Slovo Sputnik je obecně symbolem počátku éry dobývání kosmu. V našich zeměpisných šířkách může vyvolat mrazivé či hřejivé vzpomínky na zašlé časy vítězného tažení socialismu a budování světlých zítřků. Pro Američany je to hezké, exotické slovo.
Konstruktéři v M-Audio ho použili pro pojmenování svého elektronkového velkomembránového kondenzátorového mikrofonu a vyjádřili tím své přání úspěšného dobývání nahrávacích studií a ostatních sfér práce se zvukem. Sputnik - satelit byl první a jediný. Sputnik - mikrofon má velikou konkurenci a tak jeho mise nemusí být vůbec snadná. Jeho tvůrci jsou si toho jistě dobře vědomi a věnovali mu patřičnou péči.
Kondenzátorový mikrofon M-Audio Sputnik svým tvarem trochu připomíná starodávné páskové a uhlíkové mikrofony a proti téměř unifikovaným tvarům velkomembránových kondenzátorových mikrofonů současnosti je to celkem příjemné osvěžení, byť design samotný nehraje zásadní roli. Mikrofon se dodává jako profesionální souprava v aluminiovém kufříku, která obsahuje: mikrofon Sputnik, napájecí zdroj, propojovací kabel napájecí zdroj - mikrofon, síťovou šňůru k napájecímu zdroji, odpružený držák (pavouk) pro montáž mikrofonu na stojan a návod k obsluze.
Udávané základní technické parametry mikrofonu jsou: frekvenční rozsah 20 Hz – 20 kHz v pásmu +/- 1,5 dB, citlivost 30 mV/Pa (-30,5 dBV), maximální akustický tlak SPL (při zkreslení 0,5% THD) 132 dB, nebo 142 dB při aktivovaném útlumu 10 dB. Ekvivalentní úroveň šumu (podle křivky A) je 18 dB. Výstupní impedance mikrofonu (výstupní transformátor) je 200 ohmů a doporučená zatěžovací impedance má být větší než 1 kiloohm. Mikrofon nabízí pro snímání tři směrové charakteristiky: ledvinovou, osmičkovou a kulovou. K dispozici je také spínač útlumu citlivosti 10 dB a spínač omezení spodních frekvencí pod 80 Hz se strmostí 12 dB na oktávu.
Primárním prvkem, odpovědným za citlivost mikrofonu a jeho transparentní zvukové charakteristiky, je snímací vložka. U mikrofonu Sputnik je použita vložka s membránami po obou stranách, o průměru 1". Obě mylarové membrány mají tloušťku 3 mikrony a napařováním je na ně nanesena vrstvička 24 karátového zlata. Podle údajů výrobce je celý proces výroby snímací vložky (chcete-li kapsle) řízen počítačem a tím je zajištěna vysoká přesnost a konzistence kvality. Použití dvou membrán umožňuje vyrobit mikrofon s více směrovými snímacími charakteristikami.
Dalším klíčovým prvkem na cestě ke kvalitnímu a transparentnímu přenosu signálu je mikrofonní zesilovač. V případě mikrofonu Sputnik je to zesilovač elektronkový. Obvody zesilovače jsou vystavěny okolo jediné miniaturní pentody 6025M (původně navržené pro vysokofrekvenční aplikace), která je zapojena jako trioda. Použitá elektronka je armádní typ, který má mnohem užší tolerance parametrů a větší provozní odolnost. Podle tvůrců mikrofonu jsou elektronky ručně vybírané a zahořované po dobu jednoho týdne, aby se do mikrofonu dostalo jen to nejlepší. Obvod je zapojen ve třídě A, jeho výstup je osazen zakázkově vinutým, magneticky stíněným transformátorem na niklovém jádře. Vzhledem k tomu, že jde o elektronkový zesilovač, který vyžaduje speciální napájení anodového obvodu a žhavení, je spolu s mikrofonem dodáván samostatný napájecí zdroj, ze kterého jsou potřebná napájecí napětí vedena speciálním sedmižilovým kabelem, který vyžaduje i speciální konektory XLR se sedmi kontakty (piny). Není tedy možné, přestože se jedná o kondenzátorový mikrofon, použít běžné napájecí napětí +48 V na mixážním pultu, nebo na mikrofonním předzesilovači. Napájecí zdroj je dimenzován tak, že je možné použít signálové kabely o délce až 200 stop (cca 60 m). V přiloženém manuálu se rovněž píše, že díky úzké toleranci dosažených parametrů je možné dva mikrofony (nebo i více) použít bez obav jako přizpůsobený pár pro stereofonní, nebo vícekanálové nahrávání. Důvěra tvůrců v kvality mikrofonu Sputnik je tak vysoká, že ho směle pasují na spojovací článek mezi vlastnostmi legendárních mikrofonů Neumann U47 a AKG C12, univerzálně použitelný pro veškeré profesionální a high-end aplikace. Dobrá.
Pro mě osobně bylo testování mikrofonu Sputnik velice příjemnou záležitostí. Příprava, tedy montáž mikrofonu na stojan a jeho signálové propojení s počítačem přes mikrofonní předzesilovač bylo bezproblémovou, rutinní záležitostí. Speciální sedmižilový kabel, kterým se propojuje mikrofon se svým napájecím zdrojem, je dostatečně dlouhý, aby bylo možné napájecí zdroj umístit téměř kamkoliv podle potřeby a náhodou tak nepřekážel u mikrofonního stojanu, když nahrávající hudebník podupáváním udržuje rytmus.
Aktivovaný mikrofon je tichý. Pro účely otestování jsem si připravil dvě aplikace: snímání kytarového komba z bezprostřední blízkosti a ze vzdálenosti cca 70 cm a vrstvení vokálů. Sledoval jsem hlavně věrnost snímání a to jak se jednotlivé směrové charakteristiky na věrnosti podání podílejí. Věrnost podání se ovšem někdy nemusí shodovat s tím, co se našemu uchu líbí a co tudíž považujeme za dobré. Díky tomu má každý zvukař své oblíbené mikrofony pro snímání toho či onoho. Co ucho, to jiný vkus. Při testovacích záznamech, ať už šlo o vokály, nebo kytarové kombo, zněl zvuk nejvěrněji při použití kulové snímací charakteristiky a to zblízka i z větší vzdálenosti. Záznam se nejvíce přibližoval tomu, co jsem slyšel v reálu a můj dojem mi potvrdil i kytarista, který pro mě nahrával kytarové party. Poslouchal, jak se probírám nahranými stopami, přepínám, porovnávám a u stopy zaznamenané kulovou charakteristikou mimoděk poznamenal, že je to „nejlepší zvuk a nejvíc se podobá tomu, jak to (kombo) hraje ve skutečnosti". Je to celkem logické, protože u této snímací charakteristiky nedochází k tzv. proximity efektu (narůstání citlivosti na nízkých frekvencích se zkracující se vzdáleností mikrofonu od zdroje zvuku) a mikrofon svojí vlastní charakteristikou přenášený signál ovlivňuje (zabarvuje) nejméně, nebo, v ideálním případě, vůbec. Zvuk takto zaznamenaný byl nenásilný, až nenápadný, podání prostoru a detailů velmi dobré. Zvuk zaznamenaný v těsné blízkosti u kytarového komba a pak ve vzdálenosti zhruba 70 cm měl podobný charakter s tím, že při větší vzdálenosti mikrofonu od reproduktoru v nahrávce samozřejmě přibyl prostor místnosti, ale zvuk zůstával stále velmi přirozený. Při snímání z bezprostřední blízkosti nebylo nutné aktivovat útlumový článek, mikrofon vybuzené dvacetiwattové lampové kombo zvládl.
Při snímání s ledvinovou charakteristikou těsně u reproduktoru, přesně podle předpokladu, přibylo výrazně basů. Vysoké frekvence si stále drží svůj charakter, ale spodní pásma převažují, kytara začíná v basech znatelně „tlačit". Zvuk známý z mnoha nahrávek, ale zde v tomto okamžiku už nejde o zcela věrný přenos, protože charakteristika mikrofonu snímaný zvuk ovlivňuje. Přesto dobré, mnohými oblíbené a využívané. Při stejném nastavení záznamového řetězce se také zvýšila záznamová úroveň, ani teď však nebylo nutné aktivovat útlum 10 dB. Při zařazení filtru na potlačení basů se jejich úroveň zkorigovala, zvuk je méně výrazný, obdobně jako při snímání kulovou charakteristikou, ale tělo zvuku není tak plastické. Přesunutím mikrofonu dál od reproduktoru komba se zdůraznění basů eliminuje, v záznamu přibude prostor, který ovšem není tak otevřený jako u kulové charakteristiky, spíše jakoby získává lehký charakter tunelu a je to přesně „ten zvuk místnosti" po kterém hodně zvukařů při nahrávání vůbec netouží.
Nasazení osmičkové charakteristiky má podobné účinky jako u charakteristiky ledvinové s tím, že basů je při záznamu z blízka subjektivně ještě o něco více, při záznamu s mikrofonem dál od komba vychází přibyvší prostor lépe, než u ledviny, ale stále nedosahuje, z pohledu toho, co slyšíte ve skutečnosti, plasticity a věrnosti kulové charakteristiky. Ani v tomto případě nebylo nutné aktivovat útlumový článek.
Při zkušebním vrstvení trojhlasého vokálu jsem všechny popsané vlastnosti využil ku prospěchu věci. Je známo, že pokud jeden člověk vrství vokály ve stejném hlase, dochází při smíchání často k syntetickému zabarvení vokálu (cosi mezi chorusem, falngerem a velmi krátkým delayem). Většinou se doporučuje, aby se každá stopa téhož hlasu nazpívala přes jiný mikrofon, nebo z jiné vzdálenosti, případně alespoň přes různě nastavené korekce. Pokud je k dispozici mikrofon s měnitelnými směrovými charakteristikami, dá se toho velmi dobře využít. Jak už jsem řekl, navrstvil jsem tříhlasý vokál a v každém hlase jsem vokál nazpíval dvojmo. Při použití jedné a téže charakteristiky by při mixáži pravděpodobně došlo k popsanému efektu. Proto jsem v každém hlase při zdvojování využil různé směrové charakteristiky. Jeden hlas jako základ pomocí kulové charakteristiky a druhý buď pomocí osmičky, nebo ledviny podle výšky hlasu. V nižším hlasu osmička, ve vyšším ledvina. Z těchto hlasů jsem pak celkem hladce vytvořil výslednou mixáž, se kterou jsem byl spokojen. Jednotlivé nahrané hlasy se od sebe svými charakteristikami trochu odlišovaly a ve výsledku do sebe dobře zapadly. Při všech směrových charakteristikách vychází hlas velmi dobře a detailně, ale nejvěrněji vycházel opět záznam kulovou snímací charakteristikou. Zpěv i nádechy mezi jednotlivými sekvencemi jsou přirozené, bez zabarvení. S ledvinovou charakteristikou získá hlas na intimitě a síle v basech, zvyšuje se sklon ke zdůrazňování hlásek „p" a „b". Za všech okolností se zachovává prokreslení a detailnost vyšších pásem, i když mohou být někdy poslechově překrývány úrovní hlasitosti spodních pásem. Odpružený držák a zjevně i mechanická konstrukce tělesa dobře plní svůj účel, mikrofon není příliš náchylný k snímání běžných manipulačních ruchů ze stojanu, zato přepínání směrových charakteristik za chodu (při zapnutém mikrofonu) způsobuje celkem slušné rázy v reprodukčním zařízení. Je lepší to asi nedělat, nebo alespoň stáhnout hlasitost odposlechu.
Jak tedy sami vidíte, s mikrofonem se dá celkem vyhrát a to jsem se nezmínil o pokusech s nahráváním rámusu z provozu na asi dva kilometry vzdáleném letišti skrz otevřené okno.
Mikrofon M-Audio Sputnik si jistě zaslouží pozornost jako kvalitní, plně profesionální a všestranné zařízení. Svými vlastnostmi se určitě řadí k tomu lepšímu, co lze mezi mikrofony této kategorie nalézt. Osobně vždy vítám možnost několika směrových snímacích charakteristik, které rozšiřují využitelnost mikrofonu a zvyšují pravděpodobnost, že si zvukaři některý z jeho „zvuků" oblíbí. Pro příznivce věrného snímání zvuku doporučuji Sputnik v režimu s kulovou charakteristikou. Případnému tuzemskému uživateli bych pak přál, spolu s mikrofonem Sputnik, také překlad originálního manuálu, ve kterém je spousta užitečných a podrobných informací o mikrofonu, jeho jednotlivých částech a obecně o konstrukční filozofii profesionálního kondenzátorového mikrofonu s elektronkovým obvodem
