Jednoznačně nemůže být na světě člověka zasvěceného do problematiky, který by vyslovil všeobecnou negativní kritiku na pracovní nářadí, které sloužilo již našim zvukařským dědům. Alespoň já jsem nic takového nezaznamenal a to v různobarevném spektru názorů bývá ojedinělé.
A že sloužilo a slouží dobře i často, by mohl vyprávět předlouhý seznam těch nejslavnějších nahrávek hudby i slova všech žánrů ze všech koutů světa. Těžko tedy dnešní článek koncipovat podle zaběhlých schémat. Ano vážení čtenáři, mám tu čest vám představit poprvé v českém odborném tisku firmu, kterou není možné neznat. O jejich výrobcích nelze pochybovat, vždyť za oněch 75 let nevznikl výrobek, který by spadl pod průměr a nemluvě o hezké řadě těch, které vždy stály na špičce v tomto oboru. Důležitou součástí historie je také mnoho převratných vynálezů, které posunuly hranice možností až tam kde se momentálně nalézáme. Vlastnit tedy tyto výrobky bývá nejen potřebou, ale i určitou prestižní záležitostí.
Typem U87Ai je možné uvést dlouhý seznam výrobků, který se vymyká možnostem našeho časopisu. Rozhodně jde o mikrofon, který se stal králem studií. Má svou barevnou historii, a já doufám i budoucnost. Když jsem se kdysi zeptal jednoho profesionálního mistra zvuku Českého rozhlasu, na to, který mikrofon on za svého dlouholetého působení v různých situacích považuje za řekněme prioritní, odpověděl: „Kdybych měl odjet kamsi, nevědět co mě čeká, a směl bych si vzít s sebou pouze jediný mikrofon, resp. pár, byly by to neomylně „Účka"". Opravdu se jedná o mikrofon, který má velmi pravdivé podání zvuku jak v blízkém, tak v ambientním prostoru. Jeho eventuální nepoužití záleží jen na tom, jestli jeho příjemně kulatý a plný zvuk s měkkými hranami transientů neustoupí před, v dané chvíli, některým jiným typem preferujícím radikálnější vlastnost, či vlastnosti.
Jeho prapůvod lze datovat rokem 1960, kdy se zrodil dnes stále slavný U67.
U67 – 1960 až 1971 (reedice v r. 1993) - kapsle K870/67, lampová elektronika (EF86). Stále ještě používaný pro svůj charakter.
M269 - 1962 až 1973 - kap. K870/67, AC701 vystřídala lampu EF86. Určeno především pro Broadcast
SM69 - 1964 až 1973 - stereofonní mikrofon na kterém lze navolit několik stereofonních metod a směrových charakteristik. 2x K870/67, lampový
M367 - 1966 až 1976 - K870/67, AC701
U87i - 1967 až 1986 - kapsle K87, již Fetová elektronika. Možnost napájení P48 – Phantom (jde o to, že napájení je posíláno z „pultu" po stejných vodičích kterými protéká nf signál do „pultu"), nebo je možné vložit dva 22,5 voltové monočlánky. Možnost přepínání impedance na výstupním transformátoru (50, 200 Ohm).
U77 - 1968 až 1974 - K870/67, FET, napájení T12 nebo 9 V baterie
SM69fet - 1970 - .... tranzistorová (FET), verze SM69
U397 - 1971 až 1976 - K870/67, FET 9 V napájení
QM69 - 1974 až 1985 - 4x K870/67, fet, kvadrofonní mikrofon s natáčením jako SM69
USM69 - 1979 - ... - 2x K870/67 FET
U87Ai - 1986 - ... - K870/67, nová elektronika disponující menším šumem a znatelněji vyšším výstupním signálem. Nemá ale volení impedancí na výstupním trafu a možnost interního napájení. Zaznamenal jsem „fundovaný hlas", který tvrdí, že se chová v prostoru malinko odlišněji než U87i. Jinak je vše stejné.
U87Gold - 1998 - limitovaná série k výročí firmy. Vše je normální, kromě 24karátové zlaté úpravy. Nádherný rodinný šperk, ale v Čecháchu jsou zřejmě pouze tři kusy.
Tak to by byla jedna nejkontinuálněji se vyvíjející linie u fy. Neumann. Za tím v podstatě stojí jediná výborná jednopalcová kapsle, která je tlakově gradientní s elektrickým vyvedením u středu. Signál ven putuje přes transformátor a i on se podílí na příjemném podání zvukového obrazu. Mimoto slouží k možnosti dosti dlouhého vedení. Pokud připočteme možnost interního napájení u U87i, tak neexistoval po roce 70 variabilnější mikrofon a ještě s výborným zvukem. Těžko říci, kdy a kde je tzv."Účko" nejlepší a kdy je naopak lépe použít jiný mikrofon. Ve studiu se dá použít snad úplně na vše. Firma sama doporučuje prioritně zpěv a řeč (můj názor zní: absolutně nezklame a v 90% případů není třeba jiných úprav než kompresoru), dechové (asi nejčastěji dřeva) a smyčcové nástroje – speciálně violoncella (tedy s nižším laděním, pro housle atd. se názor kloní k M147, U47 apod.), klavír i ostatní drnkací a trsací nástroje, kde je požadován plný neagresivní sound. V neposlední řadě v četnosti použití stojí na postu ambientního snímání. Naopak pro blízké snímání „close miking" a (nebo) vysoké akustické tlaky je celkem pochopitelně doporučována řada TLM. Stejně tak na bicí a perkusivní signály, nebo na amplifikované nástroje. Hodnotit zpracování a design těchto výrobků by bylo jako pochybovat o tom, jestli průměrný člověk této planety má jiný počet nohou než dvě. Vždyť design „Účka" inspiroval mnoho jiných výrobců k různým variacím na toto téma. Právě tak i systém pružného zavěšení (tzv. pavouk) je odkoukáván do různých koutů světa. Bylo by dobré poznamenat, že k U67 a U87i se dodával „pavouk" s tzv. rychloupínáním, které ale bylo velmi pevné ( na rozdíl od některých dnešních) a k novým typům Neumannů včetně U87Ai již můžete dokoupit odpružení s integrovanou matkou kolem konektoru. Zde bych se rád pozastavil. Ačkoli jsou mikrofony Neumann špičkové, je špičková i jejich cena, ale k tomu se vrátím na konci článku. Zde chci říci, že dnes je už poněkud neobvyklé zakoupit mikrofon téměř bez příslušenství. Sice v nádherné mahagonové krabičce se „zlatým" zavíráním, ale to je vše. Navíc, pokud bych měl snahu dovážit cenu mikrofonu jeho kvalitou, trvanlivostí, použitelností atd., atd., snad bych to i vzhledem k vývoji situace ve studiích a na trhu (pro sebe – samozřejmě), dokázal. Co se však těžko akceptuje je cena příslušenství, která se šplhá několikanásobně výše než u většiny jiných výrobců. A přitom v mnoha případech jde o triviální, samozřejmě velmi poctivou řemeslnou práci. Je mi jasné, že i hřebík lze vyrobit dobře a blbě, a že fy. Neumann mnoho z tohoto příslušenství vyvinula, a ostatní jen kopírují. Musím ale také vyzdvihnout fakt, že na prstech jediné ruky by mohl kdokoli spočítat firmy, které tak jako Neumann, dávají důraz na péči o svého zákazníka. Ať již je to právě v široké nabídce příslušenství (konkrétně U87Ai: bateriové a phantomové napáječe, pavouk, kloubový držák, speciální kabel s držákem na stojan, větrná ochrana, popfiltr,…)nebo servisem (pokud si jednou koupíte nějaký Neumann, máte vcelku jistotu, že v průběhu několika dalších desítek let na něj seženete cokoli). Proto také má každý mikrofon své výrobní číslo. Výstupní kontrola dá proniknout jen opravdu jednoznačně stoprocentním kusům, které splňují přísné požadavky parametrů. Mimochodem, individuální měření probíhá u každého mikrofonu a výsledky jsou archivovány a jen k řadě „Tube" jsou také dodávány zákazníkovi, ale annoncovaným parametrům firmy lze naprosto důvěřovat. Pro ty, kteří ještě netuší o co jde, shrnu netradičně na konci článku základní identifikační znaky U87.
Jde o velkomembránový(dvojitá jednopalcová membrána) kapacitní polovodičový mikrofon s výstupním trafem, třemi směrovými charakteristikami (koule/ledvina/osmička), filtrem nízkých kmitočtů a útlumem (přepínače jsou pod hlavou mikrofonu a mají i obrázkové zkratky momentálního stavu – nejsou úplně nejtišší). Nízký vlastní šum, velmi vysoký výstupní signál a tlustý zvuk plný detailů. Není vhodný na extrémní hlasitosti (i když…) a vzhledem ke svému věrnému přenosu, na špatné zvukové zdroje, ale jinak jednoznačně a všeobecně nejfrekventovanější studiový mikrofon na světě! Bohužel, poněkud méně potěšitelně může pro většinu malých studií a nejen u nás, zapůsobit poslední parametr v tabulce.
TLM103 jsem záměrně zařadil za předcházejícího krasavce ne z důvodu, že by měl být nástupcem, ale že je logickým vyústěním technologií. A také v neposlední řadě poptávkou po ekonomické verzi. Jenže u Neumanna jen tak běžně „neočešou" nějaký základní model, aby uspokojili širší poptávku. TLM 103 je prostě svébytný produkt se svými charakteristickými vlastnostmi. V šiku historických událostí u této německé firmy stojí na místě nováčků, mimochodem ale i on se může pyšnit prestižním oceněním TEC a dnes už také dosti dlouhou řadou uživatelů. Po technologické stránce vzato, kapsle vychází ze slavné K87 speciálně upravené (protože jde o singl patern – kardiodu, tak byla použita v podstatě polovina Účkové kapsle) a pokřtěna K103. Druhou polovinu úspěšného výrobku tohoto druhu tvoří elektronika, a ta, jak z názvu vyplývá, vychází z technologie TLM. V překladu jde o beztransformátorový mikrofon. Samozřejmě polovina a polovina nemusí být u některých excentristů nutně sto procent, a tak si ještě (dogmatici odpustí) připočtěte velmi zdařilý design, který je v duchu Neumann a velmi se blíží TLM170 včetně červeného loga značícího řadu TLM. Pro úplnost. Modré logo patří transformátorové řadě a černé prozrazuje elektronku.
U87Ai - 1986 - ... - K870/67
TLM171 - 1992 - limitovaná série. Kombinace kapsle K87 s TLM elektronikou.
TLM103 - 1997 - ... - kapsle K103, TLM technologie, napájení P48
Jak je to tedy s těmi vlastnostmi v porovnání s U87? Záleží, jako vždy na úhlu pohledu. Výstupním signálem je velmi podobná U87Ai. Tlustý zvuk od středobasů po středovýšky je také velmi podobný U87Ai, jenže teď přichází spíše rozdíly. Basy jsou jiné, možná pevnější, výšky jdou výš, a celkově je zvuk jaksi transparentnější, ale jestli to má na svědomí poněkud roztaženější frekvenční spektrum (vliv TLM i kapsle) nebo jen vlastnost nejméně, nebo maximálně jednoho z nejméně šumících mikrofonů na světě, nevím. Také jeho přebuditelnost je mnohem větší než U87, takže ve své podstatě není ani potřeba přepínač útlumu. Malý vlastní šum a schopnost přenášet velké tlaky má za následek, že Neumann dosáhl opravdu velkého dynamického rozsahu. A ještě jedna rozdílná vlastnost porovnávaná samozřejmě s ledvinovou charakteristikou U87. TLM 103 pobírá méně okolního prostředí, tedy jeho ledvina je užší. Díky přirozenosti projevu se 103-ka dá využívat stejně univerzálně jako U87, ale vzhledem k jistým odlišnostem je ho dobré využít jako partnera U87-mičce. Např. TLM 103 může na zpěvu, a zvláště ženském, přivodit (podle hlasu) mnoho sykavek, ale naopak pro temnější hlasy nebo „operní" zpěv může pomoci srozumitelnosti. Pro mužské hlasy by mohl občas pomoci filtr nízkých kmitočtů, který bohužel není, a z mého pohledu jde asi o jedinou věc, která chybí TLM 103 k dokonalosti. Přičemž bych řekl, že vůbec nevadí, že mikrofon je pouze ledvina, protože při použití spotu velmi dobře diferencuje okolí, je-li to třeba a dobře přenáší harmonické když spot přimícháváme v nepatrném množství. V použití „close miking" má další nesporné výhody. Kromě toho, že výborně přenáší celé frekvenční pásmo, je schopen přenést i celé dynamické pásmo. Rozhodně ne menší, než jsou schopné zpracovat následné technologie v akustickém řetězci. Takže basové boxy a basové nástroje všeobecně, včetně velkého bubnu, žestě a perkuse, nebo naopak tiché akustické kytary a smyčce. Klavír (mikrofony blíž) vychází proti Účku poněkud ostřeji. Vždy se totiž, ať již v levných nebo takovýchto špičkových mikrofonech bude jednat o konkrétní volbu pro konkrétní situaci i když zde bych si troufal tvrdit, že jde o velmi rozumnou cenovou hladinu ve špičkovém provedení. Tak jako většina ostatních Neumannů, je dodáván v povrchové úpravě buď matné černé, nebo matného niklu. Je také balen do krásné mahagonové krabičky, chráněné ještě přepravním papírovým obalem tentokrát společně (alespoň že tak) s kloubovým držákem na stojan a několikajazyčnou brožurou.
TLM193 je tentokrát opravdu ekonomickou verzí skvělé TLM 170. Jenže nejde jen o finance, které bývají až na prvním místě, ale i o fakt, že pro spoustu aplikací je zbytečné používat jeho dražšího a variabilnějšího brášku, protože některé věci zvládne se stejným výsledkem. Pro oba mikrofony totiž platí dvě stejné zásadní podmínky. Stejná kapsle K 89 a TLM elektronika, i když pro 170-tku poněkud rozvětvenější.
U 89 i - 1980 - ... - kapsle K 89, transformátorový, nap.P48, menší nežU87, 5 směrových charakteristik - koule/široká ledvina/ledvina/ hyperkardioda/ osmička, dva low cut filtry na 80 a 160 Hz a 6-ti dB útlum PAD
TLM 170 i – 1983 až 1993 - kap. K 89, TLM, napájení P48 nebo P24, bez možnosti dálkového ovládání, možnosti stejné jako pozdější typ, trochu jiná elektronika…
TLM 170 R – 1993 - ... - kap. K 89, TLM, nap. P48, spec. Napájecí a ovládací zdroj N48 R-2 pro dva TLM170R dokáže po jednom třížilovém kabelu nejen posílat modulační signál, fantomové napájení, ale i dálkově přepínat směrové charakteristiky!
TLM 193 - 1993 - ... - kapsle K 89 využita pouze pro ledvinovou char., TLM, napájení P48
K89 je dvojitá 3/4 palcová kapsle. Je firmou řazena mezi velkokapslové, ale do důsledku vzato se jedná o střední velikost. Jde vlastně o velmi dobrý nápad, kde vlastně tyto mikrofony dělají most mezi malými a velkými membránami a především vším, co s tím souvisí. Jsou zvukově plné, ale nejsou až tolik směrové (vyšší pásmo) jako větší membrány. Konkrétně TLM 193 (vždy i 170 s ledvinou) v porovnání s U87Ai má menší výstupní signál, ale je od spodní části frekvenčního pásma přes středy celkem podobná v barvě i prostoru, jen basy jsou malinko „otevřenější", ale to TLM103 má ještě o trochu více a pevnějších. Nad vrchními středy přichází zásadnější změna. Je to tak, že TLM193 je dále vyrovnanější frekvenčně i v prostoru. Prostě nižších výšek je méně a vyšších více. Dále tak jako TLM103 snáší větší akustický tlak, takže je vhodnější pro hlasité zdroje v těsné blízkosti. Kdy je tedy vhodnější použít TLM193? Jako vždy lze odpovědět naprosto nejednoznačně, ale pro vyvážené zvukové zdroje jednotlivé (většinou „close miking"), skupiny (spot a overhead) i celá hudební tělesa (ambient) může přinést velmi věrný zvukový obraz. Vždyť např. v Rudolfinu jsou nad orchestřištěm pevně nainstalovány TLM170-tky pro základní zvukovou páteř prostorového formátu 7.1v počtu pěti kusů, kde jsou doplněny dvěma Schopsy pro strany (Side) a ještě na „kůru" tkví další dvojice společně s C414 pro sbor. V Českém rozhlase ve studiu 1 jsou TM170 velmi často frekventovány jako hlavní trojice Decca3, kromě dalších jiných aktivit. Vzato z druhé strany, mužským hlasům, řekněme mužským hlubokým a nevýrazným hlasům, nenadělá zrovna dobrou službu. Také jakýmkoli nástrojům „playbackovaným" do složitých a nešťastně řešených „aranží", může dodat příznak nevýraznosti, ale naopak jste-li účastníkem hudebně a zvukově (alespoň částečně) sourodého tělesa, ať se jedná o trio, nebo klasický rock & roll (nemám na mysli heavy s šestnácti vrstvami plně přebuzených kytar) a chcete-li slyšet svůj nástroj v plné parádě, je zde TLM193/170. A to jak pro boxy baskytar, kytar, i bicích nástrojů a perkusí. Můj skromně-soukromý názor je, že častěji a lépe použitelný na ambient než U87 a jeden z nejlepších, ne-li nejlepší (firma také doporučuje) na dechové nástroje, speciálně pak saxofony a kompletní žesťě. Dále určitě akustické kytary, smyčce a klavír. U posledně jmenovaného bych mohl přiblížit (!) TLM193 na poněkud rozšířenějším mikrofonu AKG C414. Je zde jistá podobnost v harmonickém rozložení, ale TLM je o poznání barevnější a vyváženější ve vrchních středech. Má o něco méně basů a větší výstupní signál. Smyčce přes Schopsy (obecně) jsou svítivější, přes TLM193/170 mají větší tělo. Dodáván je stejně jako TLM103.
Pokračujeme příště …
