Výsledky Olivierovy práce mají v sobě zvláštní kouzlo – jsou dobře promyšlené, poctivě zpracované a mají skvělý design. O to víc jsem se začal zajímat o projekt Mutable Instruments a odkrývat další souvislosti. Kdo je třiatřicetiletý Olivier Gillet z Paříže? Jaký je jeho příběh?
Abychom dostali na tyto a mnoho dalších otázek odpovědi, rozhodli jsme se požádat Oliviera o rozhovor. Vzhledem k časovému vytížení jsme nemohli Oliviera navštívit osobně, a tak jsme si pro něj připravili otázky a interview vyřešili prostřednictvím emailu. Otevřenost a detailnost Olivierových odpovědí nás velmi příjemně překvapila. Přinášíme vám tak mimo jiné příběh o tom, jak se z programátora „zbytečných“ aplikací pro smartphony stal majitel firmy, která vyrábí kvalitní designové moduly pro modulární synthesizery a spolupracuje s lidmi z celé Evropy. Možná i pro vás bude jeho příběh inspirací a „kuchařkou“ na realizaci vašeho snu. A nebo může být prostě jen návodem k tomu, jak se nebát využít vašich schopností a dovedností a rozjet vlastní podnikání.
Jak už jsme uvedli minule, seriál o DIY je stále otevřený. Pokud se i vy pohybujete v DIY oblasti a chcete o tom dát vědět ostatním, ozvěte se nám! Oliviere, v prvé řadě bychom Ti chtěli poděkovat za poskytnutý rozhovor. Soudě podle Tvé výroční zprávy o firmě Mutable Instruments, kterou jsi uveřejnil koncem roku 2013 na svém webu, jsi velmi vytížený člověk. Můžu Tě tedy ze všeho nejdřív požádat, abys nám popsal svůj běžný den? Do práce chodím na devátou. Dílna, kterou jsem si pronajal, je nedaleko od mého bytu. Do 13. hodiny pracuji na výrobcích, které jsou už na trhu (upgrady, řízení výroby, příprava a odesílání objednávek, služby zákazníkům, vyřizování emailů). Potom si dávám pauzu na oběd a od tří odpoledne do osmi večer pracuji na vývoji nových produktů. Někdy však pracuji v kuse přes noc nebo o víkendu. Především, když se pustím do programování a kódování a nechci být nikým rušen. Ale to je teorie. V praxi je to spíše o vlnách, kdy se nerovnoměrně věnuji produkci, prodeji a nebo aktivitám, které jsou spojeny s vývojem. Za poslední tři měsíce jsem například strávil skoro veškerý čas s DIY byznysem a vykrýváním objednávek v souvislosti s vydáváním nových kitů. Od února do dubna tohoto roku bych se chtěl věnovat práci na nových věcech.
Jak ses vlastně dostal k Mutable Instruments? Co Tě inspirovalo k založení své vlastní firmy?
V červenci 2009 mi kamarád ukázal stránky bláznivého projektu Arduino. Byl jsem tehdy zaměstnaný jako programátor, ale o mikroovladačích a elektronice jsem věděl jen málo. Bylo to pro mě jako zjevení – mohl jsem si za 5 Eur koupit jednoduchý čip (ATMega328p), který mohl být řízen kódem C+ bez potíží s ovladači, bootováním, drahými kompilátory a externími paměťovými čipy. V tu dobu jsem psal programy, které běžely na obrovských počítačových clusterech, takže napsat kód s 2k RAM limitem a 32k limitem znělo jako srandovní výzva. Připomínalo mi to omezení, která jsem znal z programování dem pro Amigu a PC v polovině devadesátých let. Chtěl jsem udělat něco s ATMega328p čipem a použít to jako motivaci, jak se naučit elektroniku. Takto vznikl projekt Shruthi a ve chvíli, kdy se objevili první zájemci, začal jsem kity prodávat. Tím, jak jsem se postupně zlepšoval v elektronice (a spolu s ní i v ekonomice), přepracoval jsem design Shruthi tak, aby byl jednoduší na postavení a díly pro kit byly lépe dostupnější. Poptávka průběžně rostla, což způsobilo, že jsem se v březnu 2012 rozhodl dělat tuto práci na plný úvazek. Mutable Instruments mě začal živit počátkem roku 2013.
Předpokládám, že Mutable Instruments nebylo vždy Tvé hlavní zaměstnání. Můžeš nám říct, co jsi dělal před tím, než si začal stavět synthesizery?
Vyvíjel jsem a programoval software v oblasti analýzy velkoobjemových dat a také jsem učil automatizované systémy na základě vyhodnocování signálů (rozpoznávání řeči, klasifikace hudby a podobně).
Za jakých okolností ses tedy rozhodl postavit se na vlastní nohy?
Před Mutable Instruments jsem roky dělal pro několik různých zaměstnavatelů, ale nikde jsem se necítil jako doma. Lidé mě respektova-li pro mé inženýrské dovednosti, ale nikdy mi neumožnili podílet se na designu výrobku. Nikdy mě nepožádali o radu ohledně estetické stránky výrobku, protože to přece není práce pro člověka, který se zabývá výzkumem a vývojem. Toužil jsem po místě, kde bych se mohl podílet spolu s ostatními na všem, a kde bych mohl být zároveň inženýrem i umělcem... Nakonec jsem dospěl ke zjištění, že na dnešním trhu práce může být takovým místem jedině moje vlastní firma. Souběžně s tím jsem byl více a více nespokojený s modelem obchodování technologických firem – sbíráním dat, programováním zbytečných aplikací pro smartphony a vyvíjením sice „volně dostupných“, za to však reklamami prošpikovaných aplikací. Navíc nelogicky podporovaných rizikovým kapitálem. Přišlo mi zdravější a přirozenější začít prodávat opravdové fyzické výrobky.
Kolik Mutable Instruments zaměstnává lidí?
Z pohledu účetnictví jsem to jen já, ale samozřejmě už nedělám všechno sám. O grafiku se mi stará nezávislý grafický designér z Itálie, akrylové krabičky a další drobné díly vyrábí malá německá firmička, Eurorack moduly jsou vyráběny velkou továrnou na elektrotechniku na západě Francie. A díky Bohu si sám nemusím dělat účetnictví a daně. Naštěstí se kdykoliv během roku vždy najde po Evropě někdo, kdo dělá pro Mutable Instruments něco užitečného.
Pokud se nemýlím, v souvislosti se svými začátky s Mutable Instruments jsi jednou řekl: „Do té doby jsem o elektronice nevěděl nic…” Oliviere, myslíš si, že Do It Yourself synthesizery mohou být určitou výzvou pro lidi, kteří v této oblasti teprve začínají?
Nejde tak docela o výzvu, jako spíše o potvrzení, že designování elektronických výrobků už není jen doménou velkých společností… Zjišťujeme, že se lidé mohou vydat vlastní cestou a vymýšlet svoje vlastní věci. Je tu celá řada dalších projektů od původních členů Shruthi komunity, jako například filtrovací desky TubeOhm, sekvencery a loopery MIDIsizer, kity Eurorack modulů D-machinery, či synthesizer PreenFM... Lidé jen občas potřebují, aby je někdo nasměroval.
Celý web Mutable Instruments provázejí kvalitní fotografie, poutavý text a promyšlená grafika s dobrým nápadem. I v této oblasti sám působíš?
Webové stránky a jejich grafické ztvárnění jsou zásluhou Hannese Pasqualiniho, italského komiksového a grafického designéra, který dal Mutable Instruments vizuální tvář. I já sám jsem ovšem velmi vnímavý na design. Mám své vlastní umělecké vize, chybí mi ale dovednosti pro jejich realizaci. Proto jsem mu poslal spousty obrázků věcí, které mám rád, knihy o umění, různé náčrty… on to vše setřídil a poskládal tak, aby to dávalo smysl. Já jsem napsal texty a udělal fotky. Fotografování bylo jedním z mých koníčků, než jsem se časově naplno uvrtal do výroby synthesizerů.
Oliviere, můžeš nám jako zakladatel Mutable Instruments přiblížit filozofii Tvého projektu?
Vyroba elektronických hudebních nástrojů je jen jednou z forem umění, a tím pádem i prostředkem k vyjádření sebe sama. V mých nástrojích se zrcadlí to, kdo jsem a co mám rád. Synthesizery, zvuky, hudba, kterou si užívám… Věci, které mám rád jako inženýr – dobře promyšlené, ale ne zbytečně složité. A hodnoty, jako jsou otevřenost, transparentnost a fakt, že preferuji demokracii před elitářstvím.
U Shruthi série není možné přehlédnout grafické prvky inspirované indickými náboženskými prvky. Ostatně slovo Shruthi, jak jsme si sami dohledali, označuje kosmický zvuk Boha a Tvůj Shruthi zní opravdu výjimečně. Jaký je vlastně Tvůj vztah k indické kultuře a náboženství?
První zařízení generující zvuk za použití čipu ATmega328p, které jsem kdy postavil, bylo klonem elektronických zvukových generátorů „Shruthibox“ a „Electronic Tampura“. Adresář obsahoval kód s názvem „Shruthi“. Ten jsem později vylepšil a upravil ho pro mé synthesizery. Ty nemají s indickou hudbou nic společného. I když ji mám rád, nedostal jsem se do fáze, že bych se ji chtěl učit hrát, nebo se do ní vyloženě „zbláznil“. Kromě toho je zde ještě několik dalších souvislostí, jež vysvětlují to, proč používám indické motivy v designu svých výrobků. Je to prostě sebevyjádření. Pokud chci, aby mé nástroje vypovídaly o tom, kdo jsem, pak musí být jejich součástí určité odkazy na Indii, protože ta hrála a hraje důležitou roli v mém životě a v mé biografii. Lidé si mohou myslet, že jsem spirituální… Nejsem. Ale jsem hluboce zamilovaný do indického vizuálního umění, řemesel a textilií. A také mi přijde smutné, že se estetický slovník většiny výrobců syntezátorů omezuje pouze na stylizaci nástrojů do podoby „laboratorního vybavení“, „kosmického sci-fi náčiní“ a jiných podobně „drsných“ chlapáckých forem.
U grafiky ještě zůstaneme. Některé speciální edice Shruthiho provází příběh, podpořený tematickými grafickými vizuály, propracovanými do posledního detailu. Řekni nám prosím, jak se zrodila myšlenka na 4Pole edici? Popravdě, k této verzi mám osobní vztah...
V lednu 2012 jsem se díval na horor Věc a díky němu ve mně dozrály některé myšlenky, které jsem už delší dobu nosil v hlavě. Napadlo mě udělat polymorfní filtr, který umí imitovat jakýkoliv charakter díky míchání různých strmostí filtru a přepínatelných zkreslujících obvodů, stejně jako ta bestie ve filmu. K tomu jsem zvolil LED diody ukryté v bílé neprůhledné krabičce. Problikávají přes mléčný plast, což je docela působivé. Zní to možná poněkud přestřeleně až bláznivě, ale ideu jsem měl, tak proč ji nezrealizovat a nedotáhnout do konce?
Co pro tebe znamená pojem DIY? Impulsem pro psaní seriálu o DIY jsi byl vlastně ty, když jsi mě přiměl postavit si vlastnoručně Shruthi kit. Kdy ses k DIY dostal? Co tě přimělo k tomu, poskytnout své veškeré know-how všem? Je to velký čin, který hodně oceňujeme.
V prvé řadě musím uvést na pravou míru to, že nejsem žádný DIY guru. Začal jsem prodávat DIY produkty, protože to byla nejlepší cesta, jak dostat na začátku k lidem mé produkty. Paradoxně si myslím, že někteří z mých zákazníků jsou v DIY mnohem dál, než já sám a postavení Shruthi kitu je pro ně možná potěšením, protože jsem nebyl schopný postavit něco vice komplikovaného (například absolutně nesnáším pájení a propojování kabely vůbec, i proto jsou všechny součástky umístěné přímo na řídící desce). Teď, když jsem o něco zkušenější v oblasti elektroniky a prošel jsem si všemi nezbytnými kroky průmyslové výroby, nejsem si tak docela jistý, jestli budu v konstrukci DIY kitů pokračovat. Myslím si, že tu i tak zůstane celá řada skvělých DIY projektů a já jsem velmi hrdý na to, že se z některých zákazníků Mutable Instruments stali také konstruktéři, kteří dnes prodávají svoje vlastní kity.
Také jsem si všiml, že pořádáš kurzy pájení, kde si lidé mohou postavit Tvůj kit. Jaké jsou ohlasy na tyto workshopy? A stává se ti také, že se Ti později účastníci pochlubí s tím, co si už postavili sami?
Kurzy pájení jsou užitečné, protože přitahují lidi, kteří nemají dostatek sebedůvěry k tomu, aby začali s DIY sami na vlastní pěst. Je to vlastně velmi bezpečná zkušenost – jsou tu kolem vás lidé, kteří vám pomůžou a zastaví vás před tím, než uděláte chybu. A obvykle jsou to právě plaší začátečníci, kdo nakonec dělá ty nejčistší pájené spoje...
Předpokládám, že komunita lidí zaměřených na DIY musí být pro Tebe také dobrou zpětnou vazbou, která Ti může pomoci při návrhu nových produktů. Jak je pro Tebe důležitá zpětná vazba od uživatelů?
Komunita je velkým zdrojem motivace a inspirace. Ale byla by chyba jí slepě naslouchat. Protože lidé v ní neznají technické a finanční limity. A co víc, mají tendenci vymýšlet nové produkty na základě těch stávajících: „tenhle produkt s více knoby, tenhle produkt s více VCO“. Připomíná mi to citát Henryho Forda: „Kdybych se zeptal lidí, co si přejí, řekli by mi, že chtějí rychlejšího koně“. Myšlenka nové syntézy a nebo způsobu řízení sekvenceru však nakonec přichází ode mě, ne od lidí.
Jsi v osobním kontaktu se svými uživateli?
Myslím si, že osobní vztah s výrobcem musí zákazníci velmi ocenit – zvláště proto, že je něčím, co bývá v případě velkých společností naprosto vyloučeno. Ano jsem. Odpovídám na emaily a na otázky z fóra, a zabírá mi to dost času, ale Mutable Instruments by nemohla být dobrá firma, pokud by se zákaznická podpora chovala jako nárazník. Craig Newmark (americký internetový podnikatel a programátor, pozn. redakce) je pro mě v tomto ohledu velkou inspirací.
Na webu píšeš, že se ti podařilo prodat více než 2000 kusů kitu Shruthi, to je moc pěkné číslo. Nyní přicházíš na trh s XT verzí, která je rozšířena i o ovládání nástroje. Jak jsi spokojený s prodejem? Můžeme se těšit na další rozšíření tohoto oblíbeného synthesizeru? Chystáš další boardy, modifikace?
Jsem celkem spokojený s prodejem XT verze. Plánuji příležitostně udělat nové Shruthi filter boardy a speciální edice. Možnosti stávajícího hardwaru však začínají být již omezeny. Přesun na modernější architekturu ovšem, dle mého názoru, zase zabije kouzlo nástroje, ve kterém si každou součástku pájíme my sami.
Tento rok jsi na trh uvedl nový synthesizer Ambika, polyfonní 6hlasou verzi Shruthiho. Podle kamarádů, kteří si už Ambiku koupili a postavili, jde o další Tvůj povedený počin. Můžeme se těšit na další modifikace třeba na XT verzi, jako u Shruthiho? Bude teď Ambika teď hlavním polem Tvého zájmu?
Ambika byl omyl. Strávil jsem více než rok jejím vyvíjením a laděním, a výsledkem je produkt, který nemohu dost dobře marketingově propagovat a prodávat, protože je moc komplexní a je tu velká pravděpodobnost, že zákazník při jeho sestavování udělá chybu, díky které nás oba bude ještě dlouho pěkně bolet hlava... Z technického pohledu se jedná o surové monstrum, které není možné vyrábět průmyslově, protože bylo zamýšleno pro DIY sestavení za použití levných součástek. Takže neplánuji XT verzi a nebudu ji ani dále jinak vyvíjet. Jsem moc rád, když můžu vidět úsilí z komunity přinést pro tuto platformu nové filterboardy (jako je například TubeOhm Ambika ladder). Chci se teď více soustředit na Eurorack moduly.
Oliviere, na to hned navážeme. Co si myslíš o modulárních syntetizérech? Poslední dobou nelze přehlédnout, že zažívají v oblasti elektronické hudby doslova boom.
Eurorackové modulární synthesizéry se poslední dobou stávají doslova „akademií“, „výzkumnou platformou“, či chcete-li „hřištěm“ světa synthesizérů. Je to hřiště, na kterém si designeři hrají s novými technikami syntéz a nebo objevují poklady z minulosti, prozkoumávají nová paradigmata sekvencingu, a nabízejí zcela jinou architekturu (například west coast syntézu). Veřejnost je miluje a chce další. A je také oblastí, která má ještě pořád určitý lidský rozměr. Vždyť některé uznávané společnosti na tomto poli jsou vlastně podobné „one-man-show“ projekty, jako jsem já. Jak bych se tedy mohl do této oblasti nepustit?
Nabízejí Tvé moduly něco navíc, než co můžeme najít u konkurence?
Nabízejí hodně možností v jednom modulu. Další značky ti prodají FM VCO, potom Analog Modeling VCO, či Phase Distortion VCO, a tak mají tři produkty ve svém katalogu – a přitom se jedná jen o jednu DSP desku, fungující na různém firmwaru. Já jsem je všechny zabalil do jednoho univerzálního oscilátorového modulu (Braids). Mé moduly nepoužívají pouze subtraktivní syntézu nebo avantgardnější řešení aditivních nebo nelineárních syntéz, ale jsou mixem obou – zvýhodňují všestrannost digitálního řešení a pracují i s prvky neotřelých, nebo i velmi podivných výzkumných přístupů. Jedná se také o open-source řešení, díky čemuž si můžeš pohrávat s digitálním kódem Braidsu, a nebo najít nový způsob, jak použít Grids jako trigger sekvenceru. A pozor, mají tyrkysové a purpurové knoby, a zdobí je paisley ornamenty!
Mohl bys prosím uvést nějaké své oblíbené tvůrce DIY nástrojů?
Oblíbence mám především ve světě modulárních synthesizerů, a jsou to například Yusynth, Tony Allgood (Oakley) nebo CGS.
Čím mohou podle Tvého názoru malí výrobci, jako jsi Ty, dnes konkurovat velkým společnostem, jako je například Korg, Moog a nebo Arturia?
Před dvěma lety malá firma mohla říct: „uděláme VCO/VCF/VCA/ADSR/LFO analogový synthesizer a vyděláme na tom peníze”. To už dnes není možné, protože analogy se staly opět součástí mainstreamu. Velké společnosti jako Korg mají velice dobré předpoklady být v této oblasti dobré – mají dlouholeté zkušenosti, potenciál, know-how a renomé. Takže malé firmy budou muset přetvořit samy sebe a vymyslet takové produkty, které jsou za daných okolností pro velké hráče buď příliš riskantní, a nebo až moc experimentální. Modulární formát je jedna z těchto věcí. Jsou zde i jiné cesty, možná nějaká žertovná algorytmická udělátka, či jiné odlišné způsoby tvoření skladeb, než jen pomocí přednahraných paternů a nebo oživování některých technik postavených na digitálních syntézách.
Jednou jsi řekl: „Mým největším anti-vzorem je Moog“. Můžeš nám to prosím vysvětlit?
Moog žije z vybudované značky a pyšní se prodejem stejných obvodů znovu a znovu, jen s nepatrnými obměnami. Jsem si jistý, že to funguje, ale tohle není to, co bych chtěl. Mutable Instruments je změna, to je jeho jméno.
Co podle Tvého názoru dělá syntezátor opravdu dobrým nástrojem? Co je tím rozhodujícím faktorem?
Pouhé propojení jednotlivých obvodů, bez ohledu na to, jak jsou dobré, prostě nefunguje. Vždy je potřeba mít nějaký „plán“, „vizi“ či „souvislost“, na jejichž základě se rozhodujete pro ten který prvek. Některé druhy filtrů například nefungují dobře v polyfonním režimu, a nebo s digitálními vlnovými průběhy. Proto musíte být opravdu velmi pečliví a důslední, pokud jde o rozsah jednotlivých parametrů a jejich odezvy. Když například pohnete potenciometrem z jednoho bodu do druhého, nesmíte mít pocit, že se na začátku či konci trajektorie jeho pohybu projevila při změně zvuku nějaká komprese. Toto je něco, čím jsem doslova posedlý. Velmi důsledný musíte být také v momentě, kdy přidáváte nové prvky. Když chcete například přidat nový parametr syntézy, který v kombinaci s původním způsobí nějaký totální nesmysl, něco je špatně. Snažím se nalézt to nejlepší z konkrétní metody syntézy a výsledek pomocí několika knobů roztáhnout tak, jak jen je to možné. Každý konstruktér by měl být velice kritický k tomu, co dělá. Když jsem sestavil svůj první syntezátor, navštěvoval jsem obchody s hudebními nástroji, snažil jsem se vyzkoušet co možná nejvíce nástrojů a porovnat je s tím, co jsem sám vyrobil. Ze začátku to bylo trochu ponižující, ale přišel okamžik, kdy jsem začal cítit, že to, co dělám, snese srovnání s jinými.
Mohl bys prosím pohovořit o tom, co tě nejvíce fascinuje na analogu, a co na digitální doméně?
Digitální doménu mám rád zejména kvůli její všestrannosti a možnosti vytvářet věci doslova „z ničeho“. Když si představím vlnový průběh, ten nejjednodušší způsob, jak ho realizovat, je využití digitální platformy. Analogovou doménu mám rád kvůli tomu, že po hudební stránce funguje dobře. Chci procesovací nástroj s několika audio a CV vstupy a chci, aby zněl dobře – jinak to nemá cenu… To je podle mě práce pro analog. Pokud se podíváte na mou produktovou řadu, všechny moduly, které generují čistý signál či modulace, jsou digitální, zatímco ty, které signál zpracovávají, jsou analogové.
Jak vlastně realizuješ prodej Tvých kitů? Předpokládám, že nepoužíváš tradiční distribuční kanály...
Kity prodávám přes mé webové stránky. Kompletování, balení a odesílání kitů dělám sám. Nebylo by ekonomické prodávat je v obchodech s hudebními nástroji, protože bych musel navýšit cenu o 30-35% (což by nebylo moc konkurenceschopné vůči továrně sestaveným synthesizerům), a nebo bych musel snížit svůj zisk, což by po obchodní stránce přestalo dávat smysl. Navíc obchody s hudebními nástroji nemají školené prodejce, kteří by byli schopni odpovídat na záludné otázky, které vždy přicházejí jak před koupí, tak i po prodeji kitu: Který druh cínu budu potřebovat? LED4 dioda nesvítí, co je špatně? Měl bych jí vyměnit za IC3?
Jak už jsem se zmínil v úvodu našeho rozhovoru, zaujala mě Tvá výroční zpráva Mutable Instruments. Takový zodpovědný a otevřený přístup u nás v České republice nebývá zvykem. Na webu píšeš o přestěhování se do větších prostor. Jak je vidět, firma postupně roste. Můžeš našim čtenářům prozradit, na co se můžeme od Mutable Instruments těšit v budoucnu?
Mým primárním cílem je rozšířit řadu modulů. Mám mnoho nápadů na papíře. A za nějaký čas, až získám dostatečné zkušenosti, vrátím se zpět k desktopovým synthesizerům. Opravdu neplánuji vyvíjet další DIY kity. Stresy a nervy s prodejem produktu, který nemusí dost dobře fungovat v rukách jeho stavitelů, to je něco, co mě nechává velmi smutným a nemyslím si, že chci ještě zažívat tento druh pocitu.
Vraťme se však k Tvé vývojářské práci. Bohdan Pásek, tuzemský odborník na DIY, se kterým jsme dělali rozhovor v minulém čísle našeho časopisu, obdivuje, ostatně stejně jako my, Tvou efektivitu, znalosti v elektrotechnice a v matematice. Bohdan o tvých výrobcích řekl: „Hraje mu to tak dobře proto, že to Olivier umí dobře spočítat.“ Byl jsi ve škole nadaný žák? Vynikáš v této oblasti už od malička? Elektrotechnika je exaktní věda, vyžadující komplexní znalosti. Máš nějakou metodu, jak se rychle dostat k výsledku?
U nás ve Francii, pokud chceš být přijat na nejlepší inženýrské univerzity, musíš projít několika roky abstraktní matematiky. Prošel jsem si tou cestou a docela jsem si to užíval. Je to dobrý nástroj k vyřešení jakéhokoliv problému.
Blížíme se ke konci našeho rozhovoru. Oliviere, jak trávíš čas, když zrovna nepracuješ na Mutable Instruments? Jaké jsou Tvé další koníčky?
Momentálně mi práce na Mutable Instruments bere většinu mého života. Má žena začíná žárlit. Trochu jsem nad tím přemýšlel a tato činnost zahrnuje mnoho věcí – užívat si synthesizérů, cestovat, přemýšlet, jak by věci mohly vypadat, řešit konstrukční problémy. Je tu několik věcí, které bych si přál dělat, kdybych měl více času – focení, cestování, programování experimentálních videoher a učit se tkát a jak pracovat s textiliemi.
Určitě by mohlo naše čtenáře zajímat, jakou máš rád muziku?
Skupina, která mi stále hluboce rezonuje s mým životem a která i nadále zůstává centrem všeho, je Broadcast. A v menším měřítku, Stereolab. A vše ostatní je směsice všeho: Portishead, Pram... Boards of Canada, The Advisory Circle, soundtracky Johna Carpentera, Etienne Jaumet... Tortoise, Transam, The Sea and Cake, Sam Prekop... Earlier, „klasika“ jako Brian Eno, the Talking Heads, Peter Gabriel, Jonathan Richman, Philip Glass, David Borden, britský synthpop, který jsem poslouchal jako dítě, a který mi otevřel cestu k analogovému zvuku… a trochu od všeho něco, opravdu, od baroka až po indickou karnatickou hudbu. Kdybych celou dobu poslouchal jen elektronickou hudbu a synthesizery, mohl bych se cítit jako vězeň v kleci. Mé uši potřebují prázdniny.
Oliviere, a teď už na úplný závěr. Máme tu rozrůstající se komunitu lidí, kteří se rozhodli postavit si vlastní synthesizéry z DIY dílů. Jakákoli rada na závěr? Můžeš jim doporučit nějaké zdroje s tématikou DIY?
Věnujte čas studiu teorie. Je totiž mnohem lepší, když víte, co děláte. Podívejte se na videa Aarona Lantermana. Je to velmi dobré intro k veškeré elektronice, kterou budete potřebovat k návrhům synthesizérů. Velmi vydařené počítačové scriptum „NAND to Tetris“ – to je první věc, kterou bych doporučil každému, kdo chce pochopit programování skrz naskrz. Vezměte si libovolný obvod z CGS nebo Yusynth stránek, postavte jej, a nebo jej předělejte v LTspice simulátoru a zkuste pochopit každou jednotlivou část.
Oliviere, díky moc za Tvůj čas a přejeme Ti spoustu zrealizovaných nápadů a úspěchů s Mutable Instruments. Těšíme se moc na další Tvé synthesizery a když bude prostor, rádi je představíme našim čtenářům Music Store.