Japonská ARIA vyrábí strunné nástroje již od roku 1956, což zaslouží úctu. Aby se tak dlouho udržela, musí proti mnohačetné konkurenci na dnešním globalizovaném trhu něčím vyniknout... Dnes ARIA své modely v Japonsku nevyrábí, přesto tradice zavazuje.
Do „testu" byla distributorem poskytnuta baskytara typu „Jazz Bass" nejlevnější základní řady „STB" - zřejmě „standard bass".
Ke značce ARIA a konkrétně k tomuto modelu mám osobní vzpomínku. Někdy v r. 1980 jsem téměř totožný „Jazz Bass ARIA" zaznamenal na jakési studentské hudební přehlídce. Prošlými léty paměť detaily vymaže, přesto mi utkvěla jako „první basa jiné značky než Fender, Gibson, Ibanez, která opravdu dobře zněla"... Honza Šimeček - tahoun časopisu MS – jistě netuší, jakou mi po létech udělal radost... Pro Jazz Bassy mám totiž slabost jako Saudek pro ženy.
Basička byla dodána v obligátní papírové nepříliš pevné krabici. Celou dobu jsem trnul, abych jí při přepravě neublížil. Krabice kromě baskytary obsahovala sadu klíčů typu imbus pro seřizování (opravdu byly velmi potřebné), krátký kabel typu jack-jack pro „domácí" hraní a návod v podobě jednoho tištěného listu A4. Baskytary základní nejlevnější řady „STB" firma ARIA považuje za tzv. „startovní" pro začátečníky a z tohoto pohledu je nutné je posuzovat. Bližší viz www.ariausa.com
Ukazuje se, že pro častější převozy by bylo účelné ARII ukládat do pevného futrálu. Jenže do mého starobylého kejsu, kde se postupně vystřídaly Jazz Bass (kopie neznámého původu ze 70. let), Precision by Fokus a kopie MM Sting-Ray „EKO MM-300", se tahle basička nějak nechce vtěsnat... Přeměřuji tedy hlavní proporce - celková délka cca 118 cm, šířka přes boky 36 cm, tloušťka korpusu 40 mm. Pan docent Palatý má rád macatý. Při výběru velikosti kufru pozor.
Na první pohled upoutá JB působivým zdařilým tříbarevným „sunburstem". Olšový korpus slepený ze tří desek, krk s atypickou hlavicí vysoustružený z jednoho kusu javoru, připojení čtyřmi šrouby, palisandrový hmatník s kulatými „perleťovými" značkami, ladicí mechanika alá Schaller, jednoduchá kobylka klasického JB stylu, dva singly 18 x 91 mm a 18 x 94 mm umístěné blízko sebe, 21 pražců, menzura 34" (864 mm), tři ovládací vintage knoby... Nic nového ani překvapujícího, klasický Jazz Bass, co byste taky chtěli měnit na baskytaře úspěšně vyráběné 45 let!
Až na lehce upravený tvar hlavice a dvacetjeden pražec namísto dvaceti vše věrně připomíná Fender... Dosti podstatná změna se ukazuje v okamžiku, kdy jej beru do ruky a zkouším hrát. Krk u hlavice je totiž proti standardnímu JB poněkud širší: 42 mm namísto 38 mm. Nezdá se to být číselně až tak mnoho, ale je to jako u košil – 42 mě padne přesně!
Po chvíli hraní si uvědomuji, že profil krku i hmatníku výrobce udělal snad přesně pro moji levačku..., velmi příjemný a skvěle do ruky padnoucí ovál, který neunaví ani po delším době. Přeměření ukazuje, že má blízko k typu Precision Bass - nultý pražec (šířka/tloušťka) - 42 mm/20 mm, 12. pražec – 58/23 mm...
Vypadá to, že tímto jediným standardizovaným krkem ARIA osazuje všechny své modely základní řady „STB". To hodnotím hodně vysoko, krk je opravdu pohodlný, podle mého názoru daleko příjemnější než 38 mm úzký „vintage jazzbass". Kromě toho silnější krk snese lépe tah tlustších strun...
Na base najdeme ocelové slušně začištěné pražce zakulaceného profilu cca 2,5 x 1 mm. Poranění či dodatečné zabrušování okrajů pražců s hmatníkem tady nehrozí, což někdy bývá běžné u levnějších nástrojů.
Hmotnost baskytary nepřesahuje o mnoho 4 kg, také vyvážení při hře a ergonomie jsou příkladné a léty ověřené. O pouhé 3 cm širší korpus proti běžnému standardu 33 cm jiných výrobců mi připadá velmi komfortní...
Při podrobnější prohlídce jsem neshledal zásadní problémy s kvalitou materiálů, komponent, laku apod. Objevil se pouze jediný kaz, ovšem bez vlivu na hratelnost a hodnotu nástroje - při kolmém pohledu shora přelakovaná prohlubeň v korpusu nedaleko kobylkového snímače - patrně stopa po skluzu či úderu ostrého nástroje při výrobě...
Ve srovnání třeba s Fokusem Precision Bass musím na tomto Jazz Bassu pochválit velikost přesně vyfrézovaných otvorů pro oba snímače (na Fokusu by se do té díry vešel ještě jeden snímač).
Bohužel jako podstatnější a ne zcela jednoduše odstranitelná vada se ukázal uvolněný (špatně vlepený?) magnet u kobylkového snímače, což je asi chyba jejich výrobce. To by však pečlivější výstupní kontrola u ARIE měla objevit, pokud ovšem k uvolnění nedošlo až při některé z fází dopravy... Zmiňovaný magnet - místo aby svými pólovými nástavci jen lehce „vyčumoval" z obrysu plastového krytu - byl nějaký stydlivý a stále - mrška jedna - zapadal dovnitř... viz obrázek. Zvuková kvalita použitých snímačů ale není vůbec špatná, jenom bych uvítal, kdyby přece jenom trochu víc zdůrazňovaly středové frekvence.
Baskytara byla dodána s použitými dosti „jetými" strunami, a také s nemožně „do luku" prohnutým krkem, což je mi tak trochu záhadou... Ve stavu, v jakém jsem ji obdržel, totiž bylo prakticky vyloučeno na ní hrát - struny ve střední části krku výrazně chrastily a drnčely o pražce a ani ladění nebylo na očekávané úrovni.
Po mírném povolení krku dle tištěného návodu se povedlo nastavit žádoucí nepatrné prohnutí v opačném směru. Následovala výměna strun za nové pětačtyřicítky Hartke (promptně zaslané distributorem, díky! Takový přístup by měl být u všech...), snížení výšky strun šrouby na kobylce na minimum a nakonec i nezbytné doladění oktáv a basa byla připravena ke hraní... Přiznám se, být v situaci začínajícího koupěchtivého baskytaristy bez větších zkušeností a znalostí a dostat takto neseřízený nástroj v prodejně k vyzkoušení, asi bych případnou koupi dost rozmýšlel...
Ani po těchto úpravách sice nebylo docíleno (pro mne) úplně ideálního „action" tj. výšky strun nad hmatníkem v rozmezí cca 2 až 4 mm, ale basa již slušně ladila i ve vyšších polohách a i díky novým příjemně „měkkým" strunám se na ní dalo bez problémů hrát...
Tím se dostávám k herním vlastnostem a zvuku. Někdo říká, že na dřevu až tak nezáleží, že hraje hlavně krk, jiní preferují snímače, konstrukci basy, atd. atp... Vše souvisí se vším, proč by jinak světoví výrobci dávali na některé levnější nástroje třeba akát (acacia), aghatis nebo lípu (basswood) a přitom si olši (alder), jasan (ash) nebo mahagon (mahogany) šetřily pro dražší modely...?
Na rovinku prozradím, že pro styl a techniku, který teď hraji, mne zvuk ARIA STB-JB velmi příjemně překvapil. Nejenže při akustickém hraní basa příjemně rezonuje pod prsty a skvěle přenáší basové frekvence, ale hlavně se mi zdálo skoro neuvěřitelné, jak dobře se basa prosazuje v heavy metalové kapele... Přitom se nejedná ani o příliš tvrdý a průrazný zvuk, ani o „cinkání" ve vyšších středech či výškách, kde chybějí přirozené basové frekvence, s jakým se můžeme běžně setkat u této cenové kategorie...
Zvuk je překvapivě položen spíše v basech a nižších středech, přitom ale nechybí nezbytná konkrétnost středních frekvencí. Výběr druhů dřev je tedy z tohoto pohledu v pořádku, možná by stálo za uváženou investovat do jiných snímačů (viz závada popsaná výše)...
Aktivní elektronika by pravděpodobně také nebyla na škodu, jednak by snížila přece jen nepřeslechnutelnou hladinu typického šumu (brumu) při vytočení pouze jednoho singlu a také by pomohla zvýraznit střední a vyšší frekvence... Uvedené „brumění" je již při částečném vytočení druhého singlu hodně eliminováno a při živém hraní nebude slyšet vůbec. Tedy v naší kapele určitě ne... a do studia si pořídíte lepší nástroj.... Mne se nejvíce líbila barva s naplno vytočeným singlem u krku a se singlem u kobylky tak na cca 75%.
Na některých zesilovačích (díkybohu, ne na mých...) se basa projevovala tendencí k jakémusi obtížně definovatelnému lehkému „hučení" nebo možná spíše „slévání" basů hraných v nejnižších polohách. Basa byla prohnána těmito aparáty, které lze s určitou nadsázkou považovat za jakési standardy současně s odpovídajícím stylovým vymezením:
- hybridní zesilovač 400 W s bednou 4x12" (rock, metal)
- lampový zesilovač 150 W s bednou 1x15" (jazz, blues, country)
- hybridní kombo 350 W 4x10" (funky, jazz, rock)
- tranzistorové kombo 220 W 1x15" (jazz, blues, country)...
Pro porovnání byl použit SQUIER PB Special se dvěma snímači (přidaný JB u kobylky), což je nejlevnější řada značky Fender stejné cenové kategorie jako ARIA...
Výsledky byly zajímavé a poučné.... Zatímco já bych ARIU STB-JB hranou na svých obou prvně uvedených aparátech za Squiera nevyměnil, kolegovi, který výborně ovládá zejména slapovou techniku, se jednoznačně zdál Squier hraný na jeho druhé aparáty lepší... Pro mne hrajícího rock a metal výhradně prsty byla ARIA STB-JB jednoznačně vhodnější. Pro střelbu ve stylu Marcuse Millera se naopak opravdu zdál Squier průraznější ve středech... (nemusím zdůrazňovat, že basy jsme porovnávali při stejném nastavení korekcí na zesilovači).
Tak to má být, někdo má rád holky, někdo zase vdolky. Vždy bude také dost důležité, pro jaký styl basu vybíráme. V této cenové kategorii je slušný výběr a určitě se vyplatí vyzkoušet co nejvíce modelů různých značek. Pořád platí, že když dva dělají totéž, není to totéž...
Souhrn
Silnými stránkami ARIE STB-JB jsou působivý design, v této cenové kategorii nadprůměrný zvuk, hratelnost, ovladatelnost, vyvážení („playability"), použité materiály, poměr cena/výkon. Méně přesvědčila kvalita snímačů a nepovedlo se seřízení nástroje... Nejedná se však o katastrofu, po krátkém čase a po dodatečných menších investicích (oprava u kytaráře nebo výměna snímače) lze získat opravdu slušný nástroj.
Na závěr perličku. Dodané struny Hartke (45-65-85-105, požadované padesátky nebyly na skladě) stojí méně než polovinu proti běžným značkám a na basu této kategorie naprosto postačují. Dlouhodobější trvanlivost jsem samozřejmě za jeden měsíc nemohl odhalit, ale pokud by za ty peníze vydržely aspoň čtvrt roku, byl bych spokojen.
Výrobce řadu ARIA STB doporučuje začátečníkům, studentům nebo jako druhý nástroj do kapely (na cvičení apod...). Mohu s potěšením potvrdit, že pro začátečníky, racionálně uvažující hudebníky nebo obraceče prázdných kapes je takovýto nástroj úplným požehnáním.
