Root

Když jsem se připravoval na technickou reportáž a povídání o nástrojové technice a aparátech se členy kapely Root, kolega mne upozornil, že půjde o povídání netradiční, ať nejsem překvapen. To znělo poměrně mnohoznačně, ale nekonkrétně, a tak jsem byl pln očekávání. Ano, někteří ze členů kapely mají opravdu ke svým nástrojů velmi vyhraněný vztah s jakým jsem se v podstatě doposud nesetkal, leč důvody, které je k tomu vedou jsou vesměs pragmatické a plně je chápu. Navíc spíše to vypovídá o muzikantských kvalitách než jakémsi extrémismu.

Začněme tedy osobností, která plynule přechází z hřmících hradeb spletitých i jednoduchých harmonií a disharmonií do arpeggiových běhů, tappingů, bendů a flažoletů. Současně asi do techniky kolem kytar nejvíce v kapele „zažraný" Marek „Ashok" Šmerda...

Marku, když se mezi muzikanty řekne purista, většinou si každý představí „zralého" rockera, který by svůj nástroj do ničeho jiného než lampového aparátu nezapojil. Ty jsi v jistém smyslu také puristou, byť trochu jinak. Už dlouhé roky používáš na živo simulace. Je to tak?

To máš pravdu. Tak čtyři roky, v podstatě od chvíle kdy se objevily, jsem začal používat Line6 PODy. Nejdříve klasickou „ledvinu" a protože jsem neměl svůj koncák, tak jsem obcházel preampy různých hlav na pódiích tak, že POD byl píchnutý do smyčky a hrál jen přes konec. Ale bohužel i v těchto případech se mi zvuk „zabarvoval" a nelezlo mi ven to co bych si představoval. Takže jsem přešel na rackovou verzi POD Pro 2.0 a k tomu jsem si pořídil lampový konec Peavey Classic 50/50. Starší model, ale zdá se mi, že si to spolu rozumí. Má to výhodu i jednoduchosti instalace a zvuk mám stále +/- stejný, tak jak jsme ho s Rolfem, co pro vás píše do časáku, vytvořili. A dali jsme si s tím tenkrát spoustu práce. Samozřejmě se to odvíjí také od použité bedny, nesmí to být úplný brak. A je také pravda, že nemusím řešit základní efekty a jejich zapojování, ty z Line6 jsou myslím celkem kvalitní.

Co jsi zvolil za model?

Vybrali jsme Soldano SLO100. Spousta lidi je nespokojena s tím jak POD hraje obecně, ale dělají, dle mého, zásadní chybu. L6 se pyšní všemi různými simulacemi repráků a beden, snímacího prostoru a tak. To si myslím je dobré spíše na nahrávání, ale lidi to tam nechají – ať už z neznalosti nebo že se jim to tak líbí – a pak se diví, že je zvuk zahlcený a nekonkrétní. Je potřeba na live všechno vypnout a to dokonce natvrdo hardwarově na PODu. Nestačí přes ovládací software!!! A pak si myslím, že je výsledek solidně uspokojující.

Vyhovuje ti dynamika PODu samotného, netrápí tě odezva tónu na atak trsátka?

Celkem si myslím, že je to vyhovující, tak jak jsme ten zvuk udělali, tak si dynamiku zachovává solidní. Ale…samozřejmě, měl jsem teď možnost otestovat pár aparátů německé firmy Engl. Konkrétně Fireball, Ritchie Blackmore Signature a Powerball. A to samozřejmě rozdíl byl. U prvních dvou ten celkový výsledek, tedy zvuk a dynamika, sice předčil tu mou sestavu, ale rozdíl nebyl až tak propastný, takže tam bych neměnil, ale Powerball je opravdu super, ten mě nadchnul.

Takže se nebráníš změně aparátu?

To rozhodně ne, teď mám zvuk který mi v zásadě vyhovuje a mám tudíž klid a prostor vybírat. Právě Powerball bych viděl jako jednu z možností, skutečně se mi hodně líbil, tu mou sestavu „přehrál" výrazně, takže teď je to spíše otázka financí…

A co „sbírka" kytar? Máš?

Sbírka to zrovna není, ale pár kytar vlastním a pár nástroji mě zasponzorovala firma Fokus H z Třebíče (nyní jen Fokus z Velkého Meziříčí - pozn.redakce). Máme s nimi velmi dobré kontakty. Teď mám mezi „svými" vlastně nejnovější přírůstek Les Paul Custom. Koupil jsem ho na inzerát – nový to by byl „ranec" - navazuji k tomu zvuku PODu, určitě i tenhle nástroj se nemalou měrou podílí na solidním zvukovém výsledku. Přiznám se, že přesně nevím co tam mám za snímače, určitě to nebudou původní 490 a 498 Alnico. Prý ale firma montovala i nějaké Duncany. Každopádně bych chtěl ještě vyzkoušet to zapojení co má Zakk Wylde s EMG. Někdo sice tvrdí že je to horší na kila, ale to chce opravdu vyzkoušet. Jinak mám ještě vlastní sedmistrunku Ibanez Universe Steve Vai. No a pak ty modely od Fokusu. Když byl zájem o spolupráci, tak jsme toho využili a načrtli jsme naše představy a potřeby, takže já hodně používám černou sedmistrunku Root7, kterou jsme navrhovali s Blackiem.

Hrajete v podladění?

Nóóó…, jasně! Teď jsi mě nachytal. Máme vlastně dvojí ladění, jednak standardní na těch sedmistrunkách, takže díky tomu přidanýmu Háčku se některý starší „vály" přearanžovaly a využívají se třeba ty hlubší akordy. Na šestkách je v podstatě od desky Kargeras ladění Dropped D, to znamená že Éčko je podjetý o dva půltóny dolů na D. Na těch šestkách jsou pak širší možnosti v doprovodech, některé hmaty a obraty by se jinak obtížně hrály nebo by se nedaly zahrát vůbec.

Říká se, že nejenom některým kytarám, ale i strunám nesedí snížené ladění. Co používáš?

D’addario desítky na šestkových kytarách, a na sedmičky moc velký výběr není, takže jsem začal samozřejmě značkou Ibanez a teď jsem zkusil DR. Taky desítky.

Doplň jen pro úplnost trsátka!

1 mm Dunlop Tortex. Zkoušel jsem různé i takové ty průhledné „plexisklové" dvojky nebo trojky od Dunlopa. Ale to jsem měl „tlustý dráty" 12, a hodně podladěno. Tak kvůli razanci.

Vzpomeneš si na svůj první aparát?

Jolana Galaxis a gramorádio - když jsem to vyhulil, tak to solidně bustrovalo, booster jsem samozřejmě neměl. No a pak Tesla Studio 70, takový to oranžový, a krabička od Bohumila Píšy. V té době lidi kupovali různé Boss HM-2, všude to vychvalovali, ale nám to připadalo, že to hraje strašně. Tedy v kombinaci s aparátama, který mi jsme vlastnili. A tahle krabka, dnes zpětně vzato, hrála podobně jako Valvestate od Marshallů. Jo a po 70 jsme pak kupodivu měli, jako zvukově lepší, lampový Mono 50.

A ve studiu? Držíš se přísně lampy, simulace, nebo mícháš a zkoušíš různé cesty?

Zkouším mixy simulace a živého aparátu, do budoucna bych to chtěl právě obohatit o toho Engla, ale teď třeba jsme dělali toho Equirhodonta a myslím, že se nám povedla celkem solidní kombinace, kytara šla přímo do Marshall JCM 900 a tím se krmila jedna strana maršálské bedny 1960A a druhá půlka vycházela ze smyčky 900, do efekťáku Yamaha (SPX 90 - II), pak do šíleného tranzistorového slovenského Seaku a na druhou dvojku repráků 1960. Výsledkem byl takový šíleně hutný a nečekaně moderní zvuk. A další část kytar se točila přes PODa. Speciálně sóla – nejdřív jsme po místnosti lítali jak idioti s mikrofonem, pak jsme to píchli přes PODa rovnou do počítače, nastavili simulaci mikrofonu a bylo to pořád lepší než „živý" zvuk. Tam byl člověk který s tím měl zkušenosti a uměl, tudíž věděl jak.

Poděkoval, jsem Ashokovi a vrhnu se na člověka, o kterém lidé z okolí kapely říkají, že je mu úplně jedno na co a přes co hraje. Prostě zahraje na všechno a zvesela (vlastně temně..!!) sekunduje Ashokovi. Duše mnoha kapel, zakládající člen a uznávaná metalová veličina Petr„Blackosh" nebo „Blackie" Hošek.

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše. Na pódiu jsem viděl Savage 120 od Engla. Tvůj, nebo v rámci spolupráce zapůjčen do testu?

Je to zápůjčka od Fokusu, tenhle je vlastně poslední co testuju, jsem s tím docela dost spokojen, akorát, že to je vyloženě „metalový" aparát. Víc mě vyhovuje ten Powerball, že tam je celá škála nastavení, máš to na bigbít, rokenrol a uděláš tam i ten drsnej metalovej zvuk. Měl jsem i kombíčko Soverigen, taky super. Jediný co mi na těch aparátech vadí je, že tam není noisegate, přijde mi že je tam dost vysoká hladina šumu. Ale to vyloženě není problém a dá se to vyřešit, na živo to slyšet není a ve studiu to zagejtuješ.

Co jsi používal předtím, máš nějaký oblíbený aparát, který jsi měl delší dobu?

Já jsem si vyloženě nějaký aparát neoblíbil a spíš se mi líbí preampy, třeba Rocktron Piranha, ta má širokou škálu nastavení zkreslení, to je výborný pro práci ve studiu, ale i live když je k tomu dobrý konec, s Peavey Classic 50/50, co má Ashok, to mi sedělo. Ale jinak jsem hrál na všechno možný, a svůj aparát co jsem měl jedinej, bylo to starý kombo Peavey Classic 50. Zbytek jsem měl vždycky popůjčovaný. Ale do studia je to zase výhoda, nejseš upjatej na ten svůj aparát, když tam jdeš, tak si to napůjčuješ a experimentuješ, zkoušíš…

Jak jsi na tom s kytarama?

Když to zjednodušším, tak teď využívám možností které skýtá spolupráce s Fokusem. Asi jsi i s Ashokem mluvil o těch sedmistrunkách co jsme společně navrhovali, takže Root7 já mám, na rozdíl od Markovy černé, v barvě dřeva, tedy mahagonu, ze kterého tělo je, a struny u mé kytary procházejí skrz tělo. Šestka je vlastně fokusácká kopie Les Paul Custom, má to trochu upravený tvar, ale celkem to slušně hraje, ladí, takže nemám problém.

A typ a tloušťka strun?

Začínal jsem na osmičkách, to mi vydrželo dlouho, pak jsem přešel na .009, ale postupně jsem „ztlušťoval" až jsem valil na 12 -13. Teď hraju desítky/jedenáctky. Značku moc neřeším, a na ceně nijak moc nezáleží, většinou si kupuju nějaký dvě hybridní sady, myslím, že většinou Yamaha a k tomu nějaký levný, kdyby náhodou praskla na koncertě struna.

Naše povídání přetrhla nadcházející produkce Rootu, po které se mi už stejně nepodařilo Blackieho vytrhnout z obležení fanynek, leč pro základní ilustraci byly myslím předcházející řádky dostačující. A tak jsem si po pódiovém „běsnění" odchytil subsonického tyrana, kterým je Igor „Igor" Hubík.

Začněme pro změnu nástroji. Používáš Igore výhradně pětky?

No, protože jsem u Root, tak musím. Ale to vlastně není přesné. Já možná víc než je zdrávo dbám na image na jevišti, ale pro mne jsou koncerty vrcholem kapelního života, takže jsem si koupil od Bruna z Krabathoru (Hypnos) basu polského výrobce, má to značku Malinek, mám ji hlavně kvůli tvaru, ale hraje obstojně a je to precizně řemeslně zpracováno a osazeno elektronikou EMG a natahuju tam struny z „pětky", ona je to čtyřstrunka, takže čtyři nejhlubší. Bohatě mi to stačí a vyhovuje. Nepotřebuji pět strun, ale ladění od Háčka. No a další mám už sponzorský Fokusky, „dřevěnou" kopii Warwicka WR Funky 5 string, tu jsem měl nejdřív, ve studiu jsem měl půjčenou šestku, tu jsem si i nějakej čas nechal, ta byla super, ale abych se přiznal, mně se na to prostě hůř hraje, no a teď mám kopii jejich Washburna, není to úplně nejšpičkovější nástroj, ale nehraje špatně, jsem s ní celkem spokojený, trochu horší je to ve vyšších polohách.

Jak válčíš se strunami?

Na Malinkovi mám D’addaria, ty nejsilnější co jsou dostupný, a tady na tom nevím, to jsou původní, stejná tloušťka, ale značku netuším. Abych se přiznal, já struny vyvařuju. Na kytaru se to použít nedá, ale na basu se mi to osvědčilo, kvalitní struny jsou drahé a tak se mi vyplatí je třikrát „recyklovat" než zaplatit třikrát po tisícovce za novou sadu.

Používáš prstovou techniku?

Jen při nahrávání v některých věcech ve studiu, jinak trsátko, já jsem původně kytarista a tak jsem na to zvyklý, navíc si myslím, že to má na živo líp zní. Myslím tady ten styl. Tón je pevnější, konkrétnější a agresivnější. A navíc tím vyhraju věci, které bych prsty nezvládnul (zatím). Jako doma si to zkouším celý materiál Root přejíždět prstovou technikou, ale v trsátku mám jistotu.

Dneska jsi hrál na aparát Vlasty Henycha z Tooru. Jaký máš vlastní?

No to je to naše „malé" specifikum. Jak je všeobecně známo se zkoušením to nepřeháníme, takže do zkušebny si většinou půjčuji nějakého „Pívase", a pokud jde o koncerty, tak máme ve smlouvě požadavek na Ampeg, Mesa nebo Peavey – což tam samozřejmě vždycky není, takže nezbývá než vzít za vděk tím co je. Ale jinak mě z toho všeho co mi prošlo při koncertech a podobně rukama asi nejvíc zaujal Trace Elliot. Toho bych si docela rád pořídil.

Řekl jsi, že koncerty jsou pro tebe vrcholem kapelního života. To se mi zdá potvrzeno tvou „neposedností" na jevišti. Na rozdíl od ostatních, kteří jsou „ošňůrováni", ty jsi wireless. Co používáš?

Mám Samsona řady AirLine. Je to malý, skladný, spolehlivý. Je to ten systém s tím mikrovysílačem spojeným v jednom celku s nástrojovým jackem. V mým případě mám fenderovský šikmý typ AF-1.

Posledním kdo přišel na řadu byla „růtí úderka" René „Evil" Kostelňák. Zde bylo povídání opravdu velmi stručné. René je skvělý bubeník s opravdu nejsvéráznějším postojem ke svému nástroji.

René, máš opravdu tak vyhraněný postoj k vlastnictví bicí soupravy?

Já k tomu přistupuji rozumně. Řekni sám, k čemu by mě bylo těžce šetřit na drahé bicí, když mě potom budou ležet ve zkušebně. Jak už nadhodili ostatní, Root toho mnoho nenazkouší, takže by to byly vyhozený peníze. A i kdybych si bicí koupil. Budu je tahat vlakem na zádech? Já totiž bydlím v Ostravě a to je od Brna trochu z ruky. Na koncertech a fesťákách vždycky nějaké bicí jsou a mně nedělá problém odehrát na to, co tam je. Nějakej šroťák, plechy a paličky mám, ale co to je prostě nevím. Navíc se přiznám, že bicí mě jako nástroj nebo technika nikdy nezajímaly. Nevykládej si to špatně, mne hraní na bubny hrozně baví, ale nástroj jako takový mně nic neříká. V časákách vždycky stránky s bicíma přeskakuju. Povídej si se mnou o kytarách, to mě zajímá a baví. V Ostravě mám kapelu kde hraju na kytaru a tam vybavení mám, a lepší než na bicí. Možná je to pro někoho hrozné, ale je to tak.

Když už jsme narazili na to zkoušení, jak to řešíte s novými songy?

Tak ono se samozřejmě trochu zkouší, ale jen před točením desky. Nejdřív „na sucho" doma každý sám, posíláme si nahrávky a pak se párkrát slezeme přímo před studiem. To si pak bicí vždycky půjčím, to nebývá problém. Stejně tak do studia samotného.

V době konání koncertu bylo toto kompletní složení kapely Root, přestože se na pódiu mihnul nenápadný človíček stojící za dvěma patry kláves, jejichž plochy už nějaký ten song z desek Root zní. Těsně před otištěním tohoto článku vyšla od šéfa kapely BigBosse oficiální zpráva. Sestavu Root posílil Vladislav „Aladar" Špička, který je současně i členem Blackieho Cales. Tedy jen telegraficky.

Na jevišti jsme viděli ve stojanu dva Korgy, horní model X5D a ve spodním patře Trinity.

Díky všem!