Že by se změnila dramaturgie časopisu a začalo se zde pojednávat též o výtvarném umění? I když by to asi spoustě čtenářů nevadilo, ortodoxní rockeři - nebojte se. Řeč nebude o artefaktech, obrazech či plastikách ale o tvorbě, deskách, a abychom se drželi i koncepce časopisu, též o nástrojovém vybavení uznávané severočeské kapely Lingers…
První promenáda…
V červenci loňského roku jsem se vracel autem z Prahy do Kladna, kde přebývám. Abych po rušném dni neusnul, poslouchal jsem Radiožurnál, konkrétně pořad „Výtah", kde si většinou dává schůzku nějaká známá osobnost s osobností, která je v hudebním světě slibným nováčkem. Tento takříkajíc greenhorn musí ale za sebou něco přeci jen mít, třebas nově vydané album. Zbystřil jsem uši, neboť na post náčelníka usedl super kytarista a zpěvák Zdeněk Bína z vynikajích –123 minut. Kdo měl možnost tuto trojici virtuózních muzikantů slyšet třeba na festivalech či v klubech, mi dá určitě za pravdu, že jde právem o jeden z nejvýraznějších počinů naší hudební scény v posledních letech. Obrazně „proti" zasedl jakýsi Arnošt Sameš z českolipské kapely Lingers (teď už je znám).
Z rozhovoru jsem pochopil, že Lingers vydali album u stejného vydavatele jako –123 minut, tedy u prestižních Indies Records. Toto brněnské vydavatelství není prestižní ani tak kvůli hvězdám plnícím hlavní vysílací čas v televizi, jako kvůli vydávání opravdu hudebně hodnotných interpretů a kapel všemožných žánrů a stylů. Naleznete zde vše, od lidové a folkové hudby až po ethno, jazz a rock. Mnoho těchto projektů by obří nadnárodní vydavatelství nikdy nevydala, protože jaksi „nezapadají do jejich edičního plánu". Co do počtu získaných ocenění, Desek roku, Objevů roku atd. však není Indies Records žádnou Popelkou, a zcela zaslouženě.
Ve zmiňovaném Výtahu režie prokládala rozhovor obou protagonistů skladbami z nového alba Lingers. Vůbec se mi nechtělo věřit, že členové grupy, kterou slyším mají v pasech českého lvíčka. Pestrá hudba přelétávala ze stylu do stylu bez typické tuzemské topornosti, instrumentální hráčské výkony byly výtečné a nad vším dominoval Arnoštův vynikající, osobitý zpěv s bravurně zvládnutou angličtinou. „Proč tohle, proboha neslyšíme z rádií" říkal jsem si, pak jsem se ale dozvěděl jak je pro muzikanty cesta „nahoru" strastiplná. Utvrdil mě v tom i Zdeněk Bína, který nakonec popřál Arnoštovi hlavně výdrž celé kapely. Z toho jsem usoudil, že ani oficiálně vydané album nezaručuje úspěch, slávu a prachy. CD Lingers jsem si další týden zakoupil a od té doby jsem ho slyšel hodněkrát. Jmenuje se právě Gallery. Při každém poslechu v něm nacházím další nové věci. Sledoval jsem i kritiku v různých internetových a tištěných magazínech. Všude vyzněla velmi příznivě, dokonce v MF Dnes bylo album Gallery navrhováno recenzentem na desku roku a v Muzikusu (8/2004) označeno za jeden z nejzajímavějších počinů poslední doby. Protože o muzice čas od času píši, rozhodl jsem se po půlročním váhání udělat se dvěma členy Lingers rozhovor.
Druhá promenáda…
Sedíme v malé útulné restauraci „U Sherlocka". Uvnitř je typická telefonní budka jako byla určitě i na Baker Street a obsluha hovoří anglicky (jak jinak). Dáváme si ale české pivo Kelt. Sedí se mnou dva muzikanti z kapely Lingers - Arnošt Sameš a Petr Los.
Napříč galerií…
Otázka první - jak a kdy kapela Lingers vznikla?
Arnošt: „To už je dávná historie - v roce 1993 v Ústí nad Labem na univerzitě, kde jsme studovali anglistiku a muziku.
Počkej, to se jako z vás měli stát učitelé?
Arnošt: No jasně. Celou kapelu tvoří učitelé. Dva z nás učí na střední škole angličtinu, dva učí hře na hudební nástroje na umělecký škole a pátý je matikář, fyzikář a hudebkář na gymplu.
Kluci, vy hrajete s matikářem?
Petr: No jasně, von je hodnej, i příklady domů dostáváme lehký. V tomhle složení ale hrajeme asi pět let, protože já a David Singer (další člen-housle,kytara) jsme do Lingers přistoupili mnohem později. Arnošt (bicí, zpěv) a Tomáš Hoskovec (kytary) spolu tuhle káru táhnou od začátku. Ferry Kuchař (klávesy) pak dorazil později.,
Arnošt: To víš, my jsme ti blázni z povolání, parta komediantů
Petr: Moudří smutní klauni (následuje ohlušující salva smíchu…)
Vydali jste ještě něco jiného za tu dobu vaší společné existence?
Petr: no jasně, hromadu energie a peněz investovaných do naší slibné kariéry v showbysnysu - počkej, to byla sranda - vydali jsme první album Beyond, které vyšlo v naší režii a kluci ještě před naším příchodem vydali kazetu Women’s Lament.
Arnošt: Album Beyond bylo takovou čistou radostí ze studiové práce, kdy jsme si se vším dávali na čas a vlastně jsme na něm všichni sbírali zkušenosti, jak co dělat nebo nedělat.
Hm, tohle album jsem neslyšel, ale Gallery znám nazpaměť a tam je všechno velmi úsporné, ale přitom jasné, Tak jak to tedy je?
Petr: Víš, Gallery muselo být natočeno a smícháno asi během tří neděl. Oslovili jsme všemožné velké vydavatele a nic. A jednou takhle jedu do Prahy na koncert Al Dimeoly a najednou telefon. Od Arnošta se dozvídám, že budem točit pro Indies Records. Člověče, já ti celej ten koncert pak přemýšlel jestli to vůbec za tu dobu stihnem a střídala se u mě taková nejistota s euforií.
Arnošt: Muselo to nejdřív projít přes Petra, protože ten s tím jako zvukovej mistr měl nejvíc práce. Ale všichni jsme se do toho opřeli, jak to šlo. Točili jsme nemilosrdně, když Petr míchal, já doma dělal aranže nebo texty, stejně jsem u každého nahrávání byl, protože některé party vznikaly přímo během natáčení. No a nakonec jsme to stihli v termínu a výsledek jsi slyšel.
Je skvělý, jste rádi, že vás Indies vzali pod svá křídla?
Arnošt: To si piš, tajně jsme v to doufali. Nemají takové možnosti jako třeba nadnárodní vydavatelství, nám bylo ale vždycky sympatické, že produkují kvalitní muziku bez ohledu na zisky.
Petr: máš u nich svobodu, žádnej trouba s kufříkem a kravatou co za totáče buzeroval někde na OKS (Okresní kulturní středisko - pozn.autora) ti nediktuje, že ta či ona písnička je pro dělný lid příliš složitá nebo dlouhá, nebo že by třeba nerozuměli klávesovému sólu. Indies nám ponechali naprostou svobodu. I v grafickém pojetí celého alba.
No, to jsem se chtěl zeptat, jak vznikl ten grafický nápad a kdo je autorem?
Arnošt: Můj kamarád mě zkontaktoval s profesionálním fotografem a grafikem Filipem Kurekem. Dělal třebas pro Ready Kirken, Playboy a jiné prasárny (smích). Muzika Lingers se mu moc zalíbila, tak byla radost na obou stranách z nové tvůrčí spolupráce. Přestože měl podmínku, že mu do to toho nebudeme kecat, strávili jsme mnoho hodin debat a rozhovorů o koncepci nového alba. Nakonec vytvořil naprosto dokonalou výtvarnou podobu celého dílka.
Těm, co album neznají, musím říci, že je celé v angličtině. Ale ne v ledajaké. Kritika na texty i jejich inteprtetaci nešetří chválou. Proč zrovna angličtina?
Petr: No, protože v mongolštině stále ještě chybujeme a hlavně nám moc nejde minulý čas (smích). Už je to tady zase, teď se nás Arnošte bude ptát, proč nezpíváme česky, když jsme Češi. Víš, Arnošt v jednom rozhovoru řekl, že děvčata z ABBY také nezpívala švédsky a my se toho držíme. Lingers odjakživa zpívali anglicky, protože dělají anglosaskou muziku. Kdybychom hráli čardáše, budem zpívat maďarsky…
Tak tedy sorry pánové, beru to zpět, pojďme ale k textům. Arnošte, jaké je pro tebe vyjadřovat se v cizím jazyce, byť jako vystudovaný angličtinář nemáš zjevných problémů. Píšeš vůbec někdy české texty, nebo jinak, mají Lingers nějaké skladby v češtině - Gallery je komplet v angličtině.
Arnošt: Už první texty jsem začal psát v angličtině. Tak je to pro mě přirozené, příjemné a snadné. Čeština je samozřejmě taky krásná, ale pro rockovou písničku zvukově tvrdší a slova nejsou tak mnohovýznamová. S čímž se dá v angličtině hezky hrát.
Co se právě teď děje u Lingers? Co plánujete, kde jste ke slyšení či vidění?
Petr: hele ty, nejseš ňákej zvědavej? A není tohle trestný? (ukazuje na můj zapnutý diktafon).
Arnošt: Čekáme na dodělání videoklipu, kterej se trochu táhne, protože chlapík, co ho dělá byl dost zaneprázdněnej klipama pro kapely zvučných jmen. Kromě toho začínáme připravovat, zkoušet a natáčet nové skladby. Čekají nás klubové koncerty a samozřejmě honíme festivaly. Veškeré info o akcích je na našich stránkách – www.lingers.cz.
Takže akcí je dost?
Petr: No to v žádném případě, akcí není nikdy dost. Problém je ten, že můžeš hrát jako Bůh, ale pokud nejsi dostatečně propranej v mediích, tak se nechytáš. Další problém je v českých manažerech. Málokterej má snahu kapelu opravdu „udělat" jako třeba v Americe. Nedokážou odhadnout potenciál kapely, jsou to jen takoví úředníci, které ta kapela v podstatě ani nezajímá. My jsme měli na tohle docela smůlu.
Takže žádný Brian Epstein se zatím nekoná?
Bohužel, dali bychom za něj cokoliv…
Arnošt: Nakonec zjistíš, že nejvíc práce si uděláš sám, bohužel zase nemáš to jméno, neznáš ty správný lidi a taky nevíš na jaký dveře máš zaklepat.
Tenkrát v tom rozhovoru se Zdeňkem Bínou jsem slyšel, že když chceš hrát na nějakým prestižním festivalu, musíš si dokonce koupit hromadu lístků a podle počtu pak dostaneš pořadí - je to pravda?
Arnošt: Asi to není u všech, ale stalo se nám to. Byli jsme z toho docela vykulení.
Petr: No, podle mě je to vlastně taková oficiální korupce ala carské Rusko. Chceš si zahrát, kup bumážku a můžeš. A že jsi vydal desku - to nikoho nezajímá.
Takže na Desku roku nevěříte a ta strastiplná cesta vzhůru, jak o ní Zdeněk mluvil, platí?
Petr: Neblázni, nemáme šanci, neplníme přední strany časáků, ani sportovní haly, nejsme ničí idoly, neprodali jsme milióny nosičů, jsme jenom parta chlapíků, co snad vydala desku s dobrou muzikou (pozdější hlasování skutečně ukázalo, že mají pravdu, skupina o pár hlasů skočila na 4. místě cen Andělů v kategorii Objev Roku - pozn.autora)
Hrají vás rádia?
Arnošt: Vždyť nehrají ani české špičky, slyšíš tam snad Bártu, Monkey Bussines nebo Minuty? Mají přesné denní playlisty toho co budou hrát.
Petr: hodně nás hráli třeba na radiu Proglas, to je ale soukromé nekomerční radio, dokonce jsme se tam drželi dost dlouho v první desítce hitparády.
Na Českém rozhlasu v jednom nejmenovaném městě mi speaker dokonce říkal, že když občas v rámci hitparády místních kapel pustí něco ostřejšího, musí předtím posluchače ujistit, že to už víckrát neuslyší.
No, to je síla! Jaké jsou hudební vzory Lingers?
Petr: Já mám rád všechno, co má nějaký nápad a protože jsem basista potrpím si šlapavou muziku co má groove. Arnošt mě nakazil různejma jazzmenama, takže v poslední době víc poslouchám instrumentální muziku jako Marcus Miller, Dave Weckl, Medeski aj. Mám rád RHCP, Police i Stinga sólového. Z basistů mě fascinuje Victor Wooten - je to člověk, kterej když hraje sám, máš pocit, že slyšíš celou kapelu..
Arnošt: Nejradši mám moderní jazz, fusion a hip bop, kde se při poslechu cítíš strašně svobodnej, nikdo ti nepodsouvá a nenutí žádný háky. Kromě toho poslouchám úplně vše, od popu a soulu, přes hip hop, jungle až k new punku nebo hard coru. Hudba je přece jen jedna a v každým stylu se najdou skvosty. Ale i z poslechu špatný kapely se člověk poučí.
Už jsme se pánové bavili, jak hrajete, co hrajete, ale ještě jsme si neříkali - na co to hrajete. Pokud to není tajné, můžete čtenářům prozradit váš zbrojní arzenál?
Petr: To víš, že jo, není to nic tajnýho. Já používám tři basy - japonskýho Jazzbasse z šedesátejch let s původníma snímačema. Má charakteristickej „jazzbassovej" zvuk a krásně vrčí. Nikdy bych ho neprodal. Na ostřejší věci mám další čtyřku od kalifornské firmy G&L-model L2000. Je to drahý nástroj s aktivní elektrikou, certifikátem a dalšími vymoženostmi. Poslední basou je Focus ala MusicMan, pětistrunný bezpražec.
Bezpražec, ty na to umíš hrát?
No, vzhledem k tomu, že jsem vystudoval státní konzervatoř, tak bych měl (smích). Aparát mám nový Hartke VX35OO se čtyřmi desítkami. Z efektů používám pouze envelope filtr od DOD a občas nějaký hall ze stařičkého Korga A5. Používám vysílačku Samson.
Náš kytarista Tomáš hraje na Focuse, kopii SG, jazzovou lubovku Ibanez a starého Squiera ala Fender Stratocaster. Aparát má celolampu Laney VC 50 a k němu hromadu krabiček - Boss compresor, digital delay, DOD envelope filter, Guyatone analog flanger, Turbo Rat a jiné.
David používá kytaru Fender Telecaster a akustické housle se snímačem Marcuss Berry. Z efektů má pouze kvákadlo od Bosse a aparát Marshall Valvestate.
Ferry - náš klávesista jede klavíry, fendery a hammnody z Fataru Studiologic přes nootebook Apple G3. Basy a sóla hraje na analogový Korg 707. Mám sice ve studiu slušnou sbírku všech možných analogů, ale kvůli problémům s dopravou řešíme vše přes samply. Snad jednou budeme moci tahat všechno v reálu? Arnoště, bicí si řekni sám.
Arnošt: Hraju na bicí SONOR 2000, bass drum 22, toms 10, 12, 13, 14, 16, ale málokdy používám všechny tomy. Činely Crash Paiste 2002, Hi Hat Paiste Sound Formula Bottom Edge 14, Medium Ride Zildjan Avedis, Splash Zildjan Avedis 10.
Pánové, díky za vyčerpávající rozhovor a přeju vám, ale i posluchačům hodně dalších takových desek jako je Gallery.
Arnošt: Taky díky a ahoj
Petr: dík a pozdravuj v černém Kladně
Třetí a poslední promenáda…
S oběma muzikanty z Lingers jsem se však nerozloučil tak rychle. Naše povídání trvalo ještě dost dlouho i když diktafon byl už vypnutý a počet vypitých „Keltů" mě nakonec přinutil k přenocování v České Lípě. Trochu jsem si ve finále připadal jako skladatel Musorgský zahynuvší na delirium tremens. Jeho „Obrázky z výstavy" však zůstaly věčné. Kéž, ať i já nezahynu, zůstanu věčně a napíšu o Lingers…
