ohromné. Kromě hlasitosti oktávového zvuku lze zvlášť nastavit i jeho barvu, a to pomocí OCTAVE FILTER, který umí tón oktávy měnit od hlubokého a kulatého (otočte doleva), až po velmi ostrý a pronikavý zvuk (otočte doprava). Při lehkém přidání spodní oktávy k čistému zvuku lze efekt použít i pro rychlou hru, například i pro slap, nízké tóny jsou krásně podpořeny a basová linka se zhustí. Při nastavení „vše na 12´“ získáme poměr 50:50, tedy v rámci poměru čistý: oktávový zvuk. Nádherně vyzní například zatěžkané shufflované groovy, mutované stacatované tóny.A co se týče poměru, kde převažuje oktávový efekt nad čistým zvukem? K tomu je možné napsat asi jen jedno: Naprosto „zabijáckej“ efekt, při kterým vypadávají tabulky z oken a trhají se membrány repráků. Takový subbas by vám záviděl i leckterý hiphoper.
A pokud bych měla shrnout mé zkušenosti s tímto efektem? Ovládání efektu je koncipováno velmi chytře, velkým kladem je nezávislost čistého a oktávového signálu, což umožňuje vyhrát si s jejich poměry a barvou zvuků, z tohoto vyplývá i další pozitivum, a sice možnost jeho použití jako volume efektu či equalizéru. A použití? Snad všude. Od jazzu a funku (při mírném přidání oktávy), přes pop, nebo v rockových riffech (půl na půl clean versus oktáva), až po živě hranou elektroniku a též ve tvrdé hudbě (oktáva na plný pecky).
Petr Los:
Měl jsem možnost pár podobných octaverů již vyzkoušet. Zoufalé byly hlavně ty v digitálních multiefektech. Podivné chrčení, bzučení, degradace celkového signálu nízkým samplovacím převzorkováním a nesmyslnými parametry. Ty analogové na tom byly o něco lépe, ale často se u nich objevoval nechtěný efekt zvaný „tracking“. Elektronika si mnohdy neporadila například s doznívajícími tóny, a docházelo k přeskakování mezi spodní přidanou oktávou a původním signálem, což je vskutku nezapomenutelné zejména při natáčení jemnějších skladeb. Za celou dobu jsem potkal dva octavery, které mne zaujaly. Tím prvním byl octaver od MXR a tím druhým je náš Octamizer. Ona prvotní pevnost zvuku, daná díky precizně vybíraným diskrétním součástkám, se sice projeví na ceně, ale potažmo i na kvalitě zvuku. Zvuk je pevný, hladký, nic nešumí. Z basy „leze“ to, co má. Moc mě bavilo hrát právě ony shufflované groovy (jak o nich mluvila Terka), protože hra ve vyšších polohách s přidanou oktávou je opravdu nátěr. Když jsem zkoušel klasickou metalovou drbárnu na spodních strunách, i zde Octamizer obstál. Musel jsem jen upravit poměr mezi Clean Level a Octave Level asi 3 : 1. „Prdění“ s basovým bubnem se konalo. Když je hráč rozumný, umí namíchat zvuk jen lehce efektovaný a ví, kde ho má využít, je to k nezaplacení. Dobrá krabice ho pak odmění.
Aguilar Filter Twin (5 990 Kč)
Tereza Štětinová:
Druhým z testovaných efektů je envelope filter, jehož jedinečnost tkví především v tom, že pracuje na bázi dvou nezávislých protichůdných filtrů. Jeden působí směrem nahoru a druhý směrem dolů, což považuji za geniální vychytávku především pro vyznavače kvákavých zvuků, neboť tento unikátní princip ovládání umožňuje, stejně jako u výše popisovaného octaveru, velikou škálu nastavení a možnost změn barvy tónů. Tím rozšiřuje tento efekt i své použití. Tedy není nutné být čistokrevným funkerem, abyste měli záminku pro jeho koupi. Balanční poměr mezi dolním a horním filtrem zajišťuje BLEND. Rychlost pro každý z filtrů pak ovládají dva potenciometry VELOCITY a čtvrtým ovladačem je citlivost THRESHOLD, umožňující změnu charakteristiky zvuku pro různé styly hry, kdy nastavení Thresholdu se mi subjektivně zdá být nejlepší někde kolem poloviny, avšak je zcela na vás, jak s ním zaexperimentujete. Při nastavení, kde bude převažovat horní filtr nad spodním, tedy „blend“ směr vpravo a vyšší rychlost nastavíte též ve prospěch horního filtru, získáte klasický pronikavý zvuk envelope filtru ze sedmdesátých let. Velmi rychlý, krátký a vysoký zvuk, kdy horní kváknutí bude velmi ostré a výrazné. Tento zvuk vynikne především při rychlém střídání nízkých a vysokých tónů, čímž myslím klasické oktávové hraní a slapovou techniku. V opačném nastavení – tedy když podpoříte dolní filtr, namícháte nádherný zvuk pro zatěžkané groovové riffy nebo například kráčející basovou linku.
Petr Los:
Onen čvachtavý, kvákající zvuk mě inspiroval již mnoho let zpět. To hrál Mr. Flea ještě na Musicmana a Joaquin Phoenix s ním natočil takovou zvláštní basovou „školuneškolu“. Flea tam v jedné části předvádí využití envelope filteru. Zbláznil jsem se a koupil si ho taky. Strašně mě štval, kradl signál, zeslaboval vstup do aparátu. Koupil jsem další krabici na posílení toho ukradeného signálu, a pak mě to přestalo bavit. Pořád to nebylo a nebylo ono. Hm, asi to bylo trochu i tím, že moje linky tehdy nebyly až tak úplně geniální a envelope filter je už nezachránil. Testované „dvojče“ Filter Twin však zní opravdu hondě dobře. Zase je v celé šíři zvuku cítit onen poctivý analog a nikoliv jeho digitální fotka. Ovladače jsou koncipovány velmi sofistikovaně. Threshold nastavuje prahový moment, kde se oba filtery potkávají. Proto si myslím, že Terce vyhovovalo střední nastavení.
Reakce efektu je rychlá a přesná. Nedochází k rozmazávaní zvuku. Samozřejmě, čím pregnantnější chcete reakci, tím rytmicky a dynamicky přesněji musíte hrát. Tento efekt, na rozdíl od prvního, není dle mého názoru příliš určen pro začínající hráče. Ti mají zpočátku problém s tvorbou tónu a s jednotností jejich dynamiky. Co brnknutí, to jiná délka a síla. Filter Twin pak na tyto výkyvy reaguje rozházeností zvuku. Kdo však ví, že hrají i pauzy a umí používat funky groovy, pro toho bude Filter Twin naprosto super. Kombinace těchto dvou efektů přináší ještě lepší výsledky. Kvákající tón s přidanou oktávou je prostě nedostižný. Je retro i moderní zároveň.
Závěrem
Tereza Štětinová:
Po pár minutách hraní sami zjistíte, že tyto krabičky jsou kvalita sama, a to jak z hlediska zvuku (analog, analog, analog), tak i z hlediska ovládání a zpracování. Za kvalitní výrobek je samozřejmě nutné zaplatit odpovídající cenu (octaver seženete minimálně za 4 500 Kč a envelope filter za 5 500 Kč), ale myslím si, že této investice rozhodně nebudete litovat.
Kvalitu pak oceníte především při živém hraní s kapelou, protože, jak jistě víte, tam se teprve ukáže, co to dokáže, a jestli se zvuk mezi ostatními prosadí. A tento se prosadí na sto procent při jakémkoli nastavení. Nebudu tvrdit, že nelze vymíchat dobrý zvuk i například z laciného digitálního efektu, ale... když už se podaří takový nějaký relativně dobrý zvuk nastavit, pak většinou mezi ostatními zvuky kapely stejně nevynikne. A to je přesně to, co se vám s těmito „aguilarátkami“ stát ani nemůže. Ty totiž zachovají přirozenou barvu vašeho nástroje a zvuk nikterak nezprzní.
Je tu ovšem určité „ale“, které by mohlo firmám, jako je právě Aguilar, MXR či BOSS už konečně dojít! Totiž: nebylo by jistě úplně od věci dodávat efekty spolu s adaptérem, jako to dělá například Electro Harmonix (Ano, Aguilare, vezměte si z něho příklad!). Nevím jak vás, ale mě nebaví neustále kupovat „devítivoltovky“ popřípadě dokupovat adaptéry (občas stojí třeba i polovinu samotné krabičky). Ale obchod je obchod a nenechme si tedy zkazit výborný dojem ze zvuku a zpracování těchto prvotřídních efektů. Takže shrnuto a podtrženo, vzhůru do nakupování (místo v pedalboardu se vždycky najde, co říkáte?).
Tereza Štětinová testovala s: basa Custom Shop Standa Jurča, aparát Eden Traveller, box Eden D410; efekty Gallien-Krueger Diesell Dawg Overdrive, EHX Bass Microsynht, Delay Memory Boy Kapely: Lizart, Pavel Callta and The Monet, Voicetrings,
Petr Los testoval s: basa G&L 2000, aparát Hartke HA3500, WX3500, bez dalších efektů Kapely: Lizart