Simulace jednohlasého monotimbrálního syntezátoru Moog Music Minimoog, který se vyráběl v letech 1971 až 1980...
Než se v polovině roku 1971 na trhu objevil Moog Minimoog, předcházely mu 4 různé prototypy. Prvním prototypem byl Minimoog Model A. Následovaly pak 3 další prototypy s označením Model B, C a D. Poslední model byl finální, ten se pak dostal na běžný trh, který doslova zaplavil. Během roku 1981 se po celém světě prodalo více než 12000 kusů tohoto nástroje, což bylo nejen na tehdejší dobu, ale je i dnes, neuvěřitelně velké množství. V 70. letech používaly Minimoog skoro všechny kapely nebo umělci, kteří se pohybovali na žebříčcích popularity. Byli mezi nimi například Kraftwerk, Depeche Mode, Yes, Pink Floyd, Keith Emerson, Jan Hammer, Jean Michel Jarre, Klaus Schulze, Rick Wakeman a mnozí další.
Zvuk Minimoog je generován ve třech napěťově řízených oscilátorech (VCO). Každý z těchto tří oscilátorů může produkovat různé typy vln jako jsou trojúhelník, pila, pila/trojúhelník (pouze oscilátory 1 a 2), obdélník a dvě různé pulzní vlny. Třetí oscilátor může být použit také jako nízkofrekvenční oscilátor (LFO), který umí generovat zvuk nižší než 16 Hz a může být tedy použit třeba pro vibrato nebo rychlé zapínání a vypínání zvuku, atd. v závislosti na tvaru použité vlny tohoto 3. oscilátoru. Frekvencí tohoto oscilátoru je potom řízena rychlost vibráta, případně zapínání/vypínání, atd. Signál dále z oscilátorů putuje do napěťově řízeného filtru (VCF), kde může být dále zformovan, jako například přidána rezonance, odfiltrována frekvence a její okolí (basové frekvence, vysoké frekvence nebo nějaké konkrétní pásmo). Dále jde signál do napěťově řízeného zesilovače (VCA). Nejedná se ale o zesilovač v nejjednodušším slova smyslu. Ve skutečnosti se jedná o 4 nezávislé po sobě následující zesilovače. První řídí rychlost náběhu zvuku po stisknutí klávesy (Attack Time). Druhý řídí rychlost poklesu na nižší úroveň signálu (Decay Time). Třetí nastavuje hlasitost při drženém tónu, tedy hlasitost, na kterou zeslabuje druhý zesilovač (Sustain). A poslední nastavuje rychlost doznění signálu po uvolnění klávesy (Release Time; v syntezátorech Moog byl tento segment označován také Decay, takže také pokles, stejně jako druhý segment). Celý tento proces se nazývá ADSR obálka (podle počátečních písmen anglických názvů jednotlivých segmentů), v případě Moog jde o ADSD obálku. Takovým generátorem obálky je v Minimoog řízen nejen zesilovač, ale také filtr (VCF).
Vzhledem k tomu, že Minimoog na rozdíl od Mog Modular System (více o něm v minulém díle seriálu) nebyl programovatelný pomocí kabelů, byla jeho konstrukce pevně daná – oscilátor > filtr > zesilovač. Proto bylo potřeba rozšířit zvukové možnosti zdrojů zvuku. Minimoog nabízí šest různých zdrojů zvuku. Jsou jimi 3 oscilátory (VCO), dále šumový generátor a nakonec externí linkový vstup. Typ syntézy je subtraktivní. Subtraktivní syntéza je metoda harmonického odečtení obsahu ze zvuku pomocí syntézy. Vyznačuje se použitím zvukového filtru na zvukový signál. Například pokud na oscilátor, který generuje signál ve tvaru pily, použijeme filtr s dolní propustí (Low-pass filter), zmírní se vyšší frekvence, což způsobí, že zvuk bude více podobný zvuku strunných nástrojů než původní zvuk s tvarem pily.
Filtr byl pro syntezátory značky Moog důležitým a typickým prvkem. Jako jediná firma na trhu nabízela filtr 24d/oct. Jedná se o filtr s vysokou strmostí, který umí daleko lépe oddělit jednotlivé frekvence než filtry se strmostí nižší. Low-pass filter byl 28. října 1966 Moogem patentován pod značkou U.S. Patent 3,475,623. Vydán byl v roce 1969.
Minimoog se řídí pomocí 44 kláves (tj. 4,5 oktávy od F po C). K dispozici byla dvě kolečka v podstatě shodná s dnešním použitím koleček. Jedním bylo řízeno ohýbání tónů (Pitch Bend) a druhým hloubka modulace (Modulation). Nastavení zvuku se provádělo na vyklápěcím panelu nástroje pomocí otočných ovladačů, případně tlačítek (pro zamezení/povolení signálové cesty určitým směrem).
Kromě velice zdařilé simulace originálního Minimoogu se všemi jeho vlastnostmi přidala firma Arturia do svého softwarového emulátoru (postaveném na technologii TAE, o níž byla řeč v prvním díle seriálu) další panel, který je na první pohled jasně oddělený od původního nástroje. Tento panel uživatelům nabízí navíc oproti originálnímu Minimoogu efektové jednotky Delay a Chorus s jednoduchými parametry. Dále byla přidána modulační matrice, pomocí které je běžnými MIDI kontroléry možné řídit různé parametry nástroje. Druhý speciální LFO (nízkofrekvenční oscilátor) dodává zvuku ještě pevnější basy. Nově se objevily také arpeggiátor a PWM, takže oscilátory mohou být modulovány pulzními vlnami. Nástroj se ve své virtuální podobě rozšířil z monofonního na polyfonní. Přibyla také možnost snadného ukládání, správy a načítání zvukových presetů. K dispozici je více než 500 továrních presetů, které jsou programovány talentovanými umělci a zvukovými designery. Některé presety jsou shodné s nastavením, které používali ti nejslavnější hráči na originální Minimoog.
Arturia Minimoog V lze použít v režimu stand-alone (tedy jako samostatnou aplikaci) a nebo jako plug-in v systémech podporujících VST (např. Cubase, Nuendo, Live), AU (např. Logic Audio, Digital Performer) nebo RTAS (Pro Tools). Podporovány jsou operační systémy Windows 2000/XP/Vista a Mac OS X od verze 10.3.9 a vyšší, včetně intelovské verze v Universal Binary. Minimálními požadavky jsou 1,5GHz procesor a 512MB RAM a také zvuková karta podporující ovladače s nízkou latencí, tedy ASIO nebo Core Audio.
Na webových stránkách výrobce je k dispozici řada zvukových ukázek Moog Minimoog V, video popisující historii Moog Minimoog V i představující tento nástroj, ale i demo verze nabízející plné zvukové možnosti (omezení spočívá v možnosti ukládání, exportování a importování presetů a náhodném umlčení zvuku na výstupu). Aktuálně jsou pro Windows i Mac k dispozici nejnovější verze 1.6. Nicméně na webových stránkách Arturia jsou již k dispozici informace o chystané verzi Minimoog V 2.0. Dvojka by například měla nabízet jedinečnou mapu zvuků a morfing mezi nimi. K dispozici budou filtry pro rychlé a snazší vyhledávání zvuku. Přidán byl také Vocal Filter, jehož zvukové výsledky jsou podobné těm z Kubrickových filmů. Přidány jsou také některé vlastnosti do obvodů. Některými z nich jsou například rozšíření modulační matrice včetně přidání některých zdrojů a cílů zvuku. Přidána má být také automatizace, ovšem nikoliv jako ovládací prvek, ale jako nástroj pro tvorbu zvuku. Změny parametrů zvuku mohou být v reálném čase zaznamenány a následně přehrávány, aniž by bylo nutné vysílat do Minimoog V 2.0 jakákoliv data ze sekvenceru nebo z jiného MIDI zřízení. Druhá verze má být náročnější na výkon počítače, což znamená, že bude vyžadovat minimálně 2 GHz procesor a 512MB RAM.
Arturia Minimoog V je dle odborníků nejzdařilejší simulací vintage nástroje firmy Arturia a firma za něj dostala celou řadu významných ocenění.
