Malinko ovlivněn nedávným zhlédnutím sci-fi hororového filmu s téměř stejným názvem, se mi dostal k rukám na otestování výrobek od firmy Roland. Testovat mám totiž kytarové, potažmo mikrofonní, kombo (spíše bych měl raději říkat kombíčko) s názvem MICRO CUBE. Blízká podobnost názvu je nicméně asi vše, co spojuje samotný výrobek a filmu – tedy předešleme, žádný horor se nekoná. Pojďme k testu.
Je téměř zvykem trochu představit firmu, leč dle mého by to v tomto případě bylo opravdu nošením dříví do lesa. Co říci k firmě, která už bezmála dvacet let existuje na muzikantském trhu ať už sama nebo ve spojení s firmou Boss. Snad jen to, že se čím dál tím více, ostatně jako jiné firmy, snaží co možná nejvíce přiblížit ke konečnému zákazníku, který „na oplátku" vyžaduje co nejlepší vybavenosti výrobků za co nejmenší cenu. A protože chce zároveň výrobek, který bude obsahovat téměř vše a bude v co nejmenším možném balení (aneb ať žije miniaturizace), firmy a nejenom firmy zaměřené na hudbu, mají celé vývojové týmy, aby uspokojovali zákazníky v té největší možné míře. Určitým výsledkem tohoto trendu je tedy i „rolandí" MICRO CUBE, na který se nyní společně podíváme.
Vzhled a funkce
Toto kombo je vskutku „prckem" mezi komby, alespoň co se týče rozměrů. Posuďte sami – 244 x 166 x 226 mm; váha 3.3 kg; velikost reproduktoru je 5 palců (či chcete-li 12 cm); součástí „repro soustavy" je basreflexový nátrubek pro lepší basový efekt a samotný výkon celého komba Roland udává 2 W. Součástí výbavy „kostičky" je kožený řemínek k nošení komba. K tomu, aby se dal použít, má kombo po stranách dva šrouby, do kterých vložíte oba konce řemínku.
Ale pojďme se podívat, co nám ukazuje a jaké funkce nám nabízí přední panel. I když přední panel… - panel s ovládacími prvky je totiž umístěn nahoře. Což ale v konečném důsledku nevadí, protože se jedná opravdu o velmi malé kombo. Takže, i když bude postavené na stole, vy na ovládací prvky téměř vždy uvidíte. Ale k věci: panel je dvouřádý a my se nejdříve podíváme na dolní. Začneme-li zleva, první na „ráně" je INPUT. Zde můžeme připojit kabel ke kytaře nebo k mikrofonu. Dalším ovládacím prvkem je otočný knoflík jehož pomocí můžeme zvolit druh či simulaci zvukového aparátu. Na MICRO CUBE jich můžeme zvolit sedm. Acoustic, JC Clean, Black Panel, Brit Combo, Classic Stack, R-Fier Stack a Mic. Jak znějí či jejich využití si řekneme za okamžik. Pokračujme dalším ovládacím prvkem, kterým je Gain. Posledním v této řadě je Volume. K čemu slouží tyto dva prvky je snad jasné, proto se jimi momentálně nebudeme zabývat. Maximálně si pak na příkladech můžeme ukázat kombinace se zmíněnými simulacemi aparátů.
Tím jsme se dostali na řadu horní. Jako první zleva je ovládání s „tajemným" názvem – Tunning Fork. Ovládání obsahuje tlačítko (Touch Sens) a vedle tlačítka je posuvný přepínač s názvem Key. K čemu to slouží? Odpověď je nasnadě. Jde o ladičku. Samozřejmě určitým způsobem limitovanou. A jak to pracuje? Pomocí posuvného potenciometru zvolíme tón, podle kterého chceme ladit a zmáčkneme tlačítko Touch Sens, které reaguje hlasitostně na úder tlačítka. Z komba se ozve tón a na ladění je zaděláno (pomocí praxe pátého pražce). Zmíněné limitace? Jsou dvě; tón je v podstatě jeden – je to komorní A (440Hz), které se dá podladit o půl až o tón dolů. Samozřejmě; sluchař nebude mít žádný problém kytaru naladit, ale začátečník nebo totální „hluchoň" bude zřejmě naprosto…, víte kde?
A druhou limitaci bych viděl v tom, že pokud budete chtít ladit pomocí této ladičky a nebudete mít naprostý klid, mám na mysli opravdu ticho, tak se vám to může podařit jen s velkými obtížemi. Na můj vkus je totiž ladící tón, a to i při velkém úderu do tlačítka Touch Sens, celkem tichý. Musím ovšem z hlediska objektivity na sebe prozradit, že už jsem z muziky tak trochu nahluchlý, takže opakuji - na můj vkus je ladící tón celkem tichý.
Ale vraťme se k dalším ovládacím prvkům. Dalším v řadě je Tone, jehož pomocí můžete výsledný signál položit více do basů či výšek. Čili jde o klasický equalizační potenciometr. Trochu tedy postrádám středy, ale vzhledem velikosti reproduktoru a síly „watáže" jde o věc zanedbatelnou. Následuje efektový knoflík EFX, který obsahuje chorus, flanger, phaser a tremolo. Efekty můžete přimíchávat do zvolené simulace aparátu. Posledním ovládacím prvkem je Delay/Reverb. Co je co, snad nemusím blíž vysvětlovat, takže přejdeme na popis panelu zadního.
Zadní panel je v porovnání s předním o hodně jednodušším, takže nebudeme zdržovat a jdeme na to. Opět začneme zleva doprava. Jsou zde dva „otvory". Jako první je zdířka na 6.3 jack s označením Rec Out/Phones Jack do níž můžeme vstrčit jakékoliv nahrávadlo (vlastním Fostex X-12) pro vaši potřebu skládání nebo do ní můžeme vstrčit sluchátka (zkoušel jsem na sluchátkách Koss GT-5). Abychom mohli pracovat s výstupní hlasitostí signálu, k tomu nám slouží ovládací knoflík Volume z předního panelu. Zvuk z nahrávky je v pohodě, leč v mono režimu, sluchátka jsou v mono režimu také – z čehož vyplývá , že efektová sekce a následující zesilovač jsou obvodově zjednodušené – ale to odpovídá kategorii produktu. Mono signál je logicky splitován paralelně do L a P sluchátka. Zní vám tedy shodně v obou uších. Další je opět zdířka na 6.3 mm jack, s označením Aux In, a můžete k ní připojit váš CD player či cokoliv jiného, co dokáže reprodukovat vaši oblíbenou muziku se kterou byste si chtěli eventuelně zahrát. Ideální pro nacvičování vašich idolů a to jak kytarových, tak i pěveckých. Pokračujeme-li zleva doprava v objevování zadního panelu, dalším v řadě je tlačítko pod názvem Power. Tím můžete kombo zapnout nebo vypnout, ostatně jak jinak že... Následuje vstup pro adaptér (DC 9 V – je součástí dodávky) a nakonec je na zadním panelu takové „udělátko", kterým můžete zabezpečit kabel od adaptéru, aby se nám neporušil a déle vydržel. Úplně na závěr popisu je na zadní straně komba kryt pro baterie. Ano, je to vlastně logické. Při malé velikosti kombíčka, určitě není problém vzít aparátek na piknik se slečnou a hrát ji její zamilované písně (ne že by to byl hlavní účel tohoto přístroje...) A jaké baterie? Klasické 1.5 V tužkové; počet šest. Tolik k popisu a pojďme si říct pár slov o zvukových možnostech komba.
Zvuk
Testoval jsem MICRO CUBE na kytarách hand made P.R.S., Godin a elektroakustického Fendera. Mikrofon byl použit Shure SM 58 a Solton SM 2000E. Vás určitě nejvíce bude zajímat simulace aparátů a efekty nebo kombinace mezi nimi. Takže, první simulací je Acoustic. Hned na úvod musím přiznat, že jsem byl z této simulace nadšen. Krásný čistý tón, který se nezahlcuje ani při vyšších hlasitostech. A to jsem měl korekce na „rovno" a bez efektů. Přidejte chorus, malinko basy a máte dvanáctku jak vyšitou. Přidejte ještě navrch trochu prostoru v podobě reverbu a výsledný dojem je dokonalý.
JC Clean je další možností, jak obohatit vaši kytaru, a o které Roland tvrdí, že jde o zvukovou simulaci jejich legendárního kytarového aparátu JC-120. Nutno přiznat, že nelžou. JC-120 měl ultra čistý a „mlátičkopražcový" zvuk, při kterém máte pocit, že vám „reprák" každou chvíli musí zákonitě vyskočit z aparátu. Takový zvuk lze hojně, a také tak i byl, využít s kytarou se silnými snímači aniž by se zahlcoval. Bohužel toto kombo má jen 2W a malý reproduktor, takže aparát slyšitelně nestíhal a hltil se. Při menší hlasitosti je výsledný efekt velmi věrný, ale tento aparát, či jeho simulace, by zasluhovala větší bednu a repro.
Pro další simulaci aparátu byl vzorem Fender Twin Reverb, zde Black Panel. Musím opět říci, že simulace je věrná. Pro nácvik od country k blues, až k jazzu či rocku ideální. Pěkné, brilantní výšky, které zachovávají charakteristiku vaší kytary.
Co nám ještě chybí za zvukové možnosti z těch nejznámějších či nejužívanějších aparátů? Jasně, Vox AC-30, Marshall JPM 1987 a MESA/Boogie Rectifier. Tyto simulace najdete na tomto kombíčku pod označením Brit Combo (Vox), Classic Stack (Marshall) a R-Fier Stack (MESA/Boogie).
Všechny simulace jsou celkem věrné a každá si drží základní charakteristiku zmiňovaných aparátů. Mě osobně se nejlépe hrálo na Brit Combo a R-Fier Stack.
Co se týče efektů a kombinací ve spojení se simulacemi jsem neměl žádný problém. Možná i proto, že efekty mají koncepčně velmi podobné obvody, byť pravděpodobně silněji integrovány, jaké nalezneme u legendárních krabiček od Bosse, které považuji za možná nejlepší na světě. Jeden proměnný parametr vzhledem k určení a ceně zcela postačuje a doplní zvuk o požadovanou „dimenzi" a v celkovém kontextu zní i s dalšími nástroji patřičně výrazně, což nebývá u nejlevnějších produktů zrovna pravidlem.
Poslední, co nám zbývá je pozice na mikrofon. Použití je samozřejmě jednoduché. Navolíte potenciometrem na značku Mic, vsunete kabel od mikrofonu (jacková zdířka), dáte volume dle potřeby a můžete zpívat či hovořit dle libosti. Pomocí efektů docílíte vámi oblíbeného, kýženého efektu. Nikde nebyl problém ani při vyšších hlasitostech, což je minimálně zajímavé ve srovnání se simulací JC Clean – viz výše.
Závěr
Co říci na závěr? Pro muzikanty na cestách, ať už na dovolené či na turné, dostačující záležitost na cvičení nebo skládání nového hudebního materiálu. Stejně tak na party, piknik, do hospůdky, pokud bez svého elektrického nástroje nevydržíte. Díky simulacím, které celkem věrně napodobují legendární aparáty, a díky efektům, má muzikantská obec (v tomto případě kytarová či pěvecká) možná vyřešen jeden z několika problémů ve věci ozvučení a efektování. Samozřejmě, že kombo je možno používat i doma, tam kde máte netolerantní sousedy. Nezbývá nic jiného než „mikrohřmítko" vyzkoušet a vzít na zřetel, že takto, tedy zcela subjektivně, vidím jeho schopnosti já.