V říjnu 1992 vychází Richardsovi další sólové album - Main Offender, jejímž vrcholem je nejspíš milostná píseň Eileen. V prosinci se na jeho koncert se skupinou The X-Pensive Winos přijdou podívat bráchové Mick a Chris Jaggerovi. Na Silvestra se Richardsova parta předvede dokonce na newyorském Times Square, s předkapelou (!) Pearl Jam.
To k čemu se léta schylovalo se stane 6. ledna 1993. Po téměř ročních spekulacích Bill Wyman veřejně, v přímém televizním přenosu v pořadu London Tonight, oznamuje odchod ze skupiny. Říká, že je unaven věčným cestováním, ale zlí jazykové mluví spíš o jeho tchýni...
Richards vyráží v lednu na americké turné, v únoru Wood pomáhá někdejšímu souputníkovi a kamarádovi Rodu Stewartovi s jeho unplugged albem, zatímco Jaggerovi vychází třetí sólový počin - Wandering Spirit.
V dubnu zase vychází pětipísňové CD Richardsovi (3 skladby z Main Offender plus píseň Key To The Highway plus živá verze Gimmie Shelter). V těch samých dnech se ale již s Mickem, a za pár dní i s Charliem opět scházejí na Barbadosu, aby se pustili do nového alba kmenových Rolling Stones. V červenci pak pokračují v irském sídla Ronnieho Wooda. Až počátkem listopadu přijíždí do dublinských studií Windmill Lane (kde jinak nahrávají třeba U2) konečně i baskytarista. Je jím Darryl Jones. „Bylo to dost těžký vybrat novýho basáka. Každej hrál moc dobře. Nakonec jsme to nechali na Charliem - vyber si! První rozhodnutí za třicet let. ,To vám, vy bejci, pěkně děkuju’ řekl a ukázal prstem na Darryla. Určitě taky proto, že hrál pět let s Davisem." (Richards). Dvaatřicetiletý Jones ale hrál i se Stingem a s Madonnou. Dalšími studiovými hosty jsou už tradiční pianista Chuck Leavell, zpěvák Bobby Womack, houslista Frankie Gavin a akordeonista Flaco Jimenez.
Na podzim je na evropských a japonských pultech ještě nová kompilace Jump Back-best of, s výběrem hitů od roku 1971. Je dokladem skutečnosti, že předchozí dvě dekády již nejsou kapelou, která by spoluvytvářela rockové trendy, ale spíš takovou, která po svém čerpá z nových stylů, jenž právě běží kolem. Naštěstí to dokáže dělat po svém.
Počátek roku 1994 je ve znamení míchání nového alba (v New Yorku, Hollywoodu i na Barbadosu). V červnu vzniká video k písni Love Is Strong jehož kulisy tvoří New York a Toronto. V Torontu se také zkouší na nové koncertní turné. Singl vychází v červenci, s týdenním předstihem před albem Voodoo Lounge. Pár dní na to vystupují na předem neohlášeném koncertě v torontském klubu RPM s kapacitou jedenáct stovek návštěvníků, při vstupném pouhých 5 (!) dolarů.
Nové světové turné startuje v New Yorku 1. srpna na RFK Stadium ve Washingtonu. V doprovodném ansámblu je třeba černá vokalistka Lisa Fischer, pianista Leavell a saxofonista Keys.
Alba se údajně prodalo 2 milióny už za první měsíc. Klasickými stonesovskými rock’n’rolly jsou třeba You Got Me Rocking, I Go Wild a Mean Disposition (s výrazným pianem Leavella), jaggerovskými slaďáky zase New Faces (s cembalem), Out Of Tears a Blinded By Rainbows. Vliv tex-mex je zřejmý v Sweethearts Together. Dvě pomalé písně zpívá i Richards: The Worst a Thru And Thru. Povedené jsou bezpochyby rockabilliová Brand New Car s dechovou sekcí (další variace na Terraplane Blues Roberta Johnsona) a energická Suck On The Jugular. V Moon Is Up slyší někdo INXS, ale mnoho českých rockerů Hlavsovy Muchomůrky (!).
Byl sem řezník, kterej porcuje maso
Zakrvácenejma rukama a umírá vestoje.
Byl jsem chirurg, dokud jsem se nezačal třást.
Zhroutil jsem se, ale zachytlas mě včas
A teď mě houpáš a houpáš a houpáš…
(z textu You Got Me Rocking)
Voodoo Lounge představuje v diskografii Rolling Stones vysoký standard a často se o něm mluví jako o jejich nejlepším albu za posledních 20 let. V tisku se v té době ale znovu řeší spory mezi Mickem a Keithem.
Nový stálý baskytarista, avšak nikoliv člen kapely, Darryl Jones se určitě neodklání od zajetého stonesovského soundu. O něm už kdysi hovořil právě Bill Wyman: „…Naše kapela se neřídí podle bubeníka, náš bubeník se řídí podle rytmického kytaristy, což je Keith Richards… vznikne cosi jako zpoždění jedné setiny vteřiny mezi kytarou a bicíma… k tomu přidejte fakt, že jsem byl vždycky schopen zachytit, jak se střídají akordy, takže mám tendenci trochu předbíhat… Když to posloucháte, zdá se vám, že to prostě šlape."
Na předání Grammy v březnu 1995 se kapela nedostaví. (Nejlepším rockovým videoklipem se stal jejich Love Is Strong.) Jsou v té době na turné v Japonsku. Na řadě je Austrálie, do Číny je nepustili. V Japonsku přitom natočili některé písně pro plánované „unplugged" album. Nechtěli to ale dělat v hloupém stylu MTV a tak to nakonec bude vyřešeno trochu jinak.
V květnu se v na jedné aukci objevuje starý pásek magnetofonový pásek s 12 rokenroly někdejších Little Blue Boy And The Blue Boys, první kapely Jaggera a Richardse. Až později je odhaleno, že ho koupil sám Mick Jagger…
V létě se odehrává evropské turné, při kterém se odbude jedna zajímavost. V časopise Der Spiegel objevuje spekulace o tom, že Stones hrají z playbacku. Dokumentuje se to pomocí detailních zvukových záznamů a poukazuje se třeba na přesně opakovanou chybičku u Charlieho Wattse. Za rok se kapele omluví…
Na londýnský koncert přijde i Marianne Faithfull, které právě vyšla autobiografie, v níž mimo jiné odhalila, že měla tajný románek s Richardsem, a to ještě před Jaggerem, a že byl nejlepší ze všech. „Jsem milovník, celá léta se to snažím lidem říct.", komentuje Richards.
Na strahovském koncertě 5. srpna 1995 má vystoupit coby předskokan Gary Moore. Nakonec onemocní a tak místo něho hraje Lucie (s hostujícím Ivanem Králem). Druhým předskokanem je irský bluesrockový zpěvák Andrew Strong s kapelou. Samotní Stouni jsou opět ve formě a recenzenti toto druhé vystoupení řadí mnohem výše než první z roku 1990. Úvodní skladbou je tentokrát letitý hit Buddy Hollyho a zároveň jedna z prvních nahrávek kapely vůbec - Not Fade Away. Na klávesy hraje opět Chuck Leavel, dechy má znovu starost Bobby Keys. Na úplný závěr přichází Jumpin’ Jack Flash a ohňostroj.
Na podzim vychází album Stripped přinášející akustické verze jak jejich velkých hitů z přelomu 60. a 70. let, tak i pár polozapomenutých kousků. Není to tedy ve stylu MTV, ale bylo natočeno v klubech. Poslední album Voodoo Lounge je tu zastoupeno pouze písní Slip Away. Kritici o desce dokonce píší jako o jejich vůbec nejlepší živé kolekcí... Vedle toho se na CD-ROMu s názvem Voodoo Lounge objevuje několik hodin „stonesovské" zábavy, kde si vedle klipů, rozhovorů, koncertních záznamů můžete jeden klip „zrežírovat" i sami…
V roce 1996 nahrává Richards na Jamajce s tamějšími rastafariány a i on se stává dědou. Watts dělá své čtvrté a asi nejlepší album Long Ago And Far Away s jazzovými evergreeny, Jagger zakládá filmovou produkční společnost Jagged Films.
V dubnu a v květnu 1997 se v hollywoodských studiích připravuje další dávka novinek pro nové album Rolling Stones. Základ přitom připravili Jagger s Richardsem na Barbadosu už v lednu. Jako producenti pod ním budou za pár měsíců podepsáni Don Was, Dust Brothers a Danny Saber. Mick Jagger později komentuje: „Když jsme desku natáčeli, hodně jsem poslouchal ambientní reggae..." (!). Jako autor většiny nových skladeb ale nezapře, že se nevyhýbal ani rytmům techno-tanečním. Zato Richards se na „znectění" stonesovských snímků dívá s nedůvěrou. Třeba takový Babyface, který některé záležitosti mixoval, byl nakonec „odejit". Vztahy v kapele se zase trochu přiostřují. Pokolikáté už…
Koncem září vychází album Bridges To Babylon, jemuž předchází singl Anybody Seen My Baby?. Spoluautorkou této písně je americká písničkářka k.d.lang, ale došlo k tomu víceméně omylem. Jagger totiž nejprve nevědomky použil melodii z její písně Constant Craving a přišel na to až náhodou Richards, s pomocí dcery Angely. Okamžitě jednal, aby vše právně vyřešil. Vedle této písně jsou k nejlepším opusům alba řazena především energická Low Down, jaggerovská (hezkou kytarou ozdobená balada) Already Over Me, Richardsem zpívané reggae You Don’t Have To Mean It, „moderní" blues Might As Well Get Juiced a Richardsova náladovka Thief In The Night. Zaznamenání hodná je také hned úvodní Flip The Switch, nejspíš vůbec nejrychlejší skladba, jakou kdy Stones nahráli. Výbornou muzikantskou souhrou se předvádějí především oba kmenoví kytaristé, ale blýsknou se i hosté. Třeba saxofonová extratřída Wayne Shorter, beatlesovsko-stonesovský klavírista Billy Preston, proslulý bubeník Jim Keltner, či osvědčený „livingcolorský" basák Doug Wimbish. Objevuje se tu ale i Keithův spoluhráč s „vedlejšáku" The X-Pensive Winos, Waddy Wachtel, klávesák od Toma Pettyho Benmont Tench a basistka Me’Shell Ndegeocello. Během nahrávání vznikl i základ později vydaného CD The Charlie Watts / Jim Keltner Project.
Hned s vydáním alba vyrážejí Stones na americké turné. U basy je stále Darryl Jones. Coby předskokané se střídají například Dave Matthews Band, Sheryl Crow, Foo Fighters, Smashing Pumpkins.
Peníze jsou jen peníze, tak co… Když si vzpomene Pepsi-Cola, a chce po Rolling Stones soukromý koncert pro své zaměstnance, kapela to za 3 milióny vezme. Už předtím zaplatila milión za užití písně Brown Sugar v reklamním spotu. A že je text o heroinu? To už si nikdo nepamatuje. A nebo je to fuk…
Whyman koncertuje po Evropě se skupinou Rhythm Kings. Zahraje si s ním i Clapton.
Jagger se baví způsobem jemu vlastním: V Brazílii se seznamuje s modelkou Lucianou Morado, která s ním pak na cestách stráví několik měsíců. Nakonec po něm bude chtít výživné na dítě…. Prostě jaggerovská klasika.
Woodovi vychází kniha Wood On Canvas - Every Picture Tells The Story se všemi podobami jeho výtvarných prací. Bydlí u irského Dublinu, nahrává tam i s Dylanem, chodí na dostihy… Jako úhlavní nepřítel paparazziů je jim nakonec vděčen, když ho tito zachrání z hořící jachty na výletě v Riu…
V létě je na programu slavné pětice evropské turné čítající 36 koncertů. První vystoupení jsou přitom odložena, kvůli Richardsovým zlomeným žebrům. Prý spadnul ze štaflí v knihovně, když se natahoval po knize (!!!). V jeho případě to ale nezní vůbec věrohodně. Jagger má pro změnu problémy s hlasem.
V srpnu se Stones konečně vypravují hrát do Ruska (v r. 1967 se to nepovedlo). Místem akce je stadión v moskevských Lužnikách. Naproti tomu v Praze hrají 22.8. už potřetí. Místem činu je tentokrát Sportovní hala, předskokany The Corrs a úvodní skladbou Satisfaction. Zazní i pět kousků z aktuálního alba.
Rolling Stones se v tomto roce stávají prvními rockovými hvězdami jejichž čistý roční zisk překonal 100 miliónu dolarů.
Počátkem listopadu je na trh uvedeno i živé album z turné Bridges To Babylon – pod názvem No Security. Je ale propadákem.
Na podzim ještě vychází Richardsovo rastafariánské album Wingless Angels. A k vánocům si další mimino - syna Gabriela - pořídí Mick s Jerry.
V lednu 1999 podává Jerry Hall návrh na rozvod. Poslední kapkou byly bulvární články o čerstvé Mickově milostné aféře. Jaggerovi advokáti zkoušejí tvrdit, že jejich svatba na Bali byla neplatná… Jde samozřejmě o peníze a tisk si ho za to pěkně dobírá… „Vždycky je mi Mickových ženských líto", komentuje Richards, „protože mi nakonec pokaždé brečí na rameni a já na to říkám: ,A jak si myslíš, že je mně? Já s ním musím zůstat’". Mick se nakonec s Jerry srovná sumou 8 miliónů dolarů. A přizná i otcovství syna Lucase Jaggera, narozeného v květnu. Kromě výroby dětí se ale věnuje i filmové produkci (např. thriller Enigma se scénářem Toma Stopparda) a zakládá společnost, která vysílá po internetu kriketové zápasy. Nezapomene ani na dartfordský gympl, kde se spolu s maminkou účastní otevření hudebního „Střediska Micka Jaggera". K tomu se s Keithem se objevují ve třech skladbách alba Blues Blues Blues, věnovaného Jimmy Roggersovi.
A Rolling Stones? Vyrážejí znovu na americké turné. Čeká je 34 vystoupení pod názvem No Security. V létě navíc dohrávají jedenáct, vloni zrušených evropských koncertů.
Whyman i někdejší kytarista stounů Mick Taylor, zatím jezdí po světě se svými kapelami. Wood se věnuje koním a v červnu 2000 jde opět na protialkoholní léčení.
Richards se pohybuje mezi domy na Jamajce a v Connecticutu a nahrává třeba s kytaristou Hubertem Sumlinem. V roce 2000 mu umírá otec. Z plánovaných koncertů Rolling Stones v letech 2000 – 2001 sejde. Koncem roku 2001 připravuje Jagger čtvrté sólové album s pracovním názvem Goddess In The Doorway.
Dvojalbum 40 Licks z roku 2002 je vůbec první kompletní kolekcí z celé historie kapely, tedy i včetně nahrávek Deccy. Odehraje se i americké turné.
To, co by se v polovině 60. let zdálo sci-fi, nebo přinejmenším jako dobrý fór, se stává skutečností 15. června 2002. Mick Jagger je Alžbětou II pasován na šlechtice a dostává titul Sir. Pro člověka typu Jaggera je to bezpochyby něčím, co bere velmi vážně. Ale radost určitě udělal i svému otci, přítomnému na ceremoniálu. A že si ho bude Keith za titul pěkně dobírat, o tom nelze ani na vteřinu pochybovat…
Zajímavá akce se odehrává 27. července 2003, na Letné, kde se před 80 tisíci diváky odehraje nepříliš povedený narozeninový koncert. Oslavencem je šedesátník Jagger, předkapelami Brainstorm a Olympic. V letní bouřce přichází gratulovat i Václav Havel a na závěr nechybí ani tradiční ohňostroj.
V roce 2004 vychází Jaggerovo album Patience, zatímco Watts se prezentuje živým albem jazzových standardů nahraných se svým Tentetem v londýnském Ronnie Scott’s Clubu.
Bill Wyman koncertuje se svými Rhythm Kings 29. září 2005 v divadle Archa (byl tam přeložen z Lucerny pro nezájem o lístky...). Mezi hosty se objevují i legendy jako Eddie Floyd a Albert Lee.
Loňské album A Bigger Bang potvrzuje standardní kvalitu posledních alb, ale hudební převraty snad už ani nikdo neočekává. Dokonce i užití elektroniky je třeba v porovnání s Bridges To Babylon slyšitelně střídmější. Úvodní Rough Justice je typickým stonesovským číslem postaveným na kytarových riffech a povedené je určitě i blues Nack Of My Hand. Nechybí ani obvyklá balada (Streets Of Love) nebo trochu funku (Rain Fall Dawn). V nesporné pěvecké formě se představuje především Mick Jagger. A nebyli by to snad ani Rolling Stones aby nevyrazili na obvyklé turné. Svých 80 (!) skladeb nacvičují opět v tělocvičně torontské Grand College School a muzikantskou sestavu doplňují už staří známí Darryl Jones a Chuck Leavell a také doprovodní vokalisté Bernard Fowler, Blondie Chaplin a Lisa Fischer.
Počátkem května 2006 tráví Keith Richards dovolenou na Fidži, mimo jiné tam je i s Ronem Woodem. Staříci ale dělají klukoviny a Keith padá z palmy… 7. května mu v nemocnici na Novém Zélandu odstraňují z mozku krevní sraženinu… Evropské turné, které mělo být zahájeno na konci května, začíná v redukované podobě až 11. července v Miláně – před 60 tisíci diváků.
A co drží Rolling Stones po těch letech hraní pohromadě? „Je to asi tím, že se vlastně pořád ještě neznáme. Jsme tak rozdílný lidi, že když se po nějaký době zase sejdeme a hrajeme každý večer před lidmi, tak je to pro nás dost nervy drásající zážitek. Jsme zvláštní parta. A taky máme smysl pro humor, což je důležitý... si myslím." (Wood)
„…Kdybychom to nedělali, asi bychom se zbláznili... nikdo nechce z toho autobusu vystoupit, protože on pořád jede. Chápete, to byste si mohli pěkně ublížit..." (Richards)
Na otázku, zda se někdy s Mickem porvali, Keith odpovídá: „Ne, známe jiný metody jak se navzájem nasrat."
