Gabriel je pryč z Genesis! Je to konec? Podobnou Jobovou zvěstí jsme skončili naše poslední povídání o art rockové formaci. Loučili jsme se albem The Lamb Lies Down On Broadway a odchodem do té doby nejvýraznější ikony Genesis - zpěváka Petera Gabriela. Tento krok zapříčinil mnoho dohadů o konci či nejasné budoucnosti skupiny. Příběh o tom, jak byl ve vlastních řadách objeven vynikající zpěvák, je již notoricky znám a zmínil jsem ho již v minulé čísti. Podívejme se tedy dál...
Tato „aférka" se časově kryla s natáčením nového alba a je tedy skoro s podivem, že se z toho Genesis nejen nezbláznili, ale dokázali vyprodukovat i velmi dobré album, které vyšlo roku 1976 pod názvem A TRICK OF THE TAIL. Díky jinému zpěvu a odlišným aranžím je již od prvních okamžiků tohoto díla jasné, že toto jsou noví Genesis. Již úvodní skladba Dance On A Volcano ukazuje hudební posun do „pompéznějších vod". Jakoby slavný Phil Spector pomáhal produkovat nové album – vrstvené nástroje postavené do monumentálních zvukových stěn, které se proplétají v několika sférách. Ze skladeb ubylo kontrastů mezi nadupanou rockovou řvavostí a intimními akustickými vyhrávkami, hranými kytarou nebo klavírem. Samozřejmě mají tyto změny své logické opodstatnění; Collins je excelentní hráč na bicí a pokud je nucen zpívat i sólové zpěvové party, nezbývá mu než postavit aranžmá skladeb na sebe, tj. vytvářet (občas lehce neidentifikovatelné) zvukové instrumentální stěny, nad kterými proplouvá vokál snažící se vtáhnout posluchače do děje. To je pochopitelně pravý opak toho, co dělal Gabriel, jenž měl dostatek prostoru pracovat s emocemi a reagovat na nálady uvnitř skladeb. To ovšem neznamená, že by Collins, jako nový hlavní muž a skladatel, definitivně uzavřel éru s Gabrielem. Jako malou poctu a poděkování napsal společně s celou kapelou songy jako jsou například Mad Man Moon, který je klasickou art rockovou kompozicí o třech větách, nebo píseň Ripples, jež je ukázkou schopnosti vytvořit hudební gradaci… Steve Hackett tu v sóle svým houslovým tónem (opravdu excelentní práce s volume a tónovou clonou na kytaře) opět dokazuje, že nikdy nebyl pátým kolem u vozu! Co se týče samotného zpěvu, Collins prokázal své schopnosti zejména ve skladbě Squonk.
Noví Genesis byli hudebním světem přijati a každý se těšil na koncertní turné, které mělo odpovědět na otázku, jak si kapela poradí na živo bez Gabrielovy performance, nemluvě o náročnosti dvojí role Philla Collinse. Problém zpívajícího bubeníka vyřešilo angažmá mistra bicích - bývalého člena Yes Billa Bruforda, jehož měl Collins kdysi nahradit. Kapela turné zahájila v USA, což byl promyšlený tah, neboť tam nebyla tolik zakořeněna a tudíž se mohla vyhnout přísnějšímu srovnání s „érou Petera Gabriela". Collins se ukázal jako úplně jiný frontman. Nepoužíval žádné velké převleky a spíše se profiloval jako jakýsi „strejda od vedle" a nechal větší prostor kapele, se kterou si mnohdy s gustem zabubnoval. Sám Collins vždy říká, že ho zpěv nebaví tolik, jako hra na bicí... Turné bylo přijato všeobecně kladně a tak se kapela odebrala znovu do studia, aby natočila další (v pořadí již osmé) album.
To vyšlo v polovině roku 1977 s názvem WIND & WUTHERING. Podobně jako v případě předchozího počinu, se jedná o majestátní dílko, které je sice o poznání vyzrálejší, bohužel ale postrádá více kytarových partů. To však neznamená, že jde o špatný počin! Osobně mám toto album velmi rád, je velmi kompaktní a z hlediska aranží „čisťounké jako křišťál". V některých momentech (například Your Own Special Way) doslova hladí posluchačovu dušičku, zároveň je pořád plné dechberoucích muzikantských perliček. Wind... ukazuje kam by se mohla kapela ubírat kdyby... Ano, znalci Genesis určitě vědí, co následovalo. Steve Hackett měl připraveno několik skladeb, ale zbytek kapely odsouhlasil písně z pera Bankse, což Hackett velmi nelibě nesl. Dopadlo to, jak muselo. Hackett oznámil odchod z Genesis. Odehrál ještě nasmlouvané turné, podílel se na dalším live albu SECONDS OUT (na němž se kapela ukázala ve výborném světle), rozloučil se a začal se věnovat své sólové kariéře. Genesis tak v poměrně krátkém časovém rozpětí museli čelit odchodu dalšího výrazného člena. A reakce? Genesis nezkoušeli někoho hledat a řekli si, že když to vyšlo poprvé, nebudou se po nikom za hranicemi kapely pídit ani tentokrát. A tak o rok později vychází album pod lakonickým názvem AND THEN THERE WERE THREE („A tak jsme zůstali tři"). Hned na začátku musíme napsat, že jim to nejen opět vyšlo, ale z hlediska úspěšnosti dokonce předčilo i mnohá očekávání. Deska téměř okamžitě dosáhla platinového puncu a chvíli dokonce okupovalo i přední žebříčky všech hitparád, což se do té doby Genesis nepovedlo. Album (kromě prvního hitu Follow You, Follow Me) obsahuje (díky redukovanému počtu hudebníků) jednoduší aranže písničkového charakteru, jež jsou mnohem přístupnější širšímu publiku. Celkově jde o velmi poklidnou atmosféru s velkým důrazem na rytmiku a hlavně klávesy. Samostatnou kapitolou bylo postavení baskytaristy a (nyní i) kytaristy v jedné osobě Mike Rutherforda. Chtít po „basákovi", aby hrál virtuózní kytarová sóla nebo si hrál s atmosférou skladeb či jejich kontrasty (rockový drive versus intimnost), tak jako si hrál Hackett, byla samozřejmě věc zcela nemožná. Ke cti páně Rutherforda musíme ale vyzdvihnout jeho snahu, feeling a také obrovský cit pro rytmické vyhrávky, které excelentně korespondovaly s Banksovými klávesovými „příspěvky".
Takový úspěch bylo nutné podpořit koncertní šňůrou (snad více než u předchozího alba), a tak Genesis vyrazili na mamutí světové turné. Už v období živáku Seconds Out kapela obměnila pódiovou sestavu muzikantů, která nyní čítala „trojici" z Genesis, bicmena Chestera Thompsona (například neskutečný projekt Weather Report, kde hrál i Jaco Pastorius! Muzikanti, pokud neznáte; sežeňte – je to masakr!!!!!) a kytaristu Daryla Stuermera (jazz rocková formace Jean-Luca Pontyho). Vysilující turné, které trvalo celý rok, si vybralo svou daň v podobě chuti muzikantů vyřešit své osobní problémy (Collins) nebo v realizaci sólových projektů (Banks, Rutherford, později i Collins). My si kompletní sólové kariéry všech protagonistů Genesis (i bývalých členů) probereme společně s „nástrojovkou" v příštím (a vlastně i posledním) příspěvku. Už nyní musím ale zmínit hostování Collinse na třetím sólovém albu Petera Gabriela, neboť velmi úzce souvisí s Genesis.
V roce 1980 si Peter Phila pozval do studia na nahrávání svého třetího alba. Studio Townhouse, které vlastnila společnost Virgin Records, mělo tehdy zabudovanou nejmodernější nahrávací techniku a „zaměstnávalo" zvukového režiséra Hugha Padghama, který chtěl dosáhnout co možná nejživějšího zvuku, čemuž také studio přizpůsobil. Gabriel chtěl zkusit experiment, totiž natočit bicí bez činelů. Neobvyklý sound zaujal všechny okolo a hlavně Collinse: „Seděl jsem a ladil bicí... Hugh a producent Steve Lillywhite si začali hrát s kompresory a nějakými modulačními efekty, už ani nevím jakými... Měl jsem zrovna na hlavě sluchátka, a tak jsem do toho začal hrát nějaký rytmus..." Nakonec vznikla skladba Intruder, která otevírá Gabrielovo album, charakterizována autenticky prostorovým zvukem, jaký dosud nikdo neslyšel. Takto se zrodil typický a velmi dobře rozpoznatelný sound Collinsových bicích. Hugh Padgham se následně stal Philovým studiovým technikem a spolupracují spolu dodnes.
Nejen díky novému rozměru zvuku Collinsových bicích se stal počin DUKE (1980) prvním dílem Genesis, které získalo po celém světě statut alba „number one". Nový hudební směr mají všichni členové zažitý a „vyšperkovaný" do „maxima absoluta". Snivá nálada, kterou snad „naruší" jen hitovka Turn It On Again, či sehranost kapely, dávají nové desce nesmrtelnost. Po předcházejícím mamutím turné Genesis toužili zahrát si po dlouhé době zase v menších halách a klubech. Legendární je historka o tom, jak chlapci reagovali na svou stále rostoucí popularitu: 24. května se zjevili v Los Angeles v pokladně klubu Roxy, aby vykuleným fanouškům prodávali lístky na svůj vlastní koncert. :o) Turné proběhlo bez problémů, bylo úspěšné, a tak si mohli členové v klidu odpočinout, věnovat se svým záležitostem. Mezi ně patřilo mimo jiného dokončení nahrávacího studia v hrabství Surrey (to místo je snad magické; viz profily Claptona, Becka a Page). Collins si jako poslední z Genesis natočil své první sólové album Face Value, které je obrovským milníkem nejen v kariéře Collinse, ale i Genesis. Sólovka je nesmírně úspěšná a katapultuje Phila do nebeských sfér. Byla to chytrá pop komerce a byla na hony vzdálená tomu, co Genesis doposud dělali. I když aranžmá skladeb bylo o něco jednoduší, pořád se dalo hovořit o „uměleckém" rocku. Po fenomenálním Collinsově úspěchu tak Genesis zkusili vsadit na „jeho kartu" a zase změnit celkový sound kapely. Pro jistotu však hodili médiím udičku v podobě malé šeptandy o tom, že Genesis budou jiní, hodně jiní...
V roce 1981 vychází album ABACAB a hudební svět se opravdu hóóódně divil! Desku charakterizuje popový sound s tlačícími klávesy ve stylu Cyndi Lauper či Tiny Turner a téměř naprostá absence kytar. Ještě, že pořád mluvíme o Genesis. :o) Mnohé toho zachraňuje jejich muzikálnost, propracovanost aranží a v některých silných momentech angažování dechové sekce legedárních Earth, Wind and Fire. Ačkoliv, povolání funkových dechařů bylo Genesis hodně vytýkáno. Stačí citovat některá média: „Svět se zbláznil – Genesis hrajou jako nablýskané děvky!" nebo „Zapoměňte na art rock – Genesis hrají blaxexploatační pop funky!" (Blaxploitation je označení pro filmový žánr z počátku 70. let, kdy v USA vznikalo mnoho filmů zacílených na afroamerické publikum, téma těchto snímků bylo společné – exploatace (diskriminace, vykořisťování) černošského obyvatelstva (název žánru je vytvořen spojením slov black a exploitation), hráli v nich černoští herci a šlo také o první filmy, jejichž soundtracky tvořila funková a soulová hudba…)
Ať už si o Abacabu myslíme, co chceme, jde o skutečný milník – tímto způsobem totiž ještě nikdo z rockových legend hudební žánry nespojil. (Při zpětném pohledu na tvorbu Genesis se mi ale tento krok zdá minimálně logický.)
Na začátku roku 1982 však tiskem proběhly neuvěřitelné zprávy o tom, že se údajně jedná o návratu Petera Gabriela do Genesis! Vše bylo samozřejmě trochu jinak, kapela slíbila podpořit Gabrielův projekt WOMAD (World Of Music, Arts and Dance) tím, že vystoupí na jednom z koncertů. V Milton Keynes Bowl se 2. října 1982 neuvěřitelné stalo skutkem a Genesis zahráli před nadšeným a bezmála stotisícovým davem nejen s Gabrielem, ale i s Hackettem... Zahrány byly skvosty jako Supper’s Ready nebo The Knife.
Ve stejném roce vychází ještě také dvojalbum THREE SIDES LIVE, doplněné o raritní záležitost nikdy nevydaných nahrávek z let 1979 - 81. Poté si dali členové Genesis opět pauzu, v níž se orientují na svá sólová alba. Collins nabývá definitivně statutu superhvězdy, která ani kapelu nepotřebuje, na což on sám reaguje oslovením Bankse i Rutherforda a požádá je, aby na všechno kašlali a zavřeli se zase do studia. Mají plán pracovat společně, opět v naprosté izolaci...
Tímto se prozatím s kapelou Genesis rozloučíme a dokončení, včetně slíbených sólovek a podrobnějšího rozboru nástrojovky všech protagonistů, nás bude čekat v dalším čísle.
Jako tabulaturovou ukázku jsem vybral skladbu Ripples, kde Hackett opravdu excelentním způsobem ukazuje práci s potenciometry na kytaře...
Tak to je dnes opravdu vše; těším se s vámi na příští a závěrečný díl o Genesis...
