Bílá maska na obličeji, na hlavě dnem vzhůru kbelík s nápisem KFC (Kentucky Fried Chicken) a z něj čouhající dlouhé vlnité vlasy - to je mutantní kytarový virtuos Buckethead.
Hned na úvod je třeba předeslat, že se nejedná o žádný omyl či nedostatek orientace v hudebním světě, jestliže vám postava, kterou vidíte na obrázku, není povědomá. Skutečnost je taková, že tento kytarista má své zázemí skalních fandů, kteří v něm povětšinou vidí poloboha až boha, především v USA. Nicméně čtete-li čas od času zahraniční kytarové časopisy, pak vám toto jméno určitě neznámé není. V některých prestižních periodikách je řazen mezi vyvolené. Jak by ne - v roce 1997 se ve výroční čtenářské anketě časopisu Guitar Player umístil v první trojce kategorie "Nejlepší experimentální kytarista". Začátkem 90. let pro tentýž časopis napsal i několik lekcí.
Skutečnost je taková, že tohoto tajuplného muže nikdy nikdo bez masky nespatřil, svoji identitu úzkostlivě tají (a tedy by teoreticky mohlo jít i o ženu). Podle některých zasvěcených názorů byl vychován ve slepičím kurníku - odtud zřejmě můžeme odvozovat jeho kladný vztah ke slepicím (viz obr. - póza před kurníkem). Zabije bez milosti každého, kdo před ním pozře kuře. Je známý svým odmítavým postojem k poskytování interviewu, v masce a s kbelíkem na hlavě přichází i na zvukové zkoušky před koncerty.
Jeho hudební dovednosti byly formovány prostřednictvím lekcí Paula Gilberta a hodin klasické kytary, jakož i nejednou knihou či videolekcí (z těch známějších jmenujme Steva Trovata, Dannyho Gattona a Alberta Leeho). Výsledek toho všeho se někomu může zdát poněkud nekonvenční a excentrický, ale jeho hudba má něco do sebe a za poslech určitě stojí. Na kytaru začal hrát ve 12 letech a za svoji inspiraci označil Michaela Jacksona, Louise Johnsona a z kytaristů především Shawna Lanea, Jennifer Baten, Anguse Younga, Yngwieho Malmsteena a Joea Satrianiho. Není možné se nezmínit o jeho dalších zálibách, k nimž vedle sportů a bojových umění patří hlavně sci-fi a horory, break dancing a časté návštěvy Disneylandu. Mnohé z jeho skladeb označuje jako soundtracky k jízdě na horské dráze a k podobným radovánkám. Zajímavým zážitkem jsou zajisté i jeho živá vystoupení, bohužel pro nás Evropany zatím pouze jejich nepříliš četné a vlastně asi pirátské záznamy na Internetu. Na nich totiž předvádí při hře na kytaru své breakové tanečky, resp. svým pohybem napodobuje robota.
Jedním z nejznámějších jmen, s nimiž má co do činění, bude pro českého čtenáře nejspíš kapela Primus. Její nynější bubeník Brain Bucketheada často doprovází a objevuje se i na jeho deskách. Na poslední nahrávce "Monsters and Robots" se blýsknul i geniální baskytarista Primusu Les Claypool, a to jak s basou, tak i vokálně. Sám Buckethead přímo s Primusem dokonce čas od času vystoupí nebo vyjíždí na jejich turné s vlastní kapelou. Velmi důležitým elementem v jeho doprovodných kapelách je postavička jménem DJ Disk, kterýžto do jeho kytarových ploch míchá z vinylů různé hip-hopové, break-beatové nebo junglové rytmy. Tady se nabízí určitá paralela s poslední deskou Satrianiho - ovšem Buckethead už tohle provozuje mnoho let, dokonce i naživo s DJ Diskem.
K dalším známějším jménům, s nimiž nějakým způsobem (většinou v různých projektech) spolupracoval, patří Bootsy Collins, Bill Lasswell, George Clinton nebo Iggy Pop. Perličkou může být i to, že si jej do zkušebny jednou pozvali i Red Hot Chilli Peppers, když hledali náhradu za Frusciateho - proč se nestal jejich členem (jestli o to vůbec stál) zjistíte velmi snadno. Pustíte-li si některé z jeho nahrávek, uslyšíte, že ani funky mu nejsou cizí, ale Buckethead je přece jenom z trochu jiného těsta, a především ze zcela jiného světa.
Co všechno má Buckethead na svědomí? Není toho málo, alespoň vzhledem k tomu, že ještě nemá ani 30 let (ani přesný věk vlastně není nikde uveden). O jeho první kapele se Mike Patton (ex Faith No More) vyjádřil přibližně v tom smyslu, že jsou tak dobří, že se mu z toho chce zvracet. Většina projektů a kapel se však netěší masové popularitě. Na svém kontě má od roku 1992 dodnes především 5 sólových alb (která seženete -- i když asi ne zcela běžně - i v českých obchodech). Vzhledem k aktuálnosti a dostupnosti se blíže zmiňme hlavně o dvou posledních počinech. V roce 1998 to byla nahrávka s názvem Colma, která ovšem z řady jeho desek znatelně vybočuje. Jak sám řekl, tuto desku natočil především proto, aby ji mohli poslouchat jeho rodiče, kteří asi nesdílejí jeho nadšení pro šílenosti, jimiž jsou obvykle jeho alba naplněna. Jedná se o téměř čistě akustické album, kde dává (víceméně) prostor melancholickým náladám, tajemné atmosféričnosti a zajímavým melodiím. Zato poslední CD s titulem "Monsters and Robots" už je klasické Bucketheadovo fidlání se vším všudy. Občas ostřejší až metalem načichlé riffy, zběsilé laufy v ne příliš užívaných stupnicích a módech i akustické vyhrávky - to vše propojeno výrazným citem pro melodii a aranžmá.
Nelze opomenout množství různých projektů, ty však uvedeme jen jmenovitě a velmi zběžně, neboť už samotné názvy většině čtenářů neřeknou vůbec nic, nemluvě o tom, že shánění těchto nahrávek je ještě těžší (zatímco jeho sólové desky se občas povalují i na pultech obchodů). Tedy jen abyste si udělali obrázek, co všechno stíhá: Death Cube K (brzy už 3 alba), Giant Robot, Zillatron, Cobra Strike, Arcana, El Stew a nejdůležitější kapelou je (alespoň co do počtu desek, jejichž počet už o jednu přesáhl jeho sólové nahrávky) Praxis. Více vám snad řeknou následující jména. Vzhledem k uvedeným zálibám a hráčským kvalitám se nelze divit tomu, že se podílel i na několika soundtracích - především Mortal Kombat a znát budete zřejmě i Last Action Hero (existují dohady o tom, že jeho účast zde byla pouze podmínkou Sony pro odstoupení od tohoto labelu, k čemuž důvodem bylo zachování si vlastní tvůrčí svobody).
Nyní, jak se sluší a patří, přejdeme k techničtější stránce věci: Pokud jde o ladění, zde se vše pohybuje v normálu - tzn. buďto standardní, nebo o půltón (v některých projektech i o více půltónů) nižší. Buckethead nevyužívá podpory ze strany výrobců nástrojů a techniky ve smyslu smluvního upsání se - nejspíše z toho prostého důvodu , že taková "politika" mu dovoluje používat právě ty kytary a zesilovače, které se mu právě líbí. A které že se mu líbí? Poslední dobou je velmi často spatřován s kytarou Jackson Flying V (včetně obalu zatím poslední desky). Hodně používá také ESP MII, pro akustické hraní (nejen CD "Colma") si pořídil Gibson Chet Atkins a akustiku Takamine. Jinak se příležitostně chopí kytar Steinberger, Ibanez nebo Gibsonů (Les Paul i SG - v některých projektech). Zesilovače -- zde jde o víceméně standardní sestavu, tedy pokud jde o značky - které ovšem už samy o sobě reprezentují určité charakteristické barvy zvuku. Buckethead používá Peavey, Marshally a Mesa/Boogie, víc nejspíš netřeba dodávat, zkrátka jděte a kupte si taky od každého nejmíň jeden. Jména jako Matt Wells nebo Harry Kolbe v Evropě příliš známá nejsou, proto je budeme ignorovat. Z efektů můžeme jmenovat Roland SE 50, Rocktron Intellifex, dále multiefekty Zoom a Alesis (Midiverb II), Lexicon JamMan, pedál Digitech Whammy, distortion ProCo Rat, Electro Harmonix Micro Syntetizér, Rockman a nějaké to kvákadlo. V projektu (nebo vlastně kapele) Cobra Strike využil i plug-in AmpFarm pro systém Pro Tools (softwarový simulátor kytarových aparátů i čtenářům tohoto časopisu už dosti známé firmy Line 6).
To je snad zhruba vše. Ještě vás může zajímat, že adresa jeho oficiální a pěkně vyvedené webové stránky je www.bucketheadland.com. Z ní pocházejí i některé z uvedených fotografií - jedná se o spekulaci. Jak tento tajuplný kytarista skutečně po odmaskování vypadá.
