Decline

Jeden krásný letní podvečer jsme se sešli se s Luďkem a Vladimírem z kapely Decline v sympatické kavárničce na Starém městě a popovídali si nejen něco málo o kapele, ale i o jejich novém albu, které vychází v září.

Kdy vznikla kapela?

L: Kapela vznikla původní nejsyrovejší podobě v roce 1990, ale tak, jak hrajeme, je to otázka asi tří let. Vznikla vlastně z The Cure Revival - to bylo hezké období, kde jsme se naučili spoustu věcí o tom, že nejenom z tónu se skládá hudba, ale že podstatnou věcí je specifický zvuk. Tehdy jsme se učili vychytávat určité zvukové detaily, takže už jsme měli takový ten vzor. Později jsme se rozhodli dělat vlastní tvorbu, podařilo se nám podepsat smlouvu s BM Music a natočit první album. Teď jsme dokončili druhé album a ještě než jsme jej začali realizovat jsme si řekli, že na něm budeme pracovat trochu důkladněji. Získali jsme „miliónového“ producenta Tomáše Harteckého, pro kterého to byl producentský debut a protože to bylo poprvé co byl podepsán „pod deskou“, nechával si na tom strašně záležet. Dost důležitou věcí, která se podepsala na kvalitě je fakt, že jsme ji natáčeli ve studiu Sono na Nouzově.

Jak dlouho tedy nahrávka vznikala?

L: První období bylo v listopadu loňského roku, kdy jsme natočili tři písničky a pokračovalo se dále od poloviny března do poloviny dubna s menšími přestávkami. Neměli jsme na to samozřejmě tolik času, jak by jsme si představovali, takže jsme museli makat. Myslíme ale, že se to docela povedlo. Tady musím podoktnout, že technici v Sonu dělali spoustu věcí nad rámec svých povinností a na to jak byli zaplaceni se snažili, aby nahrávka byla co možná nejlepší. Zejména musím vyzvednout práci Andreje Laža, který to s námi celé dělal. Odvedl dobrou práci zejména při odstraňování všech těch lupů u živých bicích a podobně. Tak trochu ho podezříváme, že není člověk, ale android a že chodí spát jen proto, aby se neřeklo a nepoznalo se to.

Bude se natáčet i videoklip k desce?

L: Ten už je hotový, dokonce už i běžel v televizi. Je k písničce Den se otočí.

V: První klip stál dvěstěpadesát tisíc, ten druhý už jen padesát, zkrátka víc jsme nedostali, pomáhali nám stím naši známí a proto se to takto levně podařilo.

Náš časopis je spíše technický, řekněte nám něco o tom jakým způsobem jste album nahrávali.

L: Čím začít, tak snad, že všechny nástroje jsme nahrávali samostatně, nic se nenahrávalo dohromady.

V: V Sonu mají velmi dobrou akustiku a dostatek prostoru, takže například bicí se dají postavit v různých částech místnosti a souprava pak má různý dozvuk. Dá se tam s tím prostě vyhrát. Bicí byly snímány přes klasické mikrofony, nepoužívali jsme žádné snímače. Vím, že na ně ale používali lampové předzesilovače výroby jednoho z majitelů studia, což je určitá rarita. Klasické mikrofony byly doplněny dvěmi dalšími jako ambiente a jejich zvuk se přimíchával tak, jak bylo potřeba. Něco se natáčelo s klikem a něco rovnou s nastřihanýma groovama.

L: Pak jsme natáčeli kytary a basu. Musím podotknout, že jsme nepoužili ani jedno kombo. Kytary se točily přes POD od Line 6. Původně jsme chtěli použít J-Station od Johnsona, který se nám líbil na veletrhu ve Frankfurtu. Má lepší převodníky a lepší vzorkovací frekvenci, ale v té době jěště nebyl v Čechách k mání.

V: Přes POD jsme sjeli i basu, protože jsme někde chtěli lehce zkreslenej zvuk, někde se nahrávaly dvě basy na sebe čistá a nakreslená.

L: Vzpomínám si, že akustická kytara ve skladbě Porucha nešla přes POD, ale prohnali jsme ji přes krabičku Boss Overdrive. Stáhli jsme na ní všechny knoflíky doleva a to pak udělá takový „papírový“ zvuk. Myslím si, že vlastní část živého nahrávání proběhla standartně, ale až na použití POD, bez dalších extra zajímavosti. Snad jen, že některé stopy se zdvojovaly. Zajímavější částí bylo kombinování živé muziky se samply a syntezátory.

Točilo se tedy to v analogu nebo digitálu?

V: V Sonu mají dvoupalec analog, 24 stop, synchronizovaný s ProTools na Mac G3, což byl trochu problém, protože já jsem měl všechno připravené v písíčku.

L: Přijeli jsme tam s tím, že jsme základy měli připravené v programu Esid a po více stopách se to postupně nahrávalo do Mac. Naštěstí karta kterou používáme má osm nezávislých výstupů, je to karta GadgetLabs 24/8, takže to nám práci dost urychlilo.

V: Ta karta byla pro mne moc veliká (rack 1HE - pozn. autora), takže abych ji nacpal do počítače, musel jsem uříznout kus konstrukce v počítači.

Co nějaké zajímavosti z natáčení?

L: Zajímavostí při natáčení bylo i to, že na Nouzově jsou dvě režie, jedna nahrávací, druhá je pro míchání a pracuje se souběžně v obou. A právě když jsme nahrávali, tak se vedle míchalo album Wanastových vjecí a tady bych chtěl poděkovat Robertovi Kodymovi za půjčení E-bow. (E-bow je krabička, ve které je magnet a přiložením ke struně dochází k vibracím strun. A není u nás k sehnání. - pozn. autora)

V: Druhou zajímavostí bylo to, jak se v Sonu mástruje. Všechno, co už je smíchané, se natočí na půlpalcový pásek na Studera a ne na DAT, jak bývá běžně zvykem. A z pásku se to teprve přetočí do Mac, kde se to mástruje.

Vím, že jste dříve měli „živého“ klávesistu, jak je to nyní?

L: Nyní máme „mrtvého“ klávesáka v podobě čtyřstopého minidisku Sony MDM-4X, kde na dvou stopách jsou klávesy a na jedné klik pro bubeníka. Nehrajeme s tím ve všech písničkách, někde klávesy nejsou, protože tam ani dříve nebyly. Největší problém byl, když klávesák neměl v některé skladbě opodstatnění a přesto jsme tam museli něco vymýšlet, aby jen tak nestál na pódiu. Teď je to tak lepší.

Když jsme u kláves, co tedy používáte?

V: V současné době máme Korg Trinity, Korg Z1 a používali jsme i Yamahu CS1X, kterou jsme ted’ ale prodali.

Přejdeme ke koncertům, aby naši čtenáři věděli, co používáte live?

L: Bubeník hraje na Yamaha Stage Custom, činely Zildjan a Paiste. Bližší bohužel nevíme.

V: Baskytara je čtyřstrunná Ibanez ATK600, což je taková celkem příjemná masivní basa s aktivní elektrikou. Jako aparát mám hlavu Marshall 7400 Dynamic Bass a box 7410 se čtyřma desítkama. Struny používám D’Addario, GHS nebo Trace Elliot.

L: U těch strun si myslím, že se to všeobecně přeceňuje, v cestě signálu je takových překážek, takže ta struna je až na posledním místě.

Basu hraješ do linky nebo snímáš mikrofonem?

V: Zkoušeli jsme to kombinovat, ale vždycky to byla práce navíc, takže do linky.

Co kytary?

L: Jirka, co by hlavní kytarista hraje zásadně na jednu kytaru a to Gibson Les Paul Special se snímačema T90, což dokupy vydává takový pěkný zvonivý zvuk s kombinací s kombem Fender De Luxe. Toto kombo má hodně kulatý masívní zvuk a právě ve spojení s těmito snímači a tělem kytary to dává hodně pěkný zvuk, má to brilanci a sílu. Jinak Jirka má asi nejvychytanější efektový kufřík v této zemi, má Boss AutoWah, Power Drive Distortion, Phaser, Flanger, Digital Delay a Line Selector na vypínání efektové smyčky a za tím má ještě krabičku - něco mezi chorusem a delayem. Ve smyčce má efektový procesor Yamaha FX550. Je to sice starší procesor, ve studiu se potýkáme se šumem, ale na koncerty nám to vyhovuje. Aby viděl na displej i zvrchu, tak u něj má zrcátko z kompaktního disku. Má to sice zrcadlově otočené, ale on už se to naučil.

L: Já používám kytaru Godin LG, do nedávna jsem používal efekt Overdrive Boss. Ten mi ale už nevyhovoval, protože má dost středů a tak jsem si koupil teď novou řadu krabiček od Marshalla, které jsou výrazně lepší. Zejména efekt Guv’nor, což používám jako základní zkreslení, kde se dá nastavit různé zvuky nejenom Marshalla simulující JCM800/900. Na sóla používám Jackhammer, který má silnější zkreslení. Další krabičkou je příjemný chorus Supervibe, který používám v poloze, kdy to „flenžruje“ a nebo jako rotary. Další je „beruška, co se vytáhne z asfaltu“ - Ibanez Echomachine. Ta sice zvukově trochu zaostává, ale mě se na ní líbí, že mírně kreslí a je to skutečné echo, ne delay. Kromě Dunlop Cry Baby, které moc nepoužívám, mám ještě krabičku Dod Vibrothang, což je něco mezi phaserem, vibrátem a autowahem a dají se na tom nastavit kvákadlové a tremolové zvuky. Kombo používám Solton Chorus 50, je to starý aparát, ale nedám na něj dopustit. Do nedávna jsem hrál na celolampové kombo Laney VC30, zvuk byl takový naturální, ale bylo spíše upištěné, chyběly mi tam basy a nemělo ten spodek. Zkreslení bylo fajn, ale Solton mě více uspokojuje.

Co zpěv?

L: Zpěv na koncertě děláme tak, že si jej sami efektujeme přes Yamaha REV100 a kterou při hře ovládá kytarista Jiří. Jsme s tím, co se praktického využití týče, maximálně spokojeni, protože jednoduše potenciometrem se mění parametry. Je to pro nás lepší, nemusíme se spoléhat na zvukaře, ten má spoustu jiné práce, než aby nám přehazoval programy tak, jak chceme. Na koncertech se snažíme o to, a je to pro nás základ, aby zvuk z pódia byl pro zvukaře co nejlepší a hrálo to už nahoře.

V: Myslím si, že jsme v disciplinovaní a neděláme to, že si někdo během hry zesílí aparát a zvukař pak neví, co s tím má dělat. Nazvučíme se a už na to nešaháme, maximálně si řekneme během hry jak chceme monitory.

L: Toto je určitě dobrá cesta, dát zvukařovi co nejmenší prostor k chybám.

Kde se vám lépe hraje, na velkých festivalech nebo v malých klubech?

V: Spíše v klubech, na festivalech je to trochu složitější se zvukem, ale je to samozřejmě na okolní atmosféře.

L: Teď jsme nedávno hráli v klubu, kam přišlo asi osmdesát lidí a atmosféra byla naprosto fantastická. Takže máme rádi malé kluby, pakliže to už nejsou opravdu stísněné prostory.

V: Je fakt, že například já mám problémy v Lucerna Music Baru, kde, když hraju na předním pódiu, neslyším moc kopák.

L: Pokud je velké pódium, velký prostor a nepřijde moc lidí, tak si připadáme takoví ztracení a máme pocit, že to kapela neutáhne. V poslední době se mi víc líbí malé akce, kdy se hraje jen na komba, člověk se slyší a je dobrý zvuk.

Vrátím se ještě k albu, které vyjde v září. Mají se posluchači na co těšit?

L: Na CD bude bonus, je to remix skladby Akvárium, který dělal právě Vladimír. Tu dělal celou doma v počítači a my máme teď možnost porovnat naši digitální verzi se zmástronovanou v Sonu. Je to velký rozdíl.

Takže kluci mnoho úspěchů a díky za rozhovor