Tématem poslední části tohoto seriálu je simulace monotimbrálního polyfonního (8 hlasů se dvěma nezávislými vrstvami syntézy na každý hlas; celkem 16 oscilátorů) syntezátoru Yamaha CS-80, který se vyráběl v letech 1977 až 1980.
V roce 1976 představila firma Yamaha syntezátor postavený na stejných obvodech “testovacího” syntezátru GX1. Nový nástroj nesl název CS-80. Jeho cena ($6900) ho předurčila k použití jen těmi nejbohatšími muzikanty a jeho hmotnost (91 kg – včetně pouzdra) z něj udělala nástroj pro živé hraní prakticky nepoužitelný. Obdiv si ovšem získal díky vysoké kvalitě syntézy. CS-80 byl populární v sedmdesátých letech a začátkem let osmdesátých. Průkopníky práce s tímto syntezátorem byly zejména Electric Light Orchestra, Toto, Paul McCartney a Wings. Další umělci - jako Vangelis, Bon Jovi, Jean-Michel Jarre, Geoffrey Down nebo Stevie Wonder – potom přenesli CS-80 ze světa “bájí” do reálné hudební produkce.
Yamaha CS-80 se proslavila jednoduchým způsobem nastavování zvuku, včetně možnosti ukládání nastavení do paměti nástroje, jež bylo na rozdíl od modulárních systémů Moog Modular System a ARP 2600 prováděno pomocí malých posuvných jezdců (na rozdíl od digitálně programovatelných presetů Prophet 5, který byl představen brzy po Yamaha CS-80). Yamaha CS-80 nabízela vysokou úroveň výrazivosti při hře. Již tenkrát uměla například pracovat s dělenou klaviaturou s tím, že obě části byly citlivé na dynamiku úhozu. Klaviatura měla 61 polovyvážených kláves (5 oktáv). K dispozici tu byla také citlivost přítlaku (AfterTouch), ale na rozdíl od většiny moderních klaviatur mohl být AfterTouch CS-80 použit pro jednotlivé hlasy. K dispozici byl také ribbon ovladač umožňující polyfonní ohýbání tónů a glizanda. Tento efekt je možné slyšet v soundtracku filmu Blade Runner od Vangelise, který psal hudbu pro tento film a Yamhahu CS-80 zde použil téměř pro všechny zvuky.
Každý hlas sestává z jednoho napěťově řízeného oscilátoru (VCO), sekce filtru a zesilovací sekce (napěťově řízený zesilovač – VCA). Rychlost úhozu na klávesu mohla řídit hlasitost (dynamiku), filtr cutoff, šířku pulzní modulace nízkofrekvenčních oscilátorů (PWM LFO), hlavní nízkofrekvenční oscilátor (LFO) a rychlost hlavního nízkofrekvenčního oscilátoru. Sekce oscilátorů nabízela tvary vln pila, obdélník a sinusoida, stejně jako šum. K dispozici byla tlačítka pro zapnutí/vypnutí jak obdélníku tak pily a posuvný jezdec pro nastavení úrovně šumu. Šířka pulzní modulace byla k dispozici se svým vlastním nízkofrekvenčním oscilátorem. K dispozici byly jezdce pro rychlost pulzů, množství modulace a nastavení prvotní šířky pulzu (od 50% do 95%). Výstup z oscilátoru byl smíchán za filtrem (před zesilovačem) a již nijak neovlivňoval nastavení filtru nebo šířky pulzu. V sekci filtru bylo možné najít jak nízkou tak vysokou propust (oba filtry používaly strmost 12db/oct). U obou se dala nastavovat frekvence rezonance. Tato sekce nabízela svůj vlastní generátor obálek se třemi segmenty ADR (Attack, Decay, Release). Oba filtry byly řízené jednou obálkou. Napěťově řízený zesilovač měl svůj vlastní generátor obálky (ADSR – Attack, Decay, Sustain, Release) s posuvným jezdcem pro nastavení hodnoty každého segmentu a jedním jezdcem pro nastavení celkové úrovně hlasitosti. Generátory obálek pro filtr i zesilovač nabízely velice rychlý čas náběhu (až 1ms), nicméně nejpomalejší náběh byl pouze 1 vteřinu. Časy pro Release a Decay byly u obou obálek shodně v rozsahu od 10 ms do 10 sekund.
Také modulační sekce byla propracovaná. Nabízela hrubé i jemné ladění, přeladění o oktávu, sekci kruhové modulace, sub-oscilátor (Yamahou nepřesně označený LFO), jezdce pro rezonanci a ostrost zvuku, tlačítka pro výběr zvuku, globální ovladače pro hlasitost a AfterTouch a ovladač pro nastavení hlavní výstupní úrovně.
Ribbon ovladač byl umístěn těsně nad klaviaturou. Na rozdíl od moogovských ribbon ovladačů, které měly přesně daný střed (tedy počáteční bod), byl tento u Yamaha CS-80 dynamický. V místě, kde se hráč poprvé dotkl ovladače, tam byl nastaven střed a bylo možné posunovat prstem nahoru a dolů od počátečního bodu. Nebo bylo možné držet jeden prst a druhým prstem ťukat vpravo od drženého prstu a tak vytvářet trilky. Jednou ze zajímavých vlastností bylo ohýbání tónu pomocí ribbon, jež umožňovalo ohnout tón nahoru v rozsahu jedné oktávy, ale směrem dolů v podstatě do nekonečna, respektive na 0 Hz. Ostatní nástroje tehdejší doby toto nedokázaly, protože využívaly exponenciální oscilátory, zatímco oscilátory Yamahy CS-80 byly lineární.
Na levé straně klaviatury byly k dispozici ovladače pro Sustain, Portamento/Glisando, Chorus/Tremolo a dvě tlačítka ovlivňující odezvu nožních pedálů. Nožní pedály byly ve dvou režimech. Jedním z režimů byl klasický Sustain tak, jak jej známe. Druhý režim umožňoval podržet v segmentu Sustain pouze ty klávesy, které byly při stisknutí pedálu také stisknuty. Díky tomu bylo možné držet pod pedálem tóny akordu, ale nad nimi hrát melodii, která pod pedálem nebyla. Tato funkce je dnes známá jako Hold, ale na svůj čas byla nevídaná.
K dispozici bylo celkem 22 továrních předvoleb zvuku (11 pro každou ze dvou vrstev) a 6 uživatelsky programovatelných zvuků (3 pro každou vrstvu). Z továrních zvuků jsou k dispozici následující: String 1-4, Brass 1-3, Flute, Electric Piano, Bass, Clavichord 1-2, Harpsichord 1-2, Organ 1-2, Guitar 1-2, a Funky 1-4. Každé tlačítko svítí, pokud je daný zvuk zvolen. Yamaha CS-80 je známá jako nejtěžší nemodulární analogový syntezátor. Nástroj byl také velice choulostivý na mechanické poškození a je čím dál méně lidí, kteří jsou schopni CS-80 udržovat. Jedním z největších problémů bylo (je) ladění. Jakmile se s čímkoliv pohne, klaviatura se rozladí. V těchto dnech jsou nástroje Yamaha CS-80 převážně ve vlastnictví studií a sběratelů, kteří chtějí tento unikátní nástroj zachovat. Aktuální cena na trhu se pohybuje cca od 120 000,- až po 450 000,- Kč (verze s MIDI stojí ještě víc).
Arturia CS-80V (postaveno na technologii TAE – více v prvním díle tohoto seriálu) je reprodukcí legendární Yamaha CS-80. Kromě funkcí, které jsou s originální CS-80 shodné, nabízí nové vlastnosti, jako jsou modulační matrice pro přestavění všech obvodů. Na výběr je 12 zdrojů modulace a 38 míst směrování pro 10 přidaných modulací. Multi režim umožňuje přiřadit jiný zvuk každému polyfonnímu hlasu. K dispozici jsou 4 různé zóny klaviatury pro simulaci multitimbrálu. Do výbavy přibyl také arpeggiátor a stereo delay. Pochopitelně nemůže chybět detailně propracované ukládání, správa a načítání presetů zvuků, včetně jejich kategorizace. Arturia CS-80V lze použít v režimu stand-alone (tedy jako samostatnou aplikaci) a nebo jako plug-in v systémech podporujících VST (např. Cubase, Nuendo, Live), AU (např. Logic Audio, Digital Performer) nebo RTAS (Pro Tools). Podporovány jsou operační systémy Windows 2000/XP/Vista a Mac OS X od verze 10.3.9 a vyšší, včetně intelovské verze v Universal Binary. Minimálními požadavky jsou 1,5 GHz procesor a 512 MB RAM a také zvuková karta podporující ovladače s nízkou latencí, tedy ASIO nebo Core Audio.
Na webových stránkách výrobce je k dispozici řada zvukových ukázek CS-80V, video představující CS-0 V a popisující jeho historii. Najdete tu rovněž demo verzi nabízející plné zvukové možnosti (omezení spočívá v možnosti ukládání, exportování a inportování persetů a v náhodném umlčení zvuku na výstupu). Aktuálně jsou pro Windows i Mac k dispozici nejnovější verze 1.6.
