Po hudebním světě běhá hodně nezmarů, kteří si do svého řemesla rozhodně nenechají mluvit. Jsou to většinou nekompromisní frontmani spolků, které působí na scéně již nějaký ten pátek a na svém kontě mají nějaký ten zářez. Kdo sleduje heavy a speedmetalovou scénu, mi určitě dá za pravdu. Tito jedinci se svým nekompromisním přístupem k členům vlastních seskupení nesmazatelným způsobem zapsali do hudební historie. Namátkou třeba Rolf Kasparek alias Rock’n’Rolf z RUNNING WILD, Peter „Peavy" Wagner z RAGE, Chris Boltendahl alias Uncle Reaper z GRAVE DIGGER, Timo Tolkki ze STRATOVARIUS či Kai Hansen z GAMMA RAY. Právě hudební dráha posledního jmenovaného muzikanta a jeho skupiny je považována za jednu z těch zajímavějších. Pojďme tedy lehce poodkrýt tajemství gamma-paprsků.
Psal se rok 1989 a slavná germánská kapela HELLOWEEN stála na vrcholu své pomyslné slávy. Za sebou má dlouhé turné po tehdejší „západní" Evropě, z něhož bylo rovněž pořízeno živé album „Live in the U.K.". Právě v těchto komerčně úspěšných chvílích nečekaně dochází k personálnímu rozkolu mezi členy souboru. Odchází Kai Hansen, hlavní kytarista a autor většiny „nesmrtelných" songů. Neodchází však z hudebního šoubyznysu, ba naopak, vytváří si vlastní „trucpodnik". Ještě v průběhu roku 1989 se mu daří sehnat potřebné muzikanty. Spekulovalo se o tom, zda se kromě kytary chopí také mikrofonu, ale tyto názory mistr Hansen rozehnal představením kvalitního pěvce Ralfa Scheeperse (ex-TYRANT’S PACE). Dalšími spolubojovníky se stávají Uwe Wessel (baskytara) a Mathias Burchardt (bicí). Název tohoto původně sólového projektu zní zcela nekompromisně až děsivě – GAMMA RAY.
Rok 1990 je rokem vydání debutu s názvem Heading For Tomorrow. Vychází (stejně jako alba HELLOWEEN!!!) u firmy Noise Records. Jak vypovídá samotný název alba, Hansen stál v té době na pomyslné křižovatce a v jeho tvorbě se odráží snaha nalézt nový směr. Přesto jeho první sólové album není až takovým vybočením ze zaběhnuté linie, která byla pro Hansena signifikantní v předchozím působišti. Bombastické intro (Welcome), krátká vypalovačka (Lust For Life) a vrchol alba v titulním čtrnáctiminutovém opusu Heading For Tommorow, jenž oplývá znaky rockové opery. Jistý potenciál v sobě také skrývá hitovka Heaven Can Wait či baladická Silence. Ostatní skladby se nesou v uvolněné atmosféře, která je patrná i z textů (Money, Free Time). V rámci mediální podpory alba bylo natočeno video ke skladbě Space Eater. Desku uzavírá coververze Look At Yourself z dílny URIAH HEEP. Kvůli zjevné podobnosti s veleúspěšnými alby Keeper Of The Seven Keys od HELLOWEEN bylo však ze strany kritiků Hansenovi mnohokrát předhazováno, že se snažil stvořit Keeper Of The Seven Keys – part III.
Mezitím se původní projekt stal regulérní kapelou, která vyráží na turné. Z koncertování po Japonsku je pořízen také videozáznam, jenž poté vychází pod názvem Heading For The East. Jak ukázal čas, nebyla to zrovna nejšťastnější volba. Nebývá zvykem, aby kapela po vydání jediného alba natočila „živák". Každopádně se na živých vystoupeních objevuje v poněkud odlišné sestavě, než je avizováno na albu. Za bicími již sedí ostřílený Uli Kusch (ex-HOLY MOSES) a na postu druhého „šestistruníka" již kvalitně funguje Dirk Schlächter. Již s těmito muzikanty na bookletu vychází ještě roce 1990 EP Heaven Can Wait, na kterém kromě titulní (lehce pozměněné) skladby najdeme ještě čtyři další songy z tohoto období. Za zmínku stojí zejména westernovsky laděná „pohodovka" Lonesome Stranger.
Přesto tato sestava doznává určitých trhlin a personální neshody se naplno projevují na druhém řadovém albu Sigh No More, které vychází v roce 1991. Kdo čekal rychlý přímočarý speedmetal, musel být notně zklamán. Je to rozporuplná deska, chybí ona pověstná červená nit, která poměrně různorodou směsici songů stmeluje. Hledání směru, které předznamenal její předchůdce, se zde projevilo na plné čáře. Objevují se zde dokonce i bluesové elementy, což do určité míry vypovídá o Hansenově snaze vymanit se z „helloweenovského" klišé. Nejistota, zapříčiněná mimojiné i nestabilní politickou situací (válka v Perském zálivu) je patrná zejména ze skladby Changes a přímo se reflektuje v až pesimisticky vyznívající (We Won’t) Stop The War. Mezi hudebně nejzajímavější skladby (tedy poměrně netypické) patří v prvé řadě song One With The World, ke kterému byl natočen i videoklip.
Po dvouleté odmlce a zjevném tápání znatelně prezentovaném na albové „dvojce" přichází Hansen s novou energií a také s obměněným osazenstvem GAMMA RAY. Změny se týkají postu bubeníka, které obsazuje mladíček Thomas Nack, a dále baskytaristy, což je parketa pro Jana Rubacha. Oba muzikanty si Hansen „vypůjčil" z kapely ANAESTHESIA. Rok 1993 se v případě G.R. nese ve znamení určitého návratu k „zaběhnutému" pojetí tvorby, tedy ke klasickému speedmetalu. Album Insanity And Genius to do jisté míry potvrzuje. Kromě skladeb, které je dnes možné označit jako typické pro G.R. (Tribute To The Past, No Return, Last Before The Storm, Future Madhouse), se na albu nacházejí i určité „úlety" do oblasti experimentu v podobě skladeb Gamma Ray nebo titulní Insanity And Genius. Skladby mají výrazný, syrový zvuk a některé pasáže si pohrávají s ostrými, téměř thrashovými riffy. Oproti tomu kontrastuje baladická kompozice 18 Years nebo téměř rocková opera Heal Me, kde je ke slyšení sám maestro Hansen, jehož hlas se chválabohu od „helloweenských" časů Walls Of Jericho výrazně zlepšil. Samotná skladba do určité míry evokuje tvorbu QUEEN, konkrétně Bohemian Rhapsody. Kromě Kai Hansena se na albu vokálně projevil také druhý kytarista Dirk Schlächter, jenž si vzal na paškál song Your Torn Is Over.
I přes určité nedostatky lze album považovat za významný pilíř tehdejší melodické scény. V té době totiž obdobně zaměřené hudební spolky urputně (a většinou marně) bojovaly o popularitu (a de facto i o přežití) s nástupem moderní vlny „grunge" z amerického Seattlu. Prapor powermetalu tehdy drželo nad vodou pouze několik vytrvalců, G.R. v to počítaje, na rozdíl od svých stájových kolegů HELLOWEEN, kteří vydáním svého „Chameleona" hodně „ujeli" mimo pomyslnou škatuli.
V roce 1993 bylo na koncertním turné natočeno v pořadí již druhé „živé" album s názvem Lust For Live. Vedle oficiální video podoby na VHS se zvukový záznam koncertu objevil i na kompilačním CD Power Of Metal, kde kromě koncertních souputníků RAGE účinkovali také CONCEPTION a HELICON. Toto společné turné neslo výmluvný název „Melodic Metal Strikes Back". Tuto akci organizovala vydavatelská firma Noise. V rámci koncertování si také G.R. poprvé „odskočili" i k nám, do České republiky. Na vystoupení v Ostravě jim roli „předskokana" zajišťovali tehdy ještě populární THUNDERHEAD.
Bezbřehé nadšení Gamma-fanoušků však explodovalo v roce 1995, kdy se na trhu objevuje nové album s názvem Land Of the Free, kde to lídr kapely Kai Hansen konečně vzal za ten správný konec. Po určitých neshodách odchází jedno z dosavadních poznávacích znamení kapely, zpěvák Ralf Scheepers, jenž měl trochu přehnané ambice stát se novým zpěvákem u JUDAS PRIEST. No hádejte, kdo se stal jeho nástupcem v Gamma Ray? Po symbolických deseti letech od vydání helloweenských Walls Of Jericho mikrofon opět pevně třímá nezdolný Kai! A je ve skvělé pěvecké formě, stejně jako zbytek kapely, která za svým šéfem nezůstává pozadu. Rytmika Rubach-Nack si rozumí i poslepu, což lze říci také o kytarové souhře Kaie a Dirka. Energií nabité album je toho jasným důkazem. Návrat ke kořenům je zde více než patrný, což dokazuje také obal nové desky, na němž se šklebí Fangface, původní maskot HELLOWEEN! Novinkové album lze s klidným svědomím označit za přelomové, poněvadž jednoznačně definovalo obsah melodického speedmetalu devadesátých let. Úvodní, pomalu se rozjíždějící Rebelion In A Dreamland lze s trochou nadsázky považovat za powermetalovou minioperu. Potom ale už nastupují nabroušené „kvapíky" Man On A Mission, Salvation’s Calling, Gods Of Deliverance, které střídají střednětempé záležitosti plné košatých melodií a mohutných sborových refrénů. Nestandardně, ale přitom velmi zajímavě, působí intermezza Fairytale, Rising Of The Damned a The Saviour. Ve velmi povedené baladické kompozici Farewell je ke slyšení jako host také zpěvák BLIND GUARDIAN Hansi Kürsch. Kromě něho čeká na posluchače této desky ještě jedno vokální překvapení a tím je Michael Kiske, bývalý zpěvák HELLOWEEN. Kromě sborových partů dostal prostor v rockovější skladbě Time To Break Free. Celým albem se táhne ona pomyslná červená nitka. Původní jednolitý koncept je však lehce narušen nepříjemnou událostí z hudebního světa. Bývalý Hansenův spoluhráč z časů HELLOWEEN, bubeník Ingo Schwichtenberg, páchá sebevraždu. Kai na jeho počest skládá song Afterlife, který uzavírá celé album.
Po divoké speedmetalové „jízdě" roku 1995 následovalo na jaře roku 1996 určité uklidnění v podobě vydání čtyřpísňového minialba Silent Miracles, na kterém se objevily skladby převážně baladického charakteru. Úvodní Miracle není totiž nic jiného než zpomalená verze skladby Man On A Mission. Pak následuje balada Farewell (v porovnání s albem beze změn), dále předělávka The Silence 95’version (samozřejmě s Hansenovým vokálem) a nová skladba A While In A Dreamland, původně určená pro optimistické uzavření celého příběhu Land Of The Free, k čemuž ale z výše uvedených důvodů nedošlo. Kapela samotná však v tomto roce neúnavně koncertuje a profituje ze skvělé desky, jejíž úspěch v prodejnosti lze srovnat s debutem. Z koncertní šňůry je pořízen záznam a vychází ještě v roce 1996 pod názvem Alive 95’. V Evropě tento „živý kousek" vyšel tradičně ochuzen oproti americké verzi o skladby No Return, Changes, Insanity And Genius, Last Before The Storm, Future Madhouse a Heading For Tomorrow.
Rok 1997 je však pro GAMMA RAY rokem další změny. Personálním rošádám padla za oběť rytmika kapely Rubach-Nack. Na bubenickou stoličku dosedá Daniel Zimmerman a jako kytarová posila přichází Henjo Richter, což ve svém důsledku znamená, že se Dirk Schlächter chopí své oblíbenější baskytary. Sestava je tedy stabilizována a její kvality má prověřit nové album. To, že Kai Hansen opět nešlápl vedle, dokazuje produkt s názvem Somewhere Out In Space, který vychází na podzim roku 1997. V té době jsem já osobně začínal Kaie považovat tak trochu za workoholika, poněvadž se podílel i na vznikajícím projektu svého dlouholetého kámoše Pieta Sielcka s názvem IRON SAVIOR. Každopádně je Somewhere Out In Space plnohodnotným albem, u něhož se projevila větší míra koncepčnosti než u dosavadní tvorby. Pověstnou červenou nití je tématika fantasy ve vztahu k nekonečném vesmíru, o čemž jasně vypovídají kromě samotného názvu alba zejména skladby Beyond The Black Hole, Watcher In The Sky či Men, Martians And Machines. Po hudební stránce je toto album melodičtější a bombastičtější, což je zjevný důsledek několika vrstev kytar, kláves a hlasů. V porovnání s předchůdcem nastalo také výrazné zkvalitnění zvuku. Pro úplnost je třeba dodat, že vydání tohoto alba předcházela ochutnávka v podobě čtyřpísňového EP Valley Of The Kings, kde je ke slyšení mimo jiné také „jidášovská" předělávka Victim Of Changes. Zajímavou historii má song Watcher In The Sky, poněvadž se objevil jak na tomto EP, tak na regulérním albu, tak i na albu již zmiňovaného projektu IRON SAVIOR.
Ve stejném roce (1997) vychází také vskutku ojedinělá záležitost s názvem The Karaoke Album. Cílem tohoto velmi atypického „kousku" bylo dát fanouškům možnost seberealizace, poněvadž všechny skladby (většina ze Somewhere Out In Space) postrádaly hlavní zpěvový part. Evropské fandy ale zcela určitě zklamal fakt, že album bylo vydáno pouze pro Japonsko, čímž se stalo v našich zeměpisných šířkách hůře sehnatelným.
Noví členové souboru zapadli nejen hudebně, ale i skladatelsky. To se projevilo i na dalším albu s názvem Powerplant, které spatřilo světlo světa v roce 1999. Prostor zde kromě „šéfa" Hansena dostal i druhý kytarista Henjo Richter a bubeník Dan Zimmerman. Nelze říci, že to albu uškodilo, ba naopak. Celkově se vyznačuje zvukově hutnějšími kompozicemi a relativně temnějšími náladami. Pokračování vesmírné ságy otevírá rozmanitá Anywhere In The Galaxy následovaná důrazným songem Razorblade Sigh. Na albu nechybí koncertní „vyřvávačka" Send Me A Sign evokující skladby Heaven Can Wait či I Want Out, ostře riffovaná Short As Hell, typická „speedovina" Strangers In The Night, ale absolutním bonbónkem alba je předělávka skladby It’s A Sin od „popařů" PET SHOP BOYS. Jako neskrývaný tribut králům metalu MANOWAR vyznívá skladba Heavy Metal Universe. Závěr obstarává vizionářská a kompozičně pestrá skladba Armageddon. Nutno poznamenat, že Hansenův hlas s každým dalším albem „zraje jako víno". Jako zajímavost lze také uvést, že obal desky vytvořil Derek Riggs, vrchní kreslíř IRON MAIDEN.
V roce 2000 vychází výběrové album Blast From The Past tvořené dvěma „kotoučky". První obsahuje výběr z prvních třech alb, to druhé výběr z následné tvorby. Starší songy byly oděny do nového hávu, což znamenalo také to, že Hansen přezpíval původní Scheepersovu interpretaci vybraných skladeb. Výběr byl sestaven samotnými fanoušky, kteří měli možnost zvolit své oblíbené písně prostřednictvím Internetu. Luxusní přebal tohoto kompilačního alba stvořil opět Derek Riggs. Nutno poznamenat, že bylo vydáno k příležitosti desátého výročí existence skupiny. Gamma Ray také vyrážejí na turné vtipně nazvané HistoRay Tour 2000. Koncertní šňůra se nevyhnula ani České republice, konkrétně Plzni a Zlínu.
Po vydání „miléniového" výběrového alba fanoušci kapely tak trochu nejistě čekali, s čím Hansen a spol. vyrukuje v novém tisíciletí. Zatím předposlední studiové album No World Order z roku 2001 však nemohlo zklamat žádného příznivce melodického metalu. Album obsahovalo potřebné ingredience pro ten správný „powermetalový guláš" plus pár překvapení navíc. Po intru Induction se rozjíždí pravá „speedová pecka" v podobě Dethrone Tyranny, která rytmicky připomíná dvoukopákový nářez Somewhere Out In Space. Album však kromě standardních powermetalových klišé obsahuje i určité prvky signifikantní pro tvorbu JUDAS PRIEST (zejména song Heart Of The Unicorn), IRON MAIDEN nebo HELLOWEEN. Právě od posledně jmenovaných si Hansen „vypůjčil" outro ke skladbě Eagle, které se od originálu liší jen v několika nepodstatných detailech. Song Eagle také obsahuje nepřeslechnutelné vlivy všech výše vyjmenovaných kapel. Svižný song Solid pro změnu zase nenápadně evokuje „jidášovský" Rapid Fire. Ale ne všechno lze považovat za kopírování již vytvořeného. Novou hymnou se stává „stadiónovka" Heaven Or Hell. Určité hitové ambice v sobě kromě titulní skladby skrývá také „šlapavá" Damn The Machine nebo melodická Follow Me. Závěr desky obstarává zdařilá baladická kompozice Lake Of Tears. Turné na podporu alba neminulo Českou republiku, Gamma Ray vystoupili v říjnu 2001 v Praze a v Brně.
Roku 2003 uzrál čas na vydání dalšího živého alba. Dvojalbum Skeletons In The Closet obsahuje songy, které kapela na svých dosavadních koncertech nehrála vůbec nebo jen občas. Za tímto účelem byly pořízeny záznamy z vystoupení kapely ve španělské Barceloně a ve francouzském Strasbourgu.
Na podzim roku 2003 si Gamma Ray zahráli v pozici předskokana na několika koncertech před IRON MAIDEN a pro mě osobně byli velkým překvapením na vystoupení v Praze ve Sportovní hale. I přes určité potíže se zvukem podali skvělý výkon – unikátní zážitek!
Gamma Ray již tradičně zahrnují naši republiku na seznam svých koncertních šňůr. Letos v září jsme měli to štěstí je vidět a slyšet dokonce dvakrát, a to 27.9. v Plzni a 30.9. ve Zlíně.
Koncem září 2005 také vyšlo další řadové album Majestic. Recenzi na tuto desku můžete s největší pravděpodobností očekávat v rámci plánovaného „powermetalového ohlédnutí" za rokem 2005 v lednovém čísle MUSIC STORE.
Takže, sečteno a podtrženo, gamma-paprsky září na metalovém nebi vesele dál a navíc přímo s majestátní intenzitou!
