Skoro na česko - slovenských hranicích se v malé vísce Vápenice vyrábějí struny. Někomu jsou struny pod označením Alfa či Sirius velice dobře známá, někteří však raději volí americkou „kvalitu“. Je-li ale tato „kvalita“ na místě je někdy zavádějící. Pojďme se tedy malinko poohlédnout a některé i snad přesvědčit kvalitou českých, resp. moravských strun.
Náš trh je doslova zaplaven strunami různých jmen či názvů. Mnozí z nás ale neví to, že továren či dílen na výrobu strun je na světě velmi pomálu. A tak si kupujeme jednou ty, podruhé jiné v domění, že vždy máme něco exkluzívního. Ovšem to, že se struny vyrábějí ve stejné továrně, možná s malými technologickými změnami a zejména názvem na obalu mnozí neví. Buďme tedy hrdi na to, že právě u nás máme jednoho z výrobců strun, kterému se daří prosazovat i na světových trzích (samozřejmě i pod jiným jménem a v jiných obalech), který nespí na vavřínech a stále zdokonaluje kvalitu svých produktů.
Náš rozhovor byl veden s panem Bohumilem Gorčíkem, majitelem firmy Gorstrins.
Jaká je historie výroby?
Naprosto jednoduchá. V roce 1977 byl prováděn konkurs, kterého jsem se zúčastnil a byl jsem vybrán jako mistr a později jako vedoucí výroby strun na hudební nástroje v podniku Kremona Luby u Chebu. Můj vztah k tomuto oboru byl z ještě z mladších let, protože otec je řezbářem a zajímal jsem se tudíž o dřevo a vyřezávky a to už má někdy kousek k akustice. Střední školu jsem končil maturitou z fyziky a tím jsem se zase dostal zase blíž k akustice. I když tedy moje profese byla poněkud jiná, dělal jsem jako grafik a malíř písma, zabýval jsem se trochu těmito věcmi. A právě v tomto roce 1977 jsem přešel na základě konkurzu právě do firmy Kremona. V těchto letech byla továrna v nejlepším rozkvětu a fungovala velice úspěšně. S výrobou strun jsem byl spjatý do té míry, že jsem se zabýval i vývojovými věcmi, tzn. co se týkalo technologie i když to mé přímé poslání nebylo. Přešlo to postupně ale do té míry, že jsem v podstatě všechny tyto věci znal, co s tím souvisí jak po stránce hudební, technické a dokázat to aplikovat z té technické stránky na hudební.
Pak přišel rok 1989 a všichni víme jak to dopadlo. Byla možnost privatizace a pracovat soukromě. Protože pocházím z tohoto kraje, jsem si řekl, že tu výrobu udržíme a uděláme se pro sebe. Koupili jsme tedy od Kremony technologii a začali.
To znamená původně se struny vyráběly pouze Lubech?
V podstatě ano, část výroby byla ale i tady. Ovšem tento malý provoz neměl vůbec šanci.
Podnik redukoval, změnili se vlastníci a nebylo tedy možné tady toto odštěpené pracoviště držet. Došlo tedy k privatizaci a to byl takový začátek s tím, že jsem od začátku volil takovou filozofii, že musíme oslovit trh kvalitními, ale cenově dostupnými strunami. Psal se rok 1992 a v té době již soukromé podnikání bylo velmi aktivní, drobní výrobci se pomalu vzpamatovávali, ale obchodníci se velmi rychle rozjeli. Byla možnost nákupu ze zahraničí, bylo tu mnoho strun a strašné ceny, ale samozřejmě rozpor byl mezi přáním a možnostmi. Peněz moc nebylo a tak jsem si řekl: „musíme to zaúvěrovat“. Pustili jsme se tedy do toho a volil jsem na vlastní triko co asi a do čeho se pustit. Začít dělat obchod, nakupovat struny? Současně vedle toho rozběhnout výrobu a nebo jít rovnou do výroby? Začínali jsme s pěti lidmi a rozjeli jsme to s tím, že to risknem a pustíme se pouze do výroby a obchodem se zatěžovat nebudeme. Dohodli jsme se s Kremonou v tom smyslu, že začneme vyrábět jejich sortiment, že si ho zdokonalíme a postupně budeme přecházet na vlastní sortiment. Začali jsme s výrobou již stávajících strun a rozvinula se řada Sirius, kde tehdy byla tato značka jen tak okrajová. Postupně se rozšiřoval bronzový sortiment, přes struny na banjo, mandolinu, rozšířili jsme síly strun a tak jsme se dostali až na dnešní poměrně široký sortiment a na firmu zaměstnávající 25 lidí.
Jaký je podíl exportu a prodeje u nás?
Blížíme se čtyřiceti procentům exportu, což je určitě vysoké číslo. Nemyslím si, že by jsme nedokázali více prodat, ale vše je otázka technologií, naučení lidí a zejména prostory, které máme jsou velmi malé. Už teď jsme rozhozeni na třech místech a to rozhodně není dobře.
Čeká nás do budoucna rekonstrukce, kterou musíme provést za pochodu, takže teď nemůžeme v žádném případě zvyšovat kapacitu. Musíme úspěšně pokrýt ty naše stávající zákazníky.
Vím, že v poslední době rozšiřuje zejména nylonový sortiment.
Tento sortiment není tak jednoduchý, jak si každý myslí. Je poměrně složitý, protože se jedná o složité chemické materiály, převážně z hlediska konstantnosti ladění a podobně, ale je to blízký krok pustit se do dobrých houslových strun. Materiál použitý na výrobu těchto strun, myslím tím nylon, je klasický obyčejný silon, který používají například rybáři nebo se jedná o úplně jiný materiál? Myslím si, že většina lidí má v tomto nejasno.
Souhlasím s vámi, že většina lidí si toto myslí. Vůbec to není pravda. U nás v republice továrna Silon v Plané nad Lužnicí vyrábí polyamid P6. Odbornící ví, že tento materiál je vhodný pro rybářské nebo jiné technické použití, ale už vůbec není použitelný na výrobu strun na hudební nástroje. Nylon pro struny vyrábí pouze hrstka výrobců na světě, myslím si, že by jsme je spočítali na jedné ruce, možná je jen jedna firma, která je vyrábí úplně super. Od této firmy bere například francouzský Savarez a jiné firmy. Není to tedy tak jednoduché, jedná se o vysoce kvalitní polyamid s minimální navlhavostí s přesně stanovenou protažností , pevností. Tyto parametry jsou velmi důležité. Nesmí tam být tzv. „buřty“, materiál musí být čistý bez bublinek. Musí se i povrchově upravovat, muzikanti nemají příliš rádi broušený polyamid, je pro ně lepší klasický transparentní a hlaďoučký na omak. My budeme mít hlazený materiál, myslím si, že se nám podařilo sehnat jeden z nejlepších materiálů a musím přiznat, že tento materiál je velmi drahý. Zkoušeli jsme spoustu výrobců, například v Německu, ale žádný nebyl schopen dodat potřebnou kvalitu. Používají se i uhlíkatá vlákna, my máme vlastní materiál, který si sdružujeme. Je to vlastní receptura, nikde jsme nic nekopírovali a našli jsme takové materiály, které jsou naprosto ideální.
Budete tedy mít pouze transparentní nebo i černý nylon?
Budeme používat i černý nylon, ten bude v kombinaci s fosfor bronzí, muzikanti jej vyžadují.
Vyráběli jste nějaké struny na netradiční nástroj?
Mimo toho, co je v ceníku jsme určitě velmi úspěšně a už jsme jich udělali několik desítek tisíc kusů sad na buzuku, což je určitě netradiční nástroj a mnozí vůbec neví, co je to za nástroj. Dále jsou to citery, lyry a spousta jiných nástrojů.
U nás v obchodě na nás požadují zákazníci struny do speciálního "hudebního nástroje" a to do kráječe na vajíčka. Musím přiznat, že se Vaše struny velmi osvědčily.
Vím o tom, chce to dost lidí. My ten drát máme, jednu dobu jsme museli vyřizovat licenci na ministerstvu na nákup tohoto materiálu. V podstatě ze Strunalu jsme jediní dva, kteří berou kvalitní materiál, vysoce uhlíkatý, poniklovaný apod.
Když už jste "nakousl" Strunal, oni si vyrábějí také své struny? Tzn., že je v Čechách ještě jeden výrobce?
Určitě ano, mají svojí strunárnu. Je to fabrika, která se řadí mezi největší výrobce kytar v Evropě. Nevím početně, kolik lidí mají, co se výroby strun týče, ale určitě tím, že nemalé množství vyvážejí si některé modely strun vyrábějí.
Používáte vůbec nějaké české materiály?
Používáme, ale u kvalitnějších výrobků se musíme obracet na západ. Bez západních dodavatelů bychom výrobu mohli zavřít.
Jaké připravujete do budoucna další změny?
Rozšíříme fosfor bronzové materiály dále na elektrické kytary niklované oceli.
Teď nás čeká největší změna a to způsob opřádání struny. Začneme opřádat struny na hranaté nosné materiály. Doposud to byl způsob roundwound (pozn. redakce - kulatý nosný materiál).
Další změnou budou tedy cínované materiály s různou povrchovou úpravou. Tyto struny budou jak pro akustické, tak i pro elektrické kytary. Do akustických samozřejmě zapadají struny pro mandoliny, banja, tenor banja a dobra. Na řadu přijdou i struny pro rezofonické kytary, které se v poslední době velmi rozšiřují s nástupem bluegrassu. A samozřejmě použitá technologie, kterou se to zpracovává. Máme tady stroje mechanické, tzn. musíte to "točit" rukama, máme tu stroje, které se otáčejí pomocí elektřiny, pak jsou stroje poloautomatické a nejnovější, řízené počítačem. Všechny tyto stroje máme. Můžeme třeba říci, že například nylonové struny jsou vyráběny na jednom z nejmodernějších systémů na světě. Takže například nová řada Nylton bude ve stříbrném provedení ve středním a vyšším tahu, později přijde černý nylon a nízký tah pro flamengo. Novinkou budou struny z bronzu 80/20, které budou vyráběny na poloautomatických strojích, kde bude použit zcela unikátní systém, který neexistuje nikde na západě. Tento náš princip jsme natolik zdokonalili, že se na něm dají dělat a sledovat tažnosti a veškeré technologické věci. Stroje, které jsou používány na Západě jsou strašně drahé, nemůžeme si to dovolit, ale změny, které jsme tu udělali jsou výrazné. Takže dříve jsme ani nemohli pracovat s fosfor bronzem nebo hranatým drátem. Tyto materiály se úplně jinak chovají. Po zhruba ročním zkoušení a testech jsme dnes docílili toho, že máme prototypy a budeme v nejbližší době instalovat šest strojů s novou technologií. Příští rok budeme nabídku rozšiřovat a ještě více zdokonalovat.
Dotknou se změn i balení?
Dlouhou dobu bylo módou balit struny do plastových kapsiček. Máme připravena nová balení, nejdříve v něm budou na trhu nylony, a to vkusné krabičky. Technicky budou srovnatelné s baleními zahraničních výrobců.
Za redakci Vám přeji hodně úspěchů a doufám, že se podaří uskutečnit všechny ideály.
Díky za rozhovor.
